Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2503
2503
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The help , 2009
více info...
Přidat komentář
Tak tahle kniha mi asi dlouho zůstane v srdci. Stále o ní přemýšlím. Ukazuje, že moudrost není výsadou vzdělaných, bohatých či mocných. Obyčejná lidskost je moudrostí pramenící ze životních zkušeností a osobní statečnosti prostých lidí. Země, která dopustila, aby se takhle podřadně zacházelo s jejími občany, aby se báli povědět pravdu o svém životě a co hůř... Aby sami občané vnímali společenské rozdíly jako naprosto normální. Tahle země nám vytýkala, že u nás režim porušoval lidská práva? No, myslím, že jsme si neměli co vyčítat.
Skvostná knížka, všem ji moc doporučuji k přečtení.
Myslím, že padesát literárních agentů se teď bije do hlavy a lituje, že knížku nevydali.
Na knížku jsem narazila u kamarádky v knihovně. Rozhodně nelituji, že jsem se do ní pustila. Ze začátku mě úplně nenadchla, ale čím víc jsem četla tím víc jsem se od ní nemohla odtrhnout a u konce jsem chtěla číst dál a dál. Hned po přečtení jsem si pustila film, který je super, ale na knížku nemá.
Téma rasové diskriminace je pořád aktuální a myslím, že ještě dlouho bude. Pořád tu je dost lidí jako Hilly, kteří si připadají nadřazeně a ovcí, které jdou s davem. Naštěstí i my tu máme aktivisty, kteří se umí postavit za správnou věc.
K výběru této knihy mě inspiroval nádherný oscarový film, který zbožnuji. Kniha jako taková je velmi netypická svou formou, kdy čtenář stojí mimo děj, který mu je zprostředkován třemi hlavními postavami, kdy jednotlivé pasáže do sebe přesně zapadají a navazují na sebe. Kniha se četla opravdu krásně, člověk si po každé stránce musí říct jak to bylo asi v tu dobu těžké, protože bezmoc a strach úplně vyzařují z každé věty hospodyň. Za mě jednoznačně 5 hvězd a mohu jen a jen doporučit.
Pekna kniha, nuti k zamysleni nad tim, jak nas svet navzdory pokroku zustava stale cernobily.. Priznam, ze diky kritice ceskeho prekladu jsem radeji zakoupila verzi v jinem jazyce.
Paní Hilly by potřebovala zakroutit krkem.To byla teda příšerná ženská.Tady je vidět jak jedinec dokáže strhnout ostatní.Hezké to bylo,občas smutné občas zábavné.Poselství z knihy je jednoznačné...
Must have :). Knížka se mi líbila moc, nejdříve jsem si jednou za čas přečetla kapitolu jedné z hrdinek knížky, ke konci jsem se ale už nemohla odtrhnout,nechala všeho a všechny a jen četla a četla.
Jedna z mých oblíbených knih (a moc se mi líbil i film). Znáte ten pocit, milí knihomolové, když si říkáte: brzdi, nečti tak rychle, taková literární dobrůtka tě dlouho zase nepotká..., ale nemůžete se zastavit, s očima zarudlýma otáčíte stránku za stránkou, protože vy ten příběh nečtete, ale žijete. A když knihu zaklapnete, je kus života pryč a vám je smutno skoro jako když vám dobrá kamarádka řekne, že se stěhuje na druhý konec světa... Tak takovou knihou je pro mne Černobílý svět.
Kniha je psána velmi čtivě a zajímavě. Líbilo se mi, že autorka velice dobře popsala život v 60. letech minulého století - místy jsem si připadala, že se nacházím v té době.
Je to opravdu velmi drsný příběh hospodyň.
Během čtení jsem byla často naštvaná na bílé paničky, které si myslely, že jsou nejlepší na celém a mohou si k hospodyním všechno dovolit.
Knihu určitě doporučuji každému!
Kniha, která se mi velmi dobře četla. Mám ráda téma rasismus a diskriminace. Určitě doporučuji i knihu " Jako zabít ptáčka", kde je téma podobné. Po přečtení jsem koukla na film a potvrdilo se mi pravidlo, že kniha je mnohem lepší.
Po knize jsem sáhnul kvůli vynikajícímu hodnocení a nelituji toho. Knihu jsem četl cca půl roku a myslím si, že to bylo jedine dobře. Děj byl sice hodně poutavý, ale vždycky jsem si našel nějakou knihu, kterou jsem četl v pauze, kdy jsem vstřebával všechny myšlenky z Černobílého světa.
Jako v každém legendárním příběhu se i zde vyskytuje zlá negativní postava, kterou z počátku nelze porazit, protože má téměř neomezenou moc a je na vrcholu sociálního žebříčku a na druhé straně je tu hodná dívčina, která se snaží ze světa udělat zase normální místo pro život, ale všechno jde proti ní a tlačí na ní společnost, rodina, vztahy a čas...ale přece jenom to zvládne, a tak to má být :) Doporučuji - 100%
Kniha patrí medzi moje najobľúbenejšie, neskutočne dobre napísaná. Námet knihy je veľmi zaujímavý a pútavý. Slovenský preklad trošku sklamal, meno hlavnej predstaviteľky fakt nie je nutné prekladať doslova, pôsobilo to rušivo. Aj keď som videla skôr film ako knihu, užila som si ju rovnako. Veľmi odporúčam!!!!
Bohužel se nemohu vyhnout srovnání, protože jsem nedávno dočetla "Jako zabít ptáčka". I když doba se trochu liší, hlavní myšlenka je podobná a H. Lee ze srovnání vychází o mnoho lépe, pravdivěji. Černobílý svět ale ukazuje zase jiný pohled, srovnání hospodyně vs. paničky je originálně pojaté, hlavní postava sympatická, napsané je to také pěkně, možná jen trochu rozvláčně. Jeden z motivů v souvislosti s Minny mě nenadchl, ale patřil k zápletce, budiž. Myslím, že se u Černobílého světa čtenář nudit nebude, příběh ho vtáhne.
Jsem ráda, že jsem se nenechala odradit špatnou referencí na film. Knížka je napsaná tak dobře, že mám pocit, že postavy znám a vzpomenu si na ně ještě za několik let, jak kdybych s nimi chvilku žila. Možná ten příběh byl až moc černobílý (celkem souhlasím s Ječmínkovým komentářem), ale pro to, jak byl napsaný a jak dobře se četl, nemůžu dát jinak než 5 hvězdiček.
Naprosto dokonalá kniha! Dozvěděla jsem se o ní úplnou náhodou a jsem za to nesmírně ráda :) Mohu jen doporučit! I film s Emmou Stone se stal mým oblíbeným :) (3
Jsem moc ráda, že jsem se k této knize dostala. Jak jsem ji začala jednou číst, už jsem nemohla přestat. Krásný a jistě pravdivý příběh, který ukazuje zvěrstva, která se děla a bohužel si stále myslím, že úplně nevymizela...
Příběhy "obyčejných" lidí na pozadí závažných historických událostí - to mě prostě nikdy nepřestane bavit. Autorka má cit pro jazyk a především dovedla neuvěřitelně lidsky popsat osudy svých postav.
Humorná i smutná. Nešlo se od ní odtrhnout. Autorka dobře zpracovala téma rasové segregace v USA. Doporučuji, stojí za přečtení.
Štítky knihy
děti ženy zfilmováno USA (Spojené státy americké) černoši rasismus Mississippi diskriminace služky, služebné hospodyně
Zdejší nadšené komentáře mě na knihu lákaly, odpudivá, nevkusná, kýčovitá obálka mi zas radila se jí vyhnout. Nakonec jsem neodolala a konstatuji:
Postava hodné, laskavé a obyčejně i tlusté, dobrosrdečné černošské hospodyně se táhne americkou literaturou jak hospodský výčepní tou českou - stačí si jen vzpomenout třeba na Mummy v Jihu proti Severu, nebo na Calpurnii v Jako zabít ptáčka. V jisté době a v jistých částech USA byla černošská hospodyně běžnou součástí "domácího vybavení" a nikdo se moc nestaral, zda tato početná skupina nepochybně schopných žen něco cítí, vnímá, uvědomuje si své postavení a reflektuje jeho dobré i špatné stránky. Po dobu minimálně prvních tří čtvrtin 20. století byla většina bohatých i středostavovských domácností v minimálně polovině států z těch "spojených" obsluhována ženou tmavé pleti, kterou většina bílých domácích pánů vůbec nevnímala a „bílé paničky“ (jak své zaměstnavatelky označují v této knize) se v různé míře staraly o jejich nesnáze. Nejpodivnější je (a tato kniha to taktéž dokazuje), že bílé rodiny černošskými hospodyněmi pohrdaly, vytěsňovaly je (v souladu s tehdy platnými zákony!) do podřadného, nedůstojného, segregovaného a vykořisťovaného postavení a přesto (!) jim celodenně svěřovaly své děti a v mnoha případech právě na ně ponechávaly celou jejich ranou výchovu.
Autorka této knihy dobře vystihla ten zmatek v myšlení těch několika málo osob, které – jako zde paní Skeeter – nějak nejasně cítily, že rasizmus je něco zvráceného, lidsky nepřirozeného, špatného a nebezpečného, a tu absurditu vykreslila na té nejpřirozenější lidské potřebě – používání záchoda.
Kniha mě opravdu zaujala, i když se tam našlo několik vysloveně slabých míst a úrovni moc nepomohl ani český překlad a jeho odbyté korektury. Ale rovněž mě zaujala informace z doslovu, že než tento příběh vyšel, nejdřív jej údajně 50 jiných vydavatelů odmítlo. Nemohu uvěřit, že by tolik amerických vydavatelství nerozpoznalo jeho literární kvality, a proto si to vysvětluji jediným možným způsobem: že téma rasové a sociální nerovnosti je v USA nadále natolik živé, bolavé, výbušné, že mnozí vydavatelé si nechtěli „pálit prsty“ - ještě tam jistě pořád působí hodně "paní Hilly". Jen pravděpodobně v současnosti místo černošek drhnou ty podlahy amerických domácností Portorikánky a Mexičanky a americkým dětem vyměňují pokakané plíny „aupérky“ z východní Evropy. Třeba o tom jednou napíšou také …
Nelze také vyloučit, že původní rukopis vypadal dost jinak a až stovky redaktorských zásahů a rad udělaly z paní Stockett jednu z nejúspěšnějších literárních debutantek současné americké literatury.