Černobílý svět
Kathryn Stockett
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/259128/bmid_cernobily-svet-ibG-259128.jpg
5
2560
2560
Společenský román a jedna z nejúspěšnějších amerických knih posledních let. Hluboký a dojemný příběh zasazený do 60. let 20. století na americký Jih je vyprávěn očima tří výjimečných žen. V době panující rasové segregace se mladá běloška slečna Skeeterová s pomocí moudré Aibileen a rázovité Minny rozhodne ukázat svět očima černých hospodyň, čímž převrátí vzhůru nohama město i způsob, jakým se na sebe dívají ženy – matky, dcery, pečovatelky, přítelkyně. Za otázkami rasismu i postavením ženy ve společnosti tkví hlubší poselství o hranicích, těch skutečných i těch, které existují v našich myslích.Ukázka z textu„Aibileen, mám pro vás překvapení. Rozhodli jsme se s panem Leefoltem, že budete mít vlastní toaletu.“ Paní Leefoltová plácne rukama a vystrčí na mě bradu. „Je tamhle v garáži.“ „Ano, paní.“ Ona si snad myslí, že jsem tu celou tu dobu nebyla? „Takže odteď nepoužívejte koupelnu pro hosty, ale tu dole. Není to výborné?“ „Ano, paní.“ Dál žehlím. Pořád tam stojí a kouká na mě. „Takže budete používat tu v garáži, jasné?“ Nedívám se na ni. Nesnažím se dělat potíže, ale už mi přece řekla všechno, co chtěla. „Nechcete si vzít papír a jít to tam vyzkoušet?“ „Já teď zrovna nepotřebuju.“ Paní Leefoltová na sobě má spoustu makeupu. Má ten žlutej makeup i na rtech, takže skoro není vidět, jestli vůbec má nějakou pusu. Řeknu to, co ode mě chce slyšet: „Odteď budu používat koupelnu pro barevný. A pak půjdu a vydezinfikuju i tu pro bílý.“ „No, žádný spěch. Udělejte to, až budete mít čas.“ Ale jak tam stojí a hraje si s prstýnkem, je vidět, že chce, abych to udělala hned. Pomalu odložím žehličku a cítím, jak mi to hořký semínko narůstá v hrudníku. Nevím, co jí říct. Jen vím, že to neřeknu. A vím, že ona taky neřekne to, co mi chce říct, a děje se tu něco zvláštního, protože nikdo nic neříká a stejně mezi náma probíhá rozhovor.„Kathryn Stockettová napsala zázračný román. Budete uchváceni příběhem z časů, kdy ženy měly v životě jen málo možností, ale jejich sny o budoucnosti byly bez hranic.“... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2015 , Knižní klubOriginální název:
The Help, 2009
více info...
Přidat komentář
Co k tomuto krásnému příběhu dodat..... čtivé, poutavé, úsměvné i napínavé.... velmi mě zarazilo, že příběh se odehrává celkem nedávno. Myslím, že američani s jejich svobodou mají máslo na hlavě a proto tolik zamítnutí než se kniha vydala :-) Každopádně mohu s čistým svědomím jen doporučit !
Tahle buclatá knížka si okamžitě získala mé srdce. Strhující příběh, který vás nenechá v klidu. Inspirovaný skutečností a přitom máte pocit, jako kdyby to všechno byla jenom hra. Všichni mají dané svoje pevné role, ze kterých se snaží nevybočovat a pokud se tak náhodou stane, stále se ohlížejí do všech možných stran, jestli je někdo nevidí..
Obdivuji sebekázeň černošských služebnic. To, jak dokáží milovat cizí děti i přesto, jak se k nim chovají jejich rodiče, i přesto, že nemají díky své společenské pozici prostor na vlastní život a svoje děti. Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jestli je tohle vůbec v lidských silách zvládnout. To pracovní tempo, nasazení, neustálé potlačování vlastní hrdosti a klopení hlavy. Je mi jasné, že ve své podstatě neměly na výběr a to je na všem to nejděsivější..
Přemýšlím, jestli je konec šťastný nebo naopak a docházím k závěru, že je jednoduše.. opravdový. Takový, jaký nese sám život, kde se mísí výhry s prohrami. Na prvotinu autorky je to velmi dobrý počin. Doporučuji :)
______
Koukla jsem i na film, který není úplně špatný, ale za samotnou knihou velmi pokulhává. Postrádala jsem atmosféru, která se táhne celou knihou - napětí a obavy černošského obyvatelstva. Také jsem negativně vnímala, jak scénáristé pokřivili děj knihy, což samotnou knihu snižuje a já být autorkou, tak jim za tohle vyšiju jednu za uši.
Zrovna jsem dočetla , a poslední stránka se mi jaksi zamokřila. Kniha začíná tím, že ženy v americe svěří dítě ženě, se kterou se štítí chodit na jeden záchod. To není rasizmu, protože rasista by přece dítě nedal na vychování člověku nějáké hnusné rasy. . Až jsem si říkala, jestli náhodou autorka nepřehání, ale Amerika je země neomezených možností asi. Kniha je to o ženách pro ženy. Ta rozpolcenost mezi- hnusí se mi kradou, a mají jiný nemoci než my. A kruci potřebuju je, protože se neumím postarat o svoje dítě. v každé té ženě jsem našla něco ze sebe a ne vždycky to bylo to dobrý. Docela mě to i zaráželo. Takže paní spisovatelka je určitě veliký talent.
Naprosto skvělá kniha! Skvěle napsaná! Hrozně hezky se četla. Velmi zajímavý příběh, o kterém stále přemýšlím a ještě dlouho budu.
Doporučuji!
Skvělá kniha, která mě chytila hned od první kapitoly. Od začátku do konce jsem se nemohla odtrhnout. Silný příběh z pohledu tří rozdílných žen, na který hned tak nezapomenu.
Přečteno (téměř) jedním dechem. Člověk by nevěřil, jaká situace byla ještě 100!! let po zrušení otroctví. Příběh je zajímavý, napínavý a troufnu si říct, že dost uvěřitelný. Konec mě nepřekvapil, přestože jsem tajně doufala v jiný.:-)
Parádní knížka, úžasně se čte. Taky jsem netušila, jak se s černými hospodyněmi zacházelo ještě za dob Kennedyho... Držela jsem palce Aibileen,Minny i paní Skeeter a měla jsem chuť zaškrtit paní Hilly a paní Leefoltovou nakopat do zadku.
Vůbec nechápu, jak mě mohla tato nádherná kniha tak dlouho míjet. O to více jsem si jí vychutnala a rozhodně je to jedna z knih, které nebudu posílat dál, ale najde místo v mé knihovně. Všem doporučuji.
Připojuji se k nadšeným čtenářům, kniha mě naprosto dostala. A souhlasím s Grety, také jsem netušila, jaká situace týkající se segregace černého obyvatelstva v USA panovala ještě 100 let po občanské válce Severu proti Jihu. Doporučuji!
Ke svému studu musím připustit, že jsem vůbec netušila, že ještě v době války ve Vietnamu bylo s barevnými zacházeno, tak zle..pořád jsem myslela, že je to daleká minulost. Kniha mi dost přinesla, donutila mě se zamyslet a proto to hodnocení...
Kniha mě od začátku velmi bavila... velmi silný příběh, o kterém ješte dlouho budu přemýšlet. Jedním slovem dokonalá!
Vlastně vůbec nevadí, že kniha cílí "jen" na čtenářskou první signální, když to vlastně vychází a svůj účel splní. Ano, lze jí vytýkat, že je opravdu černobílá, protože černoši jsou tu jen kladní (až na výjimku v podstatě nepodstatné postavy manžela jedné ze služek) a většina bílých zase záporná, nicméně vše je tak čtivé a svižné, že se to dá odpustit. Jestli se něco Stockett povedlo, bylo to dokonalé vykreslení pokryteckého rasismu (černoši mohou vychovávat bílé děti, utírat jim zadečky, vařit celému domu, péci koláče, umývat nádobí atd., ale běda kdyby jedli z jednoho nádobí, jedním příborem a chodili na společný záchod), což je podle mě jedno z největších zel na světě (těžko si představit, že opravdový rasista by na své dítě nechal člověka jiné barvy pleti byť jen sáhnout), z něhož dokázala uplést zajímavý a strhující příběh, který plyne bez větších zádrhelů. Na postavě paní Hilly zase ukázala ten nejhorší typ žen, které se na všechny usmívají, ve skutečnosti jsou to ale ty největší "svině" (omlouvám se za výraz, ale jinak to říct nejde), které neváhají člověka odstřelit jen kvůli tomu, že nepatří do stejné společnosti nebo má jiný názor. Opravdu odporná postava, které přejeme jen to nejhorší. Střídání tří vypravěček a stylů jazyka knihu určitě osvěžuje a nabízí i různé pohledy na stejnou situaci, což je vždycky fajn. Dobrý pocit ještě umocňuje samotný závěr, který je de facto otevřený a ponechává postavám naději na lepší život a v tomto případě se dá říci, že je to lepší, než kdyby byl nějaký doslovný a odhalil, co se dělo dál. Takhle má čtenář prostor pro fantazii, což já osobně vždy ocením. Za největší slabinu pak považuji milostnou linii Skeeter, která v popisech hraničí s červenou knihovnou a podobné chování mi k tak rozumově vyspělé dívce opravdu nešlo. Naštěstí tu těchto pasáží není tak moc a dají se s přimhouřenýma očima přežít. Ke čtení určitě doporučuji, i když tu není tolik vysloveně silných scén (ta se samovolným potratem je ale fantastická) a je to vlastně jen fabulace na základě domnělých pocitů. 80%
PS: Paperbackové vydání je po jazykové stránce slušné, sem tam se opakují předložky a objeví se pravopisná chyba ("polikám" vysloveně tluče do očí), není toho ale tolik, co popisují ti, co četli pevnou vazbu.
Já nevím mám trochu rozpolcené pocity po přečtení této knihy. Začátek knihy mě příliš neoslovil nemohla jsem se do příběhu nějak začíst. Knihu jsem si koupila na základě recenzí a možná jsem od ní čekala mnohem více. Zhruba v polovině knihy jsem se rozhodla podívat se na film, a musím říct že jsem byla nadšená, jak se mi líbil. A pak mi čtení šlo jedna báseň. Najednou jsem si uvědomila o čem ta kniha skutečně je, že jde o vskutku velmi silný příběh, ne jednoho člověka ale o zástup lidí, kteří chtěli od života jen to jediné a to aby mohli v klidu žít mezi bílými lidmi!
Kniha se čte sama. Při čtení se mi střídaly emoce jako na houpačce, chvílema jsem litovala, že paní Hilly nemůžu vlastnoručně uškrtit. Dlouho se mi nestalo, že by mě spisovatelův styl psaní takto vtáhl do děje, měla jsem pocit jako bych v příběhu byla a žila ho, ne že jsem pouze čtenář. Nádherná kniha, dloufám, že paní Stockett brzy napíše další knihu.
Moc dobře čtivá knížka. Děj je zajímavý a po dlouhé době opět knížka, od které jsem se nemohla odtrhnout a přečetla ji téměř v kuse. Film mi poté přišel jako hodně slabý odvar.
Nááádhera. Tři rozdílné ženy, rozdílné rasově, věkově, povahově ... A přesto tak podobné! U některých pasáží mi slzy tekly proudem, ale byly to slzy dojetí, než lítosti. Vřele doporučuji k přečtení!
Štítky knihy
zfilmováno americká literatura USA (Spojené státy americké) rasová diskriminace společenské romány historické romány postavení ženy ve společnosti americké romány rasová segregace
Tahle knížka mě doopravdy ohromila. Myslela jsem si, že k problematice segregace v USA vím hodně a jak jsem zjistila, pořád je to málo. Nepřestává mně udivovat, čemu lidé před nějakými 60 lety věřili a jak jsme se za tak krátký časový úsek dokázali posunout dál. Je pro mě úžasnou představou, kam se naše lidstvo může posunout za dalších 60 let, budeme-li mít tolik odvážných lidí, jako byly Hospodyně a paní Skeeter.