Černý cukr
Miguel Bonnefoy
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/473800/bmid_cerny-cukr-f5Z-473800.png
4
64
64
Ve vesnici kdesi v Karibiku se objeví hledač pokladů Severo Bracamonte – pátrá po bohatství, jež tu podle legendy před třemi staletími zůstalo po podivném ztroskotání lodi kapitána Henriho Morgana. Jeho příchod převrátí život rodiny Oterových, u nichž se ubytuje. Setkání se Serenou Otero ovšem promění i jeho vlastní plány. Serena je dědička plantáží cukrové třtiny, ale sní o docela jiných obzorech. Roky běží, lidé umírají a další se rodí, rodinné bohatství roste díky výrobě nejlepšího rumu v kraji, tajemný poklad kapitána Morgana ale nadále ovlivňuje osudy všech zúčastněných, každý totiž hledá svůj poklad jinde a z jiných důvodů. Miguel Bonnefoy ve svém románu, v tom nejlepším slova smyslu inspirovaném jihoamerickým magickým realismem, převyprávěl nejslavnější korzárskou legendu a na jejím základě vystavěl filozofický příběh o osudu mužů a žen, vedených touhou po lásce a štěstí a bojujících s vrtkavostí osudu, slovy namaloval pestrý obraz blíže neurčené země v blíže neurčeném čase, krajiny oplývající kouzelnými přeludy i prokletím.... celý text
Přidat komentář
Tento, až magický, příběh nás zavede do vesničky v Karibiku, kde budeme hledat poklady. Pro každého z nás se poklad skrývá v něčem jiném, budeme tak hledat zlato, ale i spokojenou rodinu.
Je to pohádka, pověst i dobrodružný román. Je to i rychlá a stručná kronika jedné rodiny. Je to o lidech, o přírodě, o penězích i o rumu.
Toto je moje první setkání s autorem a jeho stylem jsem byla okouzlena. Nádherně napsané, krásné obraty a slovní spojení. Čtení textu jsem si moc užívala. Ale bohužel ne tak úplně docela. Bohužel mi nesedl samotný příběh. Nejsem typ na čtení o pokladech a pirátech a dobrodružství. Ač si tu každý může najít to své a je to i o rodině, lásce, touze, závisti a chamtivosti, tak jsem se stejně nemohla do příběhu ponořit. Navíc mně všechny postavy byly značně nesympatické a já se k nim nechtěla vracet.
Za mě tedy nádherně napsaná kniha, která si mě nezískala. Každopádně už mám připravenou další autorovu knihu – Dědictví – a doufám, že ta mě okouzlí i příběhem.
Nebylo to vysloveně špatné, jen trochu plytké... K tomu si autor vymyslel materiál na rozsáhlou rodovou kroniku, napsal ji však velmi stručně a úsporně. Výsledek je sice svižný, ale tak nějak působí jako rozpracovaný koncept něčeho mnohem delšího, ne jako finální dílo.
Černý cukr je dalším důkazem toho, že dobrý vypravěč nepotřebuje stovky stran na to, aby předal skvělý příběh.
Stará legenda, chamtivost, poklady, marnost a smutek, to vše přikryto magickým realismem a zakončeno skvělou pointou. Navíc s atmosférou, která je tak dokonale vybudovaná, že vás naprosto pohltí.
Jej to bylo dobrý!
Moc krásný román o staré korzárské legendě, o výrobě rumu, ale také filozofický příběh o lidech a hledání pokladu, kterým je však pro každého něco jiného.
Příběh začíná ztroskotáním lodi slavného kapitána Morgana spolu se svým tajemným pokladem. V průběhu dalších staletí je poklad neustále hledán.
Jednoho dne se na farmě s cukrovou třtinou objeví hledač pokladů. Denně odchází do džungle prozkoumávat terén a hledat bájný poklad kapitána Morgana. Nakonec na farmě zůstane a začne pomáhat s výrobou rumu, který je vyhlášený široko daleko.
Jak to nakonec dopadne a kdo najde poklad? Přečtěte si sami, je to překvapivě jednoduché, krásné, ale i smutné.
Příběh se mi moc líbil, hned jsem si zvykla na rychlé plynutí času ve stylu, jakým byl vyprávěn, nadchla mě atmosféra a prostředí Karibiku. Doporučuji všem, kdo mají rádi příběhy k zamyšlení s nádechem magična.
Touto druhou přečtenou knihou se Miguel Bonnefoy zařadil mezi moje oblíbené autory. Co u něj oceňuju nejvíce, jsou ty naprosto dokonalé konce. Už u Dědictví jsem si říkala, že vymyslel skvělý konec a u Černého cukru se mi to jen potvrdilo. Černý cukr - příběh o hledání pokladu kapitána Henryho Morgana, bych klidně označila za pohádku pro dospělé. Krásně vykreslené postavy a jejich motivy k hledání pokladu. To vše na pozadí pěstování cukrové třtiny a výroby rumu. Určitě doporučuji a ráda si od něj zase v budoucnu něco přečtu.
Fakt jsem netušila, do čeho jdu. A vlastně jsem našla malý poklad. Nádherně vykreslená atmosféra, byla jsem tam s nimi. Smutné, ale krásné.
Román, který jsem si přečetla na doporučení. Byla jsem nadšená, je dost překvapující, že takovouto knihu dokáže napsat autor, který je ročník 1986 :-) Tedy alespoň pro mě, já bych to nedokázala. Příběhy třech generací jedné rodiny, kdy hlavním tématem je poklad z lodi, která před XY lety ztroskotala. Za mě super a moc se mi román líbil.
Přišlo mi, že text spíše plyne po povrchu příběhu, než aby jej vyprávěl. Připadal jsem si spíš, že čtu článek na wikipedii než román. Ztrácel jsem se také v tempu ubíhajícího času.
Není to vyloženě špatná kniha, ale nezaujala mě.
Tři generace na jedné třtinové farmě. Poklad hledaný a (ne)nacházený, který málokoho nechává chladným a který každý hledá a (ne)nachází po svém. Příběh zdaleka ne (jen) o rumu a o zlatě, ale hlavně o lidech.
Moc pěkně napsané - všechny ty ódy na autora na obálce jsou opodstatněné. S jedinou výhradou. První dvě a poslední dvě kapitoly jako by psal někdo jiný. Celá kniha je napsaná autorem Steinbeckova vypravěčského talentu, ale na její začátek a konec jako by jakýsi zbrklý diletant přilepil svých „Sto roků samoty“, které ruší čtenáře zjevnými (netajemnými) nelogičnostmi - čímž ono příjemné lehce „márquezovské“ magično trochu ztrácí, ač zrovna v expozici a vyvrcholení by se bylo mohlo (mělo) zablýsknout.
I přes tuto výhradu můžu doporučit.
Dítě jako poklad. Láska jako poklad. Půda jako poklad. Někdy nevíme, že ho máme, i když je tak blízko..
TVL, tak tohle byla magie. Tenhle román o hledání pokladu, výrobě rumu, chamtivosti a snech je vlastně novela na posezení. Zbytečně se neutápí ve vztazích, přesto umí barvitě vystihnout úplně všechno. Bezmoc celoživotního marnýho hledání. Zármutek. Ještě větší zármutek. Černý cukr je napsanej neuvěřitelně šťavnatě. Je plnej až pohádkovejch motivů, originálních přirovnání a přesto si nehraje na něco víc. A i když z anotace zdánlivě zní jako lyrika bez pointy, má důmyslnej uspokojivej závěr jako dobrá povídka. Bejt Jiřina Bohdalová, Miguela Bonnefoye si kroužkuju!
Horkosladky příběh - kouzelná pohádka v nádherných kulisách džungle, která ve me ale zanechala pachuť, ze je lidsky život a veškeré snažení naprosto zbytečné.
Hezká pohádka o rumu a lidech v zemi, kde je právě rum spolu s těmi, již ho vyrábějí a pijí, doma.
Jeden příběh monitorující životy mnoha lidí spojených rumem a zlatem, těžkou prací a vášní a neutuchající touhou změnit svůj osud.
Krátké, ale poctivé čtení.
Moc pěkná knížka s příchutí magického realismu, pohádka s poselstvím ozvláštněná vůní rumu a romantikou pirátských pokladů.
Dotek Márqueze jaký jsem nečekala. Krásná a podmanivá knížka plná neotřelých obratů.
Nad ztroskotanou lodí posazenou uprostřed lesa na vrcholky stromů vyšel den..... tak začínají ty nejlepší příběhy.
Tak tohle mě zaskočilo... nepřečetla jsem si přebal do konce a čekala jsem dobrodružný příběh, takže první kapitola mě opravdu překvapila. Ačkoliv jsem s magickým realismem měla co do činění před opravdu mnoha lety, když jsem ještě vyhledávala intelektuálně náročné knihy, začetla jsem se i tentokrát. Základem je legenda o pokladu kapitána Morgana, který hledají celé generace dobrodruhů. Ne vždy ale život dopadá tak, jak my chceme. Někdy najdeme místo zlata spokojený rodinný život a prosperitu, odměnu za poctivou práci, a jindy zase platíme za svou pýchu a nadřazenost a hamižnost. Jazyk knihy je poetický, některé výjevy popisují reálný život lidí a některé jsou nadpřirozené. A dozvíte se o výrobě rumu. Příjemná jednohubka.
(SPOILER) Jedná se určitě o zajímavý příběh, který slupnete za pár hodin, kniha je poměrně tenká. Nevím jestli to bylo tím, asi ano, ale zřejmě potřebuju k tomu, abych mohla všechny ty události se třemi generacemi prožít přece jen delší stopáž. Takhle fajn, jinak nic.
Spoiler
Je teda fakt, že na flašku rumu Captain Morgan už se budu vždycky koukat jinak :)