• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Miguel Bonnefoy

Dědictví

„Toto mi veľmi sadlo a potešilo ma. Je neuveriteľné, že na takej malej ploche autor dokázal napísať pútavú rodinnú ságu a vytvoriť veľmi originálne a plnokrvné postavy. Niekto by mohol mať výhrady, že vykráda Marqueza, ale ja som si práve ten fakt, že sa príbeh ponášal tie od Marqueza a Allende veľmi užívala. A napísal to dokonca Francúz, tak to je už čo povedať :)“... celý text
— zuzulique

---

Černý cukr

„Jedná se určitě o zajímavý příběh, který slupnete za pár hodin, kniha je poměrně tenká. Nevím jestli to bylo tím, asi ano, ale zřejmě potřebuju k tomu, abych mohla všechny ty události se třemi generacemi prožít přece jen delší stopáž. Takhle fajn, jinak nic. Spoiler Je teda fakt, že na flašku rumu Captain Morgan už se budu vždycky koukat jinak :)“... celý text
— Siwan

---

Černý cukr

„Pěkné čtení o hledání pokladu kapitána Morgana kdesi v Karibiku.“
— ctenarTanDa

---

---

Dědictví

„Začalo to dobře, jenže autor stylem i atmosférou tak hrozně vykrádal Márqueze, že se to skoro nedalo dočíst, jediný štěstí, že se jednalo o knihu malého rozsahu. Jo, a taky jsem si myslela, že rodinná sága se nedá napsat na pár stránkách, a fakt, nedá.“... celý text
— Šárka_D

---

Dědictví

„S latinskoamerickými autory a příběhy situovanými tamtéž mám takový problém, že povětšinou romány musím odložit. A tady jsem se v úvodu zaradovala, že se konečně prolomí prokletí s autorem, který je jen napůl Jihoameričan a nežil tam celý život. Začátek rodinného příběhu byl skvělý, jenže jak se francouzský předek dostal na lodi do Valparaísa, už to začalo a neskončilo až s poslední stranou: magie profesionální, mystika, šamani, divné nátury a záliby, nemocní na těle i na duši, mrtví žijící spolu s rodinou, dokonce plodící děti... To je na mne moc. Nicméně jsem - sice ztuha, ale poctivě - dočetla, snad jen s vynecháním mučení v "moderní" chilské diktatuře. Rámec stoletého příběhu rodiny a osudů některých jejích členů, obloukem se navracejících ke kořenům a navíc s nečekanou pointou, byl ale výborný, i poučný až děsivý, dějiny francouzských imigrantů v Chile od 19. století. Rovněž styl vyprávění byl zajímavý, jakoby v tanečním rytmu - dva kroky vpřed, jeden vzad, tedy občas víme, co se stalo, ale musíme se následně k tomu pěkně postupně prokousat. Nebylo to dlouhé, ale o to hutnější, pro mne rozhodně ne jednohubka, ... ale za to asi může ten magický realizmus.“... celý text
— soukroma