Siwan
komentáře u knih
Nadace
Isaac Asimov
Četla jsem po opravdu dlouhé době, ale přesto mě to znovu nadchlo. Když zvážím, kdy tuhle knihu napsal, tak prostě míra epického rozhledu budoucnosti, kterou byl Asimov schopen vytvořit dosahuje nevídaných rozměrů. Samozřejmě, že už je to dávno překonané, ale líbil se mi rytmus knihy, styl i celé její vyznění. Jednou za čas není nad klasiku.
Dobrák
Jiří Kulhánek
Naprosto epesní nářez dokonalého mixu šíleností a vtipu, který se mísí s momenty tak ukrutně bolavými, že mi to připomíná depilaci voskem. Kulhánek je prostě mistr a mistrem bude. Nejvíc mě bavily rozhovory jeho s Tím druhým, ale celá kniha ubíhá ve svižném tempu a akci, takže nudit se nebude nikdo.
Božský imperátor Duny
Frank Herbert
Za mě nejslabší díl série, dočetla jsem čistě z úcty k autorovi.
Černý cukr
Miguel Bonnefoy
(SPOILER) Jedná se určitě o zajímavý příběh, který slupnete za pár hodin, kniha je poměrně tenká. Nevím jestli to bylo tím, asi ano, ale zřejmě potřebuju k tomu, abych mohla všechny ty události se třemi generacemi prožít přece jen delší stopáž. Takhle fajn, jinak nic.
Spoiler
Je teda fakt, že na flašku rumu Captain Morgan už se budu vždycky koukat jinak :)
Spasitel Duny
Frank Herbert
Druhá Duna není tak strhující jako první, jde spíš o sled dialogů proč a jak, ale pro mě neodmyslitelně patří ke světu Duny a líbí se mi zakončení, které pro Paula Herbert vymyslel....i celkové vyznění. Momentálně mám rozečteného už Božský imperátor Duny a to je teprve záplava vnitřních přemýšlecích monologů nad významem života, takže zpětně ta dvojka byla úplně akční :-))))
Duna
Frank Herbert
Četla jsem poprvé před dvaceti lety u našich v knihovně. Pamatovala jsem si, že mě to tenkrát nadchlo a tak když vyšly filmy o Duně, nebylo co řešit. Přiznávám, že ty filmy mě naprosto odbouchly. Osobně bych řekla, že jsem si nedovedla představit, že by to dokázal někdo tak fantasticky natočit. Myslím, že se dá říct, že ty knihy pozvedl. A jak píše Terkishead, vzájemně to tvoří dokonalou symbiózu. Jediný rozpor, který cítím je v postavě Chani. Tam se kniha ubírá dost jiným směrem než film (a film je mi v tomhle bližší) a jsem zvědavá, pokud hodlá Villeneuve zfilmovat i Spasitele duny a potažmo další díly, jak se s tímhle popasuje.
Přísně tajné
Elle Kennedy
Opět spojení těchto autorek nezklamalo a po knihe ON je to další perfektní hate to love story. Oba hrdinové sympoši na jedničku, chemie mezi nimi taky... místy ultra vtipné. :) Autorky opět dokazují, že je úplně jedno, jestli čtete o vztahu mezi ženou a mužem nebo mezi muži, jde hlavně o lásku. To prostě milujeme všichni, když vidíme, že to někomu vyšlo.
Sladké pokušení
Cora Reilly
Opravdu velmi čtivá jednohubka na odpoledne...mafiánské prostředí je spíš na okraj, ale příběhu to nijak neubírá na tempu ani čtivosti. Je to vyloženě o tom, jak se ti dva seznamují a hledají k sobě cestu. Je pravda, že Giulia je tady spíš než jako osmnáctiletá holka vyobrazená jako velmi vyspělá žena, ale dejme tomu :) Osobně jsem si několikrát během čtení říkala, že bych chtěla umět řešit situace s takovým klidem a rozvahou jako ona a to mi není dvacet.
Kluk odvedle
Kasie West
Pohodová oddechovka, se super rodinkou ...kdo by si nepřál tři bratry a sexy souseda že jo? Pěkně napsaná friends to love kniha. Je vidět, že autorka umí.
Skryté bouře
Tami Fischer
Postavu Creeda jsem si oblíbila už v předchozích dvou knihách a i když mi Lenny předtím nebyla ultra sympatická, tak v tomhle díle se to změnilo. Líbilo se mi i to jak si k sobě hledali cestu a jak dokázali překonat svoje strachy. Je to trochu slabší než předchozí knihy, ale jenom lehce. Čte se to samo a slupnete to za odpoledne.
Ostrov žen moře
Lisa See
Je to nesmírně zajímavá a čtivá kniha, místy opravdu těžké čtení. Popis událostí odehrávajících se po rozdělení Koreje na severní a jižní část je neskutečně silným zážitkem. Co celou knihou prostupuje je síla místních žen a henjo obzvlášť. Fascinovalo mě na tom především vyznění, které je ke konci knihy hodně cítit...že to jak jsou životy lidí "jednodušší" ve smyslu zmírnění těžkosti života - obstarávání jídla, hygieny, živobytí, dostupnosti vzdělání...s sebou zároveň přináší oslabování jejich ducha. A je to tak, nedá se proti tomu nic vytknout....a přitom sama Jong-sun říká, že ví, že své děti i vnoučata rozmazluje, ale cítí tu potřebu, která tu generačně je...že rodiče si přejí ochránit své děti od nebezpečí, utrpení, těžkostí.
Dědictví krve
Amélie Wen Zhao
Bavilo mě to prvních sto stran. A pak nevím vůbec jak finiš, nazdar, adios...Nevím jestli to bylo tím, že mě žádná z postav vlastně nenadchla, nebo, že mi to připadalo jako líčení neosobních postav, kterým se dějí tragédie, opět nějak neosobně, při velké scéně v divadle mě to vlastně nechalo úplně chladnou...prostě, asi jsme si nesedli já a příběh. Takže určitě to stojí za to pro někoho komu záleží hlavně na ději a ne tolik na postavách a bude to nejspíš supr. Za mě určitě ne.
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
Zajímavé. Jsem trochu rozpolcená, jak se z tohohle vyhrabat. Začneme postavami.
Morana s Vesnou jsou naprosto ústřední postavy, které jsou definované svojí kletbou. Pochopitelně je nám všem sympatičtější nebo řekněme víc k nám promlouvá Morana, protože Vesna až na to, že prozpěvuje a zaplítá si kytky do vlasů za celou knihu v podstatě nic neudělá. Vlastně jo, jednou a je to pěkná kravina. Oproti tomu Morana má zaděláno na to, aby nás chytla...píšu zaděláno, protože víc to není. Autorka je určitě zdatnou vypravěčkou, ale vypsat postavu tak, abychom s ní hluboce soucítili, to zatím neumí. Ostatní postavy a jejich vztahy k nim nestojí za řeč.
A teď příběh...ve své podstatě ok. Konec totálně překombinovaný, občas to trochu ujelo a byl tam nějaký ten protimluv. Ale dobře...není první ani poslední.
Připadá mi, že se slovanskou mytologií to nemá nic společného, jenom vypůjčená jména pro postavy...jinak je to naprostá blbost ať už se ocitneme ve 12. nebo 18. století.
Co mě vlastně mrzí asi nejvíc je ta nevytěženost situace....jako haló, tohle mohla být epická sága na pět dílů, kde by se postupně rozvíjeli vztahy mezi bohy, lidmi, jejich Besties atd....nápad se slovanskou mytologií prostě pecka. No a je to takový trochu nedochůdče.
Krevní pouto
Scott Reintgen
Tak já se přiznám, že tohle mě už vůbec nebavilo. Prostě mi asi nesedí autorův styl. Je to všechno neosobní a odtažité...pro mě nezajímavé. Horko těžko dočteno.
Vládci popela
Scott Reintgen
Jako většina ostatních jsem první četla sérii Nyxia. A mám dojem, že ty nedostatky, které pro mě měla Nyxia má stejně tak tahle série. Ano, námět i svět je zajímavý. Tempo poměrně svižně plyne, takže se kniha přečte celkem lehce. Ale to je zároveň i její největší úskalí. Je prostě jednoduchá. Charaktery postav jsou nám představovány odděleně a v jednom případě i vyprávěním v jiné osobě, což je samo o sobě celkem zajímavé. Jenže autor je spíš fajnšmekr na prostředí než na postavy. Ty zůstávají ploché a v podstatě nezajímavé, protože prostě nemají prostor. Stěžejní je pro autora děj, jakoby zapomínal, že příběh tvoří postavy, které člověku buď přilnou, nebo jsou mu jaksi jedno. Myslím, že za vše mluví to, že s kým jsem se o knize bavila téměř všichni jsme se shodli na tom, že jsme neměli jednoho z těch tří, kterému bychom fandili, že závod vyhraje. Bylo nám to vlastně jedno. Jinak samozřejmě perfektně našlápnuto k pokračování, ale přiznávám, že si ho asi přečtu jen proto, že mě zajímá, jestli se autor překoná a zvládne ve druhém díle dát postavám trochu víc prostoru pro rozvoj...
PS. Mám dojem, že by z toho byl perfektní film...asi by byl lepší než kniha.
Králova přízeň
Philippa Gregory
Velmi pěkné, před lety jsem viděla film, který se mi líbil moc a řekla bych, že je to jeden z mála, který vystihl knihu a dobu stejně dobře jako kniha.
Zaříkávač koní
Nicholas Evans
Po naprosto fantastickém filmu, byla pro mě kniha zklamáním. Vlastně mi nesedlo skoro nic...samozřejmě kromě nádherně vykreslené přírody a statečnosti všech zúčastněných. Ale tohle je jeden z mála příkladů, kdy film naprosto trumfnul knihu ...a to i díky jinému konci.
Láska a tetování
J. D. Hawkins
No...jak začít? Téma perfektní, zpracování tristní. Od tohohle typu knih nevyžaduju moc. Fakt nečekám Vojnu a mír ani propracovanost postav. Ale co se počítá je určitá chemie mezi hlavními postavami a alespoň pokus o to, aby se z toho vymáčklo co nejvíc. Nevím jestli je to tím, že to psal chlap, ale popis erotických scén je tragickej. A tím myslím, že pokud svýho "sviště" popíše jako nabitou bouchačku, celý je to bez nápadu - pokud nepočítám, že přitom vystřídají sexuálních poloh jak na tréninku gymnastek, tak je to o ničem. Chemie mezi hlavními postavami má být "jiskřivá" a to teda určitě není. Přitom ten děj by se dal tak využít...pro představu k porovnání Samantha Young - Scotland Street.
Bohužel...tenhle pán by měl psát, ale určitě něco jiného než eroticko-zamilované romány.
