Siwan
komentáře u knih
Potopené lodě
Tami Fischer
A máme tu druhý plný počet bodů hned po prvním díle. Vlastně jsem si nejdřív říkala, jestli mě to bude bavit, protože jsem popravdě očekávala díl o Savanah nebo o Summer, ale páni jo. Má to grády, má to švih, chemii, všechno...Takže tihle dva mě nakonec přesvědčili a dostali. A vážně už se těším na další díl, který bude o Lenny a Creedovi. Jako pevně pořád doufám, že se dostane i na další, protože se mi prostě s touhle partičkou nechce loučit.
Spálené mosty
Tami Fischer
A máme tu plnější než plný počet bodů. Jako jooooo. Po dlouhé době perfektně, parádně, skvěle, graciézně napsaná fun love story se špetkou megablostí o mafii. Které ale nenarušují jinak parádně odvyprávěný příběh. Tami Fisher zjevně pochopila, že aby takováhle věc dokonale fungovala je třeba kromě hlavních hrdinů zapojit i přátele, který budete mít rádi stejně jako ty, o které tu běží. Takže kromě Chese a Elly se ukrutně těšíte na další story o zbytku týmu. Má to švih, je to vtipný, je to napínavý, je to sexy. Chemie na jedničku a všechno co tu má fungovat tu funguje jako dokonale seřízený stroj. Třikrát hurá a řekla bych, že tu máme slušnýho kandidáta na něco jako byla několikalogie o hokejistech Off campus od Elle Kennedy.
PS.obálka mi teda vůbec k tomu nesedne, ale budiž světlo, nelze se zavděčit každýmu. Asi lepší než polonahej frajer. Na druhou stranu, kdyby to byl australskej požárník asi bych to přežila.
Šepot včel
Sofía Segovia
Moc krásně napsaný příběh, velmi typickým stylem magického realismu, kde se prolíná příroda, půda, tajemno...zároveň se odvíjí příběh jedné rodiny a jejích generací, vždy ve vztahu k půdě a prostředí. Přiznávám, že tenhle styl miluju a i když jde místy spíš o popisy, člověka to vtáhne do prostředí, jako by tam byl, cítil vůně, pachy, jako by chodil po těch cestách. Je to prostě magické.
Barva půlnoci
L. J. Shen
Tady se ukazuje, že Shen je opravdu odborník na sebedestruktivní typy a "hate to love" dějové linky. Z počátku mi byl Alex ultra nesympatický, ale autorka to prostě umí, že vás tím provede tak, až jim na konci fandíte oběma. Indigo super sympatická - trochu mi připomíná postavu Emilie z Vicius. Za mě plný počet.
Hra s ohněm
L. J. Shen
Dějová linka hate to love je tu pěkně postavená a Texas s Westem nelze nefandit. Čtivost za jedna a za jedno odpoledne to člověk slupne jako malinu, téma fénixe se mi obecně líbilo a Shen to využila do poslední kapky.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Bylo to moje první setkání s autorkou a myslím, že i poslední. Ne, že by kniha byla vyloženě špatná - námět, prostředí, vyvrcholení zápletky i závěr jsou poměrně fajn. Jenom je to prostě celé takové průměrné. Postavy nejdou dostatečně do hloubky...ačkoliv tak nějak víme, že bychom měli k některým postavám cítit sympatie, tak tam na to není dost času. Zároveň New Orleans této doby vyloženě svádí k tomu vytěžit z atmosféry maximum, což se tady ani zdaleka neděje. Hlavní postavě by člověk měl fandit, a fandí, jenom se ho to celé tak nějak nedotýká. Prostě tak nějak za tři.
Skandální titulky
L. J. Shen
No, tak o silné ženě, která zvládá svůj život sama to teda rozhodně není. Je to o spoustě šukání a holce, kterou zachrání milionář, který se kvůli ní změní. S čímž normálně nemám moc problém, ale tohle je tak blbě napsaný, že ani nemůžu uvěřit tomu, že by to psala Shen.
Jak řekl Celian - po první půlce bych se radši bodla vidličkou do oka než to číst znovu.
Chvála bohu se to ve druhé půlce trochu rozjede a když uplatníte rychločtení, nebude se vám chtít úplně zvracet než to dočtete.
Zachraňují to boty a občas vtipná hláška.
Snad měla autorka jenom silnou migrénu když to psala a příště se zase probere.
Údolí
Bernard Minier
No, tak se konečně uzavřely určité otázky z minulých dílů, ale přiznám se, že překombinovanost děje a vyústění mě nenadchlo. Prostředí je samozřejmě opět zajímavé, schopnost autora vylíčit barvitě charaktery postav taky. Ale nějak to celé působí nedotaženě. Nemůžu se srovnat s tím, že by k tomuhle došlo. A i když rozumím tomu, že se autor snažil reflektovat společenské problémy ve své knize na tempu i ději to moc nepřidávalo. Nemám u Miniera problém s dlouhými pasážemi, kdy se postavy zamýšlí nad stavem duše a světa, ale tady to bylo jako by příběh byl pozadím společenského románu. Ve výsledku mě to nebavilo a ani s koncem jsem se nedokázala srovnat.
Prach
Hugh Howey
(SPOILER) Obecně celá trilogie jako myšlenka, příběh, děj i postavy je vynikající. Osobně se mi líbily všechny díly, ale s dočtením třetího jsem měla trochu problém. A to asi hlavně proto, že už jsem z toho byla prostě utahaná, umlácená množstvím malého prostoru, nedostatku, smrti, prostě všeho. Příběh je dobře vystavěný, ale mě už asi nebavilo číst, jak po stopadesáté někdo složí něco z něčeho.
Za konec jsem vlastně ráda, že po tom, co nás autor provláčel tím množstvím srač..k, to aspoň dobře dopadlo.
Království těla a ohně
Jennifer L. Armentrout
Shrnu to takhle, kniha je velice čtivá, ale tak jako Maasové sluší delší stopáž, tak naopak Armentroutová by potřebovala "prostříhat". V podstatě 80% knihy čelíme otázkám Poppy ohledně toho, jestli mu odpustit nebo ne....fakt šok jak to nakonec dopadne. Musím přiznat, že ačkoliv mi normálně hloubání až tak nevadí...tak Poppy je prostě ...otravná. Bože je tak otravná, že kdyby nebyla tak hodná, byla by to nejpitomější a nejotravnější hrdinka všech dob. Ale....
jasně, že ale....když člověk vypne mozek a vyřeší se, jestli mu teda odpustí (my všichni to víme po deseti stranách), tak dostanete nálož dobře popsaných erotických momentů, některé fakt dobře, eroticko/romantických chvilek...pravé lásky...a trochu fantasy.
Osobně bych řekla, že pokud bych to hodnotila jako erotický román na pozadí fantasy, tak by to dostalo 5/5, pokud bych to hodnotila jako fantasy román, tak 3/5 - za ty fakt dobrý ero scény a těch 30 stran na konci, kdy se začne něco dít.
Z krve a popela
Jennifer L. Armentrout
Vůbec nechápu, jak mi tahle kniha mohla uniknout. Asi je to tím, že první co jsem od autorky četla byla kniha Tajemné touhy a ta nebyla nic moc. Každopádně srovnání s Maasovou je na místě. Podobný styl i splétání vztahů a schopnost budovat vztahy. Co mi nesedí je výběr jmen, ale na to jsem si po čase zvykla.
Co mi ještě úplně nesedělo, že hlavní hrdinka asi není "nejostřejší tužka v penále", protože některé věci jí fakt totálně nedocházejí, když vám už musí být jasné tak padesát stran předem.
Trochu mě překvapilo, jak se z původně pro mě originálního pojetí Povznesených, náboženství, kravenů, Temného atd. vyklubalo něco poněkud běžnějšího (nechci tu moc rozebírat pro ty, kdo nečetly), ale ve výsledku to je pojato celkem logicky, takže to asi není ke škodě.
Celkově to má spád a čte se to samo, takže uvidíme, jestli z toho ve druhém díle vykřeše autorka něco o stupeň lepšího.
Co hodnotím s nadšením je způsob vydání knihy - místo přebalu je přebal vytištěn přímo na knize. Drobnost, ale líbí se mi to.
Hodnej kluk
Elle Kennedy
Tak tohle je stará dobrá hokejová klasika, na tom není moc co řešit. Blake je super sympoš, ona trochu nervák, ale dobrý. Určitě se to nevyrovná sérii Off Campus, ale zase fajn, že tu člověk zase potká Wese a Jamieho :) Takže odpolední jednohubka dobrý.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Miluju od Pratchetta celou Zemeplochu a tohle je proste starej dobrej pocatek.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Tak za mě s každým dílem zlepšující se tendence, je to prostě paráda. Odsýpá to, skvělé jak se střídají pohledy různých hrdinů...za mě nová postava Manon obzvlášť zajímavá. Jak už zmiňovala klarka009 naprosto nechápu proč jména všech postav nechali v originále a Rowana se rozhodli překládat, je to fakt prasárna roku. Takže ne Jeřáb, ale Rowan a hotovo. Tomu teda fandím moc, obzvlášť se mi líbí to, že se tu rozvíjí i linka silného přátelství. Jak už jsem psala, Maasové prostě sluší delší stopáž a na třetím díle je to vidět.
Turnus
Hugh Howey
Je to fakt neuvěřitelné, ale druhý díl opravdu vůbec neztrácí na tempu, zajímavosti a drží laťku. Čte se to samo a všechny postavy člověk začíná chápat mnohem víc. Sólo je prostě borec, nemyslím, že bych tohle dala. Za mě si zkusil ze všech nejvíc. Jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet a jak to celé dopadne.
Lvi na výsluní
Stefania Auci
První díl byl víc poetický a příběhový, v tomto mi připadalo, že se autorka snažila vměstnat obrovské množství informací o tom, čeho všeho rodina Floriů dosáhla do malého množství stran a na soucit s postavami, nebo snad na to začít je mít rád nebo nerad prostě nebyl prostor...ale stále zajímavé a dobře popsané.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Asi se budu opakovat, ale je prostě znát, že tady ještě Maasová nebyla tak vypsaná...jsou tam slabší místa kde se to poněkud vleče. Konec to suveréně vyváží, protože jednak postavy dostanou víc prostoru začít nějak aktivně reagovat a zasahovat do děje a taky se trochu víc otevřou čtenáři. Tak uvidíme dál.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Tak jak na to? Od Maasové už jsem přečetla Dvory i následující Půlměsíční město..tyhle trilogie jsou tak propracované a autorka je tak vypsaná, že se to úplně nedá se Skleněným trůnem srovnat.
Co se mi líbilo - je tam čtivost, evidentně je to úvod a předstupeň k tomu, co se bude rozvíjet v dalších dílech, oblíbené portály mezi světy už důvěrně známe :), různý mrchy co je třeba zlikvidovat :) a navíc jsou tu dva super sympaťáci - já jsem teda jasnej Chaol tým, ale je třeba uznat, že Dorian má svý kvality.
Zápory - jako by si tady zatím Maasová tolik nevěřila a nenechává tolik rozehrávat vnitřní vývoj postav, což je podle mě její specialita. Taky je to všechno takové trošku povrchní, jako by úplně nestíhala pojmout všechno, co si naplánovala. Prostě - její knihy potřebují víc stran, protože tahle ženská prostě do čtyř set stran všechno nenarve.
Takže, nemůžu uvěřit, že to píšu, ale chtělo by to větší stopáž - ta prostě Maasové sedí.
Necítím tam tolik napojení na příběh nebo postavy, ale zhruba od půlky to člověka chytne víc. Jinak hurá do toho, snad dostane v dalších dílech víc prostoru.
Dvůr stříbrných plamenů
Sarah J. Maas
Tak mně byla Nesta sympatická. Jasně, vím, že se chovala občas jako kráva, ale prostě na tom nebyla psychicky dobře a myslím, že autorka se vypsala i ze svých vlastních pochybností o sobě a své sebehodnotě. Což je něco, s čím se člověk prostě občas v životě potýká a tak mi ta osobní cesta a hledání sebe sama prostě bylo blízké.
Což ovšem nic nemění na tom, že to teda je skoro porno román. Toho sexu je tam fakt dost a jako že fakt dost. Ale dobrý no...tak užili si to :)))
Každopádně se mi to líbilo. Je to prostě Maasová :))
