Dědička ohně
Sarah J. Maas
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/281807/bmid_dedicka-ohne-wNH-281807.jpg
5
3263
3263
Skleněný trůn / Trón zo skla série
< 3. díl >
Královna, nebo zrádce? Jen ona sama rozhodne. Celaena Sardothien přežila smrtící soutěž a zlomené srdce, ale za jakou cenu. Nyní se musí vydat na cestu do nové země, aby se poprala s temnou pravdou... pravdou o jejím dědictví, které jí může navždy změnit život a budoucnost. Mezitím se shromažďují temné síly s cílem zotročit si celý svět. Celaena tak musí najít sílu bojovat nejen proti vlastním vnitřním démonům, ale i proti zlu, které chce král Adarlanu osvobodit a využít pro své plány. Je dědičkou ohně a popela a neskloní se před nikým.... celý text
Přidat komentář
V půlce knihy si říkám, až dočtu tenhle díl, proložím sérii něčím jiným. Na konci mě to samozřejmě naštvalo, takže se pouštím do dalšího rovnou. Je možné, že po jiné knize sáhnu v polovině dalšího dílu, ale určitě dám celou sérii. Jak bylo několikrát zmíněno, nejhorší byly části o čarodějnicích...
(SPOILER)
1) Musela jsem si trochu zvykat na psaní z více pohledů postav a nově přibyla Manon. Trošku jsem tím trpěla, protože jsem si opravdu přála pokračovat ve čtení o Celaeně, ale ve 3/4 knihy jsem si k Manon našla cestu a začala mě bavit. Akorát jsem si přišla zvláštně, jako kdybych četla dvě knihy najednou... Proto mi trvalo zvykat si a vždycky se ze Celaeny přepnout na Manon... Nejednalo se o klasický styl psaní z více pohledů postav. Z čista jasna se prostě objevila Manon a začala jsem číst i o ní.
2) Vztah Celaeny a Jeřába byl na můj vkus až moc šílený. Sice tam šlo o to, aby se sami sobě zrcadlili a proto se tak nesnáší, ale v takovém případě bych to pouto mezi nimi asi tvořila déle. V tom se mi více líbil Rhysand s Fayre ve Dvorech od stejné autorky. I když tam to bylo zase trochu o ničem jiném, sedělo mi to víc.
3) Vývoj Celaeny se mi líbil a líbí! a upřímně řečno mi připomíná přesně to, co jsem očekávala od Nesty v 5. díle Dvorů. Jestřáb je navíc typ bojovníka jakého jsem očekávala od Cassiena. Čim více čtu tuto sérii, tím více nechápu o co autorce šlo v příběhu o Nestě, který byl 100% nevydařený. Celaena je mnohem lépe propracovaná ohledně hledání své sebehodnoty a vztahu s válečníkem. Ta krutost míšená se sebelítostí a nenávistí sama k sobě a všemu okolo. Obepínající chlad... Celaena mě baví. Je sutečně komplikovaná, nevyrovnaná a cítím, jak se pomalu dává dohromady, jako se za mě měla dávat dohromady nesta v 5. dvoře, která měla jako postava tak silný a zároveň absolutně nevyužitý potenciál... Tak to hold dopadá, když autorka potřebuje vydělat a napíše porno vydávající se za fantasy. A 5. díl Dvorů je porno, nic víc.
Celkově cítím větší lásku ke Dvorům, protože mě jednoduše emocionálně rozložily. Ale Celaenu mám moc ráda a určitě jsem zatím s touto sérií spokojená!
Takhle…
Většinu knížky jsem si říkala, že se nic neděje a proč se nic neděje. Kapitoly s čarodějnicemi mě extrémně nebavily a vlastně mě od čtení i dost odrazovali.
Taky si musím postěžovat na český překlad, protože jakože pardon ale Jeřáb Bělotrn je fakt děs…
Konec knihy mě ale odrovnal, o zvraty nebyla nouze a tak se ihned vrhám na další díl.
Celaena se se zlomeným srdcem vydává za pravdou o svém původu a své moci, kterou už nemůže dále skrývat. Naopak se musí naučit ji používat. V tom by jí mohl pomoci jistý Rowan, ale cesta k jejich vzájemnému pochopení se zdá dlouhá a trnitá.
A jak se Chaol popasuje s její ztrátou? A Dorian se svou nově objevenou mocí, kterou by mohl jeho otec, král Adarlanu, zneužít proti všem?
Vyprávění se tentokrát dělí hned mezi několik postav. Na dění okolo Celaeny s Rowanem, Chaola s Dorianem, jejichž pevné bratrské přátelství získalo trhliny, které už nejspíš nepůjde spravit, a také čarodějku Manon.
V tomto díle bylo znát, jak už je autorka vypsaná a do příběhu jste se ponořili hned. I tak ale mám stále nějaké výtky, kvůli kterým nemůžu hodnotit plným počtem hvězd.
Děkuji jsem pochopila, že autorka má svůj zvláštní pohled na romantiku, který se s tím mým bohužel neslučuje. Vývoj vztahu Celaeny a Rowana byl sice popsán velmi dobře, neuspěchaně, bavily mě jejich tréninky, vše tam mělo své místo, ale vzhledem k jejich úplnému začátku si je zatím jako pár představit nedokážu.
Oproti tomu Chaol tady působil nemastně, neslaně, jak kdyby autorka potřebovala, aby se čtenářky odmilovaly. Víc jsem tentokrát fandila Dorianovi a Sorsche, kteří tu pro mě drželi alespoň minimální romantickou linku. O to bolestivější byl pro mě konec.
Byla jsem ráda za náhled Celaeniny minulosti, kdy konečně vyšlo najevo, co přesně stálo za tím, že se z ní stala nájemná vražedkyně. To, čím si jako dítě prošla, by zamávalo s každým. Kdyby byl tento flashback už v prvním díle, hodnotila bych, a Celaenu pochopila, úplně jinak.
Co mi ale úplně nejvíc komplikovalo čtení, byly scény s Manon. Do její linky jsem se absolutně nedokázala začíst a jen se modlila, aby už byl konec kapitoly.
Sérii jsem zatím ještě nedokázala propadnout. Uvidím, jestli na tom něco změní Krvavé ostří a pak čtvrtý díl, který je prý nejlepší.
Tahle autorka tenhle děj neskutečně posunuje, opravdu zajímavě se to vyvíjí, měla jsem s toho strach, že nebude Celeana v centru dění ale naopak. Skvěle napsáno. Manon a čarodějky zatím moc nemusím, ale předpokládám, že tam sehrajou velkou roli. Těším se na další díl
Třetí díl mě bavil zatím nejméně a dějová linka s čarodějnicemi skoro vůbec . Ale i tak je to zajímavá série , která mám skvělý příběh. Jsem moc zvědavá ,co se bude díl dále .
Přesně jak jsem očekávala, tento díl předčil ty předešlé dva nejméně o sto procent. V tomto díle jsme měli možnost sledovat hned několik dějových linií. Mě osobně nejvíce bavila ta Celaenina. Skvělý vývoj situace a několik překvapivých momentů. V pořadí hned za ní je Manon, velmi zajímavá postava. Dění ve Zlomuvalu mi nepřišlo až tak zajímavé, ačkoli i tady nás čekalo nejedno překvapení. Schyluje se k bitvě řekla bych, a už se na to velmi těším :).
Po přečtení předchozích dvou dílů jsem nenarazila na postavu, která by mi byla natolik sympatická, abych ji nazývala svojí oblíbenou postavou. Ale od momentu, kdy Celaeně nad hlavou proletěl jestřáb s bílým ocasem mám jasno. Ti, kdo knihu četli budou určitě vědět koho myslím, a pokud to chcete vědět i vy ostatní, tak si asi budete muset knihy přečíst. :D
Já si teď jdu vybrat nějakou jednohubku, kterou si zkrátím čekání na další díl, který snad již brzy dorazí.
Děkuji všem, co do mě vytrvale hučeli, že třetím dílem to začíná. Měli pravdu. Trojka je výrazně lepší než předchozí díly, je vidět, že se autorka vypsala. Vyprávění z pohledu více postav, nové zajímavé charaktery, má to větší spád a akci, čte se to velmi dobře. Trochu mě nudily kapitoly z pohledu Chaola, ale hravě to kompenzovala Manon a Abraxos, skvělá dvojka. A jsem ráda, že Trůn dočítám v době, kdy vychází nové vydání, a Rowan zůstane Rowanem :D
(SPOILER)
Doposud jednoznačně nejlepší díl. Je zde vidět obrovský posun autorky, která se od prvního dílu neskutečně posunula. Hodnotila bych 4,5* kdyby šlo, pro nejvyšší hodnocení si nechávám ještě prostor.
Děj ubíhal neskutečně rychle, téměř zde nebyla hluchá místa. Dějová linka mezi Celaenou a Rowanem mě doslova pohltila a neustále jsem potřebovala vědět co bude dál. Byla jsem opravdu ráda, že se tu objevil muž, který si z ní na první dobrou nesedl na prd*l a musela si ho získat. Zároveň to byl někdo, kdo jí konečně nastavil zrcadlo, sice byl na ní někdy opravdu tvrdý, ale její ego to potřebovalo a už jsem nemusela poslouchat, že je nejlepší nájemný vrah na kontinentě.
Byla jsem hodně mile překvapená z postoje Chaola, který byť má nějaké zábrany, které vyplývají ze strachu o lid v ''jeho'' městě, po celou dobu se snaží dělat rozhodnutí pro Doriana a Celaeinu. Byť na konci mohl danou situaci řešit jinak, za jeho působení v této knize dávám palec nahoru.
Dorian tu byl trochu jako šípková růženka. Neslaný, nemastný, ublížený. Vlastně všichni tři naši hrdinové zůstali sami v podobné situaci, Celeina a Chaol se snažili nějakým způsobem posunout, udělat něco pro svět, ale Dorian se utápěl v sebelítosti a válel se v posteli se Shorsou. Aspoň, že na konci se vzchopil.
Dějová linka s Manon, pro mě byla ze začátku hodně hektická, mnoho nových postav s různými postaveními. Nicméně děj s Wyverny byl skvělý, extrémně se těším, až se tato dějová linka propojí s osudy našich hrdinů.
Děkuji za tuto knihu, Sarah je zpět, tak jak jí znám a nemůžu se dočkat dalšího dílu. :-)
Tahle kniha byla také skvělá, ale řekla bych, že byla asi nejslabší z té celé série. Ale jinak se mi líbilo prostředí, které se tak strašně změnilo...
Jako popravdě nevím, co si mám o tomhle dílu myslet. Nevím jestli mám být nesmírně nadšená nebo smutná a naštvaná. Ihned se pouštím do dalšího dílu!
Tak s dalším dílem musím říct, že kvalita je opět vyšší, než předchozí díl.
V tomto díle mě sice Caelena opět dost štvala, ale už to bylo lepší, než v předchozích dílech. Velice se mi líbil vývoj její postavy a její vztah s Jeřábem.
Vlastně všechny linky, kromě Manon, mě moc bavily.
(SPOILER)
Série třetím dílem krásně graduje a příběh je čím dál lepší, napínavější a zamotanější. Přibývá nám zde několik nových postav, z nichž však každá je něčím jedinečná a má v příběhu svou důležitou úlohu. Nejzajímavější je rozhodně dějová linka Celaeny, na které jde během knihy krásně vidět velký posun jak psychický, tak i co se jejích dovedností týče. Rowan (přes český překlad Jeřáb se prostě nepřenesu) je velmi zajímavou postavou, kterou zprvu nenávidíte za to, jak se k Celaeně chová, ale nakonec si ho zamilujete a konečně je asi první postavou, která ji chápe a za nic neodsuzuje.
Linka Manon byla zajímavým zpestřením a jsem zvědavá, co v dalších dílech přinese. Zejména Abraxos mi přirostl k srdci.
Poslední strany knihy byly, jak u Maasové bývá zvykem, plné napětí a já mám chuť okamžitě sáhnout po dalším dílu, abych věděla, co se s hrdiny bude dít dál. Hlavně s Dorianem a Aedionem.
(SPOILER)
Třetí díl ToG mě bavil zatím nejvíce. Alespoň co se týkalo Celaeniny dějové linky. Ta mi přišla nejzajímavější a pohledy dalších postav mi ten děj zbytečně narušovala, i když důležitost příběhu i z jejich strany je jistě důležitá. Ale kdo by se chtěl nechat rušit od příběhu Rowana a Celaeny, že? Ale abych byla upřímná, bavil mě tedy i pohled Aediona a jsem zvědavá, jakým směrem se v dalším díle bude jeho osud ubírat.
Nicméně, vývoj a růst Celaeny se tu pěkně rozvíjel a nakonec se odhalilo i něco z její minulosti. A snad nebylo na škodu, že jí někdo dal nakládačku občas byla fakt na facku.
Líbila se mi i ta pointa, že nakonec snad našla někoho, kdo jí neodsuzoval za nic z toho, co se jí v minulosti stalo, nebo co ne/udělala a byl jí podporou - tohle mě mrzelo a zároveň iritovalo u předchozího dílu, kdy hlavně Chaol (kapitán stráže), nedokázal překousnout to, co údajně Celaena dělala.
Dorianova dějová linie za mě byla nejslabší a měla jsem jí chuť přeskakovat, stejně jako mnohé pasáže z pohledu Manon. Abraxos je ale slaďouš a nevím, že jsem si u něj sem tam vzpomněla na Bezzubku nebo býka Ferdinanda
Jak bývá u Maasové zvykem, posledních dvě stě stran bylo nabitých akcí a jeden se nemohl od knihy odtrhnout až do velkolepého finále, kdy prostě čtenář chtě nechtě musí sáhnout po dalším díle.
Četla jsem, že správně by se po tomto díle mělo číst Krvavé ostří, ale nějak se nemohu odtrhnout od současného budoucího děje knih, takže se mi momentálně nechce vracet k minulosti Celaeny - snad až jako úplně poslední kniha.
Takže se jde pokračovat čtvrtým dílem Královna stínů...
V tomto díle je Celeana v depresích, prožívá velký vnitřní boj a její cesta za smířením a vnitřním klidem je zajímavá a dobře vyobrazená. Zároveň se konečně trochu víc začínáme dozvídat o moci, kterou Celeana vládne a víc a víc se začíná odkrývat tajemství její minulosti. Také konečně objevujeme více z magického světa série.
Střídání pohledů v knize je zajímavé, ale někdy mě příliš rozptylovalo, a ne vždy mě ostatní pohledy Manon, Doriana a Chaola bavily a spíše mě rušily od hlavní linky
- chápu, ale jejich důležitost v příběhu. Ovšem Abraxos..
Konečně se na scéně objevuje i Rowan alias Jeřáb ( ano české nutkání překládat v knihách jména je příšerná vlastnost a nikdy ji nepochopím!!), a jo....chápu všechen ten humbuk okolo něho. Ale jsem zvědavá jakým směrem se jejich vztah bude dál ubírat.
Závěr knihy byl, jak je u autorky zvykem, dramatický a svižný. Klasicky mě závěr zase navnadil na další díl. :)
Druhý díl mě hodně nadchnul a třetí mě zase trochu zchladil, minimálně na začátku. Autorka tu rozbíhá nové dějové linky s novými postavami a než se to víc rozvine, trochu to trvá. Díky tomu je kniha pomalejší a zdánlivě nudnější. Autorka si ale připravuje půdu pro další díly, takže všechno má svůj smysl a své místo. Některé nové postavy mě vůbec nebavily, ale postupem času se to naštěstí měnilo. Víc poznáme i magickou stránku tohoto světa a rozhodně je o co stát. Ke konci už kniha opět nabere spád. Závěr byl zase pomalu na infarkt a slibuje velmi zajímavé pokračování.
Po letech se ke Celaeně vracím znovu, abych si to připomněla a taky ověřila, jestli mě to bude bavit stejně, jako když jsem ji četla prvně. A tenhle díl byl právě asi tím, kdy mě tahle série opravdu chytla. Hlavně další postavy tomu celému dodaly šťávu a já se vážně začetla. Skvělá četba na odreagování, propracovaný svět a zábavné postavy. Víc od podobných knih nečekám a baví mě stejně, jako přes osmi lety, kdy jsem ji četla prvně. Jen teda překlad Jeřába mi bude asi drásat oči už navždy. Rowan, prostě Rowan!
A já se bála, že když si pořídím rovnou celou sérii, že se mi bude válet v knihovně, protože mě to nebude po prvním díle bavit. No nic jdu na další díl.
Štítky knihy
láska magie tajemství pro dívky víly, rusalky nájemní vrazi pro dospívající mládež (young adult)
Autorovy další knížky
| 2015 |  Skleněný trůn |
| 2016 | Dvůr trnů a růží |
| 2017 | Dvůr mlhy a hněvu |
| 2016 | Královna stínů |
| 2020 | Rod země a krve |
Ze začátku jsem byla celkem rozčarovaná. Příběh se mi vlekl, nemohla jsem se začíst a ten všemi oblíbený Rowan mě rozčiloval, čarodějky jakbysmet. Ale jak je u knih SJM zvykem, jsou plné hádanek a skrytých odkazů. Zhruba v půlce mi příběh začal utíkat a o posledních cca 200 stranách ani nemluvím. A i Rowana jsem si nakonec moc oblíbila.