Dobrák
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1065/bmid_dobrak-fgp-1065.jpg
5
1171
1171
Cesta krve série
1. díl >
Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.... celý text
Přidat komentář
Postupně dočítám Kulhánka, kterého si pamatuji z naší knihovny. Už tam není.
Na knihy, které "inspirovaly" Kotletu jsem se těšil. Po přečtení se z inspirace stala krádež a Kotleta v mých očích lehce upadl, ale kde on pokulháhá (ha ha) mám teď celého Kulhánka.
Přes pomalejší rozjezd, kde se seznamujeme s hrdinou, jeho útrapami a nebetyčnou potřebou ze všeho zvracet, nabere příběh v polovině knihy neskutečnou otočku a je tady akce za akcí a i Maxmiliánův dávící reflex se zlepšuje.
Nemám příběhu co vytknout, ani některé předvídatelné momenty, vše funguje, vše sedí. Jonáš dodává emoční stránku, Ten druhý humornou a Max se s tím vším musí nějak protlouct.
Nejlepší části: zombie srnka a potom děj v bunkru, i když mi trošku chybělo vysvětlení, jak je Cizáci vypátrali.
Druhý díl si dávám hned po tomto a neskutečně se těším.
Naprosto epesní nářez dokonalého mixu šíleností a vtipu, který se mísí s momenty tak ukrutně bolavými, že mi to připomíná depilaci voskem. Kulhánek je prostě mistr a mistrem bude. Nejvíc mě bavily rozhovory jeho s Tím druhým, ale celá kniha ubíhá ve svižném tempu a akci, takže nudit se nebude nikdo.
Trochu jsem se bál svůj výtisk Cesty krve vůbec vytáhnout z knihovničky. Je to totiž ten nejcennější svazek, co v ní asi mám. Paradoxně jeho ceny nedostihují ani ty dvě červené VIlímkovy verneovky, které jsem si pořídil.
Prvně jsem Dobráka četl, když mi bylo 19 let (a když tahle kniha stála neuvěřitelných 160 Kč). Od té doby se můj literární vkus už změnil a akční fantastice se teď už vyhýbám - asi poslední z tohoto žánru byl Kotletův Spad, po němž jsem se rozhodl, že s tím končím. Ovšem tohle je opravdu zvláštní: i když se kniha hemží detaily o hlavních, nábojích a granátech, zdaleka není tak zelená, jako pozdější zástupci tohoto žánru.
Hlavní hrdina si od armády a "boji pro boj" drží dost výrazný odstup. Stejně tak i autor v ( mé nejoblíbenější) části odehrávající se v armádním skladu nešetří parodií a jásá nad tím, že se mu podařilo sehnat nezelené narozeninové svíčky, i když lednice a pračka už zelené jsou. Navíc autor zapracoval do téhle střílečky i emoce v podobě dětského souputníka hlavního hrdiny a humor v podobě vnitřního hlasu "toho druhého".
Takže snad proto si první Cesta Krve u mě drží plný počet bodů i po neuvěřitelných 28 letech od jejího vydání. Už se těším na další díl.
Rovnou řeknu, že to není můj obvyklý žánr, ale musím říct, že se mi líbila. Určitě si přečtu další knihy od autora. Vládci strachu se mi líbili víc, tato kniha je ale jiná.
Redaktor Zelených listů Maxmilián tráví svou dovolenou ve svém srubu v lese. Netuší, že jeho rozhodnutí bylo klíčové pro další osud jeho života. Ovšem, když agresivní zvířata a následně zombie na něj začnou útočit, zjistí že za tu dobu co byl v lese, se svět změnil. Aby přežil, musí zapojit nejen svaly, ale i mozek a když mu do cesty přijde i jeden přeživší chlapec, tak zodpovědnost je najednou i za dva. Ovšem ataky protivníků narůstají a aby oba přežili, je třeba vymyslet plán. A tak dobrodružná cesta z Plzně přes celou Evropu může začít. Kultovní román Jiřího Kulhánka plný akce, super zbraní, zabijejí, vystřelených mozků a vtipných hlášek.
Dell se bez problémů připojil, displej na chvíli ztmavl, pak se objevila předpokládaná průměrná doba splnění úlohy: 1456233,339 let.
"Tolik času asi nemáme," řekl Ten druhý.
"Asi ne," řekl jsem já a zavřel průvlak.
Maxmilián bojuje s celou ekipou mrtváků a upírů a může si být jist, že když se dostane do problémů, tak z nich je pouze cesta do větších problémů. Skvělá knížka, která vás doslova pohltí
Rozhodnul jsem se toto legendární dílo přečíst znovu asi po dvaceti letech. Nezbývá mi než konstatovat, že je to právem legendární dílo!
Má to hlavu a patu, má to napětí a má to spád. Mohu všem čtenářům jenom vřele doporučit.
Jedna z nejlepších věcí, která u nás byla v žánru splater punk napsána.
Dneska už legendární brakovka v high-tech scifi hávu. Spousta perfektních hovadinek počínaje srnkou.
„Nalil jsem si
druhou sklenku
a otevřel knihu.
Byl to první výtisk
Kingovy Carrie v Češtině"
„Konec světa začal docela nenápadně.“
Neodolal jsem a znovu se pustil do knih Mistra Kulhánka. A začal jsem klasikou, kterou mám nejraději. Tedy ne, že by se mi další příběhy pana spisovatele nelíbily, ale Cestu krve mám nejraději. Líbí se mi hlavní „hrdinové“ a také proto, že jsou v tom mimozemšťani. Jo, ano, ano, vím, nejenom oni. Také mrtváci, upíři, nebezpeční vlci, miloučké srnky, saladin, Ten druhý a hnusní tlustí pavouci. Fuj! Zařvala má arachnofobie. I když vím, že mouchy jsou ještě horší. Co z toho je lepší si netroufám říci. Možná ty srnky. Staly se legendou. Je to perfektní sci-fi odehrávající se v roce 2060 plus mínus měsíc.
Malá ochutnávka:
Upír mi zmizel ze zorného pole – přelétl nahoru na transportér a dosed někam na víko nad vulcanem čili přesně nade mě. Po pancíři nad hlavou mi zaskřípaly podrážky jeho bot. Vnější odposlech reprodukoval zvuky tak věrně, že se mi zdálo, jako by mi chodil po temeni. Hned nato se ozvalo další skřípání – podstatně odpornější. To upír začal drásat pancíř nehty. Takhle, když se to napíše, to vypadá směšně – drásat pancíř nehty. Když jsem poprvé viděl skoro milimetr hluboké rýhy v kovu, po kterém sklouzne i protipancéřová raketa, smích mě přešel.
Styl příběhu je perfektní a vždycky mě překvapoval. Hlavní hrdina je v průseru, a když už se zdá, že se z toho dostane, situace kolem se ještě zhorší. A když už si myslíte, že se z toho dostane, situace se ještě zhorší, a když už si on myslí, že tohle nemůže dát, situace se ještě zhorší. Tak že čtenář ani hlavní hrdina vlastně netuší, kdy to skončí. Navíc jsou některé jeho akce ukončeny perfektními pointami. I když je většina kapitol brutálních, smrtících a nebezpečných, některé závěrečné hlášky vás prostě rozesmějí. A on je to účel, tohle prostě pan spisovatel umí.
Citát: Občas je to dobré, popovídat si sám se sebou. Ujasní se názory. Mluvím se sebou polohlasně. Nemá význam křičet.
Vždycky jsem se zamýšlel nad tím, proč mám příběhy pana Kulhánka rád. Proč je má skoro každý, kdo čte tento styl příběhů, rád. Asi nejvíc se to dá vysvětlit podle posledního svazku povídek s názvem „Krásky a vetřelci“. Sedmnáct spisovatelů, kteří do tohoto svazku přispěli svým příběhem, se ani na krůček nedostalo do Kulhánkovo stylu. Nejblíže byli jen dva spisovatelé. Pan Heteša a pan Kotleta. Ostatních patnáct spisovatelů jen nudně převyprávělo svůj příběh, bez špetky humoru a jen s troškou napětí. Pan Mistr Kulhánek prostě dokáže vymačkat z příběhu maximum. Maximum krve, maximum akce, maximum humoru. Přidá upíry, zombie, mimozemštany a v tomto případě, ironického dvoj-hrdinu. To vše můžete očekávat v této knize. A to ještě netušíte, co se bude dít v té druhé. Hetešáky dávat nebudu, nechci na sebe přivolat nesouhlas pana Kulhánka.
I když, on stejně tento komentář číst nebude – tak to risknu:
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: „Vstávej, sračko,“ probublal krví hlas Toho druhého.
PS: Komentář ke knize „Dobrák“ jsem už psal. Byl to jeden z prvních komentářů v době, kdy jsem se na tyto stránky registroval. (Ten druhý: To se máš čím chlubit . . . )
Citát: Sakra, řekl Ten druhý, před pár dny vymýšlíš, jak si brokovnicí ustřelit hlavu, a teď se bojíš, že tě zabijí.
Kniha je typická Kulhánkovina. Děj je chvílemi hodně předvídatelný, ale stejně Vás kniha pořád baví a čtete jí dál. Je v ní poctivá dávka humoru a násili. Takový český Quentin Tarantino.
Moje první kniha od tohoto autora, a určitě ne poslední. První třetina knihy pro mě byla asi nejzajímavější/nejnapínavější, pak to spadlo do klasického zombie masakru, proto 4*.
Tak nějak si říkám, jak je možný, že jsem na to nenarazil dřív, třeba před 26 lety?
Ale ono všechno má svůj čas a přesto, že novější tituly jsou možná čtivější, tak je otázkou, zda-li by byly takové, pokud by neměly na co navazovat.
Kniha je to zábavná, napínavá, akční a...nedostupná.
Škoda.
Znáte to, kouknete na hodinky a tam se ukáže: Je čas na Kulhánka. A jelikož se ten den nic zvláštního nestalo, vzal jsem Cestu krve. Samozřejmě, není to žádná vysoká literatura, ale skvělá bláznivina, která nemá šanci nudit.
Škvár! Absolutně ničím nepřebitá - hutná volovina..., která se občas hodí k přečtení, aby se jeden odreagoval od jiných, intelektuálních knih a vyprávění...
V knize jsem žádná moudra, ani objasnění funkce vesmíru nečekala, proto jsem se výborně pobavila. ; )
Recesisté a pohodáři jistě knihu ocení.
Legendární ,,zombie srnka" ,invaze mimozemšťanů ,výlet pod hladinou středozemního moře v Saladinu. Nemůže být lepší pocit než když si jedete odpočinout na samotu v lese a vrátíte se do světa který šikanují mzáci v létajících popelnicích a všude vás chtějí sežrat zombíci včetně zombie zvířat. Jen mě mrzí že Kulhánek už nejde koupit a musím to číst v mobilu. Osahanou,oslintanou, zažloutlou knihu za 60 000,- ... to je těžký sci-fi.
Pro mě skvělý úvod do světa sci-fi. Bezpochyby jsem si okamžitě vytvořila vztah k hlavním aktérům i saladinovi! A touhle knížkou to pro mě neknčí, chci vědět víc!!
Legendy nikdy neumírají. A tenhle příběh o putování jednoho nasraného chlapa s malým němým chlapcem, za svobodou, legendární rozhodně je. Nikdy mistrovi neodpustím, že pro nás vytvořil tak úžasnou story, kterou nedokončil. (Ten paskvil od Moudrého nepočítám) A proto vás, Jiří Kulhánku, jménem Nočního klubu, odsuzuji... Krucinál, dopiš to!
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Prostě Kulhánek se vším všudy jak ho máme rádi doporučuji.