Dobrák
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1065/bmid_dobrak-fgp-1065.jpg
5
1167
1167
Cesta krve série
1. díl >
Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.... celý text
Přidat komentář
Vládci překvapili, cesta krve splnila očekávání a připravila na to co přišlo po ní. Čteno několikrát ☺
Bomba. Tedy ne tady, ale ta kniha, ten příběh - to je bomba. A to jsem teprve u prvního příběhu. Válel jsem se smíchy a brečel štestím. Tohle je ta správná atmosféra. Černý humor, akce, mimozemšťani, nasraný srnky - prostě paráda.
Věděl jsem, že pan Kulhánek je dobrej, ale teprve po přečtení prvního příběhu Cesty krve, jsem pochopil proč. Akce hned od prvních vět, humor protkaný celým příběhem a napsáno lehkým a srozumytelným nářečím. Prostě paráda a už teď mám přečteno asi dvacet stránek z druhého pokračování a jsem nadšený. Nic jiného, než DOPORUČUJI.
Oproti Nocnimu klubu a Divokych a zlych je tahle knizka trochu slabsi, ale stale me bavila spise prvni pulka. Dalsi dil snad navaze na Kulhankuch vysoky standard.
Navnazen statusem kultovního svazku jsem se na Dobráka vrhl po Nočním klubu, Divokých a zlých a Vyhlídce na věčnost...a jsem těžce zklamán, respektive nedivím se, že se autor od svazku distancoval jako od nepovedeného, protože tohle je opravdu hrůza.
80% stránkování tvoří popisy nejrůznější vojenské kyber mega super husté techniky a i v tom zbytku se děje zoufale málo. Ano, military nadšenci a další živly budou slintat, ale postavit na tomhle celou knihu je opravdu mizérie. Pokud by si autor nepomohl Tím druhým, byla by zhruba polovina knihy (do setkání s klukem), čistým popisem bez jakékoli přímé řeči, z čehož plyne základ problému - sólovka jednoho hrdiny.
Kulhánek je prostě jenom jeden ...neuchopitelnej, nenapodobitelnej a ukrutně čtivej ...víc nemá cenu psát ...byla to zase jízda jako blázen ;)
Tohle je asi nejslabší kniha od Kulhánka. Ale Ten Druhý se povedl.
Proto, DOPORUČUJI.
Když si chci odpočinout, vždy po ní sáhnu a během chvíle mám oba díly přelouskané, už asi podesáté. Naprostý relax, žádné přemýšlění, dokonalé vtažení do děje.
Zpočátku jsem si říkal, že jde o drsný béčko, ale ihned mě napadlo, že to je snad céčko. Nicméně pak jsem se do čtení zažral a bral vše s nadsázkou. Kulhánek píše prostě čtivě a mě to baví. Když, ale došlo na tu honičku se Saladinem, tak jsem se vyloženě těšil, až to zkončí. A stejně jak teď vidím u Slookiho, nemohl jsem se přenést přes ty šťastné náhody a hlavně nezničitelný stroj, který umí všechno, co doteď třeba neuměl, ale pokud je to ku prospěchu věci, hezky vysvětlit, proč je to tam tak násilně naroubováno a jede se spokojeně dál. Přežvejkl jsem povrch vozu, co se týče "neviditelnosti", o tomto vývoji jsem i něco četl, ale že je tato vrstva i na kolech? Nepřilnavá vrstva, jak bylo několikrát zmíněno na kolech, které se dostanou ze všeho? Bylo tam toho víc (včetně kotrmelců, jak je již níže uvedeno), ale já si furt říkal, neřeš to. Problém byl v tom, že Kulhánek v tomto směru stále vršil jednu supervymoženost za druhou, že už mi to lezlo krkem. Jinak se to čte, ale tak rychle a s takovou kadencí, že toto, pro mě hluché místo, autorovi odpustím a vrhnu se s chutí po krvi do dalšího dílu. Bojím se, ale že už se Maxovi nebude chtít jít pěšky...
Nejdříve jsem si myslel, že tu napíšu něco jako: "Zase až tak dobrá knížka to nebyla." "Chceš mi snad namluvit, že se ti nelíbila. Výš ty co, jdi za roh a tam se propleskni." Řekl mi ten druhý. ALE. Víš ty co? Postupem času jak jsem se do tohoto neuvěřitelného příběhu začítal, mi začalo neskutečně lézt na nervy, jak Maxíkovi vše tak pěkně vychází. Odevšad vyskakují nabíté zbraně, sednoucí pěkně do ručky, packy či jiného pařátu, aby vzápětí mohl někomu vystřelit kdoví co, od kdoví odkud. Z ničeho nic se v zemi oběvují díry, to aby se tam mohl Maxík expresně schovat před balistickou střelou, či jinou mega rozšťaňovačkou. Všechny dveře, na celém světě se zavřou, ihned jakmile vycítí, že po Maxíkovi někdo vyslal dávku, něčeho z něčeho. Jednou jsem si už už dokonce myslel, že se chtějí snad vysadit z pantů, už, už . . . . no naneštěstí se tak nestalo, včas zasáhla prkenná podlaha. Taky měl super kočár, tó jó . . . .Sakra, měli jste někdo někdy bouračku v autě? Zcela určitě si pak dovedete představit, když s vámi 300tun fláká do té koule, které se říká země. Jeden soudeček: "Díky bohu za ty pásy". Druhý soudeček: "A kurva, zlomená klíční kost". Třetí soudeček: "Naštěstí mi dorůstají zuby jako žralokovy, a tak si můžu zase pěkně zaskřípat do rytmu". Čtvrtý soudeček: "Jonáš je zase ponevímužkolikáté napresovanej pod sedačkou jako kus schnilího hadru. To nic, bude v pohodě". Pátý soudeček, pádím raději do postele, hlava se mi z toho točí, a tak ji raději z lehka pokládám na polštář s neochvějnou vírou v Maxíka a jeho neuvěřitelné štěstí v tak nehostíném místě, jako je Kulhánkova leb.
Já si nemohu pomoci, ale strašně se mi líbí jak autor přistupuje k ději. Kdy sám (nebo lépe - hlavní postava) začnou kritizovat opakující se a pomalinku začínající stereotyp. Příprava na bitvu, dostane na prdel, líže si rány a vítězství, které vede k přípravě na bitvu, dostání na prdel, lízání si ran... :-)
Vcelku sa tu divím takému vysokému hodnoteniu, zo všetkých kníh od Kulhánka mi táto séria príde ako najslabšia. Začiatok v lese bol ešte geniálny (v iných knihách taký kúsok ešte nebol), postapokalyptické mesto fungovalo dobre, ale akonáhle našiel toho chlapca dej ostal veľmi statický (dosť nezvyklé na Kulhánka) . Venuje sa tu veľmi opisu zbraní a zariadenia, ktoré hlavní protagonisti používaju a to na úkor akcie. A potom ako sa dostanú do vojenskej základne a nájdu saladin, je to opäť len to isté. Až koniec naznačuje pohyb v deji, ale to je na celú knihu málo.
Výborné, nejlepší, strhující, nutící dočíst!
Technicky precizní, ale nezahlcující detaily. Reálné (no dobře, hlavní hrdina je velký drsňák, ale sympaťák).
Doporučuji velmi vřele :)
Představte si, že si zajedete do českých hor na samotu u lesa a přepadne vás tlupa vlků vedených zdivočelou srnkou.
Tak to je teprve začátek.
Po návratu do civilizace (to už jste pozabíjeli celou vlko-srnčí tlupu) zjistíte, že z lidí jsou zombie a planetu okupují cizí mimozemské bytosti.
A ještě ke všemu vás napadne nesmrtelný upír.
To vás musí nasrat.
Cesta krve nás ve svém prvním příběhu seznamuje s mužem, přeživším mimozemský útok, který se vydává napříč světem za touhou pomstít se těmto nestvůrám.
Zatím je to jen Dobrák, ale později už to bude Cynik.
Kulhánek mě naprosto uchvátil,ten příběh mě smetl a nemít v sobě kinetin( :-D ), asi bych omdlel.
S Kulhánkovým popisem akce jsem vtažen do děje a potřísněný od krve vyplivnutý na konci knihy.
Tahle kniha mi ukázala jak vypadá luxusní krvák, těžko už se pak hledá lepší :/
A takhle prostě a jednoduše změnil Dobrák Kulhánek můj názor na českou literaturu. Díky Mistře :-)
Štítky knihy
boj o přežití česká literatura zombie nemrtví postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Akcia, akcia, akcia. Žiadne zbytočné obkecávačky, len priama a čistokrvná akcia. A to sa mi páči. Kulhánkovu Cestu krve si prečítajte vtedy, ak ste už presýtený filozofickými a opisnými knihami, ktoré naťahujú dej ako lacné slipy zo sekáča. Síce veľakrát niektoré akcie nedávajú zmysel a sú nelogické, hrdina jedná logicky aj keď si hovoríte, že na to, že neznáša armádu, sa toho v nej veľa naučil.
Konečne mi hrdina knihy neprišiel ako nejaký ťuťko, ktorý nerozmýšľa ale vie, čo má v živote robiť a koná. Zamrzí nízky počet živých ľudí, s ktorými by si mohol pokecať (pretože kecanie s Tým druhým ma vytáčalo) - až keď Maxmilián stretol nemého chlapca, začala ma kniha viac baviť, aj keď príbehovo sa jedná o tuctový survival zombie horor, ktorý človek videl aspoň tucetkrát. Vytáčalo ma neskutočné šťastie hlavného hrdinu, kedy ho stále míňali blesky plechovíc (a Cudzincov), pritom sa okamžite trafila do hodeného miniatúrneho predmetu ale dospelého človeka trafiť nevedia. Neskutočné šťastie bolo, že našiel "tajnú" základňu, úplne nedotknutú. Keď o nej vedeli mimozemšťania a premenili ľudí na mrtvákov, mohli ju úplne zničiť alebo aspoň zničiť to vybavenie. A našli by sa ďalšie veci, no je to braková literatúra a pár nelogickostí jej odpustíme.
Kniha je v podstate rozdelená na dve časti - pred získaním Saladina a po jeho získaní. Keď získajú túto hračku, dej sa zmení o 180 stupňov. Veľmi sa mi páčilo používanie zbraní, človek si ich vychutnáva spolu s hlavným hrdinom. A aj detailné opisy zbraní a Saladina, bol som v siedmom nebi. Nemŕtva srnka bola best :D.
Moja prvá prečítaná kniha od Kulhánka a ja som spokojný. Hlbšiu myšlienku a posolstvo som od knihy nečakal, je to typická oddychovka, pri ktorej človek zabudne na svet okolo. Škoda len, že sa nechystá dotlač, kúpil by som si ju. Takto v bazáre za premrštenú zberateľskú cenu sa neoplatí. Ničmenej už viem, čo ma približne čaká v ďalšom dieli a teším sa :-). 90%