Dobrák
Jiří Kulhánek
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/1065/bmid_dobrak-fgp-1065.jpg
5
1166
1166
Cesta krve série
1. díl >
Několik dní stačilo útočníkům, aby dobyli Zemi a většinu obyvatel odvlekli neznámo proč a neznámo kam. Ty, které zde ponechali, pak proměnili v podivné zombie, honící několik málo přeživších lidí. Není čas se ptát kdo, jak a proč Zemi přepadl, protože na pořadu dne je jen to nejdůležitější: přežít v troskách civilizace. Něco takového dokáže jen ten, kdo sám sebe změní ve vražedný stroj. Toto je příběh muže, který ve svém boji uspěl, příběh nezlomné vůle a touhy po pomstě.... celý text
Přidat komentář
Pro mě již nostalgické dílo, které jsem četl někdy ve dvanácti letech, když jsem jej objevil schováno mezi sci-fi literaturou. Knihu jsem si zamiloval z mnoha různých důvodů, které se velmi trefili do toho, co může chlapec tomhle věku bavit.
Nedávno jsem se k ní dostal znova a musím říct, že ač o spoustu let starší, tak stále mě baví, i když už asi z jiných důvodů. Nemůžu panu Kulhánkovi odepřít jeho velmi unikátní styl psaní, který si asi užije každý.
Pokud jste ještě nečetli a přemýšlíte o přečtení, tak mohu doporučit s tím, že pokud máte rádi tvorbu pana Kotlety, tak zde se určitě také najdete. Výborné post-apo scifi zasazené do našich luhů a hájů.
U Kulhánka trochu zanedbávám objektivitu - stejně jako u Kinga. Oba je miluju, mají své chybky, jenže jim je hned odpouštím a zapomínám. Takže je nevim. Takže můžu být klasicky patetická a dělat óóó a ááá.
Nejoblíbenější část? Srnčí kopýtko. Navíc pardon, ale už užití tohohle slovního spojení v ději takovýho masakru je dokonalý samo o sobě.
Nejemotivnější část? Ta, co se tak šíleně podobá McCarthyho Cestě. Tu poznáte.
Nejšílenější část? Ta, kde se nejvíc zvracelo.
Celkově mě i hodně potěšila trasa putování, Šumavu mám prochozenou, Bavorský les miluju a Mnichov je moje srdcovka. Hned bych tam courala s nimi, hihi. Občas jsem sice nesdílela Kulhánkovo přetechnizované nadšení, ale při návratu jeho fantasmagorického mozku do děje se to zas srovnalo.
Jo a nemam ráda Jirkovo otevřený konce, u nich plakam.
To byla jízda!
Kniha se četla skvěle. Vizionářsky vykreslená budoucnost. Ekoteroristé, zákaz benzinových aut a elektrotopení. Až jsem se musela podívat, v kterémže roce byla kniha napsána, ani se mi nechtelo věřit, že tomu je přes 20 let!
Jak je autorovým zvykem, velký úsek je zde věnován zbraním a technice, přičemž Saladin je top!
Jinak je to klasické putování hlavního hrdiny odněkud někam, bitky s nepřáteli, nabírání zásob, zkušeností a možná i přátel?
Vrhám se na další díl.
Poutavé čtení, naprosto jedním dechem. Začátek velmi tísnivý, kdy člověk přemýšlí, že se asi bude bát, ale po pár stránkách už příběh doslova hltá. Teďˇ už vím, proč se tak špatně shání a proč je tato série knih tak drahá.
Upřímně nevím, čím je tahle kniha tak vyhypovaná. Má poutavý příběh - zajímá člověka jak to bude dál, ale strašně špatně se čte. Z úcty dávám 4, ale když srovnám s Kotletou, tak tohle dílo má o hvězdu míň a finální rozsudek by byl 3-3,5*
Strašně dlouho jsem celou trilogii odkládal, že to bude hrozná, levná a vulgární splácanina a teď, když na ni došlo ji hltám jedím dechem. Prostě parádní a skvěle čtivě napsané zombie-postapo-scifi :)
Četla jsem v poslední době samé 'normální' knížky a tady jsem se první větou ocitla uprostřed zarputilého boje s nezničitelným upírem a v obležení mrtváky. Až mě napadlo, jestli to s tím střídáním žánrů nepřehnáním. Věřím, že pro milovníky vojenské techniky to musí být super čtení. Z mého pohledu sice kniha měla strhující tempo, ale vlastně šlo o opakující se schéma: najít skladiště zbraní a vojenské techniky, pořádně se vybavit, detailně popsat zbraně a zacházení s nimi, dramatická bitva, ošetřování ran s popisem válečné medicíny, opravení vojenské techniky a zase znovu dokola. Vím, že je to marginálie, ale nejlepší a asi jediné, co mi utkví v paměti, je scéna, kdy jde po hrdinovi nemrtvá srnečka :-)
Tato knizka nastartovala moji Sci-Fi cteci karieru. To nejepsi co jsem kdy (zatim) cetl. Mel jsem to cist nakonec, tohle prekonat, to musi byt vazne majstrstych.
Můj první Kulhánek, druhá sci-fi hned po výborné Třetí vlně.
Chvíli jsem lapala po dechu a nutila se do čtení, kulantně řečeno: na mě moc boje a málo děje. A najednou... najednou už jsem tam byla taky. Nemohla jsem přestat číst, naštěstí byl dlouhý víkend, takže jsem nemusela dočítat v práci pod lavicí. :-)
Muž a dítě, nečekané spojení dvou hrdinů, které se mi líbí a díky němu se děj posouvá k uvěřitelnosti, také nabízí množství zápletek a vývoje vztahů. A vnitřní hlas mě taky hodně baví. Jako bych slyšela ten svůj, tedy někdy. Jsem lapená do autorových tenat. Mě jako čtenáře si vodí na provázku a sežeru mu skoro všechno, tedy zatím.
Jako osoba zvědavá a lapená nemohu jinak, rovnou otvírám druhý díl.
Původně náhodný tematický úkrok stranou, mimo mé obvyklé zájmy, byl rozhodně štastný a obohacující! Díky, Metlo a Tervo!
Byla jsem připravena na to, co přichází, ale zas tak moc ne. Mistr Kulhánek mě dostal. Takhle dobrý příběh jsem už dlouho nečetla. Akce, zábava, láska (ano i ta tam je), krev, zombie a hlavně, přátelé mimozemšťani. Směs velmi zajímavých skutečností smíchaná v jednu dlouhou akci. Vlastně ne, ještě je pokračovaní. Jdu na druhou část příběhu. Nneí čas řešit, kdo je kdo.
Jak je u Kulhánka zvykem, musíte počítat s tím, že jakmile se pustíte do první kapitoly, může se vám snadno stát, že se začtete a najednou je místo večera ráno, vy jste totálně nevyspalí, hladoví sotva mžouráte na text a přesto si říkáte ještě jednu kapitolu a pak už to vážně zavřu. Celá kniha se čte jedním dechem, jasně jsou tam věci jako, že tolik šťastných náhod a "elitních" znalostí získaných kdysi jen tak aby se neřeklo a díky nimž je hrdina neskutečný bouchač, se obvykle nepotká ani u přeslazených zamilovaných románků. Nicméně číst o neschopném plašmuškovi co umře hned druhou kapitolu by z té knihy trhák asi neudělalo ... i když v Kulhánkových knihách by beztak vylezl na stránkách třetí kapitoly jako upír, vraždící kyborg, nebo jiná podoba nesmrtelné pomsty :). Bavil jsem se neskutečně a dokonce tolik, že jsem sem tam ani nevnímal, že to musím číst na tabletu, protože knižní podoba je nesehnatelná. Už se nemůžu dočkat jak se pustím do dalšího dílu a zase mátožně procitnu do dalšího promžouraného rána.
Absolútna klasika dnes už patriaca do klasiky "brakovej" literatúry. Zbesilá jazda v podaní majstra Kulhánka. Každému skalnému fanúšikovi srdce krváca, že nás tak zanedbávate
Po letech jsem neodolal a vzal do ruky zas, že si jen přečtu několik oblíbených pasáží, no samozřejmě ji čtu zase celou. Běžná technika roku 2060 z dnešního pohledu působí úsměvně (monočlánková svítilna s vyteklými bateriemi, počítač IBM tak akorát do ruky atd.), ale o to přece nejde, i přes drobné kosmetické vady (opravdu jsem napsal vady u Kulhánkova díla?? Později se za trest přivážu k topení) je to stále jedno z nejlepších postapo kousků a dokonce bych řekl, že nejlepší postapo série českého původu.
Na jednu stranu moje nejoblíbenější kniha mistrova, na stranu druhou, vždy když se do ní začtu, tak má hořkosladkou příchuť.
Pozor, opět budou spoilery!
Jsem si jist, že mistr chtěl uzavřít a propojit děj/e právě Cestami krve, už jen kvůli tomu, že Merlin se Patejlovi zmíní o tom, že se na Pláni stavil muž v Saladinu a přivezl tatrgel. A co víc, Spravedliví (mučedníci) Patejlovi prozradí, že v minulosti která přechází do jeho budoucnosti na zastavení Opony stačí obyčejný muž v neobyčejném stroji, jen o pár desítek let později (děj Vládců strachu - 2023, děj Divokých a zlých - 2024 [obě jedenadvacáté století], děj Cest krve 2060 ).
První kniha Cest krve je opět skvělé čtení, kterému není moc co vyčíst. Hrdina je tentokrát obyčejný člověk, ale s odhodláním a neobyčejným strojem o kterém zpočátku ani neví jestli vůbec existuje. Příběh vás vtáhne do děje, protože je neskutečně atmosférický (hlavně začátek) a nutí vás číst dál aby jste se dozvěděli (stejně jako hlavní hrdina) co se vlastně stalo. Postavy opět nádherně vykreslené a dokonale se vyvíjející. Jen mě z hloubi duše mrzí že zápletka, která měla splést jeho knihy dohromady, už nikdy nedojde správnému rozuzlení z ,,pera,, mistrova :/ (opět díky pane Moudrý)...
nechávám si v záloze jednu hvězdu pro pokračování a doufám, že ji budu moci uplatnit.... z druhé knížky mám přečtenou už půlku a tam už si to tak nějak více sedá.... přiznám se, že do dobráka sem se dlouho nemohla začíst, což se mi u kulhánka zdá nemožné.... zato druhá část mě chytla už typicky kulhánkovsky....
z dobráka nejvíce oceňuji postavu jonáše, dala všemu tomu střílení ten správný lidský rozměr (fakt sem to napsala o knížce od jirky?), jinak samozřejmě hlášky baví pořád a atmosféra vás nakonec vtáhne i tak, i když začátek může být trochu tužší :-D
Možné spoilery! Začátek má dobrý ráz, četla jsem příběh rychle. Některé pasáže mi ale časem připadaly zdlouhavé, a mimozemšťani mi do příběhu vůbec nesedli, i když bez nich by série asi neměla 3 knihy :-) Vládci strachu jsou dle mého názoru mnohem lepší.
To vám je pánové jízda.. moje úplně první knížka přes čtečku... holt co se dá dělat, když fyzicky nejde sehnat... samozřejmě na kvalitu příběhu to vůbec nemá vliv.... hned sem se díky tomu vhrnul na druhý díl... zatím se královsky bavím....
Štítky knihy
boj o přežití česká literatura zombie nemrtví postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2002 |  Noční klub. Díl první |
| 2011 | Vyhlídka na věčnost |
| 1996 | Dobrák |
| 1995 | Vládci strachu |
| 2003 | Noční klub. Díl druhý |
Román začíná opravdu netradičně, když prolog se jmenuje Konec. Navnadí a pak už se nenápadně rozběhne dějová česká linka, kdy zdánlivě obyčejný redaktůrek Zelených listů odjíždí na dovolenou na zděděnou chatu v horách. V náznacích se dozvíme něco o jeho neutěšeném dětství v děcáku i o tragické smrti adoptivních rodičů, jimž říkal dědo a babi. Záhy pochopíme, že svět je trochu jiný, že dobré myšlenky enviromentalismu se zvrhly v hodně krutý zelený extremismus ("Všichni lidé jsou zelení, někteří jsou zelenější." ). Nicméně tento svět je chvíli zapomenut, v chatě příjemně v ohni praskají březová polena a teplo se šíří i žaludkem po památeční strýčkově whisky, pardon Whisky. Že venku vyjí vlci, zatím až tak nevadí, dokud hlavní hrdina nezjistí, že vypadají podivně, pohybují se podivně a když na něj zaútočí i něžná srnka, tak už nic nebude jako dřív. Tak tak se dostane do civilizace a s malým klukem, který ztratil řeč, se probíjejí někam, kde jsou lesy, a tudíž snad i lidé, protože jinak jsou tu jen mrtváci a Cizinci... (Tak nevím, pod vlivem Kulhánka můj letošní velikonoční beránek je nejen ze světlého, ale i z tmavého těsta a tu strakatinu kamufluje nevinná bílá poleva. Pusinku má z krvavě červeného želé a oči tmavě rudé...)