Červená královna
Matt Ridley
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345986/bmid_cervena-kralovna-UUo-345986.jpeg
5
161
161
Podtitul: Sexualita a vývoj lidské přirozenosti. U nás dobře známý autor Matt Ridley přinesl v této knize nový pohled na evoluční psychologii pohlavního výběru. Od svého prvního vydání v roce 1993 významně přispěla ke změně chápání mnoha aspektů evoluční teorie a stala se klasickým textem. Červená královna je poutavě napsaná encyklopedie nejnovějších vědeckých názorů na lidskou přirozenost. Pojmenována je podle Červené královny z Carrollovy Alenky, která zůstává na místě, ať utíká seberychleji – podobný efekt v evoluci vysvětluje Teorie červené královny, podle níž závody organismů vedou ke stabilní rovnováze. Kniha, která se stala klasikou již krátce po svém vydání, patří do knihovny každého přemýšlivého člověka.... celý text
Literatura naučná Psychologie a pedagogika Věda
Vydáno: 2017 , Dokořán , ArgoOriginální název:
The Red Queen: Sex and the Evolution of Human Nature, 1993
více info...
Přidat komentář
Jak se mohlo vyvinout pohlavní rozmnožování, ačkoli rozmnožování nepohlavní umožňuje plodit více a geneticky příbuznějších potomků? Proč lidé nejsou hermafroditi nebo nemají několikero pohlaví? Je člověk od přírody monogamista, polygamista, nebo něco mezi tím? A platí, že muži se v prostoru orientují lépe než ženy?
Biologie nemá moc textů, jež by bylo možné označit za všeobecně známý kánon, ale Červená královna mezi ně patří. Jednoduše a čtivě shruje bádání o evoluci sexuality a o pohlavním výběru, přičemž nabízí řadu postřehů o fungování evoluce obecně. A vskutku, Ridley je vynikající popularizátor a genetiku dokáže vysvětlit tak, že ji chápu i já (a to je co říct).
Jenže být dobrým spisovatelem není nezbytně totéž jako být velkým biologem nebo vzdělancem. Ridley jako typický Anglosas žije v domnění, že svět končí za kanálem La Manche. Okázale pohrdá humanitními a sociálními vědami – někdy právem, ale leckdy ne. Nejhloupější je však jeho genocentrický redukcionismus:
„Žádného automobilového konstruktéra by ani ve snu nenapadlo vysvětlovat motor bez pochopení jeho funkce […]. Zato až do roku 1970 většina biologů zabývajících se chováním zvířat a téměř všichni vědci, jež zajímalo lidské chování, bez problémů zveřejňovali své objevy, aniž se zatěžovali úvahami nad jejich funkční stránkou. Až genocentrický pohled na svět tento přístup nadobro změnil. V 80. letech 20. století nás detaily zvířecích námluv zajímají jen potud, pokud mohou být vysvětleny konkurenčními výhodami vybraných genů.“ (s. 14) Ani při revizích u příležitosti dalších vydání tuhle pasáž nevyhodil.
Chápu Ridleyho nadšení z nového paradigmatu s obrovským vysvětlovacím potenciálem. Chápu i jeho potřebu konečně docenit roli pohlavního výběru, který byl donedávna jako faktor evoluce hluboce podceňován. Ale míra jeho redukcionismu je k smíchu, nebo spíš k pláči. V jeho světě neexistuje nic, co by nebylo důsledkem kompetice alel – a sexu. Všichni chtějí plodit děti, protože jsou potomky lidí, kteří rovněž chtěli plodit děti (ale co mutace?). Za inteligenci vděčíme sexuální selekci. V pohlavním výběru nehraje roli estetika jako taková, veškerá krása je v podstatě adaptivní rys. (Ve skutečnosti jsou některé představy o kráse až překvapivě univerzální a sdílejí je nejen různé lidské rasy, ale i živočišné druhy. Genocentrismus si s tím příliš neporadí. Zato německá idealistická biologie, třeba portmannismus, ano. Považovat za jedinou sílu v evoluci zájmy sobeckého genu je prostě hloupost.)
Kromě toho autor udělal z knihy bitevní pole s feminismem a politickou korektností. Nejsem si jistá, jestli je to dobře. Na jednu stranu má pravdu, že se na univerzitách podvazuje svoboda slova a objektivita bádání. Významný evolucionista Robert Trivers, v Královně citovaný, byl loni (2023) propuštěn z univerzity – údajně proto, že odmítl v přednášce pro bakalaureanty prohlásit, že mezi muži a ženami neexistují rozdíly. A Červená královna si jako jedno z hlavních témat volí právě rozdíly mezi oběma pohlavími: nejen tělesné, ale také kognitivní a behaviorální. Na druhou stranu mi nepřijde šťastné vytvářet hybridy odborných a politických textů. I když politizaci biologie se asi úplně vyhnout nelze, možná by Ridley udělal lépe, kdyby napsal knihy dvě.
Klasika, nejen pro studenty biologie, ale pro každého, kdo se chce v současné biologii orientovat. A v životě nakonec také...
Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.
Knihou listuju už po několikáté a budu se ještě vracet a ověřovat. Určitě stojí za to, konečně se o sobě dovídám relevantní věci - doporučil bych ještě Sobecký gen a Teorii memů paní Blackmoreové, tu si budu muset trochu oživit. Když přidám ještě CHování pana Sapolskyho, mám na next year docela dobrý plán...
Přeju dobrý rok!
Dle mého, chtěl autor spíše než podat přesvědčivé důkazy, donutit čtenáře k přemýšlení a to hlavně o evolučních principech pohlavního výběru. A přes to, že vydání originálu je již staršího data, se mu to i dnes, musím říct daří.
Kniha je tedy pro mě, jako pro laika, především přínosný myšlenkový exkurz do světa evolučních teorií a navíc se (i přes těžké téma) dobře čte.
Nebudu zastírat, občas jsem musela některé odstavce číst i dvakrát a i přesto mi přišlo, že si věta sama sobě odporuje, ale celkově je to kniha přínosná. Jednotlivosti seskupené do zajímavých souvislostí, které přináší nový pohled na problematiku i zajímavé možnosti, kam se může svět i my ubírat.
Doporučuji však nečíst unavený, rozhodně na začátek knihy je lepší být více vnímavý, vyhnete se tím opakovanému čtení některých částí knihy (ale možná to je jen můj problém), každopádně to může být kniha na dovolenou či do vlaku a bude to nejen příjemně, ale i rozumně strávený čas. S chutí do čtení.
Líbí se mi, že autor v závěru skromně připouští, že polovina jeho názorů na lidskou přirozenost se nemusí ukázat jako pravdivá.
V každém případě mě však jeho vývody zaujaly a poskytly neotřelý pohled na sexualitu, zejména pak srovnání chování zvířat a lidí.
No....feministkam, genderistom a vsetkym 350 "pohlaviam" sa to pacit nebude, ale to je tak vsetko, co s tym mozu spravit :-))
Velmi zajímavá knížka o evoluci, lidské přirozenosti, sexualitě a jejich vzájemných vztazích. Matt Ridley se zajímavě a velmi poutavě snaží dokázat, že hlavním motorem evoluce není přežití, nebo prospěch celého druhu, ale právě sexualita.
Knížku můžu jen doporučit, jediné co bych Ridleymu vytkl je, že se občas zbytečně pouští do kulturních válek o lidské přirozenosti se sociálními vědami. Mnohé výzkumy, kterými argumentuje, jsou také snadno zpochybnitelné. To je však jen drobnost, která navíc vychází z mých pocitů a ne ze znalosti současné akademické debaty. Rozhodně se těším na Ridleyho další knížky.
Kniha o evoluční biologii a sexualitě tvorstva. Jsou lidé monogamní? Proč je tak rozšířená nevěra? Proč i mezi ženami? Vydržte tu delší obecnější část o zvířatech (mě taky tolik nebavila), pak následují lidé a ti jsou excelentní. :-)
I když to je zajímavé čtení, nic moc nového jsem se nedozvěděl. Knížka by snesla trochu prostříhat, občas se pan autor zbytečně opakuje.
Kniha rozhodně stojí za přečtení a přinesla mi dost nových vědomostí a myšlenek. Jen druhá polovina mohla být o něco lepší, mám pocit, že Ridley plýtvá zbytečně mnoha slovy na závěry, které by se daly shrnout v několika větách, zbytečně se opakuje a záměrně vynechává některé oblasti se kterými si nejspíše neví rady. Jen malý příklad, souhlasím, že lidská inteligence je nejspíš efektem pavího ocasu, ale autor už se bohužel nezamyslel nad tím, proč má jaderný fyzik nebo úspěšný politik obvykle méně dětí než cigoš na dávkách. I když se to dá v rámci teorie pavího ocasu vysvětlit celkem snadno, autor uváděl ostentativně jen ty příklady, které se mu hodili do krámu. Příliš často se tu taky mluví o tom jak ten nejschopnější sameček vybere nejlepší samičku a párují se. Takové to evoluční klišé, že jen ty nejlepší a nejschopnější geny putují do další generece a čtenář jako já potom skoro nabývá nejenom dojmu, že evoluce vede k dokonalosti, ale taky dojmu, že jeho rod jistojistě vymře. Jen v krátkosti je zmíněno, že ta cesta k dokonalosti troskotá trošku na tom, že paní prúměrná si vezme pana prúměrného. Díky bohu za prúměrné ženy.
Utíkající gazela nemusí být rychlejší než gepard. Stačí když je rychlejší než jiná gazela.
Slepice je nástroj, jímž vejce vyrábí další vejce.
Naprosto výborná a čtivá kniha zabývající se evoluční biologií sexuality napříč živočišními druhy. Začíná od jednobunečných organismů, přes ty vyšší, ptáky, savce až po člověka.
Člověk si uvědomí, že je vlastně pouze jedním z mnoha živočišných druhů a evoluce na něj po všech stránkách působí stejně jako všechny ostatní živé tvory.
Tato kniha se nebude líbit konzervativním věřícím (ano, evoluce je fakt) a feministkám (lidský druh disponuje dvěma pohlavími a ta nejsou totožná).
Chvály na knihu zde již bylo napsáno hodně, proto přidám mých pár poznámek naopak kritických. Ridley občas pokládá otázky, aby na ně pak odpovídal, ale už samotné otázky jsou často zbytečné a účelové. Autor manipuluje, uvádí příklady, které se mu hodí, ale existuje zrovna tolik příkladů, které dokazují pravý opak. Především v první části je spousta útržkovitých informací, které ilustrují téma, ale samy o sobě jsou často nedostatečné k pochopení. Ridley dost často spekuluje.
Tím jsem chtěl jen naznačit, že kniha má své mouchy. Taky jsem se jednu chvíli začal trochu ztrácet (opět v první části, na to autor upozorňuje v úvodu, že první třetina je složitější). Závěr nepřináší žádné "vyvrcholení", tedy jakýsi výsledek, sumarizaci, zhodnocení. Mám tak pocit, že jsem se dočetl mnoho zajímavých věcí, ale jaksi mi uniká, co z toho. OK, to trochu přeháním, protože hodně zajímavých myšlenek zde je, a taky dost odvážných. V závěru se autor kaje: "Dobrá polovina myšlenek v této knize může být mylná." Tím v mnohém ospravedlňuje mou výše uvedenou kritiku.
Ridley je odvážný a nebojí se přijít s názory, které se mnohým nebudou líbit. To ostatně předvídá: "Nepochybuji, že politizace zde shromážděných názorů a úzce partikulární zájmy, které se proti ní (tj. knize) ozvou, napáchají stejné škody jako v případě všech dosavadních pokusů porozumět přirozenosti člověka."
Celkově zajímavé, ale hůř stravitelné čtení. Autor sice dokáže psát odborně pro laiky, přesto to není čtení na dovolenou. 65%, 23. 12. 2018.
Uf, tak jsem to teda překousala. Ráda se něco dozvím, tak mám ráda populárně naučné knihy, ale tohle bylo naučné a nezáživně napsané, takže to byla spíš skripta povinná pro gymnázium než četba pro laika.
Nehodnotím to, zda jsou kniha a prezentované teorie aktuální či nikoliv, překonané či nepřekonané, nejsem biolog, nemám ani vzdáleně biologické vzdělání. Faktem je, že pro mě jako laika, se jedná o nesmírně zajímavý exkurz do světa párování, pohlavního výběru a evolučních teorií napříč biosférou. Autorovi nelze upřít vášeň pro obor, text působí neuvěřitelně živě, zábavně. Množství zajímavých faktů je ohromující. Postupně, přes mnoho zdánlivě nesouvisejících vsuvek, se dostává k člověku. Teorie v knize prezentované dávají smysl. O příčinách je asi možné/nutné diskutovat v závislosti na politickém světonázoru. Faktem zůstává, že skutečnost a biologická/evoluční realita je pouze jedna.
Neodpustím si krátkou poznámku k četným narážkám v textu. Narážkám na nesvobodu politické korektnosti, v době vydání knihy ještě v plenkách. Text je, dnešní optikou, spíš konzervativního charakteru a v současné době působí skutečně jako zjevení (jen dnes FB udává desítky různých pohlaví). Popisuje stav, který je dnes popírán, nebo snad dokonce již přímo kriminalizován. Existují dvě pohlaví a, považte, nejsou totožná. Pětadvacet let postmoderní ideologie a radikálního feminismu udělalo své. Autor má v závěru téměř prorockou chvilku, varuje před nástupem politické korektnosti, varuje před cenzurou nepohodlných výzkumů. Čtvrt století, jež uplynulo od vydání mu, zdá se, dává za pravdu. Je dnes již prokázaným faktem, že svět západních univerzitních (humanitních) elit je světem postmodernismu, neomarxismu, zkrátka těžce levicového smýšlení.
Pro lidi se zájmem o biologii a evoluční zvláště povinná četba. Je dobré před tím mít přečtený Sobecký gen od Dawkinse, člověk se naučí přemýšlet v tom evolučním kontextu a čte se to pak mnohem snáze.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Červená královna |
| 2013 | Racionální optimista |
| 2000 | Původ ctnosti |
| 2018 | Evoluce všeho |
| 2022 | Jak fungují inovace |
To bylo počteníčko. Od knihy jsem dostal erudované a podrobné informace o sexualitě z pohledu evoluce, biologie i sociologie. Mnohé otázky, na které jsem neznal mnoho let odpověď - protože mě tato kniha míjela - jsou zodpovězeny spolu v kontextu s dalšími knihami jichž se tyto obory týkají. Škoda, že tato kniha není povinná četba pro mladé čtenáře někde kolem maturity. Možná by se předešlo mnoha nedorozumění a zbytečných rozvodů či rozvraty rodin a jejich destruktivní průběh. Vysvětluje mnoho z mezilidských vztahů na příkladech z živočišné říše. Tyto příklady v první části určitě nepřeskakujte i když se jedná o učivo biologie pro pokročilé. Vše je však výborně a čtivě napsáno, takže se pak trpělivost vyplatí v průběhu četby celé knihy. Není to kniha na pár večerů. I já, ač ležící pár dní na nemocničním lůžku, ji četl déle než jsem zamýšlel.
Určitě se poohlédnu po dalších knihách autora, protože jak vidno není člověk nikdy dost chytrý, aby nemohl dále růst. A pánové se dozví, že sexy mozek má navrch oproti svalům nejen v poslední době, ale právě v celé evoluci člověka. Až si budu dělat žebříček nejlepších knih za tento rok, tato publikace bude hodně, hodně vysoko. Doporučuji.