Cesty k svobodě: Věk rozumu
Jean-Paul Sartre
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30114/bmid_cesty-k-svobode-vek-rozumu-GwR-30114.jpg
4
16
16
Cesty k svobodě série
1. díl >
Cesty svobody (1945–1949) – nedokončená románová tetralogie. Základním motivem je lidská svoboda, děj se odehrává v letech 1938–1940. Hlavním hrdinou je středoškolský profesor filosofie Mathieu Delarue, do jisté míry Sartrovo alter ego. Věk rozumu: Profesor Delarue se od své dlouholeté přítelkyně Marcely dozvídá o jejím těhotenství. Zpočátku jsou oba rozhodnuti pro pokoutní potrat, problémem se stává jenom sehnání potřebné finanční částky. V průběhu komplikovaného hledání pomoci se profesor Delarue setkává se španělským malířem Gómezem, zpěvačkou Lolou, svým bratrem Jacquesem a také s estétem Danielem, který se obtížně smiřuje se svou tajenou homosexualitou. Marcela však překvapivě změní svůj postoj, rozhodne se dítě donosit a vyhoví také Danielově nabídce k sňatku, aniž co tuší o jeho motivech a o jeho homosexualitě.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1946 , ELK - Evropský literární klubOriginální název:
Les Chemins de la liberté: L'Âge de raison, 1945
více info...
Přidat komentář
Bonžur,
Dnes se podíváme na bibli bagetářství. Jak všichni víme, francouzi umí jen péct bagety a kroasánty, papat čokoládu, prohrávat války a filozofovat, odděni pouze do ručníku, zatímco si navzájem vsunují jahody, sýry a penisy do svých úst v jakémkoli podniku, který vaří kafe.
Přesně do tohoto podhoubí lidské neřesti nás ve své novele Věk rozumu zavádí Honza-Pavel Sartre. Jak jinak, kniha se odehrává na Montmártru a hlavní hrdina je profesor filozofie, Matouš (Šimon v knize bohužel nevystupuje). Jelikož je filozof a rodilý bageťák, má samozřejmě nejen jednu milenku, ale rovnou dvě, Marcelu a Ivču. Jak doporučuje Felix Slováček, "jednu na doma, druhou na plesy." Knížka začíná dramatickým okamžikem, kdy Marcela Matoušovi oznámí, že jeho bageta v ní upekla malý dalamánek. Zděšený Matouš se rozhodne postavit se k tomu jako Arnold v Terminátorovi a oznámí Marcele, že "hasta la vista, baby."
Chudák Matouš se tedy začne plahočit Paříží a schánět vatu na nevyhnutelný zákrok. Bude to mission impossible, nebo mission aborted? Na to si počkáme celých 400 stran, jelikož Sartre do knihy namotal všechno, co kroasánty tvoří kroasánty. Matouš se tak musí nejdříve, jako správný francouz, vypořádat se svojí druhou milenkou, svým obdivovatelem Borisem, buzikem Danielem, ze kterého se vyklube zloduch, s barovou tanečnicí Lolou, verbováním do komunistické strany, kritikou buržoustů, měštáctví a ducha, myšlenkovou svobodou, pastisem a v neposlední řadě sám se sebou, protože co je vlastně svoboda? Kadit v bytě nahlas před druhou osobou, nebo hoblovat studentky? Prostě klasické francouzské dilema, které my češi jen těžko pochopíme. Přirovnat bych to mohl snad jedině k situaci, kdy bychom museli volit mezi svíčkovou bez knedlíků, nebo nechat se do konce život třít nahým tělem Michala Davida.
Jak je vidno, je to kniha opravdu náročná a navíc by si čtenář měl dopředu uvědomit, že jelikož jsou hlavní hrdinové francouzi, tak nejenom mluví, ale neustále i přemýšlí, v přímé řeči, takže to může být občas dost konfůcius - tedy matoucí.
Já dávám 8 baget z deseti a jedno kafe se šlehačkou, i když mi ale zrovna moc nedošly pohnutky buzika Daniela. Ale to už je život.
Štítky knihy
francouzská literaturaAutorovy další knížky
| 1992 |  Zeď |
| 1993 | Nevolnost |
| 2006 | Bytí a nicota |
| 2004 | Existencialismus je humanismus |
| 1965 |  Slova |
Sartre je znám tím, že svou filosofii prezentuje uměleckou formou. V Nevolnosti líčí bezprostřední styk se surovostí existence a stejně dobře v Cestách k svobodě řeší další z klíčových pojmů - svobodu. Tedy otázku toho, co pro nás znamená svoboda jednání a následná odpovědnost za spáchané činy.
Jako kulisu pro explikaci těchto myšlenek nám slouží nechtěné těhotenství Marcely s Matoušem, doktorem filosofie. Ten se rozhodne pro potrat. Problém spočívá v tom, že se rozhodne za oba a jak si Marcela tuto skutečnost uvědomí, máme tu kolizi dvou proti sobě stojících svobod. Matouš si chce totiž za každou cenu udržet svou svrchovanost a závazek v podobě dítěte by ho o ní definitivně připravil. Avšak časem se Matouš dostává do něčeho, co nazývá věkem rozumu a otázka suverenity se přehodnocuje. Ale to vyzrazuji příliš příběhu.
Sartre je píšícím filosofem a jako takový své ideje představuje v románech, povídkách a hrách. Vzhledem k tomu, že je spisovatelem dobrým, vše funguje výborně. Až mě mrzí, že se více myslitelů nevydává podobnou cestou prezentace svých myšlenek prostřednictvím literatury, která je dost přístupná.
Zároveň mi je líto, jak jsou Cesty k svobodě opomíjené na úkor již zmíněné Nevolnosti či Zdi a ač se jedná o skvělá díla, věřím, že si Cesty zaslouží více pozornosti. S tím souvisí i lítost nad absencí překladu třetího a posledního dokončeného dílu Cest.
Pokud vás zajímá Sartrovo zpracování slavného odsouzení ke svobodě a nechce se vám prokousávat Bytím a nicotou, pak je tohle dílo pro vás.