Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar)
Jiří Šimáček
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/127663/charakter-127663.jpg
4
105
105
V nájemním domě v centru Brna se vzájemně míjejí majitel domu — nerudný stařík se psem — a nejmladší nájemnice — školačka v lehce gotické náladě. Klid jejich izolovaných vesmírů oběma naruší třetiřadý podvodník, který se stane jejich společným nepřítelem. Tento neohrabaný gauner pak katalyzuje rychlý sled událostí, v němž se ukazuje, že výstřední stařík a samorostlá školačka jsou si v lecčem podobní. Jejich osudy se protnou v příběhu, který je ironickou, ale nikoli nevážnou úvahou o vině, vykoupení a druhé šanci.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Rozhodně lepší než Malá noční žranice, byť stylově podobné. Nečekaný závěr, kdy se ukázalo, že charakter je vážně charakter :) Líbilo se mi, jak vyřešil svou minulost i současnost jedním tahem, vlastně za cenu osobního "štěstí" s paní Alžbětou, za cenu svého psa a hezky v kontrastu k Mikuleho strachu z vězení.
Šimáček mě baví čím dál víc, tady ještě navíc ta neustálá všudypřítomnost brněnských reálií. Kratičké kapitoly střídající se z pohledu tří hlavních postav, skvělý černý humor,výborné postavy , ten konec si asi skoro každý představoval jinak ......mňau.
Absurdní svéráz. Rozlícená postava pana Brixiho je zprvu na facku. Nebo raději hned na dvě. Jenže ono na něm nakonec něco je a člověk se přestává divit tomu podivnému "gerontovi" s věčnou pifkou na všechno a na všechny. Má ke své celoživotní nakvašenosti dost důvodů. Ona je to vůbec výstavní snůška charakterů. Pasák žebráků? Ve Vídni jsem jich zase tolik na Kärtner Strasse moc nevídala. Vlastně vůbec žádné ;-). Jen zloděje... Jediná jistota je brněnské nádrží. Příručka pro vězně mě taky zaujala. Ta se dá sehnat kde? Krom vězení :-). Šimáček dle mého naprosto skvěle vystihl charakter a mluvu několika zcela odlišných charakterů. Neohrabaný gauner je přímo dokonalý. A ten brněnský místopis... za mě maximální spokojenost. Ovšem největší charakter je největším Šimáčkovým překvapením a mně dochází, že mě to vlastně vůbec nepřekvapuje.
"Proletáři všech zemí se spojili. U televize!"
Podlehla jsem zdejším pochvalným komentářům a bylo to totální zklamání. Nudila jsem se, zahořklost pana Brixiho mi nepřišla ani trochu vtipná, spíš mi ten jeho věčný negativismus lezl na nervy. Části věnované třináctileté Lence na mě nepůsobily vůbec věrohodně. Sama mám dceru, které bylo třináct celkem nedávno, ale takhle by mluvila sotva. A pasáže, které se týkaly ničemy, jsem rovnou přeskakovala, jak se mi ošklivily. Rozhodně nemůžu říct, že by mi četba téhle knihy skýtala nějaké potěšení, takže ani doporučit ji tím pádem nemůžu.
Čtivá a zajímavě psaná kniha. Jeden příběh podaný z pohledu tři postav. Postav tak rozdílných, jak jen můžou být - dospívající dívky, nerudného staříka a druhořadého lumpa. Závěr knihy ukáže kdo je skutečný charakter.
Pobavíte se, zamyslíte se. Něco mezi Haklem, Rudišem a trošku i Šabachem. Doporučuju.
Knihu si určitě přečtěte, stojí to za váš čas a nejenom pro ten úžasný zvrat na posledních deseti stránkách, kde autor boří vše, co celou knihu buduje....
Současná česká literatura nenabízí mnoho zajímavých titulů, ale tento bizarní příběh z Brna k nim rozhodně patří. Autorovi se podařilo napsat vtipnou kritiku dnešní společnosti. Místy jsem se smála nahlas a místy mi zatrnulo, jak přesně a výstižně umí autor pojmenovat to, co nás trápí. Alespoň ti citlivější a přemýšlivější určitě prožívají podobné dilema jako hlavní postava knihy, která má opravdu "charakter". Ten bohužel začíná být dost vzácný, takže čtěte a přemýšlejte. Mimo jiné se také dobře pobavíte...
Kniha měla podle mě pár nezáživných částí (hlavně vyprávění z pohledu ničemy mě moc nebavilo - ale chápu, že v příběhu ho byla potřeba). Určitě mě ale kniha velice překvapila. Způsob, jakým autor líčil pocity a úvahy postav, je skutečně jedinečný (v knížce se ani jedinkrát neobjevila přímá řeč). Na konci jsem knihu překvapením málem zahodila. To byl ale zvrat.
(POZOR! možné SPOILERY)
Od začátku jsem si myslela, že se chystám číst vtipné vyprávění, které trochu pobaví a skončí, jako spoustu jiných takových vyprávění, naivním happy endem. Jak já se mýlila! Dlouho jsem se už nahlas nezasmála u nějaké knihy. Tahle mě rozesmála hned několikrát a mnohokrát jsem se alespoň pousmála. Nečekala jsem však, že posledních pár stránek probrečím.
To, co pan Brix nakonec udělal, dokazuje, že je to (i když na to nevypadá) neuvěřitelně obětavý a starostlivý "charakter".
Knihu jsem pořídila díky Čtenářské výzvě, a jsem za to ráda. Bylo to fakt pěkný a vážně mi přijde, že autor musí mít víc osobností. :D to jinak nejde. Měl to perfektně promyšlený. Nejvíc se mi líbila postava Chataktera, dědy Brixe. Měl skvělý smysl pro humor, i když to probíral jen ve své hlavě, co řekl nahlas bylo úplně jiné. :) Mädchen byla zvláštní dívka, jen trošku nepochopená, s nemožností se nějak vyjádřit, udělala to podle svého tedy. A Ničema je prostě průserář. Tak nějak se to potká a tak nějak se to stane. :) kniha je vážně dobrá, povedená, jen ten konec.. a trošku mě taky zarazilo, proč byl pan Brix ve vězení? Nevím tedy. Ale pěkný. Moc pěkný!
Kniha je naprosto výborná. Dlouho jsem se chechtala a dobře se pobavila. Výborné zpracování - tři hlavní postavy prolínající se ve vlastních kapitolách se skvěle doplňovaly a tvořily pěkný celek. Snad jen konec mi přišel ošizený. Chtělo to víc prostoru. A taky to mohlo být veselejší ten závěr :(
Jsem zvědavá na další knížku.
Přečteno za dva dny a do práce jsem šla z kruhama pod očima, musela jsem to dočíst. Dlouho jsem se tak nezasmála, super styl psaní, rychlý, vtipný, životně pravdivý. Zajímavý pohled tří odlišných lidí věkem, pohlavím i postavením na jednu stejnou životní situaci a rozuzlení na závěr - je to fakt Charakter!
Na knihu jsem narazila díky čtenářské výzvě a jsem za to ráda. Neobvyklé. Skvělé. Jen konec mi málem utrhl srdce.. Doporučuji k přečtení. Já se chystám na Malou noční žranici.
Tahle kniha mě vážně dostala. Od začátku do konce jsem ji četl s obrovským zaujetím. Prolínání postav a jejich pohled na věc je zábavné, dotváří celkovou atmosféru.
Mädchen působí jako zakřiknutá holka, ale je to ještě dítě a podle toho se to vše pak tak nějak stane. Ničema je od začátku takový macho, který ale víc mluví než koná. A charakter, takový brněnský Ove. Ale dohromady výborné trio.
Rozhodně doporučuji.
Pan Šimáček mě opět potěšil. Tohle vyprávění tří naprosto odlišných postav z Brna je opravdu zábavné a chvílemi i dojemné. Líbilo se mi střídání jazykového stylu a opravdu mě bavily názory Charaktera na běžný život. Čtenář může mít pocit, že se tam vlastně nic moc neděje, ale mě to vážně bavilo a na lidičky i psa z Jakubského náměstí v Brně si určitě vzpomenu.
Nebylo to špatné. Ten trojí způsob podání příběhu je rozhodně zajímavý, každému vypravěči věřím, působí konzistentně, ale... Ale nemůžu se ubránit pocitu, že vlastní příběh nic zajímavého není. Pokud by to bylo klasicky vyprávěné v jedné osobě, ztratilo by to hodně ze svého kouzla a poutavosti. A protože pro mě kvalita téhle knihy stojí a padá pouze s formou, musím dát jen 3*.
Tak tahle knížka mě překvapila asi jako Ester Ledecká Annu Veithovou (a potažmo celý svět) :-) Prostě jsem nic moc nečekala, ale pak mi spadla brada :-)
Před čtením ale musíte přijmout jedinou výchozí premisu:
"Beru naprosto vážně varování z obalu, že jedna z postav používá mimořádně sprostá slova." Pokud jste zapřísáhlí odpůrci sprostých slov v knihách, tak knížku obloukem obejděte. Taky nejsem zrovna příznivcem sprosté mluvy, obzvláště pak na papíře, ale tady to prostě k ničemovi sedlo... Ostatně jak jinak chcete popsat vnitřní svět a úvahy gauneříčka třetí kategorie? Takže tak.
Příběh nám vypráví tři naprosto různé postavy z jejich úhlu pohledu. Tahle skládačka je místy vážně dost vtipná, ale i dojemná... Charakter alias dědek alias pan Brix je tak trochu brněnský Ove :-)
Autorovy další knížky
| 2014 |  Malá noční žranice |
| 2012 | Charakter (taky ještě mädchen, ničema a oskar) |
| 2020 | Článek II. |
| 2009 |  Snaživky |
| 2019 | Prvotřídní hajzl |
(SPOILER) Musím říct, že něco takového jsem fakt snad ještě nečetla. Skvělé popisy myšlenkových toků postav versus to, co doopravdy řeknou nahlas. Konec velmi nečekaný (aspoň pro mě), ale vlastně úplně dokonalý.