Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421766/bmid_chirurg-SRE-421766.jpeg
4
2926
2926
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Za mě nejlepší kniha od autorky! Tak mě to vtáhlo jako bych tam byla...a možná tak trochu vlastně i jsem... Skvělá!!!
Celou knihu jsem cítila, že to nepíše muž, natož lékař. Ale že je to pohled autorky/ zdravotní sestry. Přehnaná snaha o ležérnost, rádoby hrubost, přehnaně slangu a divně neodborné rozhovory, které mají vypadat odborně ... komentování věcí, které v reálu doktora nestojí za slovo , naopak “alkoholik, ztracenec” řeší sestřičkovské vztahy, aby sestra nedostala pojeb od staniční ... to asi těžko :) prostě celé mi to vyznívá jako strojený seriál z nemocničního prostředí, který neodpovídá reálu ...
“Otevřelo se to, narychlo se splichtil vývod “ “ :D :D
“Už jsem ho zažil na sále, když se mu nedařila nějaká pitomost ...”,byla řeč o operaci - zajímalo by mě, o jaké operaci řekne chirurg, že je pitomost. Žádného takového neznám....atd.
“Na popálku” = na popáleniny ... to už bylo na mě dost ????????????
„Kde jsou ty časy, kdy byla celá šťastná, že si vzala doktora. To netušila, že s ním skončí v zapadlým špitále někde u hranic. Místo toho, aby dělala paní chirurgovou v Praze, jak si ten její tatík představoval. Nemohli tušit, že to celý tak výstavně poseru. V duchu děkuju bohu, že jsme daleko od Prahy. Zatím se zdá, že tady nikdo nepřišel na to, co se tam tenkrát stalo. A Markéta drží hubu, to je jistý. Teda před lidma. Na mě to vytáhne pokaždý, když se chytneme.“
Důrazná připomínka, že doktoři nejsou neomylná božstva, ale jen obyčejní lidé s vlastními problémy, starostmi, chybami, prohřešky, zkrátka se od ostatních liší pouze mírou odpovědnosti. I oni mohou mít blbý den, týden, třeba celé roky pos*aným navrch. Většina z nás v zaměstnání může vážným přehmatem zabít jedině svou kariéru, když však něco zanedbá lékař… bohužel bych nemusela pro tragický příklad chodit daleko. Důvěra a obdiv vzaly za své, ovšem úcta k veškerým zdravotnickým profesím mi zůstala. A zvláště v této obtížné, podělané době držím palce, přeji hodně síly a děkuji všem, kdo s vysokým nasazením pomáhají. Kéž si uchovají zdraví tělesné i duševní. A my ostatní se holt snažme nepřidělávat práci, francouzáky jen přes respirátory (a hlavně žádné olizování záchodových prkének a tyčí v MHD, po „výzvách“ youtuberů či influencerů, prostě kdejakých dementů, toužících veřejně demonstrovat záporné hodnoty IQ). 75%
Když jsem četla popis o čem kniha je, nějak extra mě nezaujala, ale dala jsem si ji na seznam v rámci čtenářské výzvy. Nicméně od prvních stránek mě tak strašně chytla, že jsem se od ní měla problém "urvat" a kdyby to šlo, přečetla bych ji snad na jeden zátah. Ačkoliv hlavní hrdina nebyl svým chováním zrovna ideál, i přesto mi byl prostě nějak sympatický :-)
Hledal jsem co do CV zařadit do lékařské kategorie a narazil jsem na audioknihu Chirurg. Vyslechnuto během jediného dne, pro mne netradiční poslech ale naprostá spokojenost.
Nemůžu se rozhodnout, jestli mi byla postava doktora Grábla sympatická či ne. Byl to slaboch, který si za všechny své problémy mohl jen a pouze sám, na druhou stranu v jádru nebyl špatný člověk a s trochou vůle by šlo některé věci změnit.
Autorce se podařilo hlavní postavu vykreslit velmi autenticky a reálně. Hodně se mi líbil styl, jakým je knížka napsaná, četla se úplně sama a já ji zhltla za velmi krátkou dobu. Tuto knížku jsem si vybrala díky ČV a bylo to mé první setkání s Petrou Dvořákovou, ale jistě ne poslední.
Moje první kniha od této autorky a určitě ne poslední - zajímavé vyprávění že života současného českého lékaře - moc dobře se mi četlo, určitě doporučuji!
Skvělá oddechová knížka, výborně popsané lékařské prostředí, lékaři jsou také jen lidi :-)
Skvěle napsaná a velmi čtivá kniha. Prostředí malé nemocnice bavilo, uvěřitelné dialogy a vnitřní pochody hlavního hrdiny také. Nemohla jsem nevzpomenout na Formánka a jeho "smutné muže".
(SPOILER)
MUDr. Hynek Grábl je ztroskotanec, zhrzený čtyřicátník s nefunkčním manželstvím, alkoholik, slaboch a kolem jeho pocitů se motá celá kniha. Postava i prostředí jsou sice vykresleny hodně plasticky, dialogy jsou uvěřitelné, autorka evidentně zná prostředí velmi dobře, ale charakterové vlastnosti hlavního hrdiny se mi nelíbily, nenašla jsem na něm nic, čím by mi byl sympatický. Snad jen, že je to výborný chirurg, ale osobně bych se od takového lékaře nechtěla nechat operovat ani bych nechtěla, aby operoval kohokoliv z mých blízkých. A na konci, kdy dojde k jeho “polepšení” mi to přijde docela nepravděpodobný zlom, kterému jsem neuvěřila.
Knihu jsem si vybrala na základě hodnocení v DK a také kvůli čtenářské výzvě, ale v tomto případě to byl výstřel do vzduchu. A i když se říká “konec dobrý - všechno dobré”, za mne je to kniha, ke které se už určitě nevrátím.
P.S.
Docela mě překvapilo, kolik lidí považuje knihu za “čtivou” nebo “oddechovku” i když ji hodnotí málo hvězdičkami. Za mě byla docela fuška ji vůbec dočíst a za oddechovku považuji něco jiného.
Další plný počet hvězd pro Dvořákovou. Příjemně čtivá kniha s hlavní postavou, která, navzdory svým prešlapům, získá sympatie čtenářů. Atmosféru dokresluje fascinující prostředí nemocnice.
Oddechovka, ale ne nic stupidního a povrchního. Hlavní postava mi sedla, uměla jsem se do něj vcítit. Inteligentní a velmi lidský lékař, který si však prochází životní krizí a dělá ne vždy šťastná rozhodnutí.
Velmi oceňuji pohled do prostřední příhraniční nemocnice, všechny ty záležitosti (profesní, etické) se kterými se lékař musí potýkat, byrokratické vyzobrazení prostředí, které má sloužit k pomoci a záchraně života. Krásný pohled za oponu.
Nemůžu jinak než dát plný počet. Kniha je tak chytlavá, že jsem ji přečetla prakticky během jednoho dne, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Od autorky jsem četla i Vrány, které mě taky chytly za srdce, ale úplně jiným způsobem... Doporučuju všemi deseti!
Velmi chytlavé, byla jsem schopna zhltnout to za dvě odpoledne. Pěkně psané, postavy jsou autentické a tak se i chovají, děj není předvídatelný, několikrát se zvrátí někam, kam bych to vůbec nečekala. Prostředí je perfektně popsané, uvěřitelné, snad jako kdyby autorka sama byla hlavní postavou a děj sama prožila.
Skvělé dílo!
Knihu jsem poslouchala jako audio, oddechovka.
Hlavní postava mi nebyla sympatická, vzhledem ke stylu psaní bych asi neměla chuť knihu číst.
Kdyby se vypustily všechny myšlenkové pochody a ponechala jen přímá řeč a to, jak se svým okolím jedná, asi by dr. Bono nepůsobil takovým dojmem beznadějnýho vyhořelýho zoufalce. Jenomže, jak tady někdo napsal, nemá zřejmě žádnýho kamaráda a zanedbává svoje děcka, tak asi takový opravdu je.
Jenomže být vylitej nebo se zbytkáčem při operaci, pro to není omluva a myslím že by nebyla ani v případě, kdybychom se dozvěděli, proč vlastně začal chlastat poprvé.
S použitým stylem psaní bych tak problém neměla, jenže toho bylo prostě nějak moc. Někdy v půlce už jsem se začala těšit na nějakou knížku, která je psaná normálně spisovně.
Po Vránách jsem čekala nějaké velké WOW. Chirurg je ale trochu "román pro ženy", nic extra překvapivého, nicméně čtivé.
Štítky knihy
nevěra lékařské prostředí muži rodina manželství nemocnice, špitály alkoholismus chirurgické operace lékaři
Skrýt reklamy
Občas jsem si připadala jako bych četla úryvky z Ordinace v růžové zahradě, jelikož kniha byla plná lékařských klišé. Při čtení jsem se hodně zamýšlela nad svým vlastním životem, i když s Hynkem máme málo společného. Myslím, že sračky, ve kterých se topil si v určité modifikaci řeší každá rodina, a i proto je kniha dobře čtivá.