Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421766/bmid_chirurg-SRE-421766.jpeg
4
2974
2974
Před sebou neutečeš! „Nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit,“ přemítá MUDr. Hynek Grábl, chirurg v příhraniční nemocnici, který už ani nedoufá, že by se jeho život ještě někdy mohl vyvíjet příznivěji. Kariéra špičkového odborníka na pražské klinice předčasně skončila kvůli jednomu karambolu s alkoholem a následky teď musí nést nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena a dospívající děti. Životní ani finanční účetnictví nevykazují příznivou bilanci a na horizontu zítřka se objevují všechny symptomy krize středního věku. Gráblova snaha nalézt východisko se však podobá spíš jízdě na horské dráze a často končí kocovinou. Pomůže mu milovaná profese, milenka nebo nová šance vrátit se k zajímavé operativě a kariérně růst? Na operačním sále i mimo něj se občas dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz a kdo poražený a kam povede další cesta. Hynkovi G. často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno. –––– „Tak to zavřem, ne?“ uvažuju nahlas. „Co jinýho?“ říká Havlát. „Ukáže se na histologii.“ Zatímco šijeme, obíhačka chystá formaldehyd, do kterýho se tkáň naloží a odešle do labiny. Andrea sice podává šití, ale pořád obhlíží ten kus tkáně. „Andreo, jedeme,“ hukne na ni Havlát, když vidí, jak jí váznou ruce. „Pane doktore, víte, co se mi zdá? Jako by v tom byly nitky,“ pootočí útvarem. „Jaký nitky?“ hrne se k tomu hned Vincz. Čumíme na to znova, pak Havlát vezme skalpel a zkusí do toho říznout. Skrz naskrz mřížkatá struktura. A jsme doma! „No fakt, zapomenutej tampon z nějaký předchozí operace,“ koukám na Havláta. Ještě do toho pro jistotu dvakrát řízne, ale není pochyb. – ukázka z knihy... celý text
Přidat komentář
Parádní čtení! Příběh ze života, vůbec jsem se nenudila. Naprosto mě uchvátilo proniknutí do myšlenek hlavního hrdiny. Jako bonus pro mě je nemocniční prostředí, které mě vždy zajímalo. Doporučuji! Těším se na další díla pro mě nedávno objevené Petry Dvořákové...
Velmi čtivý příběh, přečteno za dva dny. Je to již druhá kniha od paní Dvořákové, kterou jsem četla a jistě si přečtu i další. Jen těch příběhů z ambulance bylo na můj vkus zbytečně moc, ale to je jen nepatrná vada na kráse. Doporučuji!
výborná knížka, úžasný češtin, ale ta skutečnost je někdy až protivná, ale tak to je, hodně jsem se bavila, i když to asi není to správné slovo, spíš jsem si uvědomovala, jak je ta kniha pravdivá
SKVĚLÉ! První říjnová přečtená kniha a hned taková pecka. O to větší radost mám, že je to česká pecka.
Hynkovi je 45, po profesním průšvihu kvůli alkoholu mu jeho vlivný tchán sehnal místo v nemocnici na malém městě. Velká kariéra úspěšného chirurga je v tahu. Doma ho čeká věčně naštvaná manželka Markéta a dvě pubertální děti. Připadá si jako ve svěráku. Ať udělá, co udělá, vše je špatně. Nemá peníze, dluží, kam se podívá, nebaví ho práce v malém špitále, leze mu na nervy manželka, děti, primář.
Autorka naprosto dokonale vystihla krizi středního věku. Nečekejte žádný růžový příběh, čekejte drsnou každodenní realitu manželského páru ve středních letech, který si prošel už mnoha krizemi, selháními a ztrátou veškerých iluzí. A v neposlední řadě musím vystihnout hodně uvěřitelné nemocniční zákulisí. Občas mi šel až mráz po zádech.
Dědina výborná, Chirurg ještě lepší, takže určitě nebude chyba sehnat si další knihy Petry Dvořákové. Opravdu skvěle napsané a čtivé. Od začátku, který čtenáře hned vcucne až do poslední stránky nebylo snad jediné hluché místečko. Nemůžu se moc rozepisovat o té doktorské stránce, ale z pohledu Hynka to bylo popsané naprosto přesně. Snad jen dodám, že Markéta byla trefená ještě líp. Spousta pasáží byla až důvěrně známá. Jen si to chce knihu trochu šetřit, jinak je za den uložená zpátky v knihovně. Skvělé a těším se na další.
Velice čtivá kniha, dobře psychologicky propracovaný příběh. Líbilo se mi, že se nejedná o jednoduchou červenou knihovnu, ale opravdu o příběh ze života, kde ne vše je jen černé nebo bílé. Doporučuji.
Vzhledem k tomu, že jsem četla od autorky Dědinu, která se mi vůbec nelíbila, tak jsem měla strach se pustit do její novinky Chirurg. Na základě pozitivního hodnocení jsem se rozhodla, že to risknu a udělala jsem moc dobře! V knize se podíváme na druhou stranu, tak jak to funguje, když zrovna nejsme u doktora. Vzhledem k tomu, že jsem strávila dlouho dobu v nemocnici, tak mi je prostředí z románu blízké. Setkáme se zde s doktorem Hynkem Gráblem, který je řadový chirurg v nemocnici na malým městě. Táhne si se sebou problém z předchozích let kdy měl problém s alkoholem. Prochází střední krizi.
Spisovatelka krásně vykreslila prostředí z nemocnice. Je zde nákres toho jak to může vypadat u operace. Chvílemi to není příjemný. Stanou se zde úsměvné momentky a také ty méně úsměvné. Nicméně je zde zachycen život normálního člověka, který chce svou práci a život projít, tak nějak normálně. Mě se kniha moc líbila a určitě ji mohu doporučit dále.
Po pár větách mne kniha úplně pohltila. Skvělý styl jazyka, vykreslení vnitřních pocitů. Obdivuhodné je zpracování mužského příběhu ženskou rukou, to se Petře povedlo!
Perfektní a obdivuhodné, jak žena vystihne pocity permanentně naštvaného, uvláčeného a vyhořelého chlapa, i když si většinu problémů spolehlivě zařídí sám. Zatím tu jsou převážně komentáře žen, jsem zvědavá na ty mužské a všem doporučuji.
Moc fajn knizka. Skvele se cetla, jazyk me moc bavil, ale to je typicka Dvorakova. Misty dost psycho a deprese, ale asi kazdy vi, ze nemocnicni prace neni zadny med.
Pro mě zatím nejlepší kniha, kterou autorka napsala. Vyhořelé postavy jí opravdu sedí. Čtivé, dokonale výstižné, skvěle napsané.
Přečteno "na jeden zátah". Petře Dvořákové se moc povedlo vžít se do hlavní postavy. Přestože je to křehká žena vypráví příběh Hynka jakoby byl její vlastní, moc mu rozumí (je to určitě tím, že toto prostředí zná) a tím, že mluví tak "jak mu zobák narostl". Přestože mě Hynek místy svým způsobem štve, tak ho mám ráda a moc mu fandím, protože kdo z nás nikdy nic nepodělal?
Líbí se mi trefně popsané vztahy na pracovišti i v rodině (děti versus rodiče, prarodiče). Doporučuji k přečtení, přestože hlavního hrdinu potká spousta karambolů, je to dílo svým způsobem optimistické, určitě s nadějí.
Zatím asi nejlepší a nejvyzrálejší kniha Dvořákové. Zápletky typu nevěra, alkohol, podvod by sice mohly být i v Ordinaci v růžové zahradě, ale rozhoduje zpracování. A to je v Chirurgovi příjemně normální. Zaujalo mě porozumění autorky hlavní mužské postavě. Navíc se mi líbilo, že přes pochopitelný cynismus napůl vyhořelých lékařů a sester tam není úplná rezignace na zázraky a zvláštní krásu medicíny.
Prostě není ani rovnej, ani křivej, takovej normální chlap, kterej má možná občas v životě smůlu, občas nezvládne svý slabiny a občas je čestnej, někdy až moc. Není ani černej, ani bílej, spíš odstíny šedý. Petra Dvořáková píše skvěle, a dovopravdicky, takže už se fakt těším zase na příště.
Tak trochu jiná kniha od této autorky a zase velmi zdařilá. Převyprávěný příběh jedné životní etapy z pohledu muže, lékařské prostředí, mezilidské vztahy, vše do sebe zapadá, přečteno jedním dechem.
Mně se to zase moc líbilo. Zase jsem to do sebe spíš nasála. Styl psaní Petry Dvořákové se mi líbí a sedí mi. Umí napsat lidi - krásně. Opravdové, zlomené, lidi, co se placají - prostě lidi. To umí málokdo. A pak už je jedno, jestli je hrdina chlap, nebo ženská, dobrý autor, pozorovatel, zvládne napsat obojí silně a skvěle! Chci další :D
(SPOILER) Pozor, tento komentář prozrazuje části děje! Čtivé, zhltnuto za dva dny. Přesvědčivá výpověď o vnitřních stavech muže, plácajícího se v manželské a pracovní krizi a bojujícího se závislosti na alkoholu .Scéna, kdy nametený operuje dítě je brutálně hororová. Místy jsem podezříval Dvořákovou, zda není chlap. Reálné vykreslení vztahů mezi lékaři, nadřízenými, personálu a pacienty. To doporučuji zejména fanouškům růžových zahrad a různých pohotovostí. Hlavní postava je přesvědčena o tom, že vše zvládne pouze svými silami a v průběhu příběhu zjišťuje svůj omyl.Hádky, usmiřování, zklamání a nakonec nedůvěra vedoucí k úplnému rozpadu manželství je až naturalistickým popisem. Útěchu a sílu nakonec dostává tam, kde je to morálně na levačku. Ale asi to tak v životě bývá. Musím uznat, že i ženské postavy autorka nijak nešetří a naznačuje, že některé ženy, vyžadující po mužích plné nasazení si neuvědomují, že i muži jsou jen lidské bytosti a k síle a opoře občas potřebují aspoň trochu útěchy. Po Dědině a Sítích pro mne opět čtenářský zážitek.