Chirurg
Petra Dvořáková
Chirurg v příhraniční nemocnici MUDr. Hynek Grábl se ocitl v mrtvém bodě a balancuje se svou neutěšenou profesní i osobní situací. Jeho kariéru špičkového odborníka na pražské klinice uťal opilecký karambol – a následky teď nese nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena, kterou už ani nedokáže mít rád, a dospívající děti, jež krizi intenzivně vnímají. Život ani rodinné finance nevykazují příznivou účetní bilanci a na horizontu zítřka číhají všechny symptomy krize středního věku. Hrdinova snaha nalézt východisko se ale dál podobá spíš jízdě na horské dráze a nejednou končí kocovinou. Pomůže mu, když najde vztah ke stárnoucím rodičům, pořídí si milenku nebo se přiměje odborně růst? Na operačním sále i mimo něj se většinou dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz, kdo poražený a kudy kam. Hynkovi často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno.... celý text
Přidat komentář
Četlo se to jedním dechem. Jen mě mrzí, že je konci zápletka slábla... Dědina byla lepší.
Po přečtení Dědiny jsem se na tuhle kniha dost těšila, ale teď mám rozporuplné pocity. Šablonovitost příběhu, zabíhající až do setrvalého klišé, mi vnukla jednoduchou otázku: proč? Zatímco námět i zpracování Dědiny voní originalitou, Chirurg naopak operuje v osvědčených schematech - patrně ve snaze neminout komerční úspěch. Z mého pohledu ovšem nepřisáší nic moc podnětného.
Kniha se mi moc líbila. Chvílemi jsem si musela udělat pauzu, protože jsem se až moc vžívala do postavy a byla to síla... Možná je to i tím, že pracují ve zdravotnictví. Přestože jsem žena, tak si myslím, že autorka dobře popsala krizi středního věku u mužů.
Moc dobře napsané. Čtive, chytré.
Moje první kniha od této autorky a určitě si od ni ještě něco vyberu. Doporucuji!
První kniha od Dvořákové a musím uznat, že byla hodně zajímavá. Opravdu jsem měla pocit, že čtu nějaké mužské zápisky. Geniální vycítění mužského pohledu.
Skvělá, moje první od Petry Dvořákové, vlastně ani nevím proč, mám ráda české autory. Asi zkusím i jinou. Jsem zdravotník, roky pracující na sále, takže i velký kritik, ale toto se jí fakt povedlo!!!!!
Skvělá oddychovka....člověk u ní nemusí přemýšlet....A přišla mi i trochu (trochu více) že života, z nemocnice :-)
Tak tahle knížka se četla úplně sama. Člověk se u ní zasmál i si pobrečel. Prostě skvělá kniha ze života. Doporučuji.
Velmi příjemné překvapení zejména co se vybraného tématu týká. Zpracování je věrohodné a příběh tak trochu mrazivý. Je to ale osvěžující vykročení ze všech totalitních témat, kterými se knížky v poslední době hemží. Nemyslím, že bychom se neměli ohlížet zpátky do minulosti, ale aktuální příběh nám často pomůže nahlédnout více do nás samých. Současně se jedná o kvalitní prózu z prostředí, které je bohužel velice často nahlíženo pohledem slaboduchých seriálů a románů pro ženy.
Tak to je opravdu skvělé čtení! Za dva dny přečteno. Kniha ze života, která vám bude blízká jejími postavami s jejich starostmi a každodenním "žitím". Určitě doporučuji.
Výborné čtení, nemohla jsem se odtrhnout. Knížka je psána z mužského pohledu, což autorka zvládla naprosto skvěle a uvěřitelně, klobouk dolů. Ač nemusím v knihách slang, tady mi to přestalo vadit, nějak to k příběhu patřilo. Román o životě, bez příkras. Za mě palec nahoru, doporučuji.
Takže takhle - Petra Dvořáková píše skvěle. Podařil se jí mistrovský kousek - napsat román o chlapovi, kterého by jste nejradši co chvíli zlískali, případně řádně nakopali do míst, kde by si to mohl líp pamatovat... Jenže zároveň ho prostě a jednoduše chápete. Je fakt, že Hynka Grábla asi nejlíp pochopí ti, co jsou přesně v jeho věku - tedy mládí v zádeli a do důchodu daleko... Ti mladší budou kroutit hlavou, co to ten stařík blbne a starší si zas možná postesknou "To za našich mladých let..." Ale ve skutečnosti to úplně perfektně sedí...
Naprosto skvěle je zpracované i nemocniční prostředí (to už Petra Dvořáková dokázala v posledním příběhu Sítí) - a jestli si myslíte, že tohle je fikce a takhle to v našem zdravotnictví nechodí, tak z vlastní zkušenosti můžu říct, že se možná Petra Dvořáková naopak ještě drží docela zpátky... Tady je naprosto jasné, že autorka má zdravotnické prostředí skvěle zmáknuté. Jak se ale dostala do hlavy nějakého chlapa, aby takhle odvyprávěvěla čistě chlapský příběh v ich-formě tak, že jí zbaštíte každé slovo, to asi zůstane jejím tajemstvím. Já nadšeně tleskám, volám BRAVO a těším se na další knihy! Myslím, že víc čtenářů by ocenilo spin-off pohledem ženských postav - mohly by se klidně střídat všechny ty hlavní - Markéta, Andrea, Anička, paní Grábelová...
"Zavřu oči zabořím nos do jejího výstřihu a nasaju vůni těla. V tu chvíli vím, že není žádná správná cesta. Že nedokážu být ani rovnej, ani křivej. Můj život se rozlomil vejpůl a já už nečekám žádný pevný lano, který mě bude jistit a táhnout bezpečně k cíli. Musím se spolehnout jen na to, že celá ztracená minulost je ve mně zapsaná a vždycky bude určovat, kým jsem a kým se stanu. Nezbývá než jen dál hrát na tom svým malým pódiu plujícím ve vlnách a věřit, že se nepotopím na úplný dno. Protože život bude ubíhat dál, bez ohledu a to, co si o něm myslím a jestli právě tenhle den není ten poslední.
A jediný, co v tom všem potřebuju, je ta úplně obyčejná a směšná útěcha. Ta, která mi dá možnost vydržet, než se zase dostanu nad hladinu a budu se moct nadechnout. Protože udržet se v životě nad hladinou trvale je pro člověka nemožný." str. 349
Knihu jsem přečetla jedním dechem, vtipně napsaný příběh z nemocničního prostředí. Jediné, co mi na knize vadilo, bylo "mně" místo "mi"
Mě by zajímalo, jak se Petra Dvořáková takhle - podle mého trefně - vkradla do pánského přístupu k životu :-) Mistrovství jejích knížek tkví v popisu "obyčejného" života, ať už na dědině, nebo ve městě. Budu se těšit na příště.
⚕"Poprvý v životě mně dojde, co doopravdy leží za těma máminejma zbožnejmařečma, že člověk si svoje peklo připravuje sám. Zčistajasna mi dochází, že tím peklem není nic jinýho než to, co člověk ze sebe za svůj život udělá." (s. 235)
⚕Petra Dvořáková opět prokazuje, jak mistrně dokáže vyprávět obyčejný příběh. Obdivuji, že zvolila pohled mužského vypravěče. Čtenář s Hynkem prožívá každodenní strasti.
⚕Vzhledem k Hynkově jednání se asi u řady čtenářů bude proměňovat vztah k vypravěči.
⚕Taky jsem si chvílemi představoval, jak by příběh fungoval v seriálové podobě (která by měla omezený počet dílů).
⚕Líbilo se mi, jak autorka vykreslila vztahy mezi Hynkem a dalšími postavami, ať už to byli rodinní příslušníci, nebo kolegové v práci.
Nejvýraznější je linka zakořeněná ve vztahu Hynek - otec - Hynek - děti. Zajímal by mě pohled Hynkovy sestry a o pár let starší Hynkovy dcery.
⚕Výborná je grafická úprava knihy ⚕.
⚕"Musím se spolehnout jen na to, že celá ztracená minulost je ve mně zapsaná a vždycky bude určovat, kým jsem a kým se stanu. Nezbývá než jen dál hrát na tom svým malým pódiu plujícím ve vlnách a věřit, že se nepotopím na úplný dno."
Super,bavilo mě to. Bylo to že života, napsané úplně obyčejně, normálně,lidsky. Pouze výraz kompl,ten mi vadil.
Pořád přemýšlím, jak tohle mohla napsat ženská. Podle mě ti chlapi takhle vážně přemýšlí. Na autentičnosti mi přidávala hovorová čeština a drsné výrazy, občas mě to dost štvalo, ale říkala jsem si, že to k tomu mužskému světu prostě sedí. Knížka je fakt čtivá, drsně dá nahlédnout pod pokličku krize středního věku. Uf, pro ženu dost tvrdé čtení...
#audiokniha
Já fakt nevím, proč se českým autorům vyhýbám. Jakmile po něčem sáhnu a je to od českého autora, tak je to pecka! Stejně tak Chirurg od Petry Dvořákové. Navíc zpracován do audiopodoby naprosto úžasným Pavlem Baťkem, který má skvělý, čistý a příjemný hlas! :) Po tomhle počinu se rozhodně mrknu na další autorčiny knihy a nebudu tolik zatracovat českou literaturu :)
Po delší době, pokud vynechám všechny seriály, dílo z nemocničního prostředí v české literatuře a vůbec nebylo špatné. Ale plný počet hvězdiček nedám.
Já jsem nadšená! Četlo se to úplně samo, skoro na jeden zátah. Chirurg se mi teda líbil daleko víc než Dědina, z té jsem byla poměrně zklamaná.