Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534261/bmid_chirurg-65f1f8bb9273d.jpg
4
2962
2962
Chirurg v příhraniční nemocnici MUDr. Hynek Grábl se ocitl v mrtvém bodě a balancuje se svou neutěšenou profesní i osobní situací. Jeho kariéru špičkového odborníka na pražské klinice uťal opilecký karambol – a následky teď nese nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena, kterou už ani nedokáže mít rád, a dospívající děti, jež krizi intenzivně vnímají. Život ani rodinné finance nevykazují příznivou účetní bilanci a na horizontu zítřka číhají všechny symptomy krize středního věku. Hrdinova snaha nalézt východisko se ale dál podobá spíš jízdě na horské dráze a nejednou končí kocovinou. Pomůže mu, když najde vztah ke stárnoucím rodičům, pořídí si milenku nebo se přiměje odborně růst? Na operačním sále i mimo něj se většinou dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz, kdo poražený a kudy kam. Hynkovi často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno.... celý text
Přidat komentář
Petra Dvořáková opět nezklamala a naservírovala čtenářům trudný a náročný život chirurga na malém městě, lemovaný tíživým rodinným dramatem. Hlavní hrdina mě střídavě štval a jindy zase vzbuzoval obdiv. Celkově se mi kniha velmi líbila.
p.s. jenom mi děsně trhal uši termín compl ve smyslu počítač. To je přeci comp, ne?
Skvěle napsaný román z lékařského prostředí, ze života lékařů a sester jednoho oddělení chirurgie. Hlavní hrdina se utápí v problémech, řeší se mezilidské vztahy, závislost, korupce a vůbec vše, co k životu patří. Život je holt někdy veselý a někdy smutný a záleží na každém, jak se s tím popere. Skvělé čtení.
Já snad ani nedokážu popsat nadšení z týhle knížky. Každopádně pro mě to nejlepší tohoto roku. A to jsem se docela obávala s mým syndromem bílýho pláště. Zbytečnej poplach. Taková současná “nemocnice na kraji města”. Bombarďácky sepsaný životní přešlapy a průsery jednoho špičkovýho chirurga, kterej ač podělá co jde, stejně je to pořád ten obyčejnej kluk z vesnice a doktor, kterýho by si přál v největších sračkách každej z nás. Žádná depka, ani smutek a stejně jsem naměkko jako vejce ke snídani.
Skvělé, takové knihy je radost číst. Další z příjemných objevů na který budu ráda vzpomínat. Bavilo mě chlapské vnímání všech situací a pohled na věc. Skvělý příbeh kombinovaný s autorčiným stylem psaní, které má říz :-)
Jak se mi líbily Sítě i Dědina, tak Chirurg bohužel o to míň. Přitom to vypadalo tak slibně. Hrdina topící se v problémech, prostředí nemocnice. Jenže po dočtení poslední stránky ve mě kniha zanechala jediný pocit- všichni ve špitálu jsou kurvy nebo hovada, hlavní hrdina korunovanej. Celé mi to přijde jako jedno velké plivnutí na nemocniční systém, podtržené nesnesitelným Hynkem.
zhltnul jsem celou knihu na jeden zátah, Dvořáková je skvělá vypravěčka, která umí vystavět příběh, empaticky vykreslit charaktery, volí zajímavá prostředí a dokáže udržet nadhled bez citečků; spojení lékařské etiky, korupce a závislosti podává velmi věrohodně, bez patetického nebo jásavého závěru
"Nezbývá než jen dál hrát na tom svým malým pódiu plujícím ve vlnách a věřit, že se nepotopím na úplný dno. Protože život bude ubíhat dál, bez ohledu na to, co si o něm myslím a jestli právě tenhle den není ten poslední."
Skvěle napsáno! Před Petrou Dvořákovou smekám, jak reálně dokázala popsat mužskou hlavní postavu.
Hodně depresivní naturalistické čtení, nedoporučuji pro slabší povahy, ale jinak skvělé, stejně jako ostatní knížky autorky.
Pro mě zatím nejlepší autorčina kniha.Četla jsem jedním dechem do pozdních nočních hodin.Příběh lékaře,který si alkoholem zničil slibnou kariéru.V době kdy dostane novou šanci zase zklame a znovu se propadá, nastartuje ho smrt otce a rozpadající rodina k novému začátku ?
Petra Dvořáková je opravdu skvělá současná autorka! Kdybych nemusela spát a chodit do práce, od knihy se neodtrhnu. Chirurg je mistrnou sondou do života člověka, který sám sebe dostává do opravdu hraničních situací. Málokdy se mi stává, že mě posedne tak výrazná touha dozvědět se i o jiných postavách (ostatní lékaři, manželka), na to ale nebyl prostor.
Nemocnice na kraji města druhého tisíciletí:-) Čte se hezky a Hynek je vykreslený dokonale,ani hovorový jazyk nevadí..Oddechovka,ze které si člověk sice nekecne úžasem na zadek,ale další knížce od autorky s chutí udělá místo na nočním stolku...
Chirurg bylo mé druhé setkání s autorkou a po povídkách Dědina, se kterými jsem nebyla unešená, jsem byla dost spokojená. Jakmile jsem s knihou překonala prvotní rozpaky nad tím, že se v knize nenachází kapitoly ale pouze celistvý text a druhý, že je kniha napsaná v hovorové češtině. Ale po překonání těchto věcí jsem se neskutečně začetla.
Ačkoliv se v knize nenachází příliš sympatických postav, zajímalo mě, jak to celé dopadne. Autorka bravurně popsala lékařské postupy, jejich chování a především skvěle vystihla mužského hrdinu. Doteď nechápu, jak to mohla tak skvěle napsat. Těším se na autorčiny další knihy :-)
Celou dobu jsem přemýšlela, jak může ženská napsat takhle mužskou postavu. Protože jsem jí věřila každé písmenko.
Knihu jsem dočetla, protože mě zajímalo, jak osud Hynka G. dopadne. Navíc nelichotivě popisované prostředí chirurgického oddělení je mi velmi známé a jak se říká, cizí neštěstí potěší. Ten nemocniční marasmus autorce stoprocentně věřím.
Bohužel, místy jsem se nudila. Možná to bude tím, že Petra Dvořáková nepsala napínavý thriller, ani žhavý milostný román, ale vyprávěla o obyčejných lidských osudech.
O klopýtání jednoho alkoholika, který buď nevěděl co, chce, nebo byl zbabělý na to, aby toho dosáhl. O jeho stále napružené ženě, která – bůhvíproč – zůstávala v nespokojeném manželství. O věčném, a vděčném, tématu „doktor se sestřičkou“. O vztazích dospívajících ale i dospělých „dětí“ k rodičům.
V knize jsem však nenašla nikoho pozitivního, s kým bych souzněla, komu bych držela palce. Vím, že realita není román, ale ani v životě přece není vše tak bezútěšné. Nebo je to moderní trend, nic neřešit, vždyť ono to nějak dopadne?
Tato knížka se opravdu dobře četla a úplně přitahovala k dalšímu čtení. Musím dát plný počet, i když jedna věc mě ruší, psaní v přítomném čase. Pro mě to je "nešvar" mladých českých autorek (ještě Bellová, Denemarková, Třeštíková), asi nějaká módní uměleckost. V přítomném čase je podle mě vyprávění divné, sřídá se vid dokonavý a nedokonavý. (Místo zapnul si knoflík - si zapne knoflík nebo zapíná knoflík..)
Ale ještě musím napsat, že díky knize jsem si uvědomila, jak neuvěřitelně stresující, náročná a zodpovědná je práce lékaře. Čest lékařům a nejen chirurgům a také sestrám.
Moc se mi líbí styl psaní této české autorky. Bylo to opravdu ze života a nemocniční prostředí bylo popsáno velmi autenticky. Nechtěla jsem knihu odložit.
Jsem překvapený, od Petry Dvořákové to je moje první kniha a docela dobrý. Moc mě bavila lidová mluva, kterou je to psané, což činí knihu pro mě věrohodnou. Příběh je docela depresivní, ale jadrná mluva ho odlehčuje, dobře a snadno se to čte, děj není nijak komplikovaný a svižně odsejpá, takže spokojenost. Zkusím od autorky ještě Dědinu.