Chirurg
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534261/bmid_chirurg-65f1f8bb9273d.jpg
4
2961
2961
Chirurg v příhraniční nemocnici MUDr. Hynek Grábl se ocitl v mrtvém bodě a balancuje se svou neutěšenou profesní i osobní situací. Jeho kariéru špičkového odborníka na pražské klinice uťal opilecký karambol – a následky teď nese nejen on, ale i jeho věčně nespokojená žena, kterou už ani nedokáže mít rád, a dospívající děti, jež krizi intenzivně vnímají. Život ani rodinné finance nevykazují příznivou účetní bilanci a na horizontu zítřka číhají všechny symptomy krize středního věku. Hrdinova snaha nalézt východisko se ale dál podobá spíš jízdě na horské dráze a nejednou končí kocovinou. Pomůže mu, když najde vztah ke stárnoucím rodičům, pořídí si milenku nebo se přiměje odborně růst? Na operačním sále i mimo něj se většinou dá jen těžko poznat, kdo jakou hru hraje, kdo je vítěz, kdo poražený a kudy kam. Hynkovi často nezbývá než věřit, že se nepotopí na úplné dno.... celý text
Přidat komentář
Zatim nejlepsi kniha, jakou jsem od autorky cetla. Byla jsem skepticka, protoze kniham z nemocnicniho prostredi se vetsinou radeji vyhybam. Mam strach, ze budou prilis smutne. Kniha me ale mile prekvapila. Je sice realisticka, ale vylozene depresivni mi neprisla. Asi k tomu prispel i fakt, ze nemocnicni prostredi se tady strida i s osobnim zivotem hlavniho hrdiny mimo nemocnici. Dejove me upoutala a hrozne jsem Hynkovi fandila.
Knihy z lékařského prostředí jsou mojí vášní, a když k tomu přidáte lehce sebedestruktivního doktora a literární um Petry Dvořákové, tak výsledek bude vždy stát za to. Chirurg je prostě vynikající kniha a pokud byste si z mých doporučení měli vybrat jen jednu, vyberte tuhle! Nejedná se sice o úplně odpočinkové čtení, rozhodně vás ale chytí a nepustí.
Chtěl jsem dát jen dvě hvězdy, ale přeci jenom cosi mě na té knížce bavilo ještě o trošku víc, když o ní přemýšlím zpětně. Vadil mi ten brutální negativismus, ale nevěra a chlast byly super :) Možná tyhle dva faktory zachránily ty tři hvězdičky.
Oproti ostatním komentářům musím říct, že i teď, s ročním odstupem od chvíle, co jsem knihu četla, se mi konec líbil. Mám ráda otevřené konce, protože mě nutí nad hrdiny a jejich dalšími osudy přemýšlet. Líbil se mi i nelichotivý vhled do lékařského prostředí.
(SPOILER)
Přečteno na základě čtenářské výzvy. Nebyla špatná, četla se dobře, děj byl hodně uvěřitelný. Jednu hvězdu dávám dolů za otevřený konec.
Jo, a Markéta je pěkná kráva
Knihu jsem poslouchala jako audio, která byla skvěle namluvená Pavlem Baťkem. Myslím, že celé knize dodal šmrnc. Sice knihy z lékařského prostředí téměř vůbec nevyhledávám, ale tohle se opravdu povedlo! Autorka se úžasně vžila do mužské role. Naprosto vše jsem jí to věřila. :-) Trochu by mě zajímalo, jak to prožívali ostatní postavy. Především Markéta, která byla vykreslena jako věčně naštvaná manželka.
Asi jsem čekala do knízky více, když měla tak dobré hodnocení, ale.. Četla se sice dobře, ale vlastně me nějak neupoutala, hlavní hrdina mi byl nesympatický a vlastně nějak nevím, co se tam tak nějak dělo.
Kniha se četla docela dobře, ALE... Sprostá slova používám a znám, ale do knihy podle mě patří jen málo. Tady byly na každé straně alespoň čtyři. Dost mě to rušilo. A potom ten hlavní hrdina. Ok, je to muž v nějaké osobní krizi, prochází těžkou životní situací, ale operovat ožralý, tak to je fakt za hranou.
První kniha, kterou jsem četla od této autorky a byla jsem spokojená.
Příběh chirurga, který je také jen obyčejný člověk, má svoje démony a problémy.
Dialogy takové obyčejné, jednoduché, ale právě tohle z této knihy dělá čtivé dílo.
Po vránách a dědině, další kniha této úžasné paní spisovatelky. Kniha je psaná z mužského úhlu pohledu, týká se něvěry, alhoholismu , kariérních vzletů a pádů . Krásně se četlo, klobouk dolů. Půjčeno z knihovny.
Dvořáková prostě nikdy nezklame. Velmi čtivé, ze života, místy jsem byla i napjatá a situace prožívala s postavami. Doporučuji jako nenáročné čtení, pro mě oddychovka, i když se příběh týkal alkoholu, dluhů a nevěry.
Překvapilo mne, že knihu napsala žena. Téma bylo hodně mužské a i ten postoj, přístup k životu, myšlenky mi přišly jako od muže. To oceňuji. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Vůbec mi nepřišla temná a příběh mi připadal hodně reálný. Takových podobných může být. Líbilo se mi zakončení, takové vyrovnání s životem. Hynek Grábl mi byl hodně sympatický, líbila se mi jeho zodpovědnost i odvaha. Když má někdo problémy s alkoholem a není doktor, řidič...tak se to v ČR vždy nějak překlene a přehlédne, ale chirurg to má sám se sebou opravdu hodně náročné. Dle mého názoru, ale vyšel ze všeho se ctí.
(SPOILER) Kniha je napsána hovorovým jazykem, který možná ještě více vyzdvihuje beznadějnost situace. Hlavní hrdina si tu vyrobí během života dost problémů, ale místo toho, aby je řešil, od nich utíká k milence a alkoholu. Kniha se mi líbila. Akorát mi přijde, že během čtení se nám na sebe nabalí spoustu problémů, ale na konci se vyřeší jenom jeden. A kvůli tomu mám pocit, že příběh končí někde ve třech čtvrtinách. 4,5*
Musim říct, že takhle nesympatického hlavního hrdinu jsem dlouho nepotkala. Sobecký frajírek bez nejmenší špetky seberflexe. I tak ale máte pocit, že lidí jako je on máte kolem sebe nespočet a on tedy není výjimka.
Vytkla bych určitě skloňování jména Andrea (např. čuměl Andreji na kozy - to jako fakt?) a na můj vkus zbytečně sprostých slov. Chápu proč tam jsou, ale je jich nadbytek.
Vůbec to nebylo špatný. Velmi jednoduchý, přímý příběh člověka, který si s vlastním životem a problémy neví moc rady. Ale to vyprávění je krásně lidský a obyčejný a autentický a takové příběhy mám moc rád.
Občas se mi stane, že ze přečtu knihu, která má 500 stran a nejméně polovinu bych umazala, protože byla o ničem. Protože to byla pouze knižní vycpávka. V této knize ale měla každá stránka svůj smysl, svůj význam. Bylo to prostě dokonalé. Během čtení jsem vystřídala tak velkou škálu pocitů. Byla jsem zvědavá, naštvaná, znechucená, obdivovala jsem, pociťovala jsem sklíčenost atp. Často se mi při čtení vybavovalo dílo Josefa Formánka - Úsměvy smutných mužů. Toto dílo byla za mě velká emoční jízda. Další česká autorka, která je prostě fantastická! Těším se na její další knihy.
"Řeznickej obor...klasická chirurgie taková je. Žádný vznešený jemný práce. Pach útrob, sprostí doktoři a stres. Tak bych to shrnul v kostce. Ale když si člověk tohle odmyslí, je chíra skoro magický umění."
Chirurg, který miluje svoji práci, ale nějak se mu hroutí život, a tak snadno propadá (opět) alkoholu. Snaží se, ale dělá chyby, doma, ve vztazích, sám na sobě i v práci, byť neublížit pacientovi mu stále zůstává vlastní, i když je to někdy jen tak tak... Sype se to kolem něj i na něj, čím dál víc. Jak se z toho vybabrá, kdo ví, ale naděje tu je.
Styl a výrazivo opravdu nelahodné; obsah děsivý pro každého, který by potřeboval doktorům věřit, zejména až půjde o jeho život či život blízkých (a jde se pod kudlu), a strach či stres či nedůvěra na cestě k budoucnosti opravdu nepomáhají.
Autorka zná vnitřnosti nemocniční praxe včetně chirurgie dokonale. Aspoň tak to vypadá podle Chirurga i podle poslední novely v knize Sítě. Čtivé, napínavé, depresivní, nejisté, prostě jako ze života.
Zvoleným jménům jsem nemohla přijít moc na chuť, stejně jako některým obratům, např. aby se obracel doktorovi pajšl, když mu bylo na zvracení (jinému se obrací žaludek...). A nejvíce mne vytáčelo skloňování jména Andrea: místo Andrey, Andree čtu Andreji, Andreje...
Jak se vypořádat s balancováním na hranici sebedestrukce? Na kterou stranu se pustit? Tím se Dvořáková zabývá při popisu jedné životní etapy lékaře. Skvěle napsané, velmi syrový jazyk, situace ze kterých mrazí.
Poslední stránky jsem hltala, protože jsem potřebovala nutně vědět, jak to dopadne.
Je to neskutečně čtivý. Což nakonec celkem úspěšně dovoluje zapomenout na to, že podobně depresivních příběhů už tu byly stovky a zrovna tenhle vlastně vůbec nic nového nepřináší - všem alkoholikům je zkrátka souzeno dostávat se do čím dál větších sraček (zvlášť když jim manželka nerozumí, že ano) a pokud autor není vyloženej psychopat, někde na konci nechá problesknout naději.