Chlapec v pásikavom pyžame
John Boyne
https://www.databazeknih.cz/img/books/71_/71000/bmid_chlapec-v-pasikavom-pyzame-q7e-71000.jpg
4
1947
1947
Príbehy nevinnosti existujú aj v tej najdesivejšej realite. Toto je príbeh dvoch chlapcov v časoch, ktoré nemôžu nijako ovplyvniť. Začína sa v Berlíne roku 1942. Jedného dňa sa Bruno vráti zo školy a nájde pobalené všetky veci. Jeho otec dostal nové miesto a rodina sa s ním musí odsťahovať ďaleko na zvláštne miesto, kde nemá čo robiť, kde sa nemá s kým hrať. Kam len oko dovidí sa tiahne plot, ktorý ho oddeľuje od čudných ľudí. Bruno je však prieskumník a nezmieri sa s tým, čo vidí. Pri prieskumných cestách pozdĺž plota stretne chlapca, ktorého život a podmienky sú úplne odlišné od jeho.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2007 , Slovart (SK)Originální název:
The Boy in the Striped Pyjamas, 2006
více info...
Přidat komentář
O této knize jsem slyšela už tolikrát, což mě možná od čtení odrazovalo. Teď jsem po ní sáhla spíš náhodou a zalitovala, jak to že jsem ji nepřečetla už dřív! Poslední dobou tématiku holokaustu nevyhledávám, ale příběh vyprávěný z pohledu devítiletého dítěte byl jiný než ostatní. Kniha je krátká, měla jsem ji přečtenou rychle. Závěr mě ale úplně odrovnal. Pár dní na to jsem se musela podívat i na film, který je také povedený.
tato kniha je jako Tatér největší brak z braků. je tam takových hovadin. už ten pokec u plotu, který byl nabitý pod elektřinou . A navíc strážní z věží okamžitě stříleli. Ten židovský kluk, pokud nevypadal na čtrnáct, šel do plynu. Nebo pokud neměl nějakou anomálii a nevybral si ho Mengele. a určitě by ho nenechali se po táboře poflakovat. a ten německý kluk by byl u Hitlerjugend...takže toto fakt ne, ani pro děti.....
Smutné a zároveň krásné. Knížku jsem zhltla prakticky na posezení, uvítala bych více stran. Co mě děsí je to, že je knížka vedená jako pro děti. Aspoň u nás v knihovně to tak mají.
Krásny a zároveň smutný príbeh spod pera talentovaného Johna Boyneho z obdobia vojny...
Príbeh je postavený na svete dvoch chlapcov židovského a nežidovského, ktorí sa spolu
skamarátia... Oblasť je rozdelená plotom na dva tábory v jednej žijú židia v pásikavých pyžamách a v druhej nežidia...
Malý 9roč.chlapec, ktorého otec je veliteľ nad Židmi nechápe rozdiel a domnieva sa, že ľudia v pyžamách sú šťastní...Raz chce preskúmať ich ,,svet,, stranu a tak mu kamarát prinesie rovnako páskované pyžamo, prekročia spolu plot a idú bádať...lenže nie vždy je všetko tak, ako sa na prvý pohľad zdá a čo sa udeje na druhej strane plota? Dozviete sa ak siahnete po tejto útlej knižke...
Za MŇA ODPORÚČAM
Nadherna knizka. Bolava, kruta a zaroven nezna a pohlazeni na dusi. Ano, zvlastni kombinace.
Navic na jeden vecer.
Tak tohle byla dobrá knížka. Čtivá bleskovka - přečtena za jedno odpoledne. Hrůzy, které obklopují židovskou otázku, vyvstávají na povrch jedna za druhou prostřednictvím naivního vyprávění devítiletého chlapce Bruna, syna komandanta v koncentračním táboře v polském Auschwitzu. Dětský pohled na dění druhé světové války mi připomněl knihy Morise Gleitzmana ze série Felix a Zelda. Tam byl ale vypravěč zástupcem druhé strany - Žid. Bruno je empatické dítě, které se zabývá pocity, pohnutkami, řečí těla osob, se kterými se setkává. Přes svůj věk - nebo možná právě díky němu - na různé situace pohlíží bez jakýchkoli ideologických zájmů, čistě z lidského pohledu. Jeho osobní zkušenost se Židy se dostává do rozporu s tím, co je nacistickou ideologií propagováno. Podobně jako v Gleizmanových knížkách i tady je krutost vygradována právě kontrastem mezi myšlením hlavního hrdiny - dítěte a tím, co o daných záležitostech ví čtenář. Ten - kdyby mohl - milerád by zasáhl do děje a dítě tak před neznámým nebezpečím varoval. Reálnost či nereálnost jednotlivých situací včetně závěru samotného neřeším - kniha nabízí dostatečný prostor pro úvahy nad samotným principem genocidy versus rasové nadřazenosti, byť prostřednictvím symbolu, jakým je přátelství chlapců z obou stran plotu.
Knihu jsem četla kdysi dávno... tenkrát ve mě vzbuzovala méně emocí než dnes... ( dnes když už jsem také matkou malého syna) v tom vidím i čisté duše malých dětí, které se chtěly kamarádit, být spolu a neměly ponětí o tom co je čeká.
Knihu jsem četla, protože jsem chtěla zjistit, jestli ji zvládnou pochopit děti. Ano, řekla bych, že v pohodě.
Nicméně je tu pár nesrovnalostí, které se mi nelíbí. Nicméně spousta knih je "zjednodušených", když jsou určeny dětem...
Ačkoli jsem předem neviděla film, již od začátku knihy jsem věděla jak to zkončí :-( Kniha se četla moc dobře a děj svižně ubíhal.
Opravdu se mi velmi málo kdy stane, že bych po přečtení knihy jednoznačně usoudila, že filmové zpracování bylo daleko lepší. U Chlapce v pruhovaném pyžamu tomu tak ale bohužel je. Je pravdou, že jsem netušila, že se jedná o knihu pro děti, právě proto mě ze začátku velmi zarazil styl, kterým byla kniha napsaná. Ten by mi ve finále ani tolik nevadil, ale neustále opakující se věty o Berlíně či tečce a skvrnce mě v průběhu knihy začaly opravdu vytáčet. Celkově mi přišla kniha oproti filmu daleko nudnější, i když je fakt, že nám poskytla daleko více informací o Brunově i Šmuelově "předchozím" životě. Snad největším zklamáním pro mě byl ale konec. Nejdřív jsem chtěla knize dát čtyři hvězdičky, nakonec ale hodnotím něco mezi třema a čtyřma. Je sice fakt, že ve filmu byl konec zpracován záměrně cílený na city, což za normálních okolností nemusím, knižní konec mě ale naopak nechal úplně chladnou. Čekala jsem něco víc, už jenom proto, že po shlédnutí filmu pokaždé brečím ještě douho po té, co skončí záverečné titulky.
I když některé scény byly přehnané a trochu méně uvěřitelné, příběh mě vtáhnul od první stránky. Zajímavý nápad a fakt, že kniha byla napsána především pro děti, mě emotivně zasáhly. Konec mě šokoval a ještě dlouho ve mně rezonoval.
Ze všech knih o tomto tématu, které jsem četla, je tato suveréně nejhorší. Věřím tomu, že to autor napsal za dva dny. Je to hodně znát.
Jako pardón, ale pokud vím, tak v Osvětimi byl v plotech proud a v této knize děti plot nadzvedávají a podlézají? Navíc malé děti byly jako práce neschopné rovnou povražděné. To jen tak jako příklad mnoha nesmyslů.
Jednu hvězdu dám za to, že je kniha krátká a tak vás to nebude rozčilovat moc dlouho.
Na konci knihy mé oči zůstaly suché. Opravdu mě nedokázal dojmout tenhle nelogický brak.
Knížka je velmi emotivní. Příběh je skvěle popsaný z dětského nechápavého pohledu. I když se mi některé části zdáli trochu přehnané a vymyšlené a za normálních podmínek to takhle v koncentračním táboře nefungovalo knížka se mi velmi líbila....konec mě úplně dostal skoro jsem se rozbrečela...
Velice smutný příběh o životě a kamarádství dvou malých chlapců. Kniha se četla docela dobře, ale filmové zpracování za mě bylo lepší.
To bylo tak emotivní viděla jsem film i četla knihu a u obou záležitostí jsem měla slzy na krajíčku .
Musím přiznat, že je toto jedna z mála knih, kdy mě film oslovil víc, zejména konec. Kniha byla pěkná, naivní, z pohledu dětských nechápavých očí nad tehdejším světem, ale občas i to bylo trochu moc. Co si ale zaslouží ocenění, je krásně nenuceně popsané přátelství mezi hlavními hrdiny.
Pokud si dobře vzpomínám, tak autor tuto knihu napsal za dva dny. A je to znát... Nějaké historické reálie, na to očividně se*e pes.
1) Šmuelovi je tedy nějakých 9 let a žije v táboře. Už tohle je blbost jak vrata. Děti, natož takhle malé, šly po příjezdu do Osvětimi okamžitě do plynu.
Vězni v táboře koneckonců museli tvrdě pracovat a k tomu budíček ve 4 hodiny a večerka ve 22 hodin. Tohle by ani žádné dítě nemohlo přežít, ne?
2) Pokec u plotu? Absolutně nemožné. Nejen že by na to nebyl čas, ale hlavně by ho na místě zastřelili. A což teprve ten proud v plotě? Anebo to, že aspoň v Auschwitz I jsou ploty dva a ještě je mezi nimi možná metrová mezera.
!!!SPOILER!!!
3) Smrt těch dvou je taky nějaká podivná. Pokud si to dobře pamatuji, tak je nějak se skupinou dalších vězňů obklíčili náckové a nahnali je do plynu, ne? To je žert? Vždyť takhle to vůbec nefungovalo. A ty plynové komory byly taky na nějakém divném místě, tuším. Snad u těch domů, kde vězni spali? Mám za to, že ani jedna plynová komora není ve stejné části, co ty baráky.
!!!KONEC SPOILERU!!!
Jestli to má být kniha pro děti, ok. I když je pravdou, že jsem to četla jako dítě a už tehdy jsem usoudila, že je to blbost, kterou už nikdy v životě číst nebudu. Tehdy jsem měla pocit, že se tam vůbec nic neděje.
Závěrem: škvár, který nemá se skutečností nic společného, autor to řádně odflákl a těží jen z toho, že holocaust a děti jsou citlivá témata.
Existuje mnoho lepších a kvalitnějších knih s touto tematikou, takže se divím, proč zrovna téhle se dostalo tolik pozornosti.
Nejsilnější kniha, kterou jsem za poslední dobu četla. Její síla spočívá v kontrastu mile naivního popisu života očima citlivého devítiletého kluka a naprosto nečekaného a velmi odzbrojujícího konce. Je to krásný svět plný her s kamarády a hledání dobrodružství v kontrastu s odlišným fungováním popisovaným v naprostém závěru knihy. Netuší nic o tom, z jaké pochází rodiny, netuší nic o lidech za plotem. Až do úplného konce.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) přátelství děti zfilmováno děti a válka holokaust, holocaust pro děti od 10 letAutorovy další knížky
| 2017 |  Chlapec na vrcholu hory |
| 2020 |  Můj brácha se jmenuje Jessica |
| 2020 | Chlapec v pruhovaném pyžamu |
| 2019 | Skrytá zuřivost srdce |
| 2017 | Kromobyčejná pouť Barnabyho Brocketa |
Ono je to psáno tak hezky, dětsky, kamarádsky... Nic není naplno řečeno, ale tím, že máme povědomí o událostech doby, tak je to na psychiku náročnější. A musím přiznat, že se mi nespalo úplně dobře. Doporučuji nedočítat před spaním.