Chmurdálie
Joanna Bator
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432845/bmid_chmurdalie-Mbm-432845.jpg
4
60
60
Po nezdařeném útěku z Valbřichu, který skončil dopravní nehodou, se devatenáctiletá Dominika Chmurová probouzí v mnichovské nemocnici. Po dlouhých měsících rehabilitace se jí navrací zdraví, ale klidná mysl ne. Místo, aby se vrátila domů na Pískový vrch, který čtenáři poznali v prvním česky vydaném románu Joanny Batorové, cestuje po celém světě, střídá země i zaměstnání. Čím víc se vzdaluje domovu, tím víc se přibližuje Chmurdálii, krajině, která splňuje Dominičiny představy o ideální společnosti. Dominičiny osudy se prolínají s osudy mnoha žen, například se Sarou Jacksonovou, přímým potomkem takzvané Hotentotské Venuše, kterou v 19. století vystavovali jako kuriozitu v Londýně a Paříži. Příběhy žen se spojují v jednom předmětu putujícím z ruky do ruky - Napoleonově nočníku.... celý text
Přidat komentář
Byla úžasná. Zajímavé obraty, neotřelé vtipy a postřehy. Děj se proplétá a přeskakuje, což člověka občas zmate, ale jen na chvíli.
Po knížce jsem tak trochu omylem sáhla v knihovně a jsem hrozně ráda! Chvilku jsem se musela začítat, ale po chvilce mě to chytlo a nepustilo až do konce. Knížka se mi moc líbila, neřekla bych, že byla nějak náročná nebo těžší na čtení, ale úplně zadarmo to taky nebylo. Je to mnohovrstevný příběh samostatných i vzájemně propojených postav a jejich životů. Vynikajici
Pískový vrch byl moc pěkný, ale do Chmurdálie jsem se nemohla začíst, nepřečtenou jsem ji vrátila do knihovny.
Tohle - bylo - skvělý!
Abych nesklouzla k pubertálnímu "Uííí, okamžitě si to přečtěte!" (protože pokaždé, když na tu knihu pomyslím, mám přesně takové emoce), trochu to rozepíšu.
Na začátku je důležitá jedna věc, a to je čas. Není to kniha, která se čte lehce a už vůbec ne za pár dní. Je to kniha, která zraje, ze začátku vás bude štvát, bude se vám vysmívat, do čeho jste se to uvrtali. Bude vás mást množstvím postav a nespočtem informací. Ale stojí to za to, slibuju.
Chmurdálie navazují na Pískový vrch a kvalitou jsou srovnatelné, ne-li lepší. Nevím, jak to Joanna Bator dělá, ale má neuvěřitelný talent na love-brand postavy. Čajíčkové tety, Gražyňka, Jaďa. I když jsou ne vždy pozitivní, zaryjí se vám pod kůži a vy se s nimi pak budíte i usínáte. Příběh několika generací (většinou) žen z jednoho sídliště, jejich rodin, jejich známých, jejich doktora/kněze/souseda/spolužáka/kolegy/holiče dávají dohromady komplexní obrázek několika životních etap, mentálních bublin i sociálních vrstev lidí. Příběh pokračuje tam, kde první díl skončil - Dominika Chmurová se probudí v nemocnici a všechno v jejím životě se změní od základů.
Hledání a utíkání před sebou samým, nacházení smyslu i vlastního místa na světe, zní jako největší klišé ever. Ale podané pragmaticky, vtipně, nostalgicky a sentimentálně zároveň, to je něco, co tomu všemu dodává jemný melancholický nádech a zároveň exkluzivní prožitek ze čtení. Alfou a omegou jsou totiž lidi, jejich ulity, jejich životní příběhy. A poučení, které (stejně jako v životě) ne vždycky přijde. Autorka sází věty, po kterých vám zůstane divný pocit i husí kůže, jakoby se nechumelilo, trochu promyšleně a trochu náhodou. A narazíte na ně, když to nejmíň čekáte.
Zkrátka, byl to zážitek!
(a nejlepší kniha roku 2022)
Často jsem se ztrácela v ději, občas to bylo dost zmatené, musela jsem se vracet o pár odstavců zpět, abych se ujistila, ve kterém příběhu, u jaké postavy zrovna jsem. Ale vlastně mi to u této knihy vůbec nevadilo. Ačkoli témata byla hodně pochmurná, tak je to kniha neskutečně zábavná. Autorka má skvělou představivost.
Tak za mně je pokračování Pískového vrchu skvělé,vůbec jsem neměla pocit že by to bylo slabší.
Autorčin styl psaní mi připomíná vyprávění jedné starší kolegyně,ta také neustale odbočuje od hlavního tématu a zamotavá do toho další a další postavy.Ale mě se to líbí a obě knihy mi moc bavili a krásně se četli.
Vítr, který na Pískovém vrchu povíval břízkami, má v Chmurdálii mnohem větší sílu. Vyprávění omezené dřív úzkým prostorem se stává kosmopolitním a zároveň současnějším. Střídání časových rovin a prostředí pro mě ale tentokrát bylo složitější a občas méně komfortní. Polská část ságy by mě bývala zajímala víc, tím spíš, že modernější příběh putování byl pro mne až příliš popisný, lyrický, romantizující, i když zároveň syrový. Vlastně to odpovídá prvnímu dojmu: zatímco v Pískovém vrchu autorce věřím zkušenost, zakořeněnost i otevřenou kritičnost, zdejší cestovatelské zážitky jsou získané, a tak úvodní náboj trochu postrádají. Řemeslně je kniha opět dobře odvedená, jazykově vytříbená... Jen spletitost témat a až příliš dokonale zapadající osudy postav byly pro mě místy nadbytečné. Přesto si mě i určité až pohádkové motivy nakonec získaly a rozhodně nesnížily mou zvědavost po pokračování. Hodnotím 90 procenty.
Knihu je dobré přečíst bez přestávek nebo si aspoň dělat poznámky a číst ideálně po přečtení Pískového vrchu. Já se totiž v postavách a vazbách mezi nimi místy trochu ztrácela, a zřejmě proto tak nedokáži zcela ocenit tento počin. Pískový vrch mě zaujal víc a také se mi četl lépe, navíc měl pro mě jasnější pointu. To ovšem neznamená, že Chmurdálie jsou horší, jen jsou jiné, okořeněné aktuálními společenskými tématy (satirický tón autorky mě opravdu bavil). Ráda si tak počkám na závěr trilogie, pro tentokrát však jednu hvězdu ubírám.
Mozaikový román utkaný vyprávěním příběhů lidských osudů Poláků i přistěhovalců z různých zemí a poutnice Dominika, která hledá svoji "Chmurdálii", a která vše spojuje.
Kniha veselá i hořká, s tématy holocaustu, rasismu a migrace a opravdu pestrou galerií nezapomenutelných postav. Chtěla bych poznat Čajíčkové tety (a ochutnat jejich likér), předčítat knihy stařence Eulálii (a spatřit její rozsáhlou knihovnu), poznat nespoutanou Gražynku či věčně frfňající Jaďu :)
I přes absenci odstavců a přímé řeči velmi čtivá kniha.
Nadšena "Pískovým vrchem" jsem se vrhla do avizovaného pokračování v očekávání podobného produktu....
co zůstalo z předchozího, je vypravěčský styl a pokud by se Joanna Bator držela tematického prostředí své první knihy, asi bych nic nevytkla.
Bohužel - trend módní globalizace pronikl i do polské literatury a v tomto případě ne zrovna vydařeně.
Autorka pokračuje ve sledování více či méně pitoreskních postaviček polského sídliště, tak podobným našemu naturelu, že je radost číst.
Jednu z postav nechává ovšem cestovat po světě a nabalovat na sebe příběhy osob různých národů a kontinentů, které vnášejí do pavoukovitě větvené formy vyprávění chaos a - za mě osobně - i absenci literární zručnosti.
Tyto kapitoly na mě působily nudně, zmatečně, křečovitě (kvůli zachování struktury prolínání postav) a jakoby "uměle naroubované", takže v konečném výsledku to, co mělo knihu ozvláštnit, působilo bohužel kontraproduktivně (u dialogů, popisů prostředí atp. je zřejmé, že autorka do poslední molekuly zná letoru vlastního národa, naopak příslušníci jiných národů jsou vylíčeni s evidentní neznalostí prostředí, prázdně a ploše).
Váhám mezi 3 - 4....
Zajímavě napsané, stejně jako Pískový vrch. Chvílemi mě to děsně bavilo, měla jsem chuť předčítat nahlas, chvílemi zas vůbec, tak nějak nudně se to vleklo, to pak přeskakuju řádky. Každopádně doporučuju, autorka píše tak neotřele a zvláštně, to tu ještě nebylo. No a perfektní překlad. Kdyby ty pro mě nudnější popisy zkrátila, dala bych pět hvězd.