Chrám Matky božej v Paríži
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189481/chram-matky-bozej-v-parizi-189481.jpg
4
1766
1766
"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale) Tretie slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Ilustrované.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Notre-Dame de Paris, 1831
více info...
Přidat komentář
Příběh pěkný, ale někdy až moc popisu, pak jsem se celkem nudila než k něčemu došlo. Jinak dílo fakt dobré :)
Milujem tento príbeh, je to geniálne dielo.
Predstavujú sa tu dve formy lásky, láska ako vášeň (Frollo, Phoebus) a láska skutočná, t. j. súcit (Quasimodo). Tento príbeh je živým príkladom toho, čo písal Schopenhauer o láske. Quasimodo ak by žil taký poznávací život ako Frollo, mal by vystlanú cestu k svätcovi, lenže Quasimodo by to už nebol ten, ktorého zbožňujem odmalička. Už by nebol tým, za čo ho považoval stredoveký ľud. Veľmi sa mi páči, že autor ukázal, čo značí, keď človek je tým, ako ho vidia druhí, sami s tým počas vývoja bojujeme, nerozumieme tomu, alebo rozumieme a predsa každý z nás má aspoň nepatrnú skúsenosť s tým, že začal robiť niečo, čo zvyčajne nerobí, len aby bo tým, čím chce okolie. Stačí iba vyštudovať 5 rokov právo a zaiste už taký človek nebude pôsobiť tak, ako pred piatimi rokmi. O tom to je. Úbohý Quasimodo je živý vzorec našej civilizácie, možno dnes iba spadá skôr pod extrémnejšiu ukážku. Pokiaľ ide o charakteristiku Chrámu... autor spravil to, čo písal o kníhtlači, skutočne kniha nahradila túto stavbu, ale my si to ceníme, je to hodnotné dielo. Páčili sa mi niektoré vety, vyčítali mu kamennosť, dosty to nie je určite, ale častokrát opisy činností mohli zostať statickými nebyť oživujúceho autorovho štýlu, napríklad Frollov bratanec stočil sa na soche ako had... Frollo a jeho myšlienky, práca v tajomnej komnate, prekrásny úsek, ale aj krásny živý vzťah Smeraldy a kozičky, ktorá za ňou všade kráčala, aj na popravu, ako sa správala k svojej priateľke, je až očarujúce! Toto si určite prečítam znovu...
Upřímně, vím, že jsem ji četla již dávno ale u závěrečné pasáže, jak si Quasimodo lehl k mrtvé Esmeraldě a pak je společně našli, tak jsem brečela :) Já mám k těm ubohým, znetvořeným, nešťastným hrdinům vztah :)
Naprosto úžasný příběh, u kterého víte, jak konec dopadne, ale marně doufáte, že by se přece jen něco mohlo změnit a všechno mohlo skončit dobře. Snad nejvíce beroucí dech je scéna, kdy Esmeralda najde svou matku, ale ihned na to má být pověšena... Kdyby nebylo toho někdy až moc popisování města, ať už z ptačí z perspektivy nebo jen sálodlouhý popis Notre-Dame, určitě by kniha měla pět hvězdiček :)
Docela pěkný příběh o tom, co s lidmi dokáže udělat láska. Každý má právo na lásku bez ohledu na to, jaký je, nebo kým je. Bohužel to někdy nemusí dopadnout tak úplně dobře. Popis Paříže byl velice rozsáhlý, ale Pařížané tím v originále musejí být bezpochyby unešeni .
Krásná kniha, kterou jsem přečetl 2x.
Musím říct, že si myslím, že nejsem žádná citlivka, ale párkrát mne tato kniha dojala .... skoro k slzičce :o)) Prostě mi bylo toho Quasimoda lito :o)
Tato kniha je klasika klasik a já ji samozřejmě četla už jako povinnou četbu na střední škole a ještě jednou jsem si ji zopakovala i později. Je to povedený historický román z 15. století. Autor umí především bravurně popsat atmosféru tehdejší Paříže (občas až opravdu zdlouhavě). Knížka není na četbu úplně jednoduchá a je potřeba se obrnit trpělivostí a nadšením, určitě si ale myslím, že se jedná o krásnou knihu a za přečtení rozhodně stojí.
Od této knihy jsem příliš nečekal, ale stalo se to, že jsem byl knihou unešen a nadchla mě.
Jedním slovem: NÁDHERA!! Snad nejvíc mi utkvěla v paměti koza Džali :-)) Krásný jméno!! Jinak nádherná román, i přes dlouhé popisné pasáže!!
Mně osobně zdlouhavé popisy prostředí, postav nebo doby připadají nudné a nezáživné. Pokud však vydržíte a překoušete se přes několik stran mohu vám zaručit, že na knihu si uděláte zcela jiný názor.
Myslím, že právem se Chrám zařadil mezi moje oblíbené knížky. I přes svou obstarožnost, občasnou průhlednost a rozvleklost (četla jsem snad dva měsíce, možná více) si získává místo na mé imaginární poličce slávy.
Mně třeba víc než nudné popisy vadily ty srdceryvné monology páně Frolla nebo samomluva Petra Gringoira, i když ten v sobě měl aspoň kousek vtipu.
Ak sa nenecháte odradiť nudnou popisnou pasážou na začiatku knihy tak sa dočkáte pútavého ale smutného príbehu.
Ty popisné části jsem moc dlouho nevydržela, ale příběh mě vtáhl docela rychle, i když jsem předem věděla, co mám čekat na konci.
Popisné kapitoly je nutno přeskočit, neboť to začne nudit. I začátek knížky nebyl (pro mě) nejzábavnější, ale přibližně na 120 stránce mě knížka vtáhla, velice dobře popsány rozdíly mezi obyvateli :)
Trochu jsem se bál, jak je tak trochu zvykem u klasiky, že se nedá číst a že je docela složitá. Když pominu popisovací pasáže, které mají svůj smysl pro milovníky staré Paříže, tak mohu říci, že jsem byl mile překvapen. Děj ubíhá, a když se člověk dokáže prokousat popisy Paříže a různých filozofických otázek, tak je radost číst.
Jen škoda, že dnes se nepíše stejně. V.Hugo uměl perfektně popsat i to, co ostatní nikdy neuvidí. I to nejobyčejněnší a nejšedivější.
Štítky knihy
zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic krása gotické romány tělesné postižení klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Vůbec ne tak děsivé, jak by se od povinné četby očekávalo. Přes až pohádkové směřování příběhu (nepřipomíná vám snad osud Esmeraldy nikoho?) zde nechybí napětí a zajímavé zvraty, nicméně prim hraje Hugův vypravěčský styl, on totiž Victor dovede vyjádřit i sebebanálnější skutečnost neotřele a s citem pro detail.