Chrám Matky božej v Paríži
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189481/chram-matky-bozej-v-parizi-189481.jpg
4
1766
1766
"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale) Tretie slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Ilustrované.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Notre-Dame de Paris, 1831
více info...
Přidat komentář
Kniha je zajímavá a příběh velmi poutavý. Je to taková klasika pro vášnivé čtenáře. Jistě, jsou tam dlouhé pasáže, zabývající se popisem tehdy středověké Paříže, ale myslím si, že to dodává jistou atmosféru a vůbec mi nevadilo je číst, naopak. :) Záleží na co je člověk zvyklý.
Nebudu knihu hodnotit a to z jednoho důvodu: 1) Popisy v této knize jsou tak dlouhé že jediné hodnocení by bylo odpad. Ovšem pokud se nad tím zamyslím, autor možná chtěl čtenáři přiblížit právě onen detailní vzhled katedrály Notre-Dame a Paříže vůbec. Pokud tedy vyhledáváte příběh budete se muset prokousat velmi tlustou vrstvou popisů. Pokud však hledáte popis tak jste u cíle vašeho hledání.
Kniha je rozhodně jiná, než film či pohádka. Nebýt těch zdlouhavých částí a nekonečných popisů, snad bych si čtení i užil...
Děj knihy je velmi poutavý a zápletka zajímavá, jenže než se ji podaří vyplést ze zbytečně rozvleklých a poměrně častých pasáží popisů, už člověk knihu zklamaně odkládá! Musela jsem ji číst na dvakrát, abych ji dokázala dočíst. Na můj vkus je tam opravdu příliš mnoho popisných částí!
Je pravdou, že tato kniha má SPOUSTA zbytečných, táhnoucích se popisných pasáží. Ty jsem prostě přeskočila a věnovala se samotnému ději, který mě upoutal a bavil. Podovka k čaji, kávě, do deštivých dní.
Příběh můžu obdivovat pouze z televizního zprácování.. moc jsem se těšila na tuhle klasiku i v knižní podobě, ale nedokázala jsem přelousknout prvních asi 30 nudných stran, které byly naprosto o ničem. Tak nudné popisy čehokoliv byly totálně zbytečné a naprosto mne odradily od pokračování v četbě. Že by to byla opět jedna z knih, které jsou považovány za klasiku jen z důvodu, že tento autor byl jedinným v této době a díky hloupé náhodě se o takových nesmyslech musíme dnes učit? Příběh je možná super, ale slohově hodnotím knihu jako totální paskvil, promiň Victore.
Moje první setkání s hrbáčem obývajícím věže Notre Dame bylo ještě v dětství a to prostřednictvím značně upravené pohádkové verze od Disneyho, která mi však do dnešní dní utkvěla v paměti.
Knižní předloha má základní rysy a postavy shodné, celkové vyznění díla je však diametrálně odlišné. A přece skvělé. Měla jsem pocit, že hlavní hrdinové skutečně žili, dýchali a bojovali o své místo na slunci. Někoho by možná mohly nudit rozsáhlejší popisné pasáže středověké Paříže, ale já si romantismus bez těchto líčení jednoduše nedokážu představit.
Krásný, emotivní a dojemný příběh, kdy jsem litovala znetvořeného zvoníka, pohrdala povrchním kapitánem Phoebem, nenáviděla kněze spalovaného hříšnou vášní, milovala veselou a zářící Esmeraldu i s její společnicí Džali a uronila jsem slzu nad nešťastnou poustevnicí, která snad byla ze všech postav bičována osudem nejvíce.
Popis Paříže 15. století mi opravdu nevadil, naopak mě docela bavil a vůbec celý příběh dýchal atmosférou středověku. Kapitoly popisující bitvu u Chrámu Matky Boží považuji za nejlepší z celého díla.
Klasické dielo, ktoré by vraj mal mať prečítaný každý vášnivý čitateľ- ale prečo sa mordovať s dielom, ktoré vás nezaujalo? Dlhé a únavné popisy...nemyslím, že by mi tá kniha niečo dala, proste ma nechytila...
Souhlasím s předešlými názory. Také mi vadily dlouhé popisy, musím se přiznat, že jsem je někdy i přeskakovala. Jinak děj, se mi opravdu líbil. Quasimoda mi bylo velice líto. Krásná kniha
kniha je moc hezká, ale trošku mi vadily až moc (dle mého vkusu) detailní popisy Paříže...trošku mi to připomnělo Jiráska, který dokáže psát na pět stránek o tom, "jak se kymácí stromy" (čtěte s nadsázkou) :)
Po přečtení Bídníků jsem se bála, že další Hugovu knihu nezvládnu, ale byla jsem knihou unesená. Pokud nepočítám někdy mnohdy zdlouhavé popisy, které jsou pro Huga typické, byla jsem do knihy začtená od začátku až do konce.
zo začiatku som sa bála, že nič moc....strašne dlhé opisy v úvode knihy ma totálne znechutili, mám rada architektúru, ale potrebujem ju vidieť ......ale keď som tie nekonečné opisy zvládla, príbeh ma úplne zaujal a knihu som nedokázala odložiť....taká neuveriteľná láska môže byť len asi knižná......
Nádherný příběh o lásce .která jde až za hrob. Moc se mi líbilo, jak dokázal V.Hugo krásně a barvitě popsat život Paříže 15 století. Nechápu jak může někdo dát tak krásné knize jen jednu hvězdu ,nebo dokonce jí nazvat odpadem.
Musela jsem to ve škole přečíst na referát, nakonec jsem to četla skoro dva měsíce, ze začátku jsem knihu neustále odkládala, kvůli popisům chrámu a Paříže. Znovu bych si dílo přečetla jedině když bych vynechala dlouhé popisné části, ale samotný děj se mi líbil.
"Nudné, popisné části v knize..." ano, to vše je samozřejmě pravda. Nesmíme však zapomenout, že kniha je napsána v romantismu a ten se zabýval pocity, dojmem... Pokud navíc přihlédneme k neklidné době po Velké francouzské revoluci, kniha vlastně splní naše očekávání.
Kniha byla pro mě velké, velké ale vážně velké zklamání. Říkala jsem si Victor Hugo je pan spisovatel a těšila jsem se, že to bude dramatický, romantický příběh s historickým nádechem. Nakonec to pro mě byla nudná kniha se zbytečnostmi. Jedna hvězdička za několik kapitol, které stály za přečtení, ale bylo jich málo.
nekonečně dlouhé opisné pasáže paříže a chrámu. bála jsem se, aby mi neuniklo něco málo z děje, tak jsem četla všechno a je to teda úmorná práce. k dílu se ale určitě ještě vrátím.
Štítky knihy
zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic krása gotické romány tělesné postižení klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Až na velmi vyčerpávající architektonické popisy a náboženské a filozofické úvahy jsem knihu přečetl jedním dechem. Mám rád historická díla odehrávající se ve Francii.