Chrám Matky božej v Paríži
Victor Hugo
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189481/chram-matky-bozej-v-parizi-189481.jpg
4
1766
1766
"Kritika i literárna história, ale predovšetkým čitateľstvo už dávno vybojovalo boj o Hugov román Chrám Matky božej v Paríži proti rozpakom a mlčaniu oficiálnej tlače roku 1831, proti reakčným romantikom vtedajších čias, neskôr proti buržoáznej kritike, ktorá ho s Trestmi a s celým jeho dielom dramatickým odsúdila a pohŕdavo označila za "vhodný len pre domovníčky", no i proti cirkevným aj iným indexom zakázaných kníh. História dokázala malichernosť výhrad o autorovej poplatnosti Scottovmu "historickému románu", o "nemravnosti" a o tom, že niet v ňom "náboženstva", o "melodramatičnosti", na ktorú zahynul Dumasov historický román, a potvrdila správnosť slov Lamartinových, ktorý popri výhradách musel uznať, že je to "dielo kolosálne", že Hugov sen stať sa géniom nebol prázdnou romantickou ilúziou a že už v tomto diele dokázal, že je "Shakespearom románu" a román "veľkou, hlbokou, silnou a nesmiernou epopejou stredoveku". Chrám Matky božej začal Hugo písať 25. júla 1830 a júlová revolúcia mu vyrazila na čas pero z ruky. Nie na škodu nielen tohto románu, ale nie na škodu i celého Hugovho génia. Romantický dualizmus, tieto váhy medzi tmou a svetlom, reakciou a pokrokom, sa prevážili na misku pokroku. Do podstaty historického románu vstupuje realita najreálnejšia, ľud, tu parížska chudoba, ešte neuvedomelá, ale živelne sa búriaca a trhajúca okovy cirkevnej tyranie, nevedomosti, objavujúca svoje ušľachtilé jadro a lásku a ľudskosť uprostred stredovekej neľudskosti a tmy. Pierre Gringoire, Quasimodo, Esmeralda - to sú vpravde ľudoví hrdinovia, práve tak ako všetci ti sudcovia, šľachtici i meštiaci s kráľom a Claudom Frollom i celou biskupskou a pokryteckou suitou sú hrdinovia opaku, reprezentanti stredovekej temnoty, povery, pretvárky, obludnej moci a okov... A nad všetkým mohutná freska katedrály, výtvoru robotníka, vedeného géniom umelca... Čitateľ nielen nemá rád, ale ani nepotrebuje kľúče a návody. Domnievame sa však, že sociálny aspekt v našom románe nie je malicherný, práve ako ani aspekt slobody, drviacej okovy, a svetla prenikajúceho temnoty, aspekt pokroku... Tento kľúč nie je azda ten najzbytočnejší..." (Dobová anotácia na prebale) Tretie slovenské vydanie v tomto preklade. Obsahuje bibliografické odkazy, poznámky a vysvetlivky. Ilustrované.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 1965 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Notre-Dame de Paris, 1831
více info...
Přidat komentář
Příběh velmi zajímavý popsán velmi zdlouhavým způsobem. Je škoda, že nejsem rodilá Pařížanka - to bych byla z Hugových popisů určitě na větvi.
Lidé často přeskakujou nebo dokonce tuto knihu odloží při tom, když Victor Hugo popisuje např. Starý palác. Toto popisování je opravdu fascinující, podle mého názoru. Alespoň si starý palác můžu nějak představit, když už vyhořel. Moje nejoblíbenější knížka ♥
Četl jsem zkrácenou verzi pro studenty. Vynechány obsáhlé popisy Paříže ale kladen důraz na vykreslení postav a příběch samotný. Sečteno podtrženo (nebo spíš odečteno) perfektní kniha! Až se mi nechce věřit, že nemá ani těch 80%.
Jarome Klapka Jarome napsal: "Není nic lehčího než napsat rozsáhlý popis krajiny. Není nic nudnějšího a zbytečnějšího ten popis číst" Škoda, že si to Victor Hugo nepřečetl. Nevím jak v tehdejší době ale v dnešní by se normálně náročným čtenářům líbila podstatně více bez oněch popisů :)
Popisy jsou sice obsáhlé, což není tak úplně můj šálek kávy, ale příběh sám o sobě je úžasný. Viděla jsem i muzikálové zpracování a to mě opravdu chytlo za srdce.
Prvním problémem je prokousat se sto třiceti stranami popisů Paříže. Příběh jako takový za nimi ustupuje spíše do pozadí a několik přátel se mi přiznalo, že knihu po dvaceti (a méně) stranách znechuceně odložili. Zde se ovšem vyplatí vytrvat - po straně 131 už to jde samo ;)
Až na popisné pasáže je to úžasná knížka. Tak jsem je přeskakovala a o nic nepřišla :)
Hlavní dějová linie je dokonalá, ale pasáže, kde Hugo na deset stran popisuje budovu či výhled jsem přeskakovala.
Ono to má svůj půvab, ta velkolepost, ta rozsáhlost, jako byste tam byli a dýchali ten vzduch. Hugo to uměl vážně neuvěřitelně popsat. Ale i já už to ke konci nevydržel a musel přeskakovat. Nedalo se to vydržet. Dnes už ne. Pochopitelně šlo o hold městu Paříži, ale kdyby autor trochu víc upřednostnil linii okolo Quasimoda, která měla podle mého tvořit základ příběhu a díky ní jediné jsem knihu chtěl přečíst, určitě by udělal lépe. On totiž Quasimodo je velmi smutná postavička, která mě už odmalička fascinovala (Disneyovka), tak trochu se v něm vidím, zavřený sám ve své zvonici, milující někoho, kdo mě nebude schopen milovat zpátky. Tragédie, smutek.
Jedna z nejkrásnějších knih, co jsem četla. Úžasný vypravěčský talent Victora Huga a nádherný příběh o tom, že krása může být i prokletím...
Smutné, smutné, smutné. Ale je pravda, že popisů tam je opravdu hodně. Rozptylovalo mne to ve čtení.
.....četl jsem to dvakrát - bezesporu skvělý román, komu se nechce číst, má možnost poslech, Petr Kostka, skvěle načetl ve 14 pokračováních Chrám MBvP /vychutnal jsem si to/ - to zase třeba Dělníci moře od starého pána Huga -- ufuf - já věděl vždycky proč nechci být námořník ani do vody čumící rybář - pro mne k nečtení
Tohle je moc i na mě, Notre-Dame sice stojí za důkladnou prohlídku, ale naživo a ne na papíře. Místy jsem měla dojem, že se Hugo nemůže rozhodnout, zda napsat tragický román nebo příručku architekta.
Niekoho možno odradia zdĺhavé opisy, ale podľa mňa je to skutočne výborná kniha a vďaka opisom má človek pocit, akoby sa preniesol v čase o pästo rokov dozadu.
Rozsáhlé popisy někdy příliš brzdily děj, zápletka byla dosti předvídatelná... Nicméně i tak to stálo za přečtení :)
Štítky knihy
zfilmováno romantismus 15. století francouzská literatura upalování čarodějnic krása gotické romány tělesné postižení klasická literaturaAutorovy další knížky
| 2014 |  Chrám Matky Boží v Paříži |
| 1928 |  Bídníci |
| 2000 | Muž, který se směje |
| 1975 | Bídníci I. |
| 1967 | Devadesát tři |
Tento román je místy čitelný asi jako Starý zákon. Zajímavé příběhy a spousta popisů a výčtů budov, které jdou jedním uchem tam a druhým ven (u četby by možná bylo přiléhavější: jedním okem tam a druhým ven).
Pokud nejste tak zapálený fanda do architektury jako autor, ale dokážete se překlenout mnohdy až přes 30 stránek (popis chrámu a Paříže z ptačí perspektivy), potom se vám kniha odmění osobitou atmosférou (podsvětí Paříže a jeho lůza), humorem (zvláště patetický filosof a umělec Petr Gringoire a scéna, kdy hluchého Quasimoda soudí hluchý soudce) a charaktery, co jdou až na dřeň (třeba kněz Klaudius Frollo a jeho wertherovsky zoufalá, všeničící láska k Esmeraldě).
Vzhledem k propojenosti knihy jsou události v ní často hodně předvídatelné. Nemusíte být zrovna Hercule Poirot, abyste si domysleli jisté příbuzenské vztahy, či kdo je onem tajemný muž v kápi.
Když to shrnu:
+ atmosféra, humor a především charaktery postav
- výčty a popisy budov, které sice nejsou úplně samoúčelné, ale rozhodně jsou hůře stravitelné