Chryzantémy ze země zelených hor
Oldřich Vyhlídal , * antologie
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47637/bmid_chryzantemy-ze-zeme-zelenych-hor-3UI-47637.jpg
5
33
33
Tato kniha s poetickým a dlouhým názvem je dílem překladatele Oldřicha Vyhlídala, který básně vybral a přeložil ze dvou antologií starokorejské lyriky (vydaných v 19. století) a obsahuje básně v klasické korejské podobě sidžo od takřka 100 korejských autorů a anonymů z období od 15. století. Básně jsou krátké, z původní podoby převedené do šestiverší, to jim ale ani zdaleka neubírá na emočním náboji.... celý text
Přidat komentář
Mám pro asijskou poezii slabost, a tak jsem samozřejmě sáhla i po téhle sbírce, která pravděpodobně pochází z knihovny jedné z mých prababiček.
"Na každém písmenu suší
slzy má ruka malá.
Jako bych štětcem a tuší
krajinu malovala.
Až budeš číst ty tahy,
čti i ten pláč, můj drahý..."
- Neznámá autorka
Starokorejská poezie jistě srovnání s tou japonskou i čínskou ustojí. Pravda, "Pár much a já" (výbor japonských haiku) nebo "Jizvy rosy" (soubor básní čínské autorky Li Čching-čao) se mi líbily krapet víc, ale i tohle bylo moc pěkné a ke korejské poezii se jistě zase někdy vrátím.
"V noci byl vítr, budil ze sna děti
a srážel z broskví křehké lupeny.
Chlapec vzal metlu, stála u stěny,
a zamést chce ty květy jako smetí.
Nezametej je, dokud nejsou zvadlé,
vždyť jsou to květy - i když na zem spadlé!"
-Čong Min-Gjo
Myslím, že jedním z důvodů, proč jsem si to neužila "tolik" je, že překlad místy trochu skřípá a nutí člověka do nepřirozené formulace. Nicméně to je jen můj osobní dojem. Básně jsou řazeny volně tématicky a celkově z mé strany převažuje spokojenost. Některé zkušenosti jsou skutečně nadčasové...
"Čekám. Jak ozvěna
zní štěkot psa v mé sny.
Otevírám proutěná
vrátka. Jen překrásný
měsíc je nad horami.
Proč štěkáš, pse? Jsme sami."
- Čchon Gym
P.S. Básně obhajující barvení vlasů (u mužů) mě pobavily :-)
Přiznávám, že staré čínské básně se mi líbí víc než tyto korejské, jenom nevím jestli je to a) jejich obsahem/autory, b) překladem/přebásněním nebo c) stylem, protože forma a-b, b-a, c-c básní sidžo mi moc nesedí, to je pravda. Asi nejvíce se mi ze sbírky zamlouvaly básně Čong Čchola. Líbil se mi hlavně jejich obsah, láska k rodičům a úcta ke starším a předkům spíše než zamilovanost.
Asi nejvíce pak na mě zapůsobila tato báseň neznámého autora:
Zelené hory stojí tiše, po svém,
a voda modře, po svém, protéká...
Jak hory, po svém, jako voda, po svém,
tak i já žiji život člověka.
Po svém jsem rostl, po svém měl rád jiné,
a zestárnu snad také po svém - či ne?
Bom dia literární rodino,
Tak to vypadá, že můj oblíbenej žánr poezie bude korejský panicové.
V téhle sbírce se ze začátku řeší vínečko, který chtějí pořád pít a to já jako člověk s trvalým bydlištěm vinárna Moravěnka v Růžové velmi Petra Kvituji.
Po vínečku, stejně jako v reálném životě, přijdou na přetřes čmafíty a potřeba dělat makarenu, a to už jsem si připadal, jako bych ty básničky psal já sám.
Za mě tedy hlásím velké překvapení a řadím stát Korea k nejlepším básníkům jaký znám, třeba Ben Cristovao nebo Jay-Z.
8/10
Nádherná sbírka starokorejské lyriky. Po prvním přečtení z knihovny jsem neodolala a útlou knihu koupila. Krásné verše nepotřebují mnoho slov.
Básně jsou krásné a nadčasové. Je v nich snad všechno. Myslím, že každých deset let bych mohla znovu číst tuto útlou knížku a pokaždé by mne oslovily trochu jiné básně. Na sklonku života bych si je možná zamilovala všechny.
NEZNÁMÝ
Za okny prší, sedím, poslouchám,
déšť tiše padá v listí kaštanu.
Je ve mně stesk - a v každém závanu
z okna to steskem šumí také tam.
Už nikdy, nikdy nechci před svým domem
listnatý strom... ach teskno je s tím stromem!
----
KWON HO-MUN
Měsíc se prodral mraky v modrém poli
a vítr tiše v hrotech borovic.
A jasnou záři lije víc a víc
na vodné stříbro řeky do údolí.
A támhle letí nad černými lesy
racek, jenž ztratil svoje hejno kdesi...
----
AN MUN-JONG
Takovou lunu viděl jsem i loni,
bylo to na den právě před rokem.
Hle, jak je jasná v nebi hlubokém
i dnes, až svět si stíny oči cloní.
Ach, vidím, vidím okna nekonečná
střídání času. - Luna však je věčná.
Neprávem opomíjená kniha, jen proto, že Korea není zrovna v "kurzu." Pro autora bylo zpracování této knihy srdeční záležitostí, což je na ní velmi vidět.
Krásná jemná poezie, která však neopěvuje jen přírodu. I deštivý všední den umí neznámý básník projasnit: "Podzimní déšť ... nu, to je toho! Plášť nenos, nejsem promoklý. A nepoháněj osla mnoho, jakápak dálka, deset li! A proč bychom se my z té vody nestavili do hospody?" Čong Čchol dává dobrou a pravdivou radu: "Dokud jsou tvoji rodiče tu živi, starej se o ně, jak lze nejvíce. Marné jsou slzy nebo tesknice nad hrobem, v trávě, pod větvemi jívy. Marné je potom lamentovat: kdyby ... nevrátí se pak nikdy, co nám chybí ..." Pěkný postřeh oděl do veršů Ri Čong-džin: "Se síťkou běží v trávě k pavučinám a chytá do ní vážky malý kluk. A volá: vážko, poleť ke mně z luk, zahyneš, zhyneš, poletíš-li jinam! Ach, té lsti, co skrývá jeden letmý obrázek světa - už i mezi dětmi!" Velký dík patří panu Vyhlídalovi za citlivý překlad a možnost nahlédnout do básnické tvorby časově, geograficky i kulturně vzdálených autorů.
Kniha vyšla v relativně nízkém nákladu jako neprodejná premie KPP, Obsahuje převážně básně sidžo prakticky co stránka, to báseň. Vzhledem k tomu, že jsou takřka od stovky autorů, je jejich kvality proměnlivá, na druhou stranu to ale umožní prakticky každému najít si tu svou, která vyhovuje rozpoložení čtenáře. Jsou navíc pro svoji krátkost dobře a snadno čitelné a dokonce zapamatovatelné.
Další zajímavý pohled na starou asijskou poezii, opět v perfektním vydání od Světové četby. A jak už tu padlo, je to i letmý pohled na korejskou historii, sváry dynastií i buddhismu a konfuciánství.
Jenom jsem celou dobu přemýšlel o "zakaleném i čirém" víně, které tolik básníků opěvuje. Vysvětlivky na konci knihy osvětlí všelicos, ale ta chuť zkrátka zůstává nepřenosná. Možná je čas kouknout někam do asijských specialit.