Chvála pohybu
Miroslav Horníček
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/118277/chvala-pohybu-118277.png
4
62
62
Příjemná knížka vyprávění a úvah o pohybu ve všech podobách je psána s humorným, pro autora typickým akcentem. Horníček podrobuje svérázné analýze nejrůznější formy pohybu nejen ve skutečném, "sportovním" slova smyslu, ale zamýšlí se také nad řadou problémů společenského pohybu prostřednictvím některých klíčových momentů lidského života.... celý text
Přidat komentář
Teprve před pár dny jsem si rozšířil sbírku o tuto knihu v audio verzi a už jsem si ji stihl pustit vícekrát. Je to hezké, milé a na poslech pohodové. Humor je nenásilný, laskavý..
Po panu Horníčkovi jsem sáhla jako sázku na jistotu. A dobře jsem udělala. V knize je nejen laskavý humor, který pohladí, ale také postřehy k zamyšlení, jak život zlepšit sobě i lidem okolo. Je zde rozčlenění na několik kapitol opravdu různých druhů pohybu včetně sledování pohybu ostatních nebo pohybu myšlenek. Užila jsem si to. Pohyb budiž pochválen.
Po delší době jsem si přečetla tuto knížku Miroslava Horníčka - docela příjemné čtení. Mnohem raději mám však Honička vypravěče, moderátora a herce- pamatuji ho v našem divadle v Hovorech přes rampu - byl excelentni. Právě jeho hlasový projev a mimika , to dodávalo jeho myšlenkám a textům ten pravý rozměr. Více se mi libily Dobře utajené housle.
Humor p. Horníčka je krásně česky napsaný i promyšlený. Jednodušší čtení, které mnohé pobaví.
Tohle jsem přečetl těsně po setkání s p. Horníčkem a byl jsem překvapen, koho jsem potkal "tváří v tvář". Borec. který se dokázal perfektně přetvařovat a tak získat i dav příznivců.
Horníčka-herce a Horníčka-vypravěče či moderátora mám ráda. Ale Horníček-spisovatel mě (až na pár zajímavých úvah či postřehů) moc neoslovil. Toto byla jeho 3. kniha, kterou jsem přečetla, a ani jedna mě nezaujala - všechny je posílám do světa a už se k nim nebudu vracet.
Příjemná, vtipná, venkoncem odpočinková kniha. O něco slabší než Dobře utajené housle, což je ale pořád ještě docela hodně ;o) 80%
Napsat, že je kniha plná moudrých úvah a postřehů je poměrně klišovité, nicméně je to tak. Jsou tam místa tak rozkošná, že se dají číst pořád dokola a možná i učit nazpaměť. Na druhé straně tu je ale také dost, a nemyslím to špatně, hlušiny. Míst, která jsou psaním pro psaní, nebo aby se text natáhl. Kniha tak má i pasáže, které by šly ze čtenářského hlediska zkrátit. Ale ty lepší momenty opravdu stojí za to.
Cituji pár pěkných myšlenek:
Stáří není v ničem - v umění ani v životě - zárukou hodnoty.
Jsme pro přesnost, ale ta musí být uvnitř. Navenek by výkon měl působit trochu ledabylosti.
Budiž pochválen pohyb, který má někam namířeno, o něco usiluje, něco dosahuje!
Člověk má měnit své oči a věřím, že i docent si má občas nasadit oči klukovské; a třeba jen proto, aby z pudu sebezáchovy provedl někdy náhlou a překrásnou klukovinu!
Člověk zpohodlněl, zlenivěl, má tisíce výmluv a namlouvá si, že je tu vždycky něco důležitějšího!
Autorovy další knížky
| 1966 |  Dobře utajené housle |
| 1971 | Listy z Provence |
| 1980 | Jak hledat slunce |
| 1989 |  Julius a Albert |
| 1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Velmi milá a příjemná procházka životem. Čtení přesně na tyto sychravé dny. Doporučuji před čtením nějakou menší procházku, ať víte, do čeho jdete. Kniha se čte velmi lehce. Je to v podstatě takový dezert k odpolední kávě. Fajn nápad napsat knihu o pohybu. Řekla bych, že i jednoduchý, ale za to geniální. No řekněte sami, napadlo by vás něco takového? Ne.