Chvilky s Itálií
Miroslav Horníček
Fotografické záběry italských měst, ulic a lidí doprovází poetické texty vystihující okamžik zachycený fotografií.
Přidat komentář
Tuto knížku jsem si moc ráda prolistovala poté, co jsem v Průhonickém zámku nedávno shlédla výstavu Pavla Koppa, kde byly k vidění mnohé z fotografií, které jsou i v této knize. Fotografie jsou moc krásné - svým černobílým půvabem i kompozicí (zaujaly mne např. postavy na pozadí historických památek nebo zrcadlové odrazy významných památek, např. na skle auta či dokonce na deštníku). Líbí se mi, jak fotografie zachycují každodenní život v italských městech, většinou v sedmdesátých letech 20. století. Autor má jedinečný cit vystihnout půvab daného okamžiku a také podat svědectví o životě v době, kterou již odvál čas - zkrátka fotografie jsou skvělé. V knize je jich více než sto, což je reprezentativní výběr.
Hůře však hodnotím samotnou publikaci - především si myslím, že tyto zajímavé fotografie by si zasloužily kvalitní křídový papír. Škoda, že u fotografií není uveden rok pořízení - fotografie je vždy svědectvím doby, takže myslím, že tato informace je docela důležitá. Doprovodný text pana Horníčka mne nezaujal (dokonce by se mi více líbila jen fotografická publikace bez jeho vyprávění), ale když už tam to vyprávění je, bylo by vhodné, aby bylo na protější stránce k dané fotografii, což zde není vždy pravidlem (zde je to graficky zpracováno jako souvislý text, takže text na nové stránce mnohdy začíná uprostřed věty, což je poněkud matoucí).
Chválím řazení fotografií podle měst, kde byly pořízeny.
Pokud máte rádi Itálii i černobílou fotografii, tato publikace by neměla uniknout Vaší pozornosti. Knihu doporučuji, přesto si dovolím názor, že tyto zajímavé fotografie by si zasloužily kvalitnější prezentaci než je právě tato kniha.
Bylo - nebylo... a v tomhle případě spíš nebylo, ale možná by mohlo být. Skvostná upoutávka Františka Nepila, jedinečné fotky Pavla Koppa a poetické úvahy Miroslava Horníčka vytváří dokonalou symbiózu imaginárních italských příběhů.
Koppovy fotografie jsou skvostné, ale Horníčkovy komentáře jsou, žel, poněkud nezajímavé. Vyprávět fiktivní příběhy vyfotografovaných lidí je sice zajímavé, ale u "stopadesáté" fotky tyhle fabulované příběhy trochu nudí. Je znát, že si na sebe MH tímto závazkem asi nechtě upletl pěkný bič... Celkový dojem: 70%
Kniha plná černobílých fotografií Pavla Koppa byla zajímavou výzvou pro básnivou imaginaci Miroslava Horníčka. Ke každé momentce napsal text, ve kterém se zamýšlí, co mohlo "dějově" předcházet stisku spouště a co může, ale také nemusí následovat.
Autorovy další knížky
1966 | Dobře utajené housle |
1971 | Listy z Provence |
1980 | Jak hledat slunce |
1989 | Julius a Albert |
1984 | Dobře utajené housle / Jablko je vinno |
Pokud prahnete po knize s dějem, pak sáhněte po jiné.
Okamžiky, střípky, fantazie, dohady, nápady, myšlenky... To vše se tiše prolíná s černobílými fotkami, kterým tisk tu a tam trochu ubral na zřetelnosti. Je zvláštní koukat těm lidem do očí a říkat si, jaký asi měli osud. Ne jen zamýšlet se nad okamžikem, ve kterém je fotoaparát zachytil, ale podumat, co se s nimi dělo dál. Dívka na schodech byla vyloženě uhrančivá.
Bylo to jiný a bylo to fajn. Přesně na studenou červencovou neděli :-)