Civilizace

01.05.2021

prostě dokonalé, perfektně promyšleno nejen po obsahové, ale i po formální stránce, nápaditá kombinace žánrů, která nejen posiluje fabulačně-faktickou hru s dokumentem, ale také oživuje vyprávění, aby nesklouzlo k monotónní kronikářské linii chronologicky řazených dat; lituju, že nejsem vzdělán v historii natolik, abych dokázal rozklíčovat všechny aluze v textu, určitě mi uteklo spoustu vtipných narážek a alegorií, vždyť třeba jen samotná korespondence Erasma s Thomasem Morem je mistrovskou parodií

Perfektní, nemám výhrady prakticky k ničemu. Pěkné zčerstva se jde na věc a autor nic neomílá, nevytváří nadbytečné oblouky a je věrný velmi lehkému až skromnému popisu, který na francouzštinu úplně sedí. Zajímavý nápad a vyvedené provedení. Já alternativní historii úplně nemusím, mám tendenci příliš u takových knih vzdychat, ale tohle za mě byl luxus. Sice bych brala kdyby vyprávění bylo stejnoměrné v obou částech knihy, ale zase ta změna k zápiskům byla osvěžující a nová v už tak nové perspektivě naší Staré dobré Evropy :-)). Za mě 5 *

06.03.2021

Velice obratně napsáno jako severská sága a v druhé polovině jako kronika. Vtipné a trochu laciné je zrcadlové obrácení děje (zničení lodí, zajetí Karla V. ...). Někdy se děj mění v grotesku Pizzaro pomáhá inkům v dobytí Španělska. Ale ano, zábavné čtení.

06.03.2021

Velmi zábavné čtení, a podle mě velmi povedené, neboť jsem měl podobné dojmy, jako pode mnou Iaepus, a ty byly zcela jistě naprosto úmyslné (dále budou mírné spoilery):

Vývoje, jež vám kniha předvede, jsou dle mého úmyslně zcela nepravděpodobné - člověk i minimálně znalý dějin by ledasco dokázal rozpárat na místě a celý prezentovaný scénář by se sesypal - i kdybychom pominuli nepravděpodobný "post-freydissovský" vývoj v Novém světě, mnohé z toho, co se děje po Atahualpově šťastném přeplutí Atlantiku svou nepravděpodobností hraničí s fantasmagorií - dobýt Španělsko s dvě stě lidmi se zdá naprosto ujeté, ale to je zcela účelné - cílem knihy není představit vám "realistický svět, v němž si Nový svět podrobil Evropu", nýbrž předvést vám analogii reálných dějin, takovou satyru, abyste si dokázali představit, jak šílenou haluz a jak obrovský otřes v reálném světě Evropani pro Ameriku museli být. Kdybyste o dějinách Ameriky nevěděli nic a já bych vám představil román, v němž nějaký jeden Španělský zločinec s dvěma sty dobrodruhy dobyl celou obrovskou Aztéckou říši, taky byste mi to omlátili o hlavu. Kdybych vám pověděl, že v druhém díle se nějaký Pizzaro se svými dobrodruhy vylodí v Peru zrovna v době, kdy celá obrovská Incká říše prožívá občanskou válku, a že navíc místní mají pověst, že se k nim přes moře vrátí jejich bůh, a tak mu otevřou zemi dokořán, připadalo by vám to jako strašně pitomý a naivní příběh - a zcela oprávněně, protože to, co se v dějinách skutečně událo, je docela na hlavu. Jenže Atahualpův příběh v této knize poměrně věrně kopíruje příběhy Cortéze i Pizzara - Atahualpovo věznění krále Karla, využití pomoci Francie, žoldáků i utlačovaných (zde náboženských) menšin, využívání místních svárů mezi domorodci - to všechno se reálně dělo, jen ne v Evropě, ale v Mexiku a v Peru, a ne s Karlem Habsburkem, ale s Atahualpou a Montezumou. A bylo to zrovna tak šáhlé, jako obsah této knihy.

Vše, co se děje poté, co se Atahualpa zmocní Španělska, je vlastně jen snaha způsobit vám kulturní šok - Atahualpovy reformy by v Evropě, ani té příběhové, nikdy nefungovaly (šlechta i sedláci by se na Atahualpu i na sebe navzájem vrhli jako šelmy dřív, než by dojel do Augsburgu, co, dřív, než by opustil Španělsko), nejednota Evropanů zase není nic jiného než nastínit vám, z jakého politického prostředí Cortéz těžil (Aztéky okolní národy nenáviděly a mám za to, že Francie zde hraje roli Tlaxcaly), náboženské změny jsou silně nepravděpodobné; jistě, můžeme to všechno považovat za špatně skrytou komunistickou agitačku stran autora, podle mě jde ale jen o to navodit vám takový "vnitřní neklid", sebevědomě vám tvrdit, že tady někdo nahradil stovky let organického společenského vývoje tahem pera - tak jako "rovnostářskou" společnost Inků (kterou dodnes moc nejde pochopit) nahradila pro ně jistě úplně mimozemská Encommienda, tak Evropský pozdní feudalismus nahrazuje incký pseudokomunismus. Vůbec tady ale nejde o to tvrdit, že jeden společenský systém je lepší, než druhý - autor sám by podle mě takový nesmysl nedělal - španělský systém byl jednoznačně efektivnější, a realisticky by se incký systém aplikovaný na Španělsko zhroutil během několika desetiletí. Tady jde jen o to otřást kulturním sebevědomím čtenáře, ukázat mu tíživost toho, když je jedna historická jistota zpřetrhána jinou, cizí a novou.

Všechno má přesně tuto funkci - to že Atahualpa doslova przní členky nejvýznamnějších evropských rodů, to, že proti němu zdánlivě není úniku, celé to převrstvení evropské kultury úplně cizojakým elementem - to není kritika Evropy nebo bělocha, ani kolonialismu, ani žádný jiný levicový výplod. Je to (povedená) snaha zanechat vám v hubě hnusnou pachuť a v břiše nepříjemné napětí z toho, že se vaše vlastní civilizace a všechno, co to obnáší, zhroutila, protože nesnesla nápor jednoho šťastlivce a hrstky jeho druhů, že nevydržela konfrontaci s dějinami - podle mě je to první kniha, která dokáže aspoň náznakově vyvolat v Evropanech stejné pocity zmaru, jaké při pohledu na minulost musí cítit nějaký ten indián, nebo které v jisté míře mnozí z nás tuzemců cítí, když se podíváme na západ a vidíme, jak se vytrácí - konec světa.

A proto podle mě vůbec nevadí, když tato kniha opomíjí, že Inkům v tomto příběhu chybí všechny výhody reálných Evropanů: Inkové si s sebou nepřivezou neštovice ani o celé věky vyspělejší zbraně, a kdybychom chtěli být realisti, Atahualpa a jeho lidé by nejspíš ještě ve Španělsku chlastali víno do bezvědomí, dokud by je Karel neoběsil, nebo by nezemřeli na chřipku, tyfus, choleru nebo, kdyby měli smůlu, mor. Svět by se sice vyvíjel jinak, než ten náš, ale k velkému pádu Evropy by asi nedošlo - spíš by nikdy nedošlo k jejímu rozmachu, ale to bych zabíhal jinam. Jak jsem říkal - v této knize nejde o to představit vám realistický scénář alternativních dějin, ani nejde o to kritizovat reálné dějiny. Jde o to ukázat vám obrácením zeměpisného nasměrování dějin, jak uhozené skutečné dějiny byly, a jak šílený kopanec do břicha a držkopád to byl pro obyvatele Nového světa, a jak strašné musí být, když dějinám stojíte v cestě.