• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Perspektivy - Laurent Binet

Florencie, 16. století. Malíř Jacopo da Pontormo je zavražděn pod freskami, na nichž pracoval dlouhých jedenáct let. Na místě činu je nalezeno též obscénní zobr... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Laurent Binet

Perspektivy

„Zajímavě napsáno, že začátku jsem se v těch postavách ztrácela, ale pak si to sedlo, prekvapovala mě občas rychlost doručení dopisů“
— sidonka

---

Perspektivy

„jako u všech Binetových románů (osobně mám nejraděj jeho prvotinu) ani v Perspektivách nejde o to, kdo je vrah a jak je vypátrán, nýbrž o způsob, jak je román napsaný, tzn. Binetovo mistrovství tkví v inovaci formy, nikoli obsahu co tím myslím? zaprvé: epistolární román je prastará literární forma a detektivka zase tradiční žánr s charakteristickými prvky vyprávění (dedukce, hádanka, tajemství, napětí atd.) - Binet oba dokázal originálně propojit (kolik znáte epistolárních detektivek?) zadruhé: čtenář zklamaný příběhem by se měl spíš ptát, proč Binet inovuje způsob jeho vyprávění? co tím chce v dnešní době sdělit? myslím, že čtenáři napovídá už názvem románu: perspektivy = ve významu "hlediska, stanoviska" chce možná upozornit na současnou relativizaci pojmů jako třeba pravda (subjektu, komunity, většiny...) a její falzifikace; ve významu "výhledy" (do minulosti, do budoucnosti) klade např. otázku, jestli se dokážeme poučit svými dřívějšími omyly a příště se jim vyhnout; ve významu "pohled do dálky se zdánlivým sbíháním rovnoběžných čar a s postupným zmenšováním vzdálenějších předmětů" může apelovat na naši lidskou paměť a zapomínání nebo popírání skutečnosti atd. atd. Perspektivy mohu jen doporučit, výborný a propracovaný román“... celý text
— los

---

Perspektivy

„Fascinující čtení a pro mne nejzábavnější Binetův román vůbec. A nejproměnlivější - perspektiva tady skutečně dělá divy, žánr se mění s každým dalším dopisem, listy skládají příběhy lidí, kteří ve výsledku působí trochu jako typy z commedie dell'arte... a o vraždu jde vlastně až v poslední řadě. Návrat nutný. Několikerý, tipuji.“... celý text
— petrarka72

---

---

Sedmá funkce jazyka

„To byla jízda. Jsem možná trochu masochistka, ale já jsem tuhle náročnou knížku - napěchovanou obrovským množstvím jmen, citátů a odkazů - dočetla až do poslední stránky. A stálo to za to, přestože převážnou většinou jmen nejen že jsem neznala, ale sotva jsem je dokázala vyslovit. Byla to výzva a čím déle jsem četla, tím víc mi docházelo, že vůbec nejde o to, jestli úplně všemu porozumím. To se asi málokomu povede, i kdyby to byl rodilý Francouz. A to mám výhodu, protože jazykové teorie, kolem nichž se vše točí, byly pro mě díky studiu bohemistiky tím nejjednoduším a nejsrozumitelnějším (což se o politických soubojích říct nedá). Ta knížka je náročná, ale zároveň vtipná a docela nestoudná. Text by si zasloužil lepší korektury a vůbec pečlivější redakci (proč nejsou ve slovníčku přeložené všechny cizojazyčné citáty, ale jen některé?). Nebojte se té knihy. Vypadá děsivě, ale je velmi zábavná, když nebudete vše, co je v ní psáno, ani sebe brát úplě vážně.“... celý text
— Janek

---

HHhH

„Nebudu knihu hodnotit z pohledu do jaké míry přesně a pravdivě popisuje historické události. Hodnotím z čistě "čtenářského" hlediska. Jak moc nemusím historii a speciálně válečnou dobu, tak tato kniha mě "vzala" - Binet umí skvěle vyprávět a z textu je cítit jakési jeho nadšení z tématu a také lidí, kteří se ocitají v tomto příběhu na straně dobra. Samotný atentát je popsaný na pár stránkách, kniha je spíše věnovaná osobnosti Heydricha a s jeho osobou souvisejícím událostem druhé světové. Při čtení mě velice často docházelo, jak šílená musela doba válek být a jak je špatně, že se v současnosti opět ocitáme v době válek - i když jen naštěstí lokálních. Velmi čtivé, bylo to kousek od 5 hvězd.“... celý text
— Milonak