Co zbylo z anděla
Jan Skácel
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24702/bmid_co-zbylo-z-andela-azo-24702.jpg
4
71
71
Básnická sbírka Co zbylo z anděla je Skácelovým lyrickým debutem na poetickém poli. Vyšla v roce 1960 jako jeho druhá básnická sbírka v pořadí. Vyhraňují se zde dále motivy osudové dramatičnosti a tragiky života. ,,Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno a to je vše, co zbylo z anděla.,,... celý text
Přidat komentář
Možná že tenhle začínající Skácel zní trošku naivně, ale stále je to Skácel s jeho neuvěřitelnou dovedností zachytit slovy těžko vyjádřitelný pocit ze světa, z běžných věcí, z lásky, z bolesti, ze smrti.
“Pod mosty zimní ptáci přelétají,
voda je prázdná.
Vysoko nad hlavami skřípe
slaměný mlýnek na sníh.”
Přiznám se, že jsem některé básně úplně nepochopila, ale... umění se má cítit, ne chápat. A když si člověk tuhle sbírku čte nahlas, cítí navíc husí kůži. Vážně.
Ten Skácel... Naprostý unikát, což bylo zřejmé i v těchto počátcích. Sice ještě nedosahuje kvalit Hodiny mezi psem a vlkem a už vůbec ne Smuténky, ale ačkoliv tentokrát ze sbírky ani jedna báseň nijak zapamatovatelně nevyčnívá, stále je radost je číst, přemýšlet o nich, dýchat jejich náladu a nechávat se jimi ladit. Nejlépe v noci nebo brzy ráno, v tom tichu, kdy vás nic neruší.
Druhá sbírka, kterou jsem od autora otevřela. A opět jsem s ní velmi spokojená. Výborně se čte a má něco do sebe.
Souhlasím, Skácelova druhá sbírka ještě není "to" - ale tu a tam vyšlehne verš a v něm příslib...
"Děti jdou dál,
pod okny poslouchají ženy,
jak voní mužský život ukončený,
a hrčí vozy
dobrých vzpomínek." (z básně Po pohřbu)
"Proletěl netopýr
a na rohu jsme potkávali ztraceného syna,
třikrát se chudák obrátil,
než došel do úsloví.
Jak náušnice v uchu vdovy
vykročil hříšný měsíc milostný." (z básně Krásné bolesti)
Skácelova poezie ... to je jako procházka tichou malebnou krajinou.
Tahle sbírka ještě není to úplně nejlepší ze Skácelovy tvorby (pokud tedy mohu být tak opovážlivý a svého oblíbence takto kritizovat), ale už je tam slyšet všechna ta nádhera, která brzy naplno rozkvete ... pro mě zejména v Dávném prosu.
První sbírka básní, kterou Jan Skácel vydal a taky první samostatná kniha veršů, kterou jsem si od tohoto autora koupil.
Psal ji hlavně pod vlivem svého rodiště, Vnorovy, na které rád vzpomínal až do své smrti.
Autorovy další knížky
| 1965 |  Smuténka |
| 2012 | Hodina mezi psem a vlkem |
| 1983 | Uspávanky |
| 2008 | Básně I |
| 2008 | Básně pro děti |
Tématika básní je zaměřená k věcem stálým a prvotním, jsou to ty věci, které básník miluje, které tvoří identitu lidství a chrání nás před ztrátou podstaty. Z básní čiší moudrý klid. Čtení básní Jana Skácela je pohlazení po duši, je v nich všechno, co nás provází životem - láska, bolest, radost i smutek, sny, samota,dětství i stáří. Jeho básně člověk cítí. Dechberoucí zážitek.