Čtvrtá ruka
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104783/bmid_ctvrta-ruka-YEZ-104783.jpg
4
544
544
Román Čtvrtá ruka si klade zajímavou otázku: Jak má člověk poznat, že se mu zdá o jeho vlastní budoucnosti? A odpověď zní: Budoucí věci si lze představit, jen když člověk spí nebo je zamilovaný... Zpravodaje jisté newyorské televize postihne během natáčení reportáže v Indii tragická nehoda - doslova v přímém přenosu, před zraky milionů televizních diváků, mu levou ruku ukousne lev. Známý bostonský specialista zatím čeká na příležitost provést podobnou transplantaci. Za této situace se ozve jistá dáma z Wisconsinu a "nabízí" ruku svého manžela - ten by ovšem musel nejprve zemřít. Jenže manžel je živý, relativně mladý a zdravý muž. Tak začíná desátý román Johna Irvinga. Zprvu připomíná humoristickou satiru anebo dokonce erotickou frašku, jeho závěr je však stejně realistický a dojímavý jako kterákoli z jeho dosavadních knih. Román je klasickou ukázkou Irvingova autorského stylu a nacházíme v něm jeho oblíbená témata, současně však nabízí pronikavý pohled na to, jak významnou roli v lidském životě hrají "druhé šance" a ochota ke změně.... celý text
Přidat komentář
Kniha mě bohužel výrazně nenadchla, a to jak příběhově, tak hlavními hrdiny.
Často jsem v textu narážela na plno nezajímavé omáčky kolem a kolem.
Hlavní hrdina mi nebyl sympatický. Zkrátka hezoun, který se pomiluje prakticky s každou, která se mu nabídne, aniž by přemýšlel nad následky.
Pak to šlo stále dokola... ženy, nezajímavé povídání o práci, ženy, omáčka, ženy...
Každý román, který jsem napsal, začíná velkým "co kdyby..." (J.I., Poděkování, Čtvrtá ruka)
A celý ten román je tak absurdní, tak šílený, že jsem ho musela dočíst až do konce, i když pořád moc nevím, co si o tom všem vlastně myslet. Nutno podotknout, že v listopadu 2015 byly mnohé textové pasáže vskutku aktuální.
Přestože jsem zaměřen na jiné žánry, není vůbec špatné si od nich čas od času odpočinout. Čtvrtá ruka je skutečně něco jiného než „Modlitba za Owena Meanyho“. Jde o vážné téma a z lékařského hlediska poměrně zajímavé. Je humorné sledovat Patrickovo počínání a zoufalý zápas o Doris Clausenovou. Některé pasáže jsou mírně nerealistické, aby kdyby nebyly, pak by nešlo o Irvinga, který se ve svých knihách vždy řídí heslem: „Co kdyby?“ Jediné co mi vadí trochu víc než nevyřčené odpovědi na položené otázky, je stále stejná úroveň příběhu. Žádné veliké vyvrcholení. Naopak tomu překvapení je tu dost. Kniha si po celých 270 stran drží svoji předem danou lajnu a ani samotný závěr není zakončené nikterak velkolepě.
Ale i přesto, nebo možná právě kvůli tomu je Čtvrtá ruka poměrně dobrá kniha, u které si odpočinete, pobavíte, zapřemýšlíte nad občasnou nereálností skutečného života.
John Irving je prostě PAN SPISOVATEL. Po dlouhých románech jako Pravidla moštárny, Dokud tě nenajdu, Svět podle Garpa, Modlitba... atd. jsem poprvé sáhla po tenčí knížce a musím říct, že se četla skoro na jeden zátah. Opět originální příběh a geniální způsob psaní. Děkuji :-)
Moje teprve druhá kniha od tohoto autora, ale musím upřímně říct, že ta první (Svět podle Garpa), byla mnohem zajímavější. Sice nechybí Irvingův klasický humor, trocha satiry a absurdity, ale příběh byl opravdu trochu moc "potrhlý" i na mě. Přičítám body za originalitu nápadu a krásnou práci se slovy, ale ani konec nebyl tak překvapivý, jak jsem dle zdejších komentářů čekala. Irving má určitě lepší tituly.
První půlka mě bavila, potom trochu útlum, ale konec klasický Irvingovský.
Líbila se mi myšlenka: "Těžko se můžu nadchnout pro budoucnost, která je ve skutečnosti návratem do minulosti" :-)
Knihu doporučuju i přes to, že jsem od Irvinga četla knihy lepší.
"Zapomeň na to, co bylo: začíná nový zápas" :-))
Mám ráda Irvinga, nicméně tak první polovinu knihy jsem si myslela, že se zbláznil (co se týká tématu a chorobného zbožňování přišité ruky). Přišlo mi to vážně ujeté, až jsem uvažovala, že to přestanu číst. V druhé půlce se to tak nějak zlomilo a můj dojem se upravil. Knihu jsem tedy dočetla, závěr nic extra, hodnocení podle toho tedy vypadá.
Tak po přečtení této knihy musím říct, že tahle knížka se Irvingovi povedla ! Je to další kniha, kterou řadím, pro mě, mezi jeho nejlepší. A to se v této kategorii dlouho držely pouze Pravidla moštárny a Hotel New Hampshire. Super - tuhle knížku doporučuji.
Nevím, snad jsem knihu neotevřela a nezačala číst v pravou chvíli. Po šokujícím začátku jsem už jen čekala, k jakému cíli se bude děj posouvat, bohužel jsem se nudila čím dál víc a ke konci jsem už přeskakovala (což dělám málokdy) a nakonec knihu zklamaná odložila.
Druhá kniha v mém životě, kterou jsem nedočetl. Nedoporučuji se touto knihou zabývat.
Tak neviem čo je typické , ten pribrzdený reportér, erotické pasáže, "ploché" postavy, mysteriózne pozadie.... chvíľami som mal skôr dojem že čítam S.Kinga. Na druhej strane mam Kinga rád, takže som sa bavil ....
Moje první kniha od Irvinga :). Vím, že tento spisovatel má lepší a známější knihy, které byly i zfilmované, ale čtvrtá ruka se mi líbila, líbil se mi děj, myšlenky...musím ohodnotit pěti hvězdičkami :) A určitě si přečtu další Irvingovi knihy.
Trochu mi to trvalo, než jsem si knížku oblíbila. Ale ještě kousek před půlkou to přišlo a nakonec naprostá paráda! Perfektní erotický román s nádherným poselstvím. Ačkoliv třeba Pravidla moštárny či Rok vdovou považuji za čtivější, hlavní myšlenka téhle knihy je mi bližší a nakonec knihu musím zařadit mezi své TOP.
Typický Irving. Spousta ulítlých, nečekaných situací a zvratů. Nezklamal jako obvykle. Přečteno jedním dechem.
Irving je tak dokonaly autor, ze ikdyz ctvrta ruka neni ani vzdalene jeho vrcholnym dilem, tak je to uzasny pribeh, u ktereho si kladete otazku: " jak sakra muze tohle nekdo vymyslet???". Nebudte tedy rozmazleni Garpem a Pravidly mostarny, a uzivejte skvelou irvingovku!
Pro mě rozhodně ne tak dobré jako třeba Pravidla moštárny nebo Garp, ale je to Irving, takže si to pořád drží jistou dobrou úroveň. Zpočátku jsem nemohla přijít na chuť oněm postavám, ale za chvíli jsem si na ně tak nějak zvykla a našla si k nim cestu. A myslím, že to trochu změnilo můj pohled na televizní zpravodajství, teď budu ještě kritičtější než dříve.
Zajímavé. Zajímavé. Zajímavé. A snad ještě jednou - zajímavé. Ten román ve mně vyvolává takovou spoustu otázek, zejména těch, týkajících se etiky. Kdo ví, snad je to tím, že je Patrick Wallingford tak odosobněná postavička, působí jenom jako "příjemce", ten, kdo nese příběh třetí a čtvrté ruky, ale přitom dokáže tak pronikavě kritizovat současná média a současné vztahy. Moje nejoblíbenější postavy jsou Otto senior a doktor Zajac, protože to jsou takoví dobráci, a přitom o tom nemají ani páru, ó, jak jsou skromní při darování druhé šance Patricku Wallingfordovi! Ale.. Copak vám tam nechybí špatný konec? Mně teda rozhodně. Škoda té jedné hvězdičky..
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Mám pocit, že jediné, co se dá na knize skutečně pochválit, je onen typický Irvingovský nadhled a ironie, s nímž popisuje v podstatě dost tragické události. Ale dějově to žádná sláva není. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že je to jen jakési vyprávění o vztahu hlavní postavy a jeho (ne)existující ruky, které občas naruší nějaká, pro vlastní děj nijak zásadní milostná eskapáda. Vztah Patricka a jeho ruky tak zastiňuje v knížce sice přítomné, ale značně upozaděné prvky jako je třeba vývoj postav nebo výraznější gradace děje. Takže za Irvingovo vypravěčské umění 3 hvězdičky.