Čtyři ženy a jeden pohřeb
Narine Abgarjan
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/538027/bmid_ctyri-zeny-a-jeden-pohreb-663aadd5086a6.jpg
4
179
179
Štěstí přichází, když ho nejméně čekáme Román o lásce, která dokáže člověka postavit na nohy a zmírnit křivdy, které ho v životě potkaly. Příběh čtyř žen, kterým arménský zedník Simon pomůže překonat jejich bolesti. „Připoutala se k Simonovi z hloubi celého srdce, a když se s ním musela rozloučit, zjistila, že jí chybí kousek sebe samé.“ Se zesnulým zedníkem Simonem se v arménském městečku Berd přicházejí vedle jeho ženy, širší rodiny a sousedů rozloučit i jeho čtyři milenky. Pro každou z nich byl důležitý, každé daroval kus svého velkého, štědrého, otevřeného srdce. Čtyřem ženám vrátil sebevědomí a radost, vyléčil jejich traumata, narovnal jejich životy, pokřivené ne vlastní vinou. Každá z žen prošla nelehkým manželstvím, každé z nich se dotkl běh dějin 20. století. Nesou si v sobě zkušenost arménské genocidy, válek i sovětských poměrů, bojí se lásky, ale Simon ji dokáže probudit. Přese všechno se vždycky vrací ke své rodině a ke své ženě… Dojemný román o lásce, která nikdy nevyprchá a postaví nás na nohy…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2024
,
Tympanum
Originální název:
Simon, 2020
Interpreti: Martina Hudečková , Jaromír Meduna
více info...
Přidat komentář
Čtyři ženy a jeden pohřeb je novinka autorky oblíbeného románu Čtyři jablka spadlá z nebe, kterou si po přečtení této novinky... rozhodně nenechám ujít!
Tento útlý, ale velmi originální román vypráví příběhy obyčejných žen, které se staly milenkami stejného muže... Dozvíte se, jaký byl jejich život než poznaly hlavního hrdinu románu, jaká byla jejich rozhodnutí, ale i důsledky, které jejich rozhodnutí přinesly...
Popravdě mě bavily všechny čtyři příběhy, všechny byly reálné, se všemi jsem se dokázala ztotožnit. Příjemné bylo i prostředí, kde se děj odehrával a líbilo se mi i tempo, kterým celá kniha plynula.
Styl psaní je velmi přístupný a celkově mi příběh utekl jako nic.
Za sebe mohu Čtyři ženy a jeden pohřeb určitě doporučit.
Narine Abgarjan je skvělá vypravěčka. Naprosto souhlasím s komentářem adorjas (přede mnou), že je neuvěřitelné, jak se autorce podaří i (multi)nevěru vykreslit tak, že jí člověk drží palce. S radostí sáhnu po jakékoliv další knize, která Narine Abgarjan vyjde v češtině.
Za sebe bych jen doporučila přečíst knihu poměrně rychle, protože pokud si člověk dá několikadenní pauzu ve čtení, může se začít v příbězích jednotlivých postav ztrácet. Stalo se mi to především v příběhu poslední z žen, kde autorka přeskakovala mezi různými časovými linkami a mně tím naprosto zamotala hlavu.
Co mě velmi mrzí, je množství chyb v knize. Záměna vlastních jmen, nadbytečné předložky, chyby ve shodě podmětu s přísudkem.... Když se chyba vyskytne jednou, dvakrát, nevadí mi to. Ale tady jich bylo příliš. Velká škoda. Kazilo mi to požitek ze čtení.
Vydavateľstvo Prostor mi znovu učarovalo touto obálkou a už len kvôli nej som si knihu chcela prečítať. A zaujalo ma aj to, že kým Artforum knihu vydalo pod názvom Simon, tak v češtine ju objavíte ako Čtyři ženy a jeden pohřeb.
Pri čítaní prvej kapitoly som sa pomyselne chytala za hlavu, pretože som sa obávala, že to bude celé "magreal". Našťastie, sa to potom rozbehlo do reálnej podoby a kniha nám predostiera život štyroch žien, ktorým práve spomínaný Simon zamiešal karty. Nakoniec sa kúsok magrealu dostal aj do zvyšku knihy, ale pre mňa úplne v strebateľnej forme. A čítala by som ešte oveľa viac o Melanii i Vardanuš a o ďalších obyvateľoch malého arménskeho mestečka.
Veľmi vydarené, postavy farebné, zaujímavá psychológia. A len sa tak pýtam, čím to je, že Abgarjan ešte aj neveru zobrazí tak, až jej držíte palce? Za mňa teda slušných 3,5*.
Čo tam po Simonovi, máme pred sebou štyri výnimočné ženské postavy, z ktorých ani jedna nemala príliš veľa šťastie v láske. Okrem toho nemali ani nie príliš veselé a naplnené osudy, život im uštedril kadejaké traumy a neprávosti, jedna strieda druhú, môžu sa pretekať v tom, čo je horšie. Aby som tak Simonovi úplne nekrivdila, bol chvíľu pre každú z nich dôležitý, predsa len na chvíľu zapálil iskru vášne v časoch, keď by to žiadna z nich nečakala. Doprial im viac pozornosti ako muži, ktorí mali byť ich zákonitými manželmi a mali stáť pri nich. Kto by mu v konečnom dôsledku vyčítal, že jeho jedinou chybou bolo to, že bol prelietavý? Mal v sebe zabudovanú nejakú sondu, ktorá vyhľadávala smutné ženy, ktoré potrebovali ukázaťaj inú stránku neznesiteľného bytia...
Narine píše úplne nádherne, jej knihy sú pre mňa balzamom pre dušu, chcela by som ich čítať jednu za druhou. Vytvára podmanivú atmosféru, ktorou si človek úplne opantá a nepustí ho už späť.
Príde mi nezmyselné porovnávať s Tromi jablkami, oba romány sú svojské a jedinečné, oba stoja za prečítanie a patria medzi to najkrajšie, čo sa mi za posledné roky dostalo do rúk. Narine, píš, prosím, ďalej.
Krásné, krásné, krásné. Tato autorka bere mé srdce do dlaní, zmačká ho do kuličky, narovná, hladí, až je zase úplně spokojené a vrní blahem!
Kniha se tváří jako vyprávění o lásce a nevěře, ale je toho v ní tolik! Všechny ženy, které zde vypráví svůj příběh, prožily těžké životy, některé úplně šílené. A Simon jim v určitém období pomohl, nebo je ovlivnil. Celé mně to naprosto pohltilo, i historie Arménů, kteří dostali opravdu hodně naloženo,a která se příběhem proplétá, protože je samozřejmou součástí životů postav.
Způsob, jakým je román napsán je výjimečný, krásný a překlad je skvělý. Literární zážitek, stejně jako množství emocí, které přináší, je opravdu mimořádný!
Další skvělý román od autorky knihy "Tři jablka spadlá z nebe". Opět jsem nadšená. Dramatické příběhy čtyř žen svázané s osudem notorického okouzlujícího milovníka a nevěrného manžela Simona na arménském maloměste určitě stojí za přečtení.
Narine Abgarjanová má dar nejen vyprávět příběhy z Arménie, od kterých se nebudete moct odtrhnout, ale také těm příběhům píše skvělé konce.
Po přečtení její další knihy mám v sobě tolik dojmů, že si to celé bude asi chvilku sedat. A vlastně mám chuť začít číst zase od začátku, nejen proto, že mě to bavilo, ale těch zvratů, postav a informací bylo hodně, tak aby se to lépe utříbilo.
Začínáme na pohřbu Simona - místního donchuána a kolem rakve sedí manželka, čtyři milenky, příbuzní a sousedé. Tahle scéna byla skvělá a smála jsem se nahlas. Jak kniha pokračovala, získávala vážnější tón. Každá z milenek měla svou část o tom, jak jim Simon změnil jejich často až neskutečně krutý život a dozvíme se, jak to bylo s manželkou Melánií. Musím říct, že takto zajímavě a laskavě zpracovanou nevěru, jsem ještě nečetla.
Stejně jako ve Třech jablcích, i tady je skvěle vykreslená atmosféra arménské společnosti (v Jablcích venkov, tady maloměsto), plná nejrůznějších pověr, sousedské výpomoci i nekonečných drbů (a také arménského jídla).
Zajímavou postavou byla Šilhavá Vardanuš, která se mírně proplétala v osudech žen.
Jablka mě dostala asi o fous více, ale Čtyři ženy a jeden pohřeb jim určitě šlapou na paty.
"Vše dělala v naprostém mlčení, protože ten, kdo roznáší maso obětního zvířete, nesmí promluvit ani slovo, aby znovu nerozhněval osud."
"Když si pratchán přidával, neopominul prohodit, že podzimní kopřivy jsou vždycky lepší než jarní. Proč?
Chtějí se před smrtí ještě nadechnout, dcerko, a tak se snaží. Jako my s dědečkem."
"A láska je, jak známo, polovina, ne-li většina úspěchu jakéhokoli díla."
Osudy žen byly zajímavé a kruté. Na druhou stranu si byly taky dost podobné, takže časem začnou trochu splývat.
Navíc ideál Simona, chlapa, co nedokáže udržet zapnutej poklopec a je tu vylíčen jako zachránce všech žen, mě prostě hrozně rozčiloval!
Jazykem i stylem vyprávění, stejně tak jako schopností vylíčit vztahy i postavy mě autorka pořád moc bavila.
Jen mi prostě nějak unikl smysl toho všeho bohužel.
Nicméně pokud autorka napíše další knihu, budu ji stejně vyhlížet.
Narine Abgarjan (respektive její tvorbu) jsem poprvé ochutnala s Třemi jablky spadlými z nebe a líbila se mi tak moc, že když se objevila informace o připravovaném vydání Simona, nemohla jsem se dočkat. A letos vyšel, i když oproti originálu s pozměněným názvem Čtyři ženy a jeden pohřeb. Hlásím se tedy s ohlasem na ni.
Očekávání byla veliká, a i když je to opět moc pěkné psaní, tak velké nadšení jako s Jablky se bohužel nekonalo. Chyběly mi tu silné a svébytné postavy, tady se totiž postupně setkáváme se čtyřmi Simonovými milenkami a (až na tu úplně poslední) jsou to vlastně ženy, které jsou si co do osudu i osobnostních rysů jedna druhé tak podobné, že mi po dočtení takřka splývají. Jen Suzanna trochu vybočuje, ale i tu nakonec přebíjí pátá žena. Všemi čtyřmi ženskými příběhy totiž prochází Vardanuš, která mě naopak přišla neskutečně zajímavá a chtěla bych jí tam mít mnohem více! Tam byl veliký potenciál, ale bohužel tu Vardanuš hraje druhé housle.
Nějak mi taky nedává smysl, že by se všechny čtyři milenky tak snadno stavěly ke svým románkům že by opravdu s takovou lehkostí nechávaly Simona jít? Navíc Simon je tu vykreslován skoro jako jejich zachránce, nikoli jako muž, který své ženě zahýbá. Hůř z románu v důsledku vychází Melanie, která svému manželovi občas udělá scénu
V celém románu se mi tak nakonec nejvíce líbila první část, v níž se u mrtvého scházejí truchlící (mezi nimi i všechny milenky) a řeší, co to má mrtvý Simon s ušima a jak to vyřešit to mě bavilo.
Napsáno je to krásně a Abgarjan si umí s jazykem pohrát, ale příběh mě nijak neokouzlil. Rozhodně vás od čtení nechci zrazovat, ale mně to spíš nesedlo. Zůstávám na pochybách, jestli si za to můžu sama vysokými nároky, nebo jestli je to mými hodnotami, v nichž je nevěra prostě nemorální Každopádně nad zesnulým bych rozhodně netruchlila.
Kniha, o které jsem se zase dozvěděla jen a pouze díky tomuhle webu, resp. díky jeho čtenářům. A že to stálo za to - A.G. píše skvěle a překladem čtivost určitě neutrpěla, možná spíš naopak.
Jednotlivé postavy, ať mužské či ženské, jsou výborně vykreslené, a to zdaleka nemám na mysli pouze Simona, který nám čtenářům (ženám obzvláště) prostě musí být sympatický. Jelikož autorka je žena, rozvinula zde především vějíř ženských postav, což je patrné už z názvu knihy. I ty vedlejší, jako třeba Vardanuš, Vasilisa nebo přímo Melanie, jsou výborně napsané. A co teprve mořský motiv!
Takže Tři jablka spadlá z nebe si určitě nenechám ujít.
"Smyslu pro humor, stejně jako svědomitosti a věrnosti si považovala nad jiné vlastnosti. Lakotu nemohla vystát, ale ani rozhazovačnost neschvalovala. Stranila se závistivých lidí, pomluvy z duše nenáviděla a nevěnovala jim pozornost. O lásce nikdy nemluvila ani s blízkými, ani s rodinou, nikdo však nepochyboval, že o lásce toho ví víc než kdokoli jiný na světě."
Prvních deset stran jsem litovala, že jsem knihu koupila. A pak jsem ji nemohla odložit.
Skutečně velmi dobře napsaný román.
Kniha se mi moc líbila. Autorka umí skvěle vykreslit postavy a prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Simon, šikovný kameník, ale také velký záletník. Dožil se vysokého věku a na jeho pohřbu se sejdou čtyři jeho milenky. Vzpomínají na dobu před Simonem i po něm. Nechybí tu ani jeho manželka, která sice občas přivřela obě oči nad jeho nevěrou, ale někdy mu dokázala pěkně vyčinit.
Autorčina předchozí kniha Tři jablka spadlá z nebe se v mém žebříčku dostala mezi TOP 10 za rok 2022. Není tedy divu, že jsem měla vysoká očekávání i u této novinky. Narine opět nezklamala a předložila mi příběh plný krásných i smutných věcí.
Ocitáme se v Arménii v malém městečku, kde se skoro všichni znají. Čtyři ženy nám začínají vyprávět svůj příběh. Ani jedna neměla snadný život, každá si prošla různými nelehkými situacemi. Simon jim pomohl opět vrátit úsměv na tvář.
Kniha je krásně napsaná, tak, jak to autorka umí. Je to úsměvné i smutné a dojemné, je to tragické i krásné, je tu láska i krutost. A samozřejmě tu nechybí magie. Ta příběhům dodá vždy něco navíc a pro mě je to jako pohlazení po duši. Navíc nesmím zapomenout i na různé zvyky a pověry, které se v Arménii dodržují, to mě moc baví.
Je to psáno až povídkově. Seznamujeme se s každou z milenek. Občas se nám příběhy krásně prolnou. Je vidět, jak má celý příběh autorka skvěle promyšlený, postupně nám dávkuje ty správné historky a to, jak se to celé propojí, tak z toho dostaneme nádherný ucelený příběh.
Tři jablka spadlá z nebe pro mě byla první a asi je autorka už jen tak nepřekoná, ale její knihy pro mě budou vždy skvělé a jejich čtení mi přinese nádherný zážitek.
Tahle kniha mi sedla. Vzala jsem si ji, abych zjistila něco o arménské kultuře, což se povedlo, ale příběhy žen jsou univerzální na celém světě. Trpí, trápí se, a to často ne vlastní vinou. Děsí mě, že to není zas tak dávno, kdy se takové věci děly u nás a leckde se dějí i teď.
Příběhy z knihy mě každopádně vtáhly a každé z žen jsem držela palce a radovala se s nimi i z té nejmenší maličkosti.
Tato arménská autorka a její styl vyprávění je prostě můj šálek kávy. Nadchla mě už její první knížka Tři jablka spadlá z nebe a tato druhá mě rozhodně nezklamala. Super výlet do arménské provincie Berd, mám pocit, že kniha je čtení typu 3D...člověk si text představuje skoro jako film, cítí vůní krajiny, jídel a k tomu to množství zajímavých osudů lidí, přídavkem je sonda do historie Arménie a osudů lidí v této, pro nás vzdálené zemi, no a jako bonus je to vše stejně jako sváteční bábovka posypáno cukříčkem - tajemnem, magičnem, kouzlem. Neumím to trefně pojmenovat, ale přesně tak to mám v knihách ráda a málokdy mám to potěšení potkat - o to více si to pak užívám. Hlavní hrdina Simon byl teda neskutečně zamilovávací a záletný týpek, ale člověk mu to ani neměl za zlé.. působil jako takový místní psychoterapeut. Zaujaly mě české sandály jako záruka lepšího zboží :) hezké
Narine Abgarjanová si mě získala už svou předchozí knihou Tři jablka spadlá z nebe. Její texty (zprostředkované ve výborném překladu K. Šimové) mě uchvacují svou poetičností. Nejinak je tomu u Čtyř žen... Krásná kniha.
Dávám knize maximální počet hvězdiček, bylo to literární potěšení. Nemůžu ale bohužel nezmínit, že v textu samotném zůstalo poměrně velké množství chyb (v interpunkci, ji/jí, chybějící písmena, dokonce i záměna jmen). Je to škoda, protože Prostor svým knihám věnuje velkou péči a jeho knihy tímto obvykle netrpí.
Arménska spisovateľka Narine Abgarian si ma získala svojou knihou Z neba spadli tri jablká až tak, že som ju zaradila medzi to najlepšie prečítané v danom roku.
Boh nás stvoril jeden pre druhého, ale my, hlupáci, sme to nevedeli, a preto sme sa minuli, - povedal jej raz Simon.
Áno to je náš Simon, miestny murár, ktorý miloval ženy - oddane a nekonečne, zamilúval sa do nich za pár sekúnd, žiarlil na ne, zbožňoval ich a na konci vzťahu im darúval lacné, ale krásne šperky.
A aj napriek tomu, že išlo o záletnika, ktorý každej svojej milej hovoril tú istú vetu, nešlo o nesympatického hrdinu.
Práve naopak. Keď arménskou dedinou otriasla Simonová smrť pri truhle sa stretli vdova Melánia a jeho niekdajšie lásky, popíjali domáce víno a zahriate buď alkoholom, alebo bezmocným Simonovým výzorom pretriasali svoje životy.
A tak nahliadneme do života štyroch pozoruhodných žien, s neľahkým osudom, ktorým Simonova láska zanechala hrejivý pocit pri srdci.
Veľmi pekné čítanie z ktorého cítiť bolesť, utrpenie na pozadí tráum 20.storočia: arménskej genocídy, občianskej vojny, dvoch svetových vojen, ale aj napriek tomu ide o príjemné čítanie, miestami humorné a láskavé.
Jednotlivé postavy sú výborne vykreslené, autorka sa s ich životom dokonalo vyhrala a záver knihy poňala vo veľkom štýle za mňa úplne dokonalo.
Štítky knihy
nevěra Arménie ženy rodinné vztahy genocida žárlivost arménská literatura osudy žen maloměstoAutorovy další knížky
| 2020 |  Tři jablka spadlá z nebe |
| 2023 | Čtyři ženy a jeden pohřeb |
| 2024 | Žít dál |
Asi proto, že jsem si nepřečetla anotaci, tak jsem se zpočátku v příběhu trochu ztrácela, ale ve vyprávění další ženy bylo už zcela jasno. A úžasné na celé knize je, jak umí spisovatelka vyprávět. Z počátku jsem si na její styl psaní zvykala, ale teď ho můžu jen obdivovat. Určitě si přečtu i její druhou knihu.