Čtyři ženy a jeden pohřeb přehled
Narine Abgarjan
Štěstí přichází, když ho nejméně čekáme Román o lásce, která dokáže člověka postavit na nohy a zmírnit křivdy, které ho v životě potkaly. Příběh čtyř žen, kterým arménský zedník Simon pomůže překonat jejich bolesti. „Připoutala se k Simonovi z hloubi celého srdce, a když se s ním musela rozloučit, zjistila, že jí chybí kousek sebe samé.“ Se zesnulým zedníkem Simonem se v arménském městečku Berd přicházejí vedle jeho ženy, širší rodiny a sousedů rozloučit i jeho čtyři milenky. Pro každou z nich byl důležitý, každé daroval kus svého velkého, štědrého, otevřeného srdce. Čtyřem ženám vrátil sebevědomí a radost, vyléčil jejich traumata, narovnal jejich životy, pokřivené ne vlastní vinou. Každá z žen prošla nelehkým manželstvím, každé z nich se dotkl běh dějin 20. století. Nesou si v sobě zkušenost arménské genocidy, válek i sovětských poměrů, bojí se lásky, ale Simon ji dokáže probudit. Přese všechno se vždycky vrací ke své rodině a ke své ženě… Dojemný román o lásce, která nikdy nevyprchá a postaví nás na nohy…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2024 , TympanumOriginální název:
Simon, 2020
Interpreti: Martina Hudečková , Jaromír Meduna
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Čtyři ženy a jeden pohřeb. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (43)
První a poslední kapitola - Simonův pohřeb: snové, fantaskní, skvělé a nesmírně vtipné.
Kapitoly mezi tím - každá věnovaná jedné z milenek - jsou poněkud "přetížené" počtem postav (někdy až ze čtyř generací) a množstvím dramatických až tragických příhod. To v celém městě nebylo jediné klidně a šťastně žijící ženy, která by podlehla takovém donchuánovi, jakým byl Simon? Musel si vybírat jenom samé takové nešťastnice?!
Do vesměs tragických příběhů těch žen (a snad ještě tragičtějších osudů jejich předků i potomků) jsou nevtíravě zakomponované četné sovětské a postsovětské prvky, dokládající ubohost tamějšího života: samozřejmý alkoholizmus, strašlivé a časté domácí násilí přijímané jako nezbytnost partnerského života, jugoslávský nábytek, polský módní časopis a české sandálky ceněné jako vrchol "luxusu", k jakému se arménská žena mohla vůbec dostat, účelová fingovaná manželství s cizinkami jako jízdenka na Západ, propadlé sovětské rubly, osudová předurčenost, ale přitom vitální síla porvat se i s tak zmršeným životem a vyrvat ze života alespoň krátké štěstí.
Některé epizody vyznívají poněkud přehnaně (výjez uklízečky kravína do kalifornského Fresna považuji za asi největší nadsázku), ale dramatické epizody se tak rychle střídají a jsou natolik závažné pro osud postav, že čtenář/ka to pobere.
Oceňuji kvalitu překladu, méně už kvalitu korektur.
Kniha začíná Simonovým pohřbem, na který se kromě manželky dostaví i čtyři bývalé milenky. Úvod, ze kterého netušíte, co se vyvine. A byla to krása. Každá kapitola se věnovala jedné z těch žen. Všechny byly nějakým způsobem smutné, nešťastné nebo zklamané. Po Simonově boku začaly zase věřit v lásku nebo se alespoň dokázaly postavit samy za sebe. Ale nejhezčí na tom všem byl autorčin jazyk a styl. Ty ženy si dokážete úplně jasně představit, chodíte s nimi po ulicích, do práce, do školy, veškerou jejich činnost děláte s nimi. Dozvíme se, jak se dostaly, tam kde jsou a jak jim Simon zasáhl do osudu. Celý příběh se odehrává v Arménii a my se i lehce seznamujeme s historii tohoto státu. Ačkoliv kniha vypadá na krátký příběh, je písmo malé a text zhuštěný a obsahem vydá za tlusťošku.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Čtyři ženy a jeden pohřeb v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 235x |
ve Čtenářské výzvě | 31x |
v Doporučených | 17x |
v Mé knihovně | 89x |
v Chystám se číst | 219x |
v Chci si koupit | 48x |
v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
nevěra Arménie ženy rodinné vztahy genocida žárlivost arménská literatura osudy žen maloměstoAutorovy další knížky
2020 | Tři jablka spadlá z nebe |
2023 | Čtyři ženy a jeden pohřeb |
2024 | Žít dál |
Jak moc usouženou duši konejší, když ji někdo doopravdy vidí... je tohle láska nebo zkrátka jen opěrná berlička v těžkostech momentálního bytí... však je všechny viděla Vardanuš a ony k ní na oplátku byly tak slepé... emoce... emoce jsou solí života... a ač v mnohém nesouzním s nýmandem Simonem a jeho možná trochu moc okatým oblbováním... jsem zamilovaná do každého jednoho pečlivě zvoleného slova... nekonečně nesnesitelná vyčerpanost arménské lidskosti podaná s křehkou grácií... jako bych si všechny ty ztráty a nálezy prožila společně s nimi... díky za to!