Cyrano z Bergeracu
Edmond Rostand
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209677/bmid_cyrano-z-bergeracu-209677.jpg
5
368
368
Bohatýrská komedie veršem o pěti dějstvích. Hra Edmonda Rostanda byla v překladu Jaromíra Jahna poprvé hrána 15.5.1925 v Městském divadle na Královských Vinohradech. Titulní roli hrál Zdeněk Štěpánek.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1926 , Zátiší, knihy srdce i duchaOriginální název:
Cyrano de Bergerac, 1897
více info...
Přidat komentář
Veršovaná tragikomedie napsaná v období pozdního romantismu, to je přesně pro mě. Bouřlivý Cyrano, který má jazyk stejně ostrý a hbitý jako kord po svém boku...
\"Jak, mám snad směšný být, ó nesnesu té skvrny,
já malý že mám nos? Hrozný mám!
Tys ploskonosý blb, slyš, co ti povídám:
na taký přívěsek, jenž zdobiti mne ráčí
jsem hrdý, velký nos velkého ducha značí
a srdce dobrotu a zdvořilost a cit
a ráznou odvahu, čím jsem, čím nesmíš být!\"
A přece slova, která má schovaná v srdci, mu na rtech odumírají v přítomnosti jeho milované Roxany ze strachu před posměchem.
\"Já nemám iluzí! U ďábla! Častokráte
jest v snivém večeru mé srdce něhou jaté,
já zajdu do sadu, kdy vůní všecko dýše,
tím nosem potvorným též máj vdechuji tiše,
též vidím milence, jak chodí při měsíci,
jak zavěšeni jdou, on švarný, ona snící.
Tak v svitu stříbrném drobnými krůčky jíti
bych s jednou také chtěl a v objetí ji míti…
Já šílím – mizí vše – až náhle na zdi zřím,
stín svého profilu s tím nosem obrovským!\"
V mnoha jeho monolozích se nacházím. Jiné mne dojímají k slzám. U dalších se musím nahlas smát.
Tahle hra je skvostem francouzské literatury.
Ach, lidská hlouposti! – Ty v prach mne srazíš přec.
Však bít se budu, bít, a bít až na konec!
Ach, vše mi berete, můj vavřín i mou růži!
Jen berte, jedno přec vždy zůstane tu muži,
co s sebou odnesu, co večer vrátím Bohu,
až s dvorným pozdravem se vznesu nad oblohu,
co nemá trhliny, ni skvrny v triumf jistý,
na vzdor to odnesu…
To je...
Co?
Štít svůj čistý!
Nemám slov...
Cyrano de Bergerac je moje velká láska - na první pohled, na první poslech, napořád…
Je to krásné, co k tomu napsat víc. Příběh o tom, jak tři muži milujou jednu ženu a ona chce toho, kterej ji nejvíc klame, se může zdát jako neobjevná klasika. Tohle je ale velmi dojemně napsáno, v krásných verších a v češtině se skvělým Vrchlického překladem. Chtěla bych takovýho Cyrana! I s tím nosem, kterej na něm naopak byl zajímavej, nechápu, proč z něj měl takovej mindrák.
Byla to láska na první pohled. Láska k Vrchlického překladu. A pořád ještě funguje.
Bylo to na střední škole, kdy mě Gérard Depardieu v roli Cyrana připravil doslova o dech. Spojení ucholaskající francouzštiny, Rostandových veršů a bolavého, nadčasového příběhu lásky mě hned hnal do knihovny. Chudinka teta mi tehdy celou knihu přepsala na stroji. Spolu se Cyranem odhazuji širák, stojím pod balkonem s krvácejícím srdcem, vracím se spolu s ním z měsíce a umírám s naplněnou touhou mít svůj štít čistý.
Zveršovaný, pro hru J. Vrchlickým je příběh, kdy pouštím city v šanc zda odolají, nebo podlehnou.
Oční vláha se dostavuje opětovně, při četbě i poslechu hry, takže odolnost mám vůči takovýmto veršům slabou, má neodolnost a jejich neodolatelnost , je to to magické, čím lze uhrančivě okouzlit city.
Gaskoněc - "Ten člověk všední není.
Ba věru, nejlepší z lidského pokolení!"
Citace :
"Než kapku po kapce z náprstku dvornost píti,
ať duše raději se v celé moře zřítí,
já chtěl bych vidět dnes, jak v jedné melodii
u toku života se naše duše spíjí."
"Ty půjdeš ve stínu, můj verš při tobě stojí,
já budu duchem tvým, ty budeš krásou mojí."
Vřelé díky Databázi a Pražské knihovně za dar v podobě této e-knihy.
Příběh Cyrana jsem nejdříve viděla v divadelním podání v režii Mladoboleslavského divadla a zamilovala jsem si ho. Kniha mě nezklamala. Krásně se mi četla a za dva večery bylo přečteno. Já mohu jedině doporučit!
Moc mě to nebavilo a občas jsem ani pořádně nevěděla, co čtu. Oceňuju zajímavý konec, ale to je tak vše.
Podle mě by ho ona prostě stejně byla nechtěla, i kdyby byl sebeoduševnělejší! Byla mladá a svěží a obletovaná, nebyl důvod, aby nechtěla krásného. A Cyrano prostě miloval jenom jí a žádnou jinou a tak si našel způsob, jak s ní být. Byť by to zvenku vypadalo divně. Je to úchvatný příběh a strhující hra, když se do toho herci opřou! Kupříkladu Jiří Langmajer.
Cyrano mě nejvíce překvapil zjištěním, že není tak starý, jak jsem si myslel. Měl jsem za to, že vznikl mnohem dříve. Nic to však nemění na skvělém provedení, svižném ději, zábavných vtípcích, dojímavé romantice a skvělých verších. Jedinou, zanedbatelnou, pihou na kráse se mi občas jevil přehršel postav na scéně, kdy popis děje převyšoval pronášené slovo. Ale to je jen takový detail. Cyrano je řízek!
Nádherná kniha, jediná u které jsem se rozplakal, jelikož ten konec je tvrdý jako dýka
Kniha je krásná. Příběh o Cyranovi miluju, nejvíc se mi vryl pod kůži díky divadelnímu zpracování v Národním divadle, kde roli Cyrana tak dokonale zahrál Boris Rösner. Pro mě nezapomenutelný zážitek.
Četla jsem i viděla několik divadelních zpracování a vždy je mi Cyrana tak líto.
Moje nejoblíbenější divadelní hra. V tomto případě v překladu Vrchlického i nedokončená Hrubínova verze. Slavná věta: "Svůj širák odhazuji v dáli a s grácií leží tam.", však Hrubín zcela upravil, já osobně se přikláním pro Vrchlického archaickou verzi.
Ach, lidská hlouposti!-ty v prach mě srazíš přec. Však bít se budu, bít a bít až nakonec!
K lidské stránce knihy, no měla jsem chuť hlavním postavám vynadat.
K božské stránce knihy-není co vytknout, to by bylo rouhání, není co doplnit, to by bylo zbytečné.
Ó, krása nesmírná to jest! Příběh, v němž takřka nic nechybí. Doporučují všici romantiční čtenáři :-)
Štítky knihy
komedie divadelní hry francouzská literatura francouzská dramata Cyrano-Savinien de Bergerac, 1619-1655
Divadelní hra se vždy čte poněkud obtížněji a člověk z této četby nemá to pravé potěšení. Já ale oceňuju, jak velkolepě autor celou hru pojal a jak krásně ji zveršoval. Byť ji samozřejmě znám pouze z překladu. Oceňuju tedy i mimořádně zdařilý překlad.