Daisy Millerová
Henry James
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286579/bmid_daisy-millerova-Pda-286579.jpg
3
43
43
Mladá Američanka přijíždí do luxusních švýcarských lázní mezi konvenční místní společnost a brzy se v cizím prostředí seznámí s mladíkem z této vrstvy. Jejich počínající milostný vztah je sledován a kritizován jejich úzkoprsým okolím a skandál kolem mladé dvojice vyvrcholí, když se dívka odváží odejít bez doprovodu na výlet. Nespoutaná, ale bezelstná a naivní dívka je objektem intrik a zlomyslných pomluv a teprve po její nečekané smrti dokážou někteří lidé z této společnosti ocenit její otevřenost. Poetická novela z konce minulého století je portrétem půvabné a nekonvenční dívky a jejího prvního milostného vzplanutí.... celý text
Přidat komentář
Je to „jen“ literární portrét výstřední Američanky? Nebo má „Daisy Millerová“ přesah? Pojednává o naší nekompetentnosti soudit druhé? Winterbourne skutečně stráví všech 80 stránek snahou rozluštit, jestli (nebo do jaké míry) je Daisy koketka, aby se nakonec ukázalo, že naprosto selhal — a to jak v případě své mladé přítelkyně, tak vlastně i Giovanelliho.
Hrdinčina osobnost určitě zaujme už tím, že se v její nekonvenčnosti neskrývá ani náznak feminismu; ta je spíš živelná než programová. I tak mě ale mnohem víc než Daisy bavily pasáže o výletu na Chillon, římském jaru nebo půlnoci v Colosseu. Popisy Evropy, včetně jejího genia loci, totiž Henry James umí (musím si přečíst jeho cestopisy!). A oceňuji jemnou, leč kousavou ironii vypravěče — spolu s replikami malého Randolpha.
Protože společenské normy stárnou rychle, zestárla i tahle knížka. A já nevím, jestli mám naříkat nad tím, že už se nelze po nocích nazdařbůh toulat po Colosseu, nebo se radovat, že si dívka může vyrazit kdykoli kamkoli a s kýmkoli. — Celkově ideální četba k odpočinku při psaní semestrálky. Možná bych se u ní nudila, kdybych ji četla soustavně, a ne po dvaceti stránkách při přestávkách, ale takhle mi absence děje (a tím i zvláštní chytlavosti) celkem vyhovovala. Byť „Listiny Aspernovy“ byly lepší. ;)
Čteno kvůli obálce a taky mě to celkem zklamalo. Mladá slečna cestuje po Evropě, tuším v 18. st., a je pohoršením pro společnost za své kamarádské vztahy s můžu, přestože je velmi počestná. Údajně zábavná Daisy je však spíš rozmazlené dítě s nepříčetnou matkou.
Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.
Je dobré se vrátit v čase. Jiná doba, jiné mravy. Hlavní hrdinka Daisy, mladá, krásná, ale velmi naivní, svým chováním pobuřuje tehdejší společnost.
Novela je plytká a téměř bezobsažná. Snaží se "nastavit zrdcadlo" společnosti a má pokládat otázky o morálce, předsudcích, zvyklat názor na konvence, ale zda se jí to zdaří?
Přes krátký rozsah jsem měla co dělat, abych ji dočetla, vyvolala ve mě pouze mírný zájem a byla jsem ráda, že je čtení za mnou.
Chtěla jsem ji původně jen prolétnout a zjistila jsem, že ji mám přelouskanou cobydup. Je to trochu plytčejší než by se dalo u takového typu knihy čekat, ale na druhou stranu, možná to bylo tak akorát. Daisy se narodila ve špatné době, byla by z ní skvělá rebelka, pankáčka. :)
Byla Daisy naivka, která nevěděla, co svých chováním způsobuje? Nebo potvora, která viděla svým nápadníkům až do žaludku a zkušeně s nimi manipulovala? Nebo dokonce rebelka, co předběhla svoji dobu, s radostí bourající dobové konvence? Možná od každého trochu? Dozvíme se to na konci příběhu? Vydržíme u něj vůbec do konce, i když je krátký, když vlastně vypovídá o konfliktu společenských pravidel dvou světů (nového a starého kontinentu), které už jsou stejně oba dávno pryč?
A nejsou důležité jiné, obecnější otázky? Jestli upřednostníme živelnost nebo konvence? Jestli má cenu kvůli lásce obětovat společenské postavení? A co vlastní dobré jméno, stojí to za ten risk?
Já jsem poslouchal jako audio, z počátku pouze s vlažným zájmem, ale v závěru dostal děj novely spád a zápletka nastolila nepříjemné otázky. A nenabídla jednoduché odpovědi. Ty musí hledat každý sám.
Většinou mě klasiky nadchnou, ale tuto hodnotím jako průměr a spíše jako slabý podprůměr. Je to sice útlá novela, ale poselství pohledu konzervativních lidí na nekonvenční mladou ženu se mě nijak zvlášť nedotklo. Přišlo mi také, že konec byl moc zbrklý.
Tato kniha ve mne zanechala rozporuplne pocity. Na jednu stranu chapu, jakym zpusobem je Daisy pojata, a ze vyjadruje americky postoj oproti zkostnatele Evrope. Je to jiste nadcasova kniha. Po cely vecer, co jsem knihu cetla, jsem se vsak nemohla zbavit uzasu nad tim, proc by vubec nekdo o takovou koketu stal? Nebudu prozrazovat vice. Daisy Millerova urvite stoji za precteni. Zanechala ve mne dojem, a to koneckoncu od knihy ocekavam...
Drobná, ale půvabná studie dívky, tuším z konce 19. století. Jamese často v tvorbě inspirovaly reálné postavy z jeho okolí, takže bezpochyby i tady mu byla vzorem jedna z jeho přítelkyň. Příběh je ukázkou toho, jak složité to měly v té době zejména svobodomyslné mladé ženy, jejichž chování vybočovalo z obvyklých konvencí. Ačkoli dívka vlastně nikomu neškodila, naopak to byla navýsost pozitivní osůbka, dokázala si svou bezprostředností a neochotou přizpůsobit se mnohdy nesmyslným požadavkům svého okolí znepřátelit téměř všechny. Dnes už to samozřejmě není tak špatné, přesto novela svým myšlenkovým nábojem přesahuje svou dobu.
Krátka, tragicky ukončená novela o rozdieloch medzi frivolnou, naivnou americkou spoločnosťou
a úzkoprsou európskou spoločnosťou. Ameriku tu reprezentuje práve Daisy s jej voľnomyšlienkárskym, spontánnym spôsobom života a názormi, ktorá je po celý čas konfrontovaná s konvenciami Európaniek, ktoré odsudzujú jej chovanie. Príjemné čítanie a veľmi krátke. Je to akýsi úvod pre knihu Portrét dámy od Henryho Jamesa.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Utažení šroubu |
| 2012 | Strašidelné příběhy |
| 1991 |  Portrét dámy |
| 1987 | Washingtonovo náměstí |
| 2006 | Daisy Millerová / Daisy Miller |
(SPOILER) Nepáčil sa mi koniec, vôbec to nemuselo dopadnúť tragicky. A keď už hej, tak to mal podať emotívnejšie. Takto to vyznelo do stratena, bez sĺz a málo horko.