Daisy Millerová přehled

21.10.2022

(SPOILER) Nepáčil sa mi koniec, vôbec to nemuselo dopadnúť tragicky. A keď už hej, tak to mal podať emotívnejšie. Takto to vyznelo do stratena, bez sĺz a málo horko.

04.06.2022

Je to „jen“ literární portrét výstřední Američanky? Nebo má „Daisy Millerová“ přesah? Pojednává o naší nekompetentnosti soudit druhé? Winterbourne skutečně stráví všech 80 stránek snahou rozluštit, jestli (nebo do jaké míry) je Daisy koketka, aby se nakonec ukázalo, že naprosto selhal — a to jak v případě své mladé přítelkyně, tak vlastně i Giovanelliho.

Hrdinčina osobnost určitě zaujme už tím, že se v její nekonvenčnosti neskrývá ani náznak feminismu; ta je spíš živelná než programová. I tak mě ale mnohem víc než Daisy bavily pasáže o výletu na Chillon, římském jaru nebo půlnoci v Colosseu. Popisy Evropy, včetně jejího genia loci, totiž Henry James umí (musím si přečíst jeho cestopisy!). A oceňuji jemnou, leč kousavou ironii vypravěče — spolu s replikami malého Randolpha.

Protože společenské normy stárnou rychle, zestárla i tahle knížka. A já nevím, jestli mám naříkat nad tím, že už se nelze po nocích nazdařbůh toulat po Colosseu, nebo se radovat, že si dívka může vyrazit kdykoli kamkoli a s kýmkoli. — Celkově ideální četba k odpočinku při psaní semestrálky. Možná bych se u ní nudila, kdybych ji četla soustavně, a ne po dvaceti stránkách při přestávkách, ale takhle mi absence děje (a tím i zvláštní chytlavosti) celkem vyhovovala. Byť „Listiny Aspernovy“ byly lepší. ;)