Daniel Stein, tlmočník
Ljudmila Jevgeňjevna Ulickaja
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/22641/bmid_daniel-stein-tlmocnik-0l0-22641.jpg
5
107
107
Román v listoch, zápisoch a denníkoch o Židovi Danielovi, ktorý sa narodil v Poľsku a počas druhej svetovej vojny prežil čas vraždenia Židov, o putovaní ducha v šere sveta, o tom, ako každý hľadá a nadchádza svetlo okolo seba a v sebe. O karmelitánovi Danielovi, človeku, ktorý do posledného dňa svojho života bol človekom milosrdnosti. Na jeden raz stačí prečítať štyri - päť dokumentov, odložiť knihu, popremýšľať nad prečítaným... a na druhý raz spoznať iný pohľad či nečakaný vývoj udalosti.... celý text
Literatura světová Romány Biografie a memoáry
Vydáno: 2009 , Slovart (SK)Originální název:
Даниэль Штайн, переводчик (Daniel Štajn, perevodčik), 2006
více info...
Přidat komentář
Za mňa príjemné prekvapenie. Štýl pani Ulickej ma úplne pohltil, ťažko sa mi táto kniha plná inšpiratívnych myšlienok odkladala. Bolo mi sympatické jednoduché, priamočiare a na prax zamerané kresťanstvo hlavného hrdinu, hlboké v tej jednoduchosti; a celé to panoptikum rôznych postáv a ich osudov - takú bohatú nádielku som teda vôbec nečakala, keď som si túto knihu vyberala ako oddychovku. Oddychovka to rozhodne nie je a ja už mám pripravené ďalšie knihy pani Ulickej. A keďže sú dnes Turíce, zacitujem: " Každý z nás, co tu jsme, je nádobou sloužící k přijetí Ducha Páně, Pánova slova, samotného Krista. V tom spočívá celá teologie. Nikdo se nezeptá, co jste si mysleli o božské podstatě. Zeptají se však, co jste dělali? Nakrmili jste hladového? Pomohli jste nuznému?"
Vůbec nevím, jak tuhle knihu hodnotit. K mojí škodě jsem jí četl na několikrát s delšími pauzami, což byl asi jeden z problémů. Příběh je nepochybně zajímavý, ale forma (útržky, dopisy, citace, rozhovory) a hlavně obrovské množství postav vedlo k tomu, že jsem se často ztrácel v ději a musel se vracet.
Ke knize se ještě v budoucnu asi zkusím vrátit a dát ji druhou šanci.
Další setkání se spisovatelkou. A lepší:o) Kniha rozdělená na 5 částí je soubor deníkových zápisů, úřední a soukromé korespondence, archivních materiálů a novinových článků. Rozdělení moc nepomohlo v orientaci, protože postav je tady hodně dlouhá fronta a myslím, že jen některé si lze jmenovitě zapamatovat. Bohužel se pak vytratí kontext a nepomáhá ani jakékoliv opakování jedné situace z pohledu více osob. Oceňuji značnou rozdílnost postav (sympaťáci - Daniel nebo Hilda, exoti – Geršon nebo Jefim) a klobouk dolů před autorkou, jak je přitom dokázala vystihnout a skvěle zasadit do prostředí i dějin. V této souvislosti je v knize pohled na teologii či náboženství různobarevný a zajímavý.
Myslím, že tato kniha se právem zařadí k těm, které dokáží ovlivnit můj život.Uljická píše stylem, který je mi velmi blízký a židovské téma je pro mě důležité vzhledem k původu mojí babičky.
Kniha je tvořena úryvky dopisů, výstřižků,je to barvitá mozaika postav i lidských osudů,jejich postojů k víře a náboženství.Jednoznačná kritika jakékoliv netolerance a bezmyšlenkovité lpění na dogmatech, vedoucích až k tragédii,je hlavním motivem knihy,tak aktuálním v dnešním světě.
Nedočetla jsem. Začátek byl zajímavý, a knížka se tvářila slibně, přibližně v půlce mě to ale už přestalo bavit - vadilo mi časté opakování událostí, stále to bylo jakoby na jednom místě. Čekala jsem nějaký zvrat, pokračování příběhu, a nedočkala se.
Nicméně, přišlo by mi velmi zajímavé a zábavné, kdyby způsob psaní - dopisy, úřední dokumenty, záznamy - nebyl formou knihy, ale přímo jako dokumenty v krabici.
Po přečtení Zeleného stanu jsem se vrhla na další knihu Ljudmily Ulické. Nelituji, ale bylo to pro mne mnohem těžší čtení. Už dávno mne zajímalo téma holokaustu a židovství (Singer, Feuchtwanger, Norbert Frýd, Potok...). Tady se ovšem historie z 2. světové války neočekávaně prolíná s novodobou historií Izraele a křesťanso- židovským náboženstvím. Kniha se mi líbila, ale byly momenty, kdy jsem si říkala: " Tolik teologie...Mám toto zapotřebí?". Naštěstí ve mě zůstala jakási průprava z mladí, kdy jsem duchovně a nábožensky hledala a dost věcí přečetla. Knihu považuji za vynikající, obohacující a mimořádnou. Určitě se k ní vrátím.
Kniha je pozoruhodná především tím, jak je napsaná. Postava Daniela Steina je krásná, sympatická, zajímavá, byť to, že je tak jednoznačně dokonalý, vlastně s odstupem celkový dojem z románu ruší. Danielova teologie je trochu zjednodušená, ale kniha není teologický traktát, byť traktáty či rozhovory na teologická témata obsahuje. Trochu ruší černobílost postav, jednoznačnost politických postojů, chování lidí podle dopředu hotových mustrů. Asi to tak v dnešním světě je, ale přeci jen bych rád četl např. o židovském fundamentalistovi něco hlubšího. Nebo o udavačích a jejich motivech. Vlastně ani nevím, proč byl Daniel takový, jaký byl. Autorka musela hodně studovat, kniha zabíhá do mnoha sfér, o nichž musela něco vědět. Jenomže na velký román je třeba ještě trochu víc. Blíží se spíš Leonu Urisovi než Vasiliji Grossmanovi. Vše zachraňuje pozoruhodná forma útržků, záznamů, citátů a pod.
Skvělá, mnohostrunná kniha o složitých, bolestných dějinách východoevropských Židů, ale nejeb o nich. Málokdy se tak dobře spojí čtivost s hloubkou.
Tato kniha není lehké odpočinkové čtení. Potřebuje čas na zamyšlení. Některé pasáže je potřeba číst vícekrát. Občas jsem ztrácela souvislost, nebylo to čtení na dovolenou. Byla jsem ráda, že jsem ji dočetla a a vím, že se k ní musím vrátit.
Jsem z téhle knížky paf. Z kaleidoskopu útržků ze života množství nejrůznějších lidí vyvstává obraz 20. století, resp. jeho nejhorší části. Lidé, kteří přišli o všechno a hledají své místo ve světě, něco, k čemu by se přimkli. Hledají víru, odpuštění, někoho blízkého. Tolerance stojí proti fanatismu náboženskému i ideologickému, odpuštění proti neschopnosti odpouštět, Židé, křesťané a muslimové proti sobě i spolu... A uprostřed toho otec Daniel snažící se všechno a všechny spojit, protože nezáleží na tom, v co člověk věří, ale na tom, jak se chová. Daniel, který všem ukazuje, že je možné ze strašlivých zkušeností vyjít s radostí a světlem v duši.
- "Ve světě, ve kterém žijeme, je příliš mnoho zášti. Poté, co jsme přežili poslední válku v Evropě, by se zdálo, že už není možné navršit takovou nálož nenávisti, kterou za ta léta národy vyčerpaly. Ukázalo se ale, že nenávisti neubylo. Nikdo nic nezapomněl a nikdo nechce nic odpustit. Odpouštět je opravdu těžké."
- "válka nikoho nedělá lepším. Neposlouchej toho, kdo ti řekne, že válka zoceluje muže, že díky válce se lidé stávají lepšími. Spíš je to tak, že ty nejlepší lidi nepokazí ani válka, ale obecně platí, že ve válce i ve vězení lidé přicházejí o svou lidskou tvář."
- "Hlavou se mi honily různé myšlenky - například, jaká je propast mezi tím, co si o sobě myslíme my sami, co si o nás myslí okolí a jací jsme doopravdy... Jak je to skvělé, když se tyhle tři rozměry více méně překrývají, a jak trýznivá je existence člověka, když k jejich shodě nedochází."
- "Nekřič Muso, raděj se vžij do situace Boha: k tomu samému Bohu se modlí Židé za zničení Arabů a Arabové za zničení Židů. A co si má počít Bůh?"
Musa se zasmál: "No co, neměl se zaplétat s hlupáky!"
"Žádné jiné národy nemá, jenom tyhle..."
Výborná kniha. Že by si jméno "Stein" autorka vypůjčila od Edith Stein, filosofky a židovské konvertitky ke křesťanství, zavražděné v Osvětimi?
Prvotní je číslo : šest miliónů židovských obyvatel, kterým ukončili život nacisti a mnohde i zdivočelí obyvatelé zemí, kde Židi žili. Příběhy některých z nich zaplétá autorka do šílené spirály, kde na povrch neustále vyskakují otázky : proč, jak je to možné, kde byl Bůh. Náboženské otázky provokují, odkrývají onu ostrakizaci a vyloučení Židů z "normální" společnosti od hluboké minulosti až po drastický plán na jejich úplnou likvidaci. Nevěřícně hledáte skulinku a naději, že se to nesmí nikdy opakovat.
O čem ta kniha vlastně je ? O Židech, víře, válce, nenávisti, zázracích ? O hledání kořenů zla ? Jde o vedlejší efekt naši sociální potřeby, kdy náležet "ke kmeni" minimalizovalo strach a nejistotu a maximalizovalo výhody ? Maximalizovat znamenalo sílu, která mohla být použita proti slabším, bezbranným, zapovězeným, odlišným ? Zde jsou ty kořeny toho, co nazýváme zlo ? Je kniha o základním kódu života, který hledá svou niku a snaží se ji rozšiřovat ?
A naskočí Vám úvaha o životě, jeho vývoji. Jak se vyvíjel v soutěži, kde vyhrává ten
"nejschopnější". Až do vzniku člověka je tento model vývoje úspěšný, dnes však našel své hranice. Schopnosti člověka už nespočívají jen ve vyhubení nepřátel, ale mohou vést ke zničení vyšších forem života s člověkem včetně. Člověk je zároveň i první, který je schopen tuto "soutěž" s jejími důsledky prečíst. Tím se znovu dostáváme ke knížce, k zabíjení, vraždění, slovy autorky k vlčímu století, kterému předcházely století neméně agresivní. A závěr ? Jiná cesta než dialog, pokora a úcta k člověku není. To vnímám jako poselství této knihy, tak žil i Daniel Stein, překladatel.
Vynikající román, nečte se lehce, ale věřte, že ve druhé polovině si ho začnete šetřit, aby vám vydržel co nejdéle... Život tlumočníka (mimo jiné) hledání víry podle životaběhu Oswalda Rufeisena (ano, skutečně překládal pro gestapo, ano, skutečně pomohl utéci z ghetta třem stovkám lidí, ano, skutečně ho třikrát odsoudili k smrti, ano, skutečně vedl obec v Izraeli) je fascinující sám o sobě, ale zasazen do kaleidoskopu životaběhů různých lidiček, jejichž směřování určil nebo jejichž příběhem se nenápadně a letmo mihl, je velmi silný a inspirativní. Kromě toho, že čtenář je několikrát zaskočen až osobními dotazy, které mu kniha klade a které se vnucují téměř neodbytně, se také dozví spoustu faktů o druhé polovině "vlčího" dvacátého století, o nacistickém řešení židovské otázky v praxi, vzniku státu Izrael a mnoho dalšího (víte například, jak je možné, že existuje židovské výtvarné umění, třebaže jim zobrazování lidí, zvířat atd. Tóra zakazuje?). A osudy ukryté v dopisech, deníkových záznamech, novinových zprávách, útržcích vědeckých pojednání atd. hlásají, že ne všechno je otázkou volby - ale bez ní to prostě nejde.
https://www.novinky.cz/kultura/salon/271406-k-luxusu-mam-negativni-vztah-rika-ruska-spisovatelka-ljudmila-ulicka.html
"Úplně jsem se však zřekla dokumentárního přístupu, i když všechny ty knížky a papíry, dokumenty, publikace a vzpomínky stovek lidí jsem se už naučila nazpaměť, jak se na otroka dokumentu patří. Začala jsem psát román, nebo jak se to jmenuje, o člověku v tehdejších podmínkách, s tehdejšími problémy - dnes. Svým životem sem zatáhl hromadu nevyřešených, zamlčovaných a pro všechny krajně nepohodlných otázek. O hodnotě života, který se proměnil v bláto pod nohama, o svobodě, kterou málokdo potřebuje, o Bohu, který čím dál tím víc v našem životě chybí, o snaze vydolovat Boha z omšelých slov ..." (str. 92) Tak přesně charakterizuje autorka svou knihu.
Knihu, která v sobě nese spoustu moudrého, od počátku života:
"Teď nádherná věc: narodil se mi vnuk Luka. (...) Vzniká nový svět, nová kosmická bublina, ve které se vše odrazí. Krčí nos, pohybuje prsty, škube nožkama a ještě nepřemýšlí o všech těch nesmyslech, které nás tak zaměstnávají - jako třeba smysl života ... Pro něj je smyslem života trávení." (str. 180)
A protože je to i kniha o hledání Boha, můžete si přečíst:
"Byl tak veselý a utěšoval mě, že kromě Starého a Nového zákona existuje ještě jedna kniha, kterou je třeba umět číst - je to kniha života každého jednotlivého člověka, která se skládá z otázek a odpovědí." (str. 205)
A protože je to kniha o naplněném životě, můžete si mj. přečíst:
"Co si žádá Pán? Poslušnost? Spolupráci? Sebezničení národů? Absolutně to odmítám hodnotit - je to nad mé síly. V duši cítím, že jsem s Danielem prožila důležitou lekci, a když se snažím přijít na to, co tak důležitého jsem se dozvěděla, celá lekce spočívá v tom, že to, v co člověk věří, nemá vůbec žádný význam, váží jenom to, jak se chová." (str. 370)
A nebo taky:
"Přijmout zodpovědnost je mnohem důležitější než plnit rozkazy." (str. 152)
Moudrá kniha!
Kniha, ktorá sa nečíta ľahko, ale svojím obsahom dokáže dať strašne veľa...
Autorka zdokumentovala rôzne fragmenty zo života viacerých ľudí rôzneho vierovyznania, ktorých spájal jeden "most" - Shmuel Oswald Rufeisen, známy ako brat Daniel. Bol to rodený poľsky Žid, ktorý prežil nacistickú inváziu do svojej vlasti, počas ktorej sa obrátil na kresťanstvo, stal sa katolíkom, mníchom z bosých karmelitánov a nakoniec kňazom.
Väčšinu svojho života, ktorý prežil v Izraeli, zasvätil snahe uzmieriť tri náboženské spoločnosti vychádzajúce z jedného koreňa judaizmus, kresťanstvo a islam.
Kniha približuje pohľad aj na z hľadiska viery sporné otázky života, ako sú sebevražda, homosexualita, nevera, narušené rodinné a spoločenské vzťahy, telesné postihnutie a pod.
Najviac na mňa zapôsobilo opísané stretnutie brata Daniela s Jánom Pavlom II, kedy som pri čítaní od dojatia plakala.
Jediné, čo mi v knihe trochu prekážalo bolo to, že autorka si nezachovala svoju nestrannosť a čitateľom hlavne cez listy svojej priateľke predkladala svoj pohľad alebo názor.
Knihu odporúčam všetkým, ktorí si svojim spôsobom hľadajú svoje miesto na zemi alebo zmysel svojho života.
Příběh Daniela mě uchvátil. Styl, jakým je kniha napsaná, je velmi originální a působivý... Četla jsem a četla a nemohla se odtrhnout. Je to kniha o víře, odvaze, svědomí člověka a hledání pravdy. V poslední čtvrtině knihy jsem však cítila, že jsem tím vším přehlcená. Subjektivní úvahy různých lidí o Bohu a náboženství mě začaly nudit... Knihu jsem tedy dočetla s rozporuplnými pocity.... Nicméně i přes to ji hodnotím vysoce! Daniel Stein mi učaroval a jeho příběh se mi vryl hluboko do srdce...
Dlouho jsem nečetla knihu, o které bych řekla, že je k ní třeba se vrátit. A tohle je ona. Tolik krásného a moudrého slovy vyjádřeného na papíře jsem dlouho nezažila a vstřebat to na první čtení považuji za nemožné. Musím se přiznat, že některé pasáže pro mně byly velice obtížné a musela jsem se velice soustředit nebo se dokonce kousek vrátit. Jsem ráda, že tenhle krásný kousek bude zdobit mou knihovničku a mohu se k němu kdykoliv vrátit.
Sama autorka píše, že Daniel Stein, překladatel není román, ale koláž. Koláž sestavená z různých dokumentů - deníky, dopisy, rozhovory, oznámení, protokoly, články,.... Ze začátku mi vadilo, že tato pestrost není dotažena k dokonalosti osobitým projevem každého pisatele. Pak jsem pochopila, že při množství osob, které ke mně ze stránek promlouvají, je to nepodstatný detail. Postupně se střípky několika příběhů skládají a dějové linky protínají právě v osobě Daniela. Netuším, nakolik věrná je románová podoba Daniela Steina svému předobrazu Oswaldu Rufeisenovi, ale ten románový Daniel mi určitě zůstane v hlavě hodně dlouho.
"...to nejdůležitější v chování člověka je nečinit zlo druhému, mít soucit a být milosrdný."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) křesťanství náboženství ruská literatura osudy lidí Izrael sionismus holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Daniel Stein, překladatel |
| 2016 | Zelený stan |
| 2018 | Případ Kukockij |
| 2013 | Ženské lži |
| 2017 | Jakubov rebrík |
Bylo to těžké čtení, však mi taky trvalo než jsem knihu přečetla. Knížka je fikce, i když předlohu má ve skutečných lidech a událostech. Střídaly se místa, postavy, děje a také dopisy, deníkové zápisky, rozhovory .... Krásná je myšlenka, že se všechna náboženství spojí vždyť všichni vyznávají jednoho Boha, ale toto, jak dokazuje i kniha, zůstane pouze na papíře. Daniel Stein bojuje s větrnými mlýny. Izrael je minové pole, a mě mrzí, že jsem tuto zemi nenavštívila, teď mám obavu tam jet. Tak mi připadá, že Židé nemají svůj domov nikde, všude někomu vadí. Rozhodně to není kniha na pár odpolední, ale stojí za přečtení.