Darwinovo rádio
Greg Bear
Nečtěte to! Jste-li slabší povahy se sklonem k nespavosti, nečtěte to! Budete se bát! Protože… co kdyby se to stalo i vám? Co když se právě vám narodí dítě s dvaapadesáti chromozomy (a to už je vážně moc, když nám běžně stačí šestačtyřicet), dítě, které mluví od narození, ale raději se dorozumívá jinak… A které změní i své rodiče. Darwinovo rádio je kniha plná napětí, strachu a hlavně příběhu, který se opakuje pokaždé, když náš mnohem chytřejší genom rozhodne, že nastal čas na inovaci lidské rasy.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2003 , TritonOriginální název:
Darwin´s Radio, 1999
více info...
Přidat komentář
Řádná, tvrdá dobrá opravdová Scifi.. koupil jsem si jí někdy před 20 lety asi a nějak jsem se nemohl začíst. Žil jsem tehdy dost náročným životem, stres a času málo a tak jsemmpreferoval akci. Té tu zas tak moc nenajdete, i když i řady je. A kochat se vědou a životem buněk a virů a paleontologií .. bože, bylo tam vše. Poslední dobou opravdu objevuji knihy, které jsem tenkrát koupul a pak odložil. Za mě 5, i když uznávám chybky a občas ta červená knihovna ... a také hrozně málo okolního světa. Bohužel, jsako by byly jen USA na světě..
Ale, což je hrůzné, já začínám poznávat rysy světa v pandemii v románě a nyní. A sakra, úplně stejné. A také to utahování šroubů, i když dnešní vládnoucí síla v románě je sympatická.. no jo. Jen se obávám, že to utahování šroubů zdaleka neskončilo a nenajde se nikdo, kdo pozvedne prapor.
Anotace rozhodně nevystihuje ani obsah ani dojem z knihy. Nechci ji doporučovat ani od ní odrazovat.
V knize se prolínají tři příběhové větve. První čtvrtina, kdy jde o souběžné líčení dvou, v té chvíli, oddělených příběhů, se mi četla těžce. Ale postupně bylo více a více zřejmé, že dojde k jejich propojení, jen bylo potřeba vydržet. Hlavní část románu již ubíhala docela dobře, no a závěr byl trochu zrychlený. Pro někoho tu může být více vědeckých pojmů, ale ničemu to nevadí. Naopak autor má do dobře prostudované podklady, které využívá. Kniha byla napsána dvě dekády před příchodem covidu a v té době asi působila jinak. V dnešní době se zdá, jako by byla psána podle skutečnosti. Přesně tu popisuje postoj vlády, vědců i prostých lidí k možnému novému biologickému nebezpečí. Potlačování názorů a svobod, je zde korupce i pletichy stejně, jako to probíhalo během pandemie.
A jaký bude život po té? Snad se to dozvíme příště...
„Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem - provaz nad propastí.“ Jak pravil starý dobrý Nietzsche. Co když ale náhlá změna v DNA člověka není zvěstovaným příchodem nadčlověka, ale destrukcí veškerého lidství? Snahou přírody vrátit nám naše destruktivní chování i s úroky? A jde li přeci jen o příchod nadčlověka, co to znamená pro člověka dnešního? Výzvu nebo ohrožení? Poměrně zajímavé téma, psáno pěkným, živým jazykem, avšak celé je to zabito dost šablonovitými postavami a patetickou a vyloženě ubíjející romantickou linkou, která jakoby vypadla z té nejlacinější a notně brakové zamilované literatury.
(SPOILER)
Na tento poměrně rozsáhlý román se spoustou postav, popisů, odborných výkladů a několika propletenými dějovými liniemi lze pohlížet z různých úhlů. Třeba jako na příběh evoluce na pomezí vědy a sci-fi, který by se klidně mohl odehrát kdekoliv a kdykoliv – tak je to uvěřitelné. Nebo jako na thriller, jak ti hodní se brání těm zlým, jak homo sapiens brání příchodu homo superior (velmi příhodná paralela s TV seriálem PREY z roku 1998). A taky je to důkaz o fungování a praxi amerického korporátního kapitalismu v boji (= rozumějme spíš jako vysoká škola lobbingu) s U. S. administrativou, kongresem, senátem a prezidentem (=člověkem s pravomocemi voleného krále) a to vše v politických hrátkách všech zúčastněných. Takovým nepodařeným excesem se mi zdá pokus o vykreslení změny amerického demokratického systému v okamžiku změny prezidenta resp. jeho násilné smrti. Ovšem naskýtá se všetečná otázka, jak by se v takovém povětří zachoval takový president Trump. :D
Minusem příběhu je právě to politikaření, obrovské množství mnohdy dost plochých a jistým způsobem nevyhraněných postav, které se mohou čtenáři plést. Člověk se trochu ztrácí v rozvleklých dialozích, skrze které osoby promlouvají a čtenáři tak zprostředkovávají své názory.
Když si ale odmyslíme všechen ten "balast" kolem, tak je to příběh jak od Rosamunde Pilcher, příběh o ženě, které zemře manžel a ona po určitých útrapách najde nového, ke vztahu kompatibilnějšího muže, do kterého se zamiluje.
Nejsilněji na mě asi zapůsobil epilog, který v podstatě v pár odstavcích shrnul v očích rodičů osud jejich „jiného“ dítěte.
Mimochodem, anotace je trošku zavádějící, naznačuje něco, co ve vlastním příběhu, krom strachu o nenarozeného potomka a budoucnost, snad ani není.
Je to dobré, ale těžké čtení. Tomu, kdo knihu jen přelétne očima a vyzobne pouze pointy relativně lineárního příběhu, možná uniknou některé souvislosti, ale to je na každém z nás, jakýma očima na to chceme hledět. Dávám plus.
Na knihu jsem narazila jenom čirou náhodou a vybrala jsem si ji ke čtení z toho důvodu, že mě zaujalo to, o čem autor píše.
Musím ale uznat, že jsem byla extrémně zmatená z počtu postav v celé knize, míchaly se mezi sebou jedna přes druhou a já občas měla problém se vyznat v tom, kdo to právě mluví nebo o kom daná kapitola právě je.
Posledních 100 až 150 stran mi přišlo hrozně uspěchaných, jako kdyby autor nevěděl, co mezitím psát dál, takže to rychle napráskal za sebe tak, aby to nějak dopadlo.
I přesto se mi autorovo pojetí celého tématu opravdu líbilo, i přes problémy s některými odbornými názvy, kterým jsem moc nerozuměla a které se mi občas motaly přes sebe.
Priznávam, trochu som sa obávala odborných pasáží, veci okolo DNA mi prídu zložitejšie ako kvantová fyzika... (ha-ha), ale, bolo to napísané celkom priechodne pre mňa a môžem povedať, že som sa vďaka tejto knižke v tejto oblasti tak trochu dovzdelala. Neviem síce presne, kde sa tu končí veda a začína sci-fi, no akosi mi to nevadí. V biológii to dnes vrie podobne ako vo fyzike... Kniha obsahuje veľa podnetov na premýšľanie (a fantazírovanie), a to ma spolu s dobre vymysleným príbehom na nej veľmi bavilo.
Na téhle knize mě nejvíc ze všeho zaujal její námět: v hlavní roli – evoluce ... a co by se stalo, kdyby ... kdybychom se posunuli dál ... opustili teorii neměnného genomu a přistoupili na tvrzení o jeho dynamice ... tohle je Bearův svět, kde evoluce probíhá trochu jinak ... evoluce a oddělení nového lidského druhu od starého proběhne skoro naráz, ve „skoku“... evoluce tady nenásleduje Darwinovu myšlenku postupného vývoje ... biologové by řekli, že neprobíhá gradualisticky, ale dochází k tzv. saltacím (základem tedy je, že musíte přistoupit na teorii saltacionismu) – nový lidský druh vzniká nárazově, rychle, v rozsahu několika tisíců let (jako např. pokaždé, když se objeví nový kontinent, nebo když meteorit vyhladí starý druh, apod.)... a to není vše ... nový druh je po všech stránkách zdatnější ... v Bearově světě za vším hledej endogenní retroviry ... aktivující se za přispění stresu, protože ty jsou hnací silou tohoto vývojového skoku ... to ony nesou patřičné signály pro koordinaci činnosti v zásobárně genetické paměti ...
... bavilo mě to pohrávání si s myšlenkou, kdy si genom můžeme představit jako vědomou mysl – síť vnímající a přizpůsobující se prostředí ... složenou z jednotek soutěžících nebo spolupracujících mezi sebou ... schopnou posoudit a stanovit směr svého vývoje ... čtenáři znalí biologie si možná vzpomenou na teorii „sobeckého genu“, která se tu přímo nabízí ... protože v Bearově světě je změna fenotypu nesena sobeckostí genetické výbavy druhu, která se snaží o své zachování ... na počátku tedy stojí sobecký princip ... samotné geny viru indikují evoluční změnu a mění genom a fenotyp druhu – zajišťují tak své vlastní zachování ...
... dnes už je teorie „sobeckého genu“ překonaná ... to ovšem nic nemění na tom, že mě příběh, z tohoto úhlu pohledu bavil ... moje hodnocení se přesto zastavilo u 3*, všechny tři získal právě za nápad rozvedený do příběhu, víc ovšem dát nemůžu ... příběh jako celek už mě tak neohromil, už anotace tvářící se, že máte v rukou skoro thriller, po jehož přečtení nebudete moct usnout ... domnívám se, že na příběh „naláká“ asi jiný druh čtenářů, které možná víc než biologie a úvahy o evoluci, láká děj samotný, děj s rychlým spádem, kterého se ovšem v téhle knize nedočkají ... naopak čtenáře, které navzdory anotaci zláká (jako mě) evoluční myšlenka ... možná bude rušit děj samotný ... protože dějová linka příběhu ... snažící se možná o akčnost přesahem do politiky ... mě zvlášť neoslovila ...
Nebula z roku 2000 a nominace na Huga byla jasnou pozvánkou k přečtení Darwinova rádia. Navíc jde o typickou hard sci-fi, ve které se obvykle coby čtenář vyžívám. Takže by u mě mělo jít o kandidáta na 4 nebo 5 hvězdiček. Bohužel ne.
Nedokážu říct, co mi vlastně na knize nejvíc vadilo: zda to byla zde často zmiňovaná pomalost děje, která mi většinou také nevadí, nebo opravdu velmi dlouhé odborné pasáže vyvolávající dojem, že člověk nečte román, ale učebnici genetiky.
Přitom jazyk knihy je velmi příjemný, postavy jsou dobře vykreslené, nápad je velice zajímavý - můžeme se zamýšlet nad tím, proč lidská společnost má tendence vylučovat se svého středu odlišnost, a zda i demokratická společnost se proto může změnit v totalitní stát. Ale prostě mi to nějak nesedlo, a tak jsem v druhé polovině najel na zrychlený mód a ke konci knihy jsem prostě nějak doskákal. A navíc - konec není koncem, ale jen přípravou na další díl, který už si ovšem nepřečtu. 60%
@Ronin Roujin ale ona ta potvora evolucia skutocne stale pokracuje... len to ide hrozny poooommmmaaaallyyyyyy.
Celkem povedený mix katastrofického románu a červené knihovny xD V závěru knihy se autor dušuje, že se pokoušel, si vymýšlet co nejméně, či spíše, že jeho výmysly nejsou úplně vycucané z prstů ale mají vědecké základy.
Jinak kniha je o tom, co by se mohlo stát, kdyby evoluce pokračovala a jak bychom se vypořádali s našimi nástupci.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Hudba krve |
| 1996 | Eon |
| 2003 | Darwinovo rádio |
| 2010 | Bludná planeta |
| 2002 | Nadace a chaos |
Výborné covidové čtení.... vydané 20 let před ním. A vlastně o něčem úplně jiném, ale v opatřeních exekutivy USA bylo lze místy spatřit předobraz toho, co jsme zažili a co ještě pořád ne a ne přestat vystrkovat růžky.
Sám Bear v textu zmiňuje thriller Robina Cooka o smrtící infekci, což beru jako vtipnou a zároveň trefnou škatulku, kam by tak trochu zařadil i své Darwinovo rádio. Toto je totiž thriller jako víno. Autor se vyjadřuje úsporně a svižně, dialogy jsou jako dokonalé stroje, až tak dokonalé, že mnohdy berou postavám iluzi života, který je přece mnohdy tápavý a nedovtipný a dělají z nich supervýkonné cyborgy (z hlavních postav Augustin, Dicken, trochu i Kay Langová a snad všechny vedlejší postavy vědců), je v něm ohrožení celého lidstva a prozření malé skupiny, že by všechno mohlo být jinak.
Darwinovo rádio je dostatečně vědecky hard, byť zde jde o biologii a ne fyziku, jak bývá obvyklejší. Ale nebojte, gymnaziální biologie by vám měla stačit a na konci knihy je kdyžtak slovníček. Autor v doslovu dokonce predikuje brzký průlom v biologii, posun paradigmatu, mílové kroky vpřed. Nevím, to asi neumím posoudit. Mně přišlo Darwinovo rádio i v roce 2024 zcela up-to-date, ale je to spíš tím, že jsem pozadu já. Průlom jsem nezaznamenal, kroky vpřed jistě ano.
Po chvále přece jen nějaké výtky. První polovina byla dokonalá. Četl jsem jedním dechem, nechal se vláčet autorovou vizí a ještě jsem si liboval. Za půlkou ale trochu spadl řemen. Ne proto, že by se nic nedělo, ale spíš pro příliš mnoho politických a vědeckých "slepých" kliček, když bylo stejně jasné, kam to povede. To smrdí honorováním dle objemu, ale na druhou stranu chtěl třeba Bear prostě jen ilustrovat právě ony mechanismy proměny svobodné společnosti v bezmála totalitu a tápání vědců tváří v tvář něčemu novému, co ale musí být řešeno hned a co nahrává do karet jestřábům.
Také jsem se v pádícím textu občas ztrácel ve jménech a rolích vedlejších postav, obzvláště když hned vybafli něco odborného, ale brzy jsem pochopil, že není ani tak důležité kdo mluví, jako spíš co říká a přestal se starat, zda jsme zrovna v sídle NIH nebo někde v Seattlu a zda mluví ten či onen vědec.
Zamrzí také téměř naprosté zaměření na USA. Za začátku byla epizoda z Gruzie a Rakouska, ale pak už, a to i při celoplanetární situaci hnědým navrch, se jelo jen na US písečku.
I tak jde ale o skvělou knihu, která v závěru jasně nakročila k pokračování, bez kterého ale také funguje na výbornou. Má v sobě emoce i strohost, má v sobě velmi zajímavou vizi a píše ji fundovaný autor, který ji dokáže přijatelně vědecky zabalit a zdůvodnit. Čtení tohoto románu jsem si užil, jako už dlouho ne. Proč jen mi ležela kniha 20 let v regále bez povšimnutí?