Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2589
2589
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Tak tahle knížka mě fakt bavila! Četla se skoro sama. Není to tak dlouho, co jsem se sama odstěhovala pryč z malé dědiny, kde jsem vyrostla. Nářečí, byť z Vysočiny bylo velice blízké tomu našemu a já měla pocit, že víceméně každou postavu z knihy znám. Nejvíce mě bavil příběh řezníka Ladi a první příběh o malé Petrušce. Třetí by podle mě klidně mohl být zkrácený, trošku se táhl.. A u posledního příběhu jsem se několikrát zasmála, ale vlastně mi z něj bylo strašně smutno. Je mi jasné, že se najde spousta rodin, u kterých by se to odehrálo vlastně stejně.
Celkově ale knihu hodnotím skvěle, moc mě bavila a připomněla, proč mám radši anonymitu velkoměsta.
Edit: Nedalo mi to a poslechla jsem si i audioknihu a jsem snad ještě víc nadšená! Zaslouženě audiokniha roku 2019
Čtyři samostatné příběhy. Průběžně se střídají vypravěči a tím i jejich odlišný pohled na danou událost.
První dva příběhy měly spád. Třetí je poměrně dlouhý, ale zase má nečekanou zápletku. V posledním díle si autorka pohrála s dialektem.
Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně. Velmi dobře vystihuje poměry nejen na vesnici, ale celkově mezigenerační vztahy
Z knížky si odnáším dvě základní a pro život důležité informace: nezapomíná se jen na to, co lidi závidí a méně pánbíčka a více dobra. Pod ty se podepisuji. Autorka věrně popsala realitu nejen na dědině.
Nářečí mi nevadilo. Jen jedno slovo mi nešlo přes pusu "bábička". Kniha se mi četla dobře a zajímalo mě, co bude dál. Ale vadilo mi, že byla taková negativní. Všichni někoho pomlouvali, mysleli jen na peníze a přišli mi hloupí.
ČV 2021 - 12. Kniha, jejíž děj se odehrává na vesnici
Za mě super, příjemné čtení, líbilo se mi nářečí, vystihovalo to prostředí. Věřím, že takhle lidí uvažuji a přemýšlí, někdy je to bohužel smutné, ale je to tak.
Nádherné vyprávění navíc nádherným jazykem. K tomu perfektní gradování příběhu. Od jednoduchých veselých příhod to autorka postupně nenápadně přivede až závažným tématům jako mezigenerační vztahy a zachování lidské důstojnosti v posledních chvílích života.
Už se těším na další autorčiny knihy.
Nevím proč, jsem si myslela, že je to humorná kniha. No není.. osobně doufám, že takový lidé nejsou. Bylo to velmi depresivní čtení, ale k zamyšlení.
Moc milé příběhy psané jazykem, který je mi blízký. Petru Dvořákovou mám moc ráda, líbí se mi její styl psaní a ani tato kniha mě nezklamala. U knížky jsem měla dost nostalgických vzpomínek na dětství a občas jsem se i upřímně zasmála. Někdy jsem měla pocit, jako by autorka psala o mé rodné vesnici. Trochu mě mrzelo, že sotva se nějaký příběh rozjel, už skončil, ale charaktery lidí úžasně vystihnuty. Nad některými příběhy se člověk pobaví, chování některých lidí nepochopí, něco je hodně k zamyšlení. Perfektně vystihnutá závist a vypočítavost některých lidí. Konec mě dostal. Podtrhnuto a sečteno, život na dědině jak má být, určitě stojí za přečtení.
Hodnocení: Tuto knihu jsem si v knihovně půjčila z toho důvodu, že se mi od autorky moc líbily její knihy Vrány a Chirurg, ale musím říci,že jsem u této knihy byla celkem zklamaná.
Kniha byla rozdělena na několik částí- příběhů jednotlivých rodin či obyvatel vesnice, některé mě bavily a chvilkově jsem byla schopna se začíst, ale delší příběhy mi přišly zdlouhavé , nezajímavé a neustále se tam odehrávaly podobné události a řešily podobné věci . Zároveň se zde nevyskytovala žádná zápletka nebo překvapivý moment. Kniha mě nedokázala vtáhnout do děje, do čtení jsem se někdy i musela nutit, což mi u knih vadí.
Na druhou stranu musím vyzdvihnout nářečí, které autorka do knihy zakomponovala a tím pádem to vytvářelo větší atmosféru života na vesnici. Jelikož autorka v mládí žila na Vysočině, tak zde bylo nářečí skvěle napsané a pokud jsem něčemu nerozuměla, tak se na přední straně vyskytoval velice přehledný slovníček slov napsaných v dialektu. Zároveň se mi líbilo, že byla schopná vdechnout tu pravou vesnickou atmosféru- ať už díky nářečí, nebo velice trefně vyobrazeným vlastnostem některých lidí na vesnici, či návyky těchto lidí, jelikož jsem z města, tak bylo fajn se dozvědět, jak se také může žít na vesnici.
Nápad knihy byl fajn a pokud by se do příběhu zakomponovala nějaká výraznější zápletka, tak by byla kniha ještě lepší a čtivější.
Tohle se mi muselo v hlavě trochu rozležet. O čem to vlastně bylo? O ničem. Jen skládačka lidských charakterů. Ale musím přiznat, že mi lezlo na nervy, jak všichni všechno dělali pro peníze a pomluvy. Nikdo s nikým pořádně o ničem nemluvil. Bylo to strašně smutné. Taková malost lidského bytí. Ukazovalo to v lidech jen to nejhorší. Ještě zkusím Chirurga - tam je aspoň známé prostředí, z vesnicí zkušenosti nemám.
Výborná kniha. Charaktery ľudí krásne vystihnuté, vzťahy v rodinách aj medzi susedmi - čo povedať - je to tak, takí sme. Ľudia.
Paráda. Čtivé a autentické vyprávění. Každá jednotlivá osoba je uvěřitelná. Krátká vyprávění se bezchybně skládají v celek. Dědina jak na dlani.
Kniha se báječně četla a dobře jsem se u ní bavila. Skoro mi připadalo, že autorka píše o vesnici, kam jsem jako dítě jezdila na chalupu. Poznala jsem povahové rysy sousedů, i mého dědečka. Knihu doporučuji jako oddechové čtení na dva večery.
Má druhá kniha od Petry Dvořákové a zase paráda. Cením odvahu použít hovorový jazyk, který mě navíc obrovsky bavil.
Příběhy jsou skutečně ze života, každý z nás v tom určitě najde buď část svého uvažování nebo chování, anebo zná podobné situace z rodiny či okolí. Na dědině je vše víc vidět, vztahy, chování lidí a důsledky z nich se násobí…. Zároveň si sousedé nemohou zapomenout staré křivdy a je to vlastně pořád dokola. Osobně jsem se výborně bavila i nad pohledem tchýní na snachy….. Vynikající kniha o vztazích, pohledu na život… takové slunce, seno knižně
Nářečí a vykreslení postav je perfektní, ale taky jsem od knihy čekala víc. Kdybych přestala číst v kterémkoliv bodě knihy, o nic bych nepřišla.
Kniha mi nepřišla lehce humorná, spíše smutná. Přesto se dobře četla. Konec zůstal otevřený.
Ma to takovy otevreny konec, asi ma byt urceno k rozjimani o zivote, ale ja to nemam moc rada. Nicmene kniha me hodne vtahla, cetla se mi dobre.
S touhle knížkou jsem si připomněla plno vzpomínek z dětství, kdy jsem často jezdila k babičce na vesnici a plno postav z knížky jsem už potkala ve skutečnosti. Trošku jsem si musela zvyknout na drsnější styl psaní (samice potkana, psi). Ze začátku jsem bojovala s nářečím, ale to proto, že moje babička nebyla z Vysočiny. Knížka je všechno, jen ne humorná. Ocení určitě ti, kteří mají podobné vzpomínky z dětství, ale pro někoho kdo to nikdy nezažil knížka mu moc nedá, protože takový život na vesnici opravdu byl.
Dědina. Dědina kterou znám. Perfektně popsány charaktery lidí, na to je Dvořáková nejlepší. Fakt mě to bavilo a pořád jsem si říkala, jo, tak to je přesný a teď nevím, jestli to je vlastně dobře nebo špatně :-D Prostě život.
Strašně jsem bojovala, abych knihu vůbec dočetla. Je pro mě obrovským zklamáním. To nářečí, ve kterém je psaná, je celkem fajn zpestření, ale tím končím. Děj v podstatě žádný, nějaká větší zápletka taky chybí. Prostě jen popis vesnického života několika lidí. Nápad měla autorka dobrý, ale to provedení už za mě moc nevyšlo.