Dědina
Petra Dvořáková
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Dala jsem čtyři hvězdy, ale vlastně jen kvůli tomu, že při čtení téhle knihy jsem se úplně sentimentálně vzpomněla na svoje dětství na jedné takové podobné dědině. Vzpomínky z dětství a zároveň hluboké porozumění lidem, kteří takhle žili spjati s půdou ovlivnili můj úsudek. Velice se mi líbila i jazyková stránka, protože jsme doma tak mluvili a ráda jsem si zavzpomínala. No, každopádně se tahle kniha bude líbit hlavně lidem, kteří si takové prostředí pamatují třeba z dětství, nebo je jim nějakým způsobem blízké.
Velmi otevřený pohled do současného venkova, který si pomalu plyne svým vlastním životem. Petra Dvořáková nehodnotí, nesoudí, nezesměšňuje, pouze zachycuje a to velmi věrně (i sousedi vedle naší chalupy mají zajíce v králíkárních). Celou atmosféru knížky vystihla nejlíp sama autorka: "Chodit v teplákách je něco jiného než se do nich narodit…”