Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2588
2588
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
Skvěle propracovaný příběh lidí z jedné vesnice. Myšlenky se prolínají z chalupy do chalupy, každý každého zná. Když to čtete, úplně se vcítíte do života v malé zapadlé vesnici. Tak to tam prostě chodí.
Próza všedního dne. Kaleidoskop zdánlivě obyčejných epizod, z nějž ale prosakuje řada individuálních determinant, chamtivost, neláska, a dokonce i domácí násilí, v kontrastu s ideály, jež svým potomkům vštěpovaly předchozí generace. Sedláci versus chalupníci versus přivandrovalci z města jako odvěký svár, jenž Petra Dvořáková líčí úsporným, záměrně neexhibujícím jazykem. Nástupkyně Šlejhara i bratří Mrštíků, pohodová souputnice Hajíčkova.
Příběhy o životě, o problémech, starostech a strastech obyčejných lidí na jedné malé dědině. Příběhy o vztazích v rodině, v partnerství, mezi sousedy. Autorku jsem si oblíbila a určitě sáhnu po dalších dílech.
Tohle bylo tak přesné! Skvěle vykreslené postavy, uzpůsobená mluva a dobře podané všechny problémy dědiny, až člověk měl pocit, že tam sedí u stolu taky.
Kniha skvěle vystihuje typický život lidí na českém venkově, ale nejen na něm. Nechybí pomluvy, závist, majetkové spory v rodině, nepřejicnost, ... Líbil se mi styl psaní, použití nespisovné češtiny a nářečí, pro venkovský život typický.
Dokonalá paní Dvořáková.Audiokniha Dědina,skvostně natočená,je klid i bouře v jednom.První kniha autorky,která se mnou půjde dílem dál a já se těším.Děkuji.
Geniální. A chce se mi napsat, kdo nezažil, asi nebude mít tak barvité dojmy. Stroj času. Já jsem tu knihu i cítila! No, možná toto není výhra:-) Kniha je sice humorná, ale příběhy jsou hodně osobní a a v hloubce je tam cítit bolavé srdíčko pod ušmudlanou košilí.
Velice čtivá sonda do venkovského života, Petra Dvořáková skutečně umí poutavě psát lehce uvěřitelné příběhy ze života. A ještě že jsem Dědinu nečetla před jedenácti lety kdy jsem se nadšeně stěhovala z Prahy na vesnici...
Knížku jsem četla po besedě s autorkou a díky ní jsem odhalila skrytou mapu na obalu knihy. Miluju! Díky ní jsem se lépe orientovala v divokých vztazích vesnice. Autorka se inspirovala vesnicí, ve které vyrůstala, kniha je dokonce psána nářečím, což mě neskutečně bavilo. Malé i velké starosti, postavičky, které najdete i v té vaší dědině. Klepy, nevěry, závist, majetky, staré křivdy, zloději, staří sedláci. Budete se fakt bavit!!!
Naprosto geniální. Sice pocházím z jižní Moravy, ale během celého čtení jsem měla pocit, že autorka píše o lidech kolem mě. O jejich myšlenkových pochodech, vzorcích chování, předsudcích a bludného kruhu vzniklého v dávné minulosti, ze kterého je těžké se vymanit a v rámci rebelie se vzepřít. Je až fascinující, jak se bravurně podařilo autorce vykreslit mentalitu a atmosféru rodinnými klany protkané české vesnice, její hořkosladkou příchuť a unylou atmosféru. Ano, takoví jsme my...
Četlo se to dobře, povahy a myšlenkové pochody obyvatel dědiny byly věrohodně popsány..ale úplně to není můj šálek kávy..
Pěkně napsané. Kniha přesně kopíruje chování českého národa, kdy si nedej Bože soused pořídí třeba nové auto. Závist, pomluvy, strkání nosu do cizích záležitostí.
Autorka skvěle vystihla chování a atmosféru typické české dědiny a nářečí tomu dodalo šmrnc.
Hezká, ale zároveň smutná kniha.
Tohle je tak realistický, až mě to uvnitř bolí. Výborně napsáno. Ty pomluvy všude. Až se mně zase někdo bude ptát, proč se nechci vrátit na ves, hodím po něm tuhle knihu.
Za mě skvělé čtení. Prostě takhle přesně ten život na vesnici vnímám. Je těžký, jde hodně o soudržnost, ale na nikom nezůstane nit suchá. K tomu celá kniha napsaná nářečím, aby to mělo tu autentičnost ještě větší. Děkuji já mám takový styl psaní a příběhů ze života nejradši.
Parádní čtení! Měla jsem pocit, jako bych na té vesnici sama byla a nezúčastněně sledovala děj. Věrné vykreslení nejen prostředí, ale hlavně postav, nekončící koloběh nicotných řevnivostí, závisti, snahy být nejlepší v omezeném slova smyslu. Nářečí umocňuje autenticitu. A nejen nářečí. Styl, dialogy, reakce.
To všechno je nezapomenutelný výlet "na dědinu".
Tohle byla zároveň moc hezká i moc smutná kniha.
Hezká protože ukazovala to správné, co se dá z vesnického způsobu života vzít - soběstačnost, neuvěřitelnou pracovitost, improvizaci, soudržnost rodiny, pohostinství...
Smutnou protože ukazovala všechno špatné - závist, pomluvy, neupřímnost, pokrytectví, špatné zacházení s dětmi, chamtivost, vypočítavost...
V některých částech byla kniha fascinující popisem postav, jejich přesvědčením o správnosti vlastního názoru a nesprávnosti ostatních (včetně nezbytné poznámky "ale mě je to jedno, je to jejich život", která ale vždycky nutně přišla až po kritice).
Doporučuji přečíst, je to dobrá sonda minimálně do části duše nás všech.
Moc se mi líbil jazyk v knize. Nářečí je mi blízké, I když jako v knize jsme doma nemluvili, ale přesto mi některá slova nebyla úplně cizi. Styl psaní byl lehce stravitelný, příjemně děj plynul. Krásné vykreslení venkovského prostředí se vším všudy, s drbny a mnoha dalšími postavami, kde člověk ihned dosadí svého souseda. Taková letní oddechovka.
Knihy Petry Dvořákové mám ráda pro svá témata, která řeší důležitá společenská a sociální témata. V Dědině mi však toto chybělo. Velké plus však dávám za jazyk, kterým je kniha napsána.
Trošku zklamání ve srovnání s ostatními knihami autorky - povídky bez začátku a konce . Děj ubíhal rychle a něco zajímavého tam bylo, hlavně ta realističnost. Nicméně mně vadilo přespříliš vulgarismů.