Dědina
Petra Dvořáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533309/bmid_dedina-65e1aa30ef76a.jpg
4
2645
2645
Hranice jsou tady rozorané mezi poli i mezi lidmi, takže všichni tu na sebe vědí všecko, počítají každou korunu a civějí druhým do talíře i do postele. Život je zde ještě pevně spjatý s půdou a odehrává se natěsno na ploše vlastního dvorku, hospody či krámku… Taková je Dědina – tragikomický příběh současné vesnice kdesi v cípku autorčiny rodné Vysočiny, nahlížený očima jejích obyvatel a vyprávěný jejich autentickým jazykem s nářečím. Fyzická blízkost bodrých hrdinů i jejich společná práce, touha po lepším živobytí i neodbytná vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů a provází je marná snaha vyléčit rány z minulosti. Svižné vyprávění oceňované spisovatelky žádnou z postav nesoudí, a co je ještě podstatnější: nenudí.... celý text
Přidat komentář
V současné době, kdy za nás většinu věcí udělá někdo jiný a my si většinu koupíme, již nemusíme uživit svýma rukama rodinu, jsme trochu útlocitní a víc se matláme v citech, emocech, máme na to čas. Dříve, a pamatuji si ještě ze svého dětství takový zlomek, lidé museli dřít od rána do večera, aby nakrmili své děti a rodiče a věřili, že až budou nemohoucní, nebo staří, také se o ně někdo postará. Tak šel život a jen malá část z lidstva měla čas přemýšlet, zda svými slovy někomu neublíží a když jste stahaní jako kůň, nebudete nad takovými věcmi příliš bádat...Bolelo mně to číst, ale hrozně moc děkuji autorce za tu otevřenost a upřímnost!!!
Kniha se mi dost líbila. Možná také proto, że pocházím z matné vesničky a vidím, že paní spisovatelka má asi také zkušenosti s lidmi z vesnice. I když kniha působí jako vtipná, pro mě byla i tragická a takzvaně "psaná životem".
Pocházím z vesnice kde se mluvilo podobným nářečím ,takže to bylo jako vrátit se do dětství.
Konečně někdo kdo se nesnažil napsat knihu v typickém nářečí, ale opravdu ji v tom nářečí napsal! Kniha krásně plyne, nezadrhává se, přečetla jsem jí za chívli, pro mě odpočinková knížka, kde se člověk co je z "dědiny", kolikrát hodně nasměje, když mu některé postavy, a konkrétně jejich chování a mluva, budou připomínat leckteré sousedy nebo babičky, dědečky možná tchýně? Kdoví, doporučuji!! ( Možná doporučuji hlavně lidem, kteří nebudou potřebovat slvníček na začátku knížky a nebude jim toto "nářečí" vadit.
Já bych si tedy klidně přečetla dědinu 2, kde by se odkryli osudy dalších postav, nebo by jsme viděli jak to s těmito bylo v budoucnu.
Moc poveděná knížka, jako bych v některých pasážích slyšela moje babičky, které jsou z vesnice. Děj je celkem předvídatelný a nejedná se tam o žádné divoké zvraty, ale i tak se od ní neodtrhnete.
Knihu jsem přečetla během dvou dnů,nemohla jsem se odtrhnout. Příběhy jedné malé vesnice, kde obyvatelé žijí své "obyčejné" životy, přesto kniha není obyčejná. Každá kapitola a její části jsou vyprávěny jinými postavami, všechny se ale nakonec prolínají v jednu dědinu. Je to také dobrý trénink paměti, pamatovat si, kdo je čí syn, snacha či dědeček:-)
Moc se mi to líbilo,četlo se to samo a to nářečí tomu dodávalo patřičnou atmosféru.Pro mě to bylo takové nostalgické vzpomínání na dětství. Babička, ďědeček, zabíjačka,při které se sjelo celé příbuzenstvo, kočky na půdě. Určitě zkusím i další autorčina díla.
I když jsem si byla jistá, že kniha bude dobrá, protože vím, jak Petra Dvořáková umí, nečekala jsem, že to bude až tak výborný. Je to jeden z těch románů, který se vám vrejou pod kůži a při každý větě vám plesá srdce, že konečně zas někdo odvádí tak kvalitní řemeslo. Tohle je prostě Literatura s velkým L, klaním se Paní spisovatelce, neskutečnej zážitek.
Čtení mě bavilo. Vhodně použité nářečí, realisticky popsané postavy. Většina postav není výrazně záporná ani kladná, i když asi dvě jsou nesympatické až až. Tak nějak ten život asi může vypadat.
Petra Dvořáková poprvé.
Líbí se mi jak píše - nářečí pod kterým si opravdu představím postavu - je mi to blízké.
Nicméně, obsahově mne kniha zase až tak nenadchla (čtyři lehce propojené samostatné příběhy), ale jsem rád, že jsem ji přečetl. Jediný motiv, který se mne dotkl byl v poslední povídce/novele/ příběhu - krutost staroby a propojení rodin, které mají přebírat závazky - brr, bylo mi až mrazivo.
Moje první kniha od Petry Dvořákové a za mě jedna z top. Ten jazyk, ta syrovost, naturálnost! Paráda! Úplně mě zanesla na vesnici, do té sítě vztahů lásky/zášti/nesnášenlivosti/závisti/malosti. Sice žiji také na vesnici, ale pořád jsem si při čtení té knihy říkala, že takto to přece nemůže být, že to takto mezi lidmi nemůže fungovat :D
Petra Dvořáková mě baví. Její Sítě jsou super a také Dědina se povedla. V jednoduchosti je síla.
Dědina, geniální a přitom úplně obyčejná. Čtyři novely vyprávějící o životech lidí žijících v jedné vesnici. O lidech žijících tak nějak po staru, tak jak jsou roky zvyklí, o lidech trpících křivdou, žárlících na sebe, pomlouvajících se, vlastně o úplně obyčejných lidech, ale s bravurně vykreslenými charaktery.
Na začátku to vypadá, že příběhy budou provázány, což sice jsou, ale jen velmi letmo, což je trochu škoda...
Nářečí dodalo knize ten správný šmrnc! A obálka, ta je naprosto úchvatná!
Předem musim říct, že jsem od knížky čekala úplně něco jinýho. Sluníčko, ptačí zpěv, pohodu, radost ze života, údolí s bublajícím potůčkem....atd. A vůbec nic z toho jsem v knížce nenašla. I přes to musim hodnotit 5*, protože to, co autorka dokonale popisuje, je vlastně pravý vesnický svět. Dřina, pot a mindrák ze všech ostatních....Každý, kdo měl pra/rodiče žijící na vsi, se alespoň v jedné postavě poznal. Tímto děkuji za zboření veškeré falešné romantiky, která se v dnešní době v mnohých městských lidech zabednila..
Skvělá povídková kniha. Jsem z Jižní Moravy, takže mi bylo nářečí blízké, ve čtení mě vůbec nerušilo, užívala jsem si ho :) Nejvíc se mi líbila druhá povídka o řezníkovi. Typické problémy na menší dědině, úplně v tom vidím tu naši, ze které pocházím a ve které žiju.
Jsou to vlastně takové čtyři povídky,ale výborně napsáno.Hodně jsem se u toho bavil,myslím že se v knize dost lidí pozná.Četl bych vlastně dál příběhy z DĚDINY.
Jediné, co se mi na knize líbilo byl jazyk, jinak kniha o ničem...čekala jsem asi něco jiného.
Velmi čtivá knížka, jen to nářečí mi sedí spíše na Hanou než na Vysočinu... originální počin. Je zajímavé, jak se autorka umí vcítit do nadrženého chlapa:).