Dějiny násilí
Édouard Louis (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/423750/bmid_dejiny-nasili-MBQ-423750.jpg
4
203
203
Odvážná a šokující zpověď se vrací k událostem z prosince roku 2012. Édouarda Louise znásilnil a málem zavraždil muž, kterého poznal cestou z vánoční večeře a následně pozval k sobě domů. Aby se vyrovnal s posttraumatickou stresovou poruchou a našel znovu sám sebe, vydal se do rodné vesnice k rodině a minulosti, kterou chtěl navždy nechat za sebou. Autobiografický román lze číst jako detektivní příběh naruby, vysloužil si srovnání se slavným dílem Chladnokrevně Trumana Capoteho, s tím rozdílem, že zde je klíčový pohled oběti. Louis se pohybuje mezi minulostí a současností, kombinuje věcnost policejní zprávy s upřímností deníku. Znovu se mu podařilo nahlédnout běžný rasismus a homofobii francouzské společnosti, zároveň si ponechal prostor k úvahám o agresivitě a o tom, jak dalece se může lišit vylíčení jedné skutečné události. Potvrdil, že je výjimečným spisovatelem své generace.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2019
,
Paseka
Originální název:
Histoire de la violence, 2016
více info...
Přidat komentář
Nemyslím si, že je umělecké psát přímou řeč bež uvozovek. V knize se opravdu špatně orientuje. Víc energie mě stálo pochopit, kdo mluví, než vstřebat událost, kterou autor popisoval.
Moje druhá ,,louisovka" a musím říct, že asi autor nebude mým oblíbencem. Autor se snaží zvláštní formou vypsat svoje klíčové události ne zrovna lehkého života. Sestra autora líčí manželovi vše, co jí bylo řečeno a autor poslouchá- to je to, co nám běží před očima. Občas do toho vstoupí jeho osobní vsuvky a tím se dobereme až ke konci. Napadalo mě, kde je ta hranice mezi pravdou a lží. Protože mám doma ještě další jeho tři knihy, asi je taky přečtu, ale bojím se, že se vše ponese v jednom duchu. A proč ten název??? Ten jsem příliš nepochopil.
Opět skvělý čtenářský zážitek. Na knihu jsem se těšil po silných chvílích s první knihou autora Skoncovat s Eddym B. Je to silná a těžká kniha, syrová neučesaná výpověď mladého kluka, který se stal obětí děsivého násilí. Asi jsem nečetl nic podobného, kde oběť znásilnění a pokusu vraždy odkrývá své nejniternější myšlenky spojené s těmito útoky. Kniha je sledem myšlenek a úvah zabývajících se nejrůznějšími aspekty prožitého traumatu, a ukazuje, že skutečnost jako obvykle není černobílá. Skvělý příběh ukazující, jak se oběť vyrovnává s tím, co se jí stalo. Vůbec s nedokážu představit, jaké to musí být. Nejde zde v první řadě vůbec o homosexualitu, ale o obecnou výpověď o obětech podobných činů. Kniha asi neosloví každého, komu jde především o příběh, může být zklamán. Forma také asi nebude pro každého, text je částečně pojat v hovorové řeči (velká poklona překladatelce), ve vyprávění je plno odboček, vysvětlivek v závorce, a niterných úvah hlavního hrdiny. Ale aspoň pro mě prakticky každý odstavec textu obsahující popis pocitů, utrpěných traumat a souvisejících úvah byl pro mě podnětem a východiskem přemýšlení nad danými věcmi.
Zajímavý autobiografický román, kde autor otevřeně odhaluje, co se stalo jedné noci, vypořádává se se závažným traumatem. Chápu, že každému kniha nesedne, ale já jsem ráda, že se mi dostala do ruky. Nechci nic prozrazovat, je na každém, aby se rozhodl jestli si chce přečíst náročnější knihu, u které si neodpočine.
Dějiny násilí jsou mnohem míň přístupné na první pohled než autorova prvotina. Louis si zde totiž víc hraje s formou, a asi i zkouší, co "román" ještě snese. Na můj vkus někdy až příliš na sílu. Některé filozofičtější úvahy jsem přečíst dvakrát (až třikrát), abych porozuměl, co tím chce říct. Samozřejmě nesmí chybět poměrně výrazná sociální kritika, tak typická pro francouzskou intelektuální levici. Ale stejně mu to žeru! Jen tohle nebylo tak "strhující jako Skoncovat s Eddym B.
Těžká kniha. Obsahem i zpracováním. Silný, autobiografický příběh Edouarda B., který byl znásilněn a téměř zavražděn a pokouší se s tímto hrůzným zážitkem vyrovnat.
Nechutné, že se takové věci dějí, je mi líto všech, kdo se s něčím takovým v životě setkali. V knize je vše popsáno autenticky, ale vlastně je to tak strašně nechutné, že to na mém stolku zůstává nedočteno.
Zaujímavá deojvá linka, kde to skákala z rozprávača na rozprávača. Preklad musel byť zaujímavý a to viac ho kvitujem. Ďakujem autorovi, že sa s nami podelil o túto svoju životnú skúsenosť, pretože ľudia majú tendenciu znásilnenia homosexuálov bagatelizovať, akoby to robili menšiu traumu, tým, že ich znásilnila osoba rovnakého pohlavia.
Druhý díl autorova životního příběhu není napsán tak poutavě, jako ten první, stále se ovšem jedná o velmi silnou zpověď, za jejíž sepsání a zveřejnění má autor můj obdiv.
,,Možná pršelo a on se usmíval a náznak úsměvu na tváři zmáčené deštěm činil jeho radost zjevnější, protože déšť nám obvykle evokuje nevrlost, a úsměv za deště tak nutně podtrhuje vzniklý kontrast násobí význam, smysl úsměvu.“
Dějiny násilí jsem si chtěla přečíst už v momentě, kdy vyšly, ale dostala jsem se k nim až nyní - o 3 roky později. Po přečtení anotace asi není potřeba nic dodávat, kniha je to těžká, plná pocitů, strachu a vyrovnávání se s událostmi, které by se stát vůbec neměly. O zradě, ponížení, bolesti, ale přesto o odpuštění a nalezení nového života. Autobiografický příběh je ozvláštněný o pohled sestry, které tyto události vylíčil rok po té a nyní sedí za dveřmi a poslouchá, jak ona předává toto vyprávění manželovi. Kniha není dlouhá, ale je psána tak specifickým stylem, že rozhodně nesedne každému. Ale její unikátnost jen dokazuje, jak skvělý spisovatel Eduard Louis je. Díky němu nahlédneme do mysli znásilněného muže, do jednání policie, do vyrovnávání se s posttraumatickou stresovou poruchou, kdy se potácíte sami v sobě a nevíte vlastně moc co dál. Dějiny násilí jsou ohromně těžká kniha tématem, ale nádherná kniha zpracováním.
Moje hodnocení: 9/10
Tento román sa výnimočne zaoberá autorovou rodinou a zázemím viac okrajovo, než je tomu pri ďalších tituloch, no rukopis – síce formálne obohatený o zaujímavú prácu s naratívom, strihom a istou detektívnosťou – je rozoznateľný, a opäť nie je možné oddeliť minulosť, zázemie a rodinné vzťahy od násilia a traumy. Pre závažnosť témy knihy, ktorou je krádež, sexuálne znásilnenie a pokus o vraždu behom jedného dňa, je náročné o knihe hovoriť ako o knihe, pretože by to bolo zjednodušovaním skúsenosti a reálneho utrpenia, ktoré si autor zažil a z ktorého sa tu nielen vypisuje, ale nad ktorým uvažuje, respektíve ho vysvetľuje. A tu prichádza zvláštnosť formy, ktorá nám sprostredkováva nielen autentický ponor do udalostí počas diania a po ňom, ale taktiež perspektívu s časovým odstupom a taktiež prerozprávanie príbehu sestrou, ako by bolo rozprávačov viacero: prvým je Édouard tesne po udalosti, ďalším Édouard, ktorý o nej hovorí sestre, ďalším je Édouard, ktorý počúva posledného rozprávača, a tým je jeho sestra, ktorá to celé hovorí svojmu mlčiacemu mužovi. Vďaka tomuto rozbitiu je pre autora možné zaznamenať takmer všetky detaily vo svojej celistvosti, pretože aj spomienky majú svoj príbeh.
Postupne sa tak dozvedáme, ako k tomu došlo, ako to prebiehalo, ako to skončilo, ako to pokračovalo a ako to v sebe celé autor spracovával, pričom začiatok je veľmi neprehľadný až chaotický, pokračovanie nám pomaly všetko vyjasňuje a následne sa začítavame do detektívneho príbehu podobného Kráľovi Oidipovi, kde vieme, ako to skončí, no dozvedáme sa, ako k tomu vlastne došlo a čo bolo za tým. To však neznamená, že sa opäť nevraciame skrz rozprávanie sestry do autorovho detstva, ktoré je opäť doplnené o niekoľko detailov; avšak bolo to práve naozaj rozsiahle rozprávanie sestry, ktoré bolo pre mňa otázkou – možno nepodstatnou – ale ako veľmi bol jej monológ vykonštruovaný? V zmysle nie že spochybňujem autenticitu a závažnosť rozprávania, práveže ma zaujíma autorova voľba, prečo práve takto a prečo nie inak.
Celkovo je tak dielo silné, obsažné, ako emocionálne, tak plné úvah a analýz daných situácií a vlastnej mysle, vlastného správania, et cetera, no treba si byť vedomý toho, že to nie je kniha jednoduchá či ľahká – rovnako ako pri zvyšku autorových kníh, no tu to podľa mňa platí dvojnásobne. A ďalším rozdielom je naozaj akási literárna komplikovanosť oproti zvyšku autorovej tvorby, ktorá je naopak absolútne zrozumiteľná a priama.
Střídání vypravěčů je dost náročné na čtenářovu pozornost, je snadné se ztratit v čase i místě. Možná i to byl důvod proč jsem se ze začátku nemohla začíst. Nakonec mě ale vyprávění vtáhlo, ačkoli místy byly věty na můj vkus příliš nabubřelé a rozvláčné.
Kniha nemá v podstatě žádný děj, je to takové hodně intimní líčení a místy je to až psychicky nepříjemné. Zvlášť když si člověk uvědomí, že jde o autobiografii.
Celkově mám z knihy spíš smíšené pocity. Takové jako lepší tři hvězdy.
Zajímavé a smutné téma, ale vůbec jsem se nezačetl a příběh mě nesthnul. Možná mi vadilo přeskakování pohledů hlavního hrdiny a jeho sestry. Text mi případal zbytečně složitý.
Kniha je to velmi zajímavá, dokonce bych řekl, že i lepší než kniha předchozí, Skoncovat s Eddym B. Jenom jsem se občas ztrácel, je to napsané tak trošku chaoticky, ale nakonec jsem se zorientoval.
Édouard Louis mě prostě baví. Namlsaná první knihou jsem si nemohla nechat ujít ani jeho druhé dílo. A to za mě bylo snad ještě lepší, více se mě dotklo...
Skvělé bylo především literární zpracování. Autorův jedinečný styl psaní, kombinace pohledů více osob, přeskakování v čase - to vše dalo knize neuvěřitelnou dynamiku, která mě udržovala v napětí a naprosto mě pohltila. A navíc to téma... Těžké, dusivé, bolavé... Podané bez příkras, až na dřeň... Přibližující pocity oběti tak hrozného zločinu, jakým je znásilnění. Opravdu to nebylo lehké čtení...a přesto jsem nemohla knihu odložit a hltala písmeno po písmenu.
Byl to vskutku jedinečný čtenářský zážitek - doporučuji!
Za mě skvělé autobigrafická kniha, která se na jednu událost kouká pohledem více různých postav. Líbí se mi jak pasáže pomalu přecházejí ve verzi příběhu hlavní hrdinka a verzi jeho matky a dcery. Navíc styl psaní mi v tomhle případě sednul. Za mě je kniha jednoznačně bombou. Jak po tématu, které je třaskavé, tak i po styl psaní, který vtáhne jedince. Mému vkus rozhodně tato kniha sedla
04/2022 Jak se píše zezadu na obálce, tohle je dokonalá anti-teze ke knize "Chladnokrevně" od Trumana Capoteho. Dokonale rozebraný zločin, tentokrát z pohledu oběti. Když jsem po přečtení knihy narazil na tohle dokonale výstižné přirovnání, tak jsem si uvědomil, že nic lepšího už mě nenapadne. Co víc napsat? Je to autobiografie, je to román, je to vyprávění ve vyprávění, které zkoumá možnosti média. Jednoduchá historka popsaná hned z několika úhlů pohledů, které se navzájem prolínají - ze spisovatelského hlediska majstrštyk. Z hlediska obsahu už jsem tak uchvácen nebyl, nedokážu se s tím zas tak dobře identifikovat. Ale Édouard v tomto díle každopádně potvrzuje své výjimečné postavení na evropské autorské scéně.
Trauma podáno s velkou dávkou odstupu a sebereflexe, tudíž to nepůsobilo pateticky. Nebylo to lehké čtení, vypravěcce jsem chtěla sem tam naliskat, ale celkově mi to sedlo do nálady a mám teď o důvod víc nemluvit na cizí lidi, takže za mě chválím.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Skoncovat s Eddym B. |
| 2019 |  Dějiny násilí |
| 2023 | Jak se stát jiným |
| 2021 | Kdo zabil mého otce |
| 2022 | Boje a proměny jedné ženy |
U Louise nelze jinak, než to přečíst na jeden zátah. Uf.