Děkuji, sestřičko...
Hana Marie Körnerová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/212647/bmid_dekuji-sestricko-kWf-212647.jpg
4
492
492
Prosím vás, sestřičko série
< 2. díl
Pokračování křehkého osudu mladé sestřičky, který se odehrává v sedmdesátých letech minulého století v prostředí, které křehkým citům právě nepřálo. Příběh o tom jak si poradit se životem bez cizí pomoci, cestou vlastnoručně ohmataného poznání, vykoupeného občas trpkostí, občas zakopnutím.
Přidat komentář
Moc hezky napsaná knížka. Zajímavé čtení, dokázala jsem si představit, jak se v té době žilo. Přečetla jsem rychle. Děkuji autorce, že psala příběhy ze života.
Napíši komentář jen k tomuto 2. dílu, to úplně stačí . ( 1.díl jsem četla taky) Musím se přiznat, že jsem ke čtení přistupovala s představou, že se mi to asi líbit nebude, neb období těchto let nemám nijak v lásce.... Chvilku mi trvalo se začíst, ale pak jsem byla velmi mile prekvapená jak to bylo pěkné! Krásný příběh ze života, velmi čtivě napsaný, vše mělo hlavu a patu, naprosto uvěřitelné, až jsem po dočtení knihu nerada odkládala. Ale zároveň musím uznat, jak autorka krásně příběh uzavřela. Vše podstatné bylo vysvětleno, vyřešeno a dál si můžu představovat jak to bylo dál... docela určitě dobře. Moc hezké, díky za zážitek
Nevím úplně jak knihu ohodnit, první díl jsem nečetla, nějak mi vypadlo, že se jedná o volné pokračování. Příběh sám o sobě přenese člověka opravdu v době zpět, barvitě jsou v knize popisována 70.léta a jak se v nich žilo, co se nedalo sehnat, jak se udávalo atd. Ale v knize mě něco rušilo, myslím si, že to byly části týkající exmanželky, asi to na mne bylo moc. K tomu ještě chladné vztahy rodičů k Oldřichovi a Silvii, manželství Oldřicha sestry také převážně negativní, prostě asi trocha lásky některé vedlejší postavy by neškodila.
Některé části jsem malinko přeskakovala, abych se dočkala konce, proto jen 3*.
Druhé pokračování jsem četla hned v závěsu. Knížka se čte velmi pěkně. Líbil se mi popis doby a jednotlivých charakterů. Zajímalo by mne i další pokračování..třeba po 20 letech.
Stejně jako první díl Sestřičky i tento druhý se čte naprosto skvěle. Byla jsem zvědavá, jak to s hlavními protagonisty celé dopadne. Autorka skvěle popsala prostředí zdravotnictví v 70. letech, takže čtenář má aspoň takto zprostředkovaně možnost zažít, jak to v minulosti probíhalo. Konec mi přišel trošku useklý, ale to nic nemění na tom, že jde o super knihu :-)
Po přečtení prvního dílu jsem si musela doobjednat druhý a hned jsem se do něj pustila. Kniha se čte lehce a popisuje mladou sestřičku (moc milá a skromná postava, která se pere s nelehkým osudem). Moje máma je sestřička a tuhle dobu v mládí zažila - neumím si představit "bonzování", nahlašování, přidělování bytů, strach z pomluv. Dobře byl i popsán porod, "hekárna", a následně jak jak se volalo otci (ti u porodu nesměli být a i hlavní hrdinka říká, že si tam Oldřicha neumí představit).
Hlavně ale v jakém stavu v bytě (byt 4. kategorie) žili s Oldřichem a k tomu všemu ta jeho ex manželka - to bylo taky něco. Při čtení jsem si mnohokrát říkala, že jsem ráda, jak žijeme nyní.
Autorka i suprově vystihla mluvu té doby - úplně se člověk dostane do 70. let do lékařského prostředí. Těším se na další knihy autorky.
Kniha se mi líbila, přestože jsem nečetla 1.díl, ale určitě si ho ráda přečtu. Knížka popisuje nelehký životni příběh mladé, ale silné ženy Sylvie Fišerové. Paní spisovatelka dobře vystihla hlavní postavy, ale i dobu sedmdesátých let. Velice čtivá knížka, určitě doporučuji přečíst.
Pokračování se mi líbilo stejně jako první díl. Přečteno během pár dní. Mám ráda knihy z lékařského prostředí. A i když tato se odehrává v době, kdy jsem ještě nebyla ani na světě, vůbec mi to nevadilo. Je to zajímavá sonda do doby, kdy byla mladá moje babička. O tom, jak to tehdy fungovalo, jsem od babičky mnoho slyšela...včetně hekárny v porodnici a ukazování miminek přes sklo, přidělování bytů atd.
Dál tato kniha poputuje k mojí tetě a babičce, které si tuto autorku již také oblibily.
81%
Pokračování vyprávění o mladé sestřičce Silvii v 70. letech, o tom pěkném i smutném, co jí život nachystal, o jejích trápeních a radostech. Ale všechno se dá přežít s nadějí, láskou, s tím, že se může člověk o někoho opřít a ten ho nezklame.
Postavy jsou zde, stejně jako v prvním díle, dobře vykresleny.
Autorka si ráda vybírá za své hrdinky silné ženy a to Silvie bezesporu je. Určitě bych v jejím věku nezvládla to, co ona.
Doporučuji!
Na vánoční období správně zvolená kniha. Od začátku až do konce je navzdory době (kdo nezažil, nepochopí) a i přes kopu obtíží a komplikací a až odpudivých vedlejších postav cítit naděje, oddanost a láska. Pozitivních a šťastných osudů není dostatek ani v knihách, ani v životě, takže sentimentální, ale moc milé (až pohádkové) zakončení mého čtenářského roku 2023.
Na autorku se chystám už roky, ale vždy bylo, co číst jiného.
Včerejší probdělá noc mi vtiskla do ruky tuto knihu.
Musela jsem se podívat, zda nedržím Jiráskovo Temno...
Překvapila mě ta hustá deka nad celou knihou. Byla jako ten smog nad městem.
( Přiznám se, že ta města mi dávala zabrat, kromě zmíněné Prahy jsem nechápala, ve kterém se zrovna děj odehrává ).
Stát řídila strana, nemocnici lékaři a vrchní sestry, rodinu rodiče, a město drbny a kadeřnice.
Sylvie mohla jen stát v pozoru a s hlavou sklopenou poslouchat rozkazy.
její jediná revolta byla, že "klofla doktora", což ji nebylo nikdy a nikým odpuštěno.
Postava Oldřicha byla vyloženě odpudivá, kromě toho, že se na ni sápal překypujíc touhou, kdykoli se dostal do jejího rádiusu, se na nic jiného nezmohl.
Klofnout takového doktora považuji za vítězství Pyrhy.
Popis komunistické svatby a porodu byl jako noční můra. Korunu tomu nasadil prvomájový průvod.
A to, že všichni všude hulí a pijou kávu považuji za nemocniční klišé té doby.
I já pamatuji doby, kdy se normálně kouřilo na sesterně, člověk psal papíry a vedle přetékal popelník...
Takže, nebyla jsem četbou potěšena a myslím, že dnešní ženy neosloví vůbec. Oboje rodiče vyzněli jako banda ze 17. století, ač stále zaznívalo, není přece středověk. A podezřívám novopečeného dědečka, že by slzu rozhodně neuronil, kdyby prvorozený vnuk byl holka....
Nedivím se, že jediné, čím se lidé bavili, byl sex a chlast, celých 40.let. Z celé knihy jsem nepocítila ani střípek naděje, něco pěkného. Jediná kladná postava - mateřsky starostlivé sousedky, začala brzy lézt na nervy nejen mně, ale i Sylvii.
Druhý díl se mi líbil snad ještě víc než první. Bylo tu méně z nemocnice, zato více ze života. Na konci mě jen mrzelo, že příběh nebyl tak nějak dotažený/uzavřený. Hodil by se i třetí díl
Pěkné pokračování osudů zdravotní sestřičky Sylvie ze sedmdesátých let minulého století.
Nádherná kniha ve všech směrech. Knihy paní Hany Marie Körnerové mám velice ráda. Pohladí po duši. Jsou moji srdeční záležitostí.
Čtení doporučuji.
Tenhle díl na mě působil snad ještě depresivněji než předchozí, navzdor světlým okamžikům naděje problikávajícím temnými událostmi. Asi bych potřebovala třetí díl a nějaký happyend pro Sylvii, která je sice holka do nepohody, ale někdy už je té nepohody na jednoho prostě moc.
Bylo to příjemné čtení, i když ne veselé. Dýchala z toho láska dvou lidí, s kterými se život rozhodně nemazlil a tehdejší režim jim nic neusnadnil.
Pokračování příběhu Sylvie se mi líbil, ale první díl nepřekonal. Hodně mě ale zaujalo vyprávění o těhotenství a porodu (právě mám třetí tříměsíční miminko) - ještě, že v tomhle ohledu už se zdravotnictví posunulo o míle daleko. Našemu zamilovanému páru jsem samozřejmě fandila, ale musím se přiznat, že tentokrát mě dobrota a čistota obou chvílemi trochu drásala. Obzvlášť Sylvie by mohla mít svatozář, byla v podstatě bezchybná, což přece jen nepůsobí úplně uvěřitelně. Ale přijde mi, že takové prostě hrdinky paní Körnerová jsou.
Štítky knihy
lékařské prostředí česká literatura zdravotní sestry 70. léta 20. století maloměšťáctvíAutorovy další knížky
| 2012 |  Heřmánkové údolí |
| 2019 | Hlas kukačky |
| 2018 | Co neodvál ani čas |
| 2013 | Kočár do neznáma |
| 2022 | Jelení vršek |
Příběh mladé, skromné a silné dívky.