Trůn lebek
Peter V. Brett
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/393028/bmid_trun-lebek-nLL-393028.jpg
4
487
487
Démonská série série
< 4. díl >
Krasijský Trůn lebek zůstává prázdný. Trůn sestavený z lebek padlých vojevodců a démonských princů je sídlem cti a prastaré mocné magie, která drží démony v šachu. Z tohoto trůnu chtěl Ahmann Jardir dobýt celý svět a vybudovat jednotnou armádu, která by vytáhla do boje a skoncovala s démonskou válkou jednou provždy. Jenže Arlen Sedlák, Tetovaný, se proti tomuto plánu vzepřel. Vyzval Jardira na souboj a ten na něj musel přistoupit, aby si zachoval čest. A než aby riskoval porážku, oba je raději svrhl ze srázu, čímž obral svět o spasitele a zároveň spustil boj o následnictví, který může Svobodná města Thesy rozdělit. Na jihu musí Jardirova první manželka Inevera najít způsob, jak zabránit synům, naným snahou uplatnit nárok na trůn, aby se navzájem zabili a zavlekli tak svůj lid do občanské války. Na severu se Leesha Papírova a Rojer Půlručka pracně snaží sjednat mezi Angierským a Milnským vévodstvím spojenectví proti Krasijcům dřív, než bude pozdě. V této křížové palbě uvázne Laktonské vévodství – bohaté, nechráněné, zralé na dobytí. A jadrnci mezitím stále nabírají na síle. Bez Arlena a Jardira se asi nenajde nikdo tak silný, kdo by je zastavil. O osudu obou pohřešovaných mužů možná něco ví jen Renna Sedlákova. Jenže i ta zmizela...... celý text
Literatura světová Horory Fantasy
Vydáno:
2015
,
Triton
Originální název:
The Skull Throne, 2015
více info...
Přidat komentář
Čtvrtý díl série ve mně nechal lehce smíšené pocity. Začátek knihy mě dosti bavil, stejně tak i úplný konec (kde byla jedna akce za druhou). Bohužel to stejné nemůžu říct o prostředku knihy, kterého je samozřejmě nejvíc. Přijde mi, že se autor neskutečně opakuje... A už je to opravdu unavující, snaží se knihu natáhnout na co nejvíce stran a pak čteme pořád to stejné dokola, nudné pasáže o ničem, přitom je mohl věnovat úplně jiným věcem. Celý ten svět je opravdu skvěle vybudovaný, tudíž je to velká škoda, že zde autor nevyužívá jeho potenciálu naplno. Také se bojím závěrečného dílu, protože je zde tolik rozpracovaných linek, tudíž si neumím představit , že by je všechny dokázal v Jádru vyřešit, ale uvidíme. Čtvrtý díl hodnotím 3,5/5 a myslím, že byl o chlup lepší než třetí díl (i když jsou zde také velké rezervy).
Poté, co při vzájemném čestném souboji zmizeli Arlen Sedlák a Ahmann Jardir, je krasijský Trůn lebek prázdný a Jardirovi synové se každý svým způsobem ucházejí o následnictví. Jeden vytáhne dobývat nová území, druhý se pouští do boje s démony. Oba za sebou nechávají krev a slzy. Ostatně na druhé straně světa na tom nejsou o mnoho lépe, možná se jen neschovávají za Evejské náboženské zákony. Peter V. Brett začínal svou Démonskou sérii řadou divokých horských potůčků, kterým vtiskoval řád a sváděl je do řeky, která s každou další stránkou mohutněla, nabývala na majestátnosti a zpomalovala svůj tok v úrodné, žírné rovině. Už v předchozí knize tento kolos dospěl do delty a začal se rozlévat do šíře, drobit se na ospalá ramena, bažinaté tůňky a jezírka. V Trůnu lebek tento proces dále pokračuje. Díky zmizení dvou hlavních protagonistů se otevřel prostor pro všechny ostatní. Na jednu stranu je úžasné, kolik času a péče věnuje Brett rozvíjení osudů jednotlivých postav, na stranu druhou ho toto úsilí malinko svádí na scestí a dějovou linku zatočí do spirál, které nikde nezačínají a končí v nedohlednu. Ve chvíli, kdy je těch zákrut už příliš, nastupuje smršť násilí a bezuzdného zabíjení, které člověka strhne s sebou jen zcela výjimečně. Je tu pořád ještě hromada silných okamžiků, dechberoucích scén, jitření i uklidňování bušícího srdce, ale už se sem vkrádají i plochy nicoty.
V každém dalším díle kapitoly ze života Krasijců byli nudnější a nudnější. Škoda, první díl 2 díly byly super ale uz od druhého dílu to ma pro mě snižující kvalitu.
O úroveň lepší než předchozí díl, opět mám pocit, že se tam něco děje a příběh utíká a mě ho baví sledovat. Mohlo tam být víc kapitol s Arlenem, ale to si myslím, nechává autor na závěrečnou knihu. Takže hurá do toho :)
(SPOILER)
Začátek Trůnu lebek začíná opravdu slibně. Arlen a Jardir pospolu a začínají spřádat plány proti démonům. Pak ale následuje tradiční flashback. Tentokrát o Ašie, pro mě naprosto nezajímavé postavě. Průběh jejího výcviku byl často velmi podobný tomu Inevery v předchozím díle. Opravdu jsem ztratil zápal pro pokračování ve čtení, ale nemám ve zvyku nechávat knihy nedočtené.
Děj se naštěstí rychle vrací k podstatnému. Části s Krasijci jsou přesycené velkým množstvím jmen a titulů. Nicméně napětí a intriky kolem Trůnu lebek baví.
Ovšem mnohem záživnější jsou části okolo Leeshy. Tam se opravdu jde jen těžko od knížky odtrhnout. Příběh nabere grády v momentě, kdy se výprava z Kotliny vydá do Angiers. Úžasné jsou dialogy mezi Leeshou a Araine, pobaví bál pro Gareda a k bezmoci přivede utahující se smyčka nad Rojerem.
Závěr probíhá ve stylu Hry o trůny. Zemře nebývale velké množství hlavních postav a řada dalších má namále.
"Blíží se rojení."
Démonská série mě pořád hodně baví, ale od chvíle kdy se Kasijci snaží obsadit a podrobit si jih, začíná mě to trošku nudit. Vadí mi totiž jejich nulová sebereflexe a to jak jsou neschopní uznat ostatní. O zaslepenosti svým náboženstvím ani nemluvím. Naštěstí i tady se najdou výjimky a tak si to pořád dostatečně užívám. Líbí se mi, že autor vykresluje postavy tak, že vlastně nevíte jestli je máte rádi nebo je chcete proplesknout za jejich pitomé chování. Každý díl si stojí na vašem žebříčku oblíbenosti jinak. Ani o různé zákulisní boje a intriky není nouze, a dokonce se dostává prostoru i jiným postavám než jsme do teď byli zvyklí. Zkrátka a dobře, máme tu komplexní svět ve kterém je pořád na co se těšit.
IG: zrzi_cte
Z Bretta se stává brepta. Svůj příběh boje lidí proti jadrncům stále více komplikuje a rozmělňuje o další a další postavy a zápletky. Bohužel tak činí na úkor čtivosti, protože se děj zadrhává a napětí ztrácí. Navíc se začíná opakovat, jeho stylistické obraty jsou neměnné a postupně až hloupě používané. Používá časté popisy bojů, přičemž samotné bojové umění je čím dál více nesmyslně přeháněné do neskutečnosti. Uvěřitelnost jeho příběhu pro mě stále více klesá a tím se ztrácí chuť ke čtení. Celkově je pro mě 4. díl spíše zklamáním - Brett už jen protahuje svůj úspěch z prvních dílů. Trochu se obávám, že poslední díl bude ještě horší. 60%
Po rozvláčnějším předchozím díle to zase frčí. Krve, ichoru, údů bez těl je až dost, do toho spousta intrik, plánů, bojů, podrazů a zrad, ale také spojenectví, důvěry a pevného přítelství. Jako třešnička na dortu fajní mozkovci, Choť mě vyloženě baví. Zajímal by mě jeho osud mnohem víc, než je popsán.
Neskutečně brutální jízda, kterou jsem si užívala až do konce, až mi rozum nepobíral, kolik postav najednou umíralo.
Už se těším na poslední díl. :)
Začátek této série byl opravdu skvělý. Bylo to pro mě něco nového, napínavého, plného démonů, bojů a přežívání. Autor psal vše dost otevřeně a na rovinu. Nehledě na to, že se očividně vyžíval v dlouhém vypravování a zabíhání do velkých detailů. A tak s každou přibývající knihou přibývá i textu, děje a zvratů. Co podle mého ale sérii dost škodí, tak nástup Krasijců, což je taková obdoba Arabů. Jejich zvyklosti, krutost, slabá absence emocí a co hůř, neustálé náboženské kecání. Mnohdy jejich 'části' příběhu převládají, což je škoda. I druhá strana má co nabídnout.
V této knize je spousta momentů, které mě dost brzdily, nudily a otravovaly. Byly chvíle, kdy jsem i ty Krasijce zvládla, ale to spíše až v druhé polovině. Tentokrát se stala opravdu velká řada změn a důležitých okolností, bitvy, zrady a nejvíc asi to, jak se začali někteří obracet proti sobě. Závěr už byl opravdu šílený.
Takže, tato série mě baví. I přes některé pasáže či postavy, které bych raději vymazala nebo pokrátila. Přestože se ztrácím v pojmech. Přestože knihu čtu měsíc... Děje se tam toho opravdu hodně. A i když je to někdy boj, prokousat se všemi těmi pidi písmenky a nekonečnými stránkami, tak rozhodně dojdu do konce, protože musím vědět, jak to dopadne. Tohle je tak obsáhlý a komplexní svět, který jen tak někdo nevymyslí...
Po třetím díle byl tenhle díl jízda. Kapitoly jsem jednu po druhé hltala se zatajeným dechem.
Přibývající krutost, podivně se proměňující alagai, citové a morální problémy ustupující do pozadí a teror a masakr v dechberoucím finále. Mrtvých jak u Shakespeara. A hlavní postavy mizí jedna za druhou... I když jsem měla tento díl ve čtečce a četla jen příležitostně, neztrácela jsem přehled o postavách ani o dějových linkách. Velmi poutavé a návykové. Co budu dělat, až se vrátím z Jádra? :-o
Autorovy další knížky
| 2010 |  Tetovaný |
| 2010 | Pouštní Kopí |
| 2013 | Válka za bílého dne |
| 2015 | Trůn lebek |
| 2018 | Jádro |
V tomto díle se děj hodně stáčí k Leeshe a Rojerovi a lidem kolem nich. A také několika krasijcům, Abbanovi, Jayanovi atd. Arlena si čtenář moc neužije a bitvami s jadrnci vlastně také ne. Autor se snaží o každé postavě, která má určitý vliv na děj, říct alespoň to nejdůležitější, co ji formovalo, což není vždy zrovna nejzábavnější, ale později se většinou ukáže, PROČ to autor vůbec zmiňoval, díky čemuž i ty "méně" důležité postavy zmíněné na pá stránkách získávají v srdci čtenáře své místo. Ovšem na úkor těch hlavních. Je to skutečně hodně komplexní a méně postav by ději dalo rychlejší tempo. Ale nelituju jediného řádku navíc.
Ovšem ten konec? Sakra, co to bylo? Vyřazovací kolo před velkým finále? :-( Proč? Proč? PROČ???!!!