Den Trifidů
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/197/bmid_den-trifidu-65e21a7d53c5a.jpg
5
5757
5757
Když v roce 1951 vyšel poprvé Den trifidů, měl autor John Wyndham za sebou už řadu románů a povídek, s nimiž však literárně příliš neuspěl. I Den trifidů vycházel původně jen časopisecky na pokračování. Velký zájem čtenářů si však vynutil několik knižních vydání a způsobil, že se Wyndham věnoval již nastálo vědecko-fantastickému žánru. Román o tom, jak neznámý jev na nebi způsobí u většiny pozemšťanů slepotu a jak toho využijí průmyslové rostliny „trifidi“, které náhle vyvinou zcela nečekané vlastnosti a zaútočí na lidi, má v sobě dostatek prvků neobvyklostí, aby čtenáře přitahoval. Zároveň mu však nechybí onen wellsovský obecný pohled na život a jeho reálné jádro, které z fantastického příběhu činí podobenství o skutečném ohrožení přírody člověkem a člověka přírodou.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1999 , BB artOriginální název:
The Day of the Triffids, 1951
více info...
Přidat komentář
Výborná kniha. Ač sci-fi moc nemusím tahle mě naprosto dostala... Vede k hlubokému zamyšlení nad světem a smýšlením lidí. Je-li něco, co bych vytkla tak možná až moc překotný konec. Jinak naprosto boží. Doporučuji.
Ačkoli tento žánr příliš nevyhledávám. Kniha se mi moc líbila, nechybělo napětí i zvraty (o ty opravdu nebyla nouze). Kniha navíc i dnes stále vybízí k zamyšlení nad naší civilizací. Jediné, co mě hodně zklamalo byl konec, který byl podle mě hodně urychlený a navíc otevřený.
Přestože žánr sci-fi nevyhledávám, kniha mne oslovila. Vyznívá trochu zastarale, ale v tom dobrém slova smyslu. Nepůsobí tolik dramaticky, neobsahuje vyhrocené bojové scény, soustředí se na myšlenku, jak je naše zdánlivě vyspělá civilizace křehká a snadno se může jedním okamžikem zhroutit a vrátit o staletí zpět. Všechno je popisováno velmi věrohodně, autor řeší snahu o přežití v nových podmínkách realisticky a prakticky. Boje proti trifidům zde nemají vrch, jsou jen pozadím pro budování nového života. Tísnivě působí pocity hlavních postav z náhlé osamělosti, kdy již nejsou jen členy stáda a hledají nějaké souputníky pro vytvoření nové společnosti. Zajímaly by mne i další osudy komunity ostrova, popídím se po volném pokračování románu.
Katastrofy, apokalypsa, nikdy mě to nelákalo. Ale tato kniha se opravdu povedla. Četla jsem jedním dechem. SUPER
Lákají mě postkastrofické příběhy, ač mám poté nutkání si dělat zásoby ve sklepě ;)
Jedna z prvních knih tohoto žánru, která nastartovala moji zálibu a pitvání "co bude pak" Sledování chování lidí, hlavně z psychologického hlediska.
Super kniha. Viděla jsem i film, který byl slabým odvarem.
Kdysi dávno jsem ve školní lavici objevila koncept slohové práce Moje oblíbená kniha. Tak jsem díky neznámému spolužákovi " k Trifidům" přišla a jsem moc ráda. Sama bych si tuto knihu z knihovny určitě nevybrala. Mnoho pasáží je stále aktuálních.
Ke knize jsem přišel jako slepý k houslím a začal jsem ji číst bez jakýchkoliv očekávání. O to víc jsem byl nadšen, když jsem jí dočetl. Autor věrně zachytil obraz postapokalyptické společnosti, přičemž ústřední téma trifidů záměrně upozaďuje, čímž dává vyniknout dalším tématům o novém uspořádání světa, což knize neskutečným způsobem prospívá. Co mě doslova uchvátilo byly precizním způsobem vystavěné dialogy, což u knih tohoto ražení nebývá pravidlem. Ačkoliv by si kniha zasloužila možná trochu propracovanější závěr, celkový dojem z knihy zůstává více než pozitivní. Nemohu než doporučit.
Johnu Wyndhamovi se podařilo knihou zachytit paranoiu ze studené války a poprvé přišel s tématem globálního ohrožení lidstva. Roj meteoritů není náhodným jevem na obloze, ale odrazem válečné strategie umísťování bomb a biologických zbraní na oběžnou dráhu země. Ani trifidi, pohybu schopné rostliny, nejsou natolik vzdáleným tématem, zvlášť v naší době, kdy dochází ke genetickým úpravám rostlin a geneticky se modifikují také hospodářské plodiny. Wyndham živě rozvíjí příběh jednotlivce čelícího globální katastrofě v uvěřitelných detailech. Kam půjde hledat jídlo, jak dlouho mu vydrží, jak se obejde bez elektřiny a bez benzínu, jak bude pěstovat plodiny a jakým způsobem se vyrovná bez vymožeností lidské civilizace? Právě tyto detaily o návratu k základům lidské existence, nutnosti zorat půdu, obstarat si zvířectvo a vlastníma rukama si znovu vydobýt život, činí knihu velmi uvěřitelnou a platnou více než padesát let po jejím vydání.
Vlastním vydání z roku 1972 a pravidelně se k této knize vracím, neb se nedá
" očíst". Filmové zpracování bylo tristní.
Skvělá kniha, vřele doporučuji. Nelíbil se mi otevřený konec, jelikož jsem knihu četla jedním dechem, čekala jsem něco víc.
Klasika sci-fi, na které je lehce znát zub času. Ani ne tak stylem vyprávění, které je poutavé, spíš smýšlením postav i představě o ubírání se společnosti, která by se v dnešním světě chovala značně odlišně a předpokládám i sobečtěji.
Asi už jsem starý na takové knihy, ale tato kniha mě opravdu nebavila. Jediná zajímavá myšlenka celé knihy bylo poukázání na bezbrannost lidí, kteří oslepnou a na to, jak by se naše civilizace zhroutila, kdyby tento problém postihl většinu lidstva.
Bohužel si myslím, že celé téma je dnes již notně překonáno a za sebe bych na téma "rozdapdlá civilizace po katastrofě" doporučil raději Metro 2033 a 2035.
Nicméně nápad "trifid" jako takový špatný není, jen byl degradován na pouhou vizi kolébajících se kytek po loukách a šlehání jejich žahavým jazykem po živých tvorech
Pokud máte rádi sci-fi, určitě si knížku oblíbíte. Co oblíbíte, zamilujete si ji. Je až nepředstavitelně čtivá, což je dáno nejen akcí, která je servírována po kapkách v pravidelných intervalech, takže se na ní stanete doslova závislí, ale také tématem, které je nadčasové.
Je třeba zmínit, že budete vtaženi do děje, ani sami nebudete vědět jak. Někteří budou fandit trifidům, jiní Joselle či Billovi,... Každý si najde svého hrdinu a oblíbence. Je dost možné, že pokud dáte číst knihu kamarádovi, budete se v názoru, kdo z těch vašich nej je vážně ten nej, hodně lišit a dlouze diskutovat... A o tom to je: o diskuzi, přemýšlení a hlavně žádné válce.
Mason, Coker a Bradley ... do těchto postav vtiskl autor sve myšlenky a životní moudra ..."Neschopnost používat rozumu není žádná přednost, která by si zasloužila chvály, ale povážlivá mezera, ať už u chlapa nebo u ženské." Kniha se četla takřka sama, nepotrpim si na dlouhosahle popisování vseho možného, zde je více prostor k fantazii. Vřele doporučuji!
Nemůžu jinak, než dát pět z pěti a čestné místo v mojí knihovně.
Příběh se čte opravdu skvěle a donutí vás přemýšlet, jak byste se v takové postapokalypse zachovali vy sami. Donutí vás uvědomit si, jak důležitá vůbec společnost je. A trošku vás i donutí uvěřit, že někteří lidé se prostě nezmění.
John Wyndham, stejně jako trifid svým žahadlem, zasahuje přesně tam, kam chce a to je přímo do srdce. Alespoň do mého se trefil.
Výborná kniha, napínavá téměř až do konce, moc dobře se čte. Pro milovníky sfi-fi a utopií vřele doporučuji. Dobrá je i další Wyndhamova kniha Kukly.
Nicméně, když jsem ji teď četl podruhé, trochu mě tam zarazily dvě věci: za prvé, kam zmizelo tolik lidí - trifidi by je nedokázali "sníst" během pár dní a pochybuji, ze v tehdy možná 10 milionovém Londýně by všichni osleplí zůstali doma. A za druhé se mi nelíbilo, že nevidomí byli bráni jako naprosto neschopní.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
Ve školní lavici přestrojeno falešným obalem za učebnici přečteno za jediný den. Kritický náhled na společnost a její nešvary, zabalený do čtivého příběhu.