Den trifidů
John Wyndham Parkes Lucas Beynon Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/550544/bmid_den-trifidu.png
5
5779
5779
Postapokalyptická sci-fi The Day of the Triffids, Den trifidů, vyšla poprvé v roce 1951 a britský spisovatel John Wyndham se v osmačtyřiceti letech stal konečně slavným. Den trifidů čerpá z atmosféry doznívajícího traumatu druhé světové války a ovlivněn je zneklidňujícím obdobím války studené. A tak je Wyndhamův románový příběh možná více psychologickým než sci-fi románem. Román přeložil v roce 1971 nedávno zesnulý Jaroslav Kořán. Do té doby se o slavné knize mezi českými sci-fisty jen mluvilo ? pokud se samozřejmě nedostali k originálu. Dvacetiletý odstup a následné několikeré vydání svědčí o stálém čtenářském zájmu. Dnes už úsměvně působí skutečnost, že jakkoli si John Wyndham vybral za zemi původu člověkem vyšlechtěných trifidích monster Sovětský svaz, českému cenzoru se tehdy zdála vhodnější spíše Čína. A tak to taky ve většině následujících reedic zůstalo. Rozhlasová úprava vychází z odeonského vydání z roku 1990, které respektuje původní překlad Jaroslava Kořána. Čte Norbert Lichý.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2016
,
Radioservis
Originální název:
The Day of the Triffids, 1951
Interpreti: Norbert Lichý
více info...
Přidat komentář
Naozajstná lahôdka zo žánru klasického sci-fi. Túto knižku som už raz čítal pred viacerými rokmi, teraz s odstupom toľkých rokov som ju zdolal opäť, nové dojmy, nová kvalita. Niet asi už viac čo dodať. Hlboko sa skláňam pred týmto majstrovským dielom a vrhám sa na voľné pokračovanie Noc Triffidu, tentoraz z pera Simona Clarka... Pevne dúfam, že to bude stáť zato...
Tuhle knihu miluji již od doby,kdy jsem jí prvně četl někdy v sedmdesátých letech.Děj je napínavý a strhující a pokud se nad ním člověk zamyslí,není tak nereálný,co se týká zničení lidstva.Mám i film,který ale bohužel nedosahuje knize ani po kolena.
Sci-fi moc nemusím a přesto je tohle má nejoblíbenější kniha. Absolutní bomba, doporučuju přečtení víc než stoprocentně!
Jedna z nejlepších science fiction knih a zasloužená legenda. V dnešní době bombastických akčních příběhů a vykonstruovaných dějových zvratů je radost dostat do ruky knížku, která vás strhne atmosférou. Ve Dni Trifidů skoro vůbec nejde o nějaké chodící vraždící rostlinky, ale spíše o psychologii postav, lidské hodnoty a chování přeživších. Právě těm klade autor mimořádný důraz a asi i proto se mi román tolik líbil. Je to hluboká a působivá kniha, která v sobě skrývá více myšlenek, než se na první pohled může zdát. A taky nutí k zamyšlení. Ke kladům bych navíc přidal skvělý vypravěčský styl a působivé popisy pustnoucí Země.
Těžká klasika.
Komentář obsahuje drobné spoilery. Jelikož je vědecko-fantastická literatura moji zálibou, nemohl jsem o Dni Trifidů už dávno neslyšet. Nejsem ovšem zas takový knihomol, abych stihl za svůj život přečíst všechny knížky, o kterých se říká, že jsou dobré. Proto se mi jeden z milníků žánru dostal do rukou až nyní, ale nikoli jen náhodou. Komiksový původ mi přišel patrný od začátku do cca poloviny knihy, kde se projevuje především v epizodnosti jednotlivých kapitol. V tomto místě jsem si uvědomoval, že v rukou mám přes půl století starou knihu a můj přístup k ní byl poměrně chladný. Teprve až po přečtení sice zajímavého, ale nepříliš výrazného úvodu, mě titul opravdu chytl. Příběh ani tak negraduje do akčnosti a zběsilých zvratů, jako do hloubky psychologických a sociálních problémů, přestože si stále udržuje své tempo.
Tato druhá tvář knihy je také mnohem nadčasovější a předkládá stále aktuální témata, přičemž se naprosto vytrácí dojem něčeho starého, či naivního. V tomto ohledu mi připomněla můj milovaný Malevil. Trošičku zklamán jsem byl závěrem, ze kterého jsem vycítil jakousi autorovu nechuť zabývat se příběhem svých postav byť jen o špetku déle. Odkaz na neexistující „skvělé dějiny kolonie z pera Elspeth Caryové“ je přece jen hodně slabá tečka za výborným psychologickým sci-fi dramatem. Většina zajímavých postav také zrovna nedostala příliš prostoru a v příběhu tak ze zpětného pohledu fungují trochu samoúčelně. Přes tyto chybky je kniha velmi čtivá, téma stále atraktivní a do velké míry i originální. Pokud Vás ústřední téma z nějakého důvodu odrazuje od přečtení, děláte velkou chybu. Den Trifidů není totiž ani tak o hrozbě vyfantazírovaných rostlin, ale o naprosto reálné hrozbě vycházejících z nás - lidí.
Tahle kniha je prostě úžasná, originální nápad a jeho skvělé zpracování nemůže znamenat nic jiného, než dobře strávené odpoledne
Kniha je výborná a bezkonkureční. Četla jsem jí již několikrát. Film mě bohužel zklamal.....prostě není nad knihu.
Před mnoha lety to byla má první sci-fi kniha a hned mne uchvátila. Právě dnes dávají druhý díl filmu Den Trifidů. Není to špatné ... ale kniha je většinou vždy lepší. Budu si muset knihu znovu přečíst.
Dobrá sci-fi.Ani mně nevadilo,že se jedná o chodící kytky.Nejsem fanda "čistých" sci-fi,ale tahle se mně moc líbila.Vlastně je to jedna z nejlepších knížek tohoto žánru,které jsem četl.Takže i když jsem možná trochu naivně čekal nic moc zábavu,nakonec jsem byl příjemně překvapen a dávám 4 hvězdy.
„Když se probudíte v den, o kterém náhodou víte, že je to středa, a všechno kolem připomíná neděli, začnete tušit, že něco není v pořádku.“
Četl jsem ještě na základní škole. Po letech jsem si musel koupit nové vydání. Je to jedna z prvních sci-fi knih co jsem četl a jedna z prvních knih, které nasměřovali můj oblíbený žánr :)
Poprvé jsem ji četla velmi dávno a teď se mi dostala do rukou znovu a zjišťuji, že se mi líbila tehdy i dnes
Jedna z prvních sci-fi, kterou jsem četla, po letech jsem se k ní opět ráda vrátila. Doporučuji i dnešním čtenářům a doporučuji i volné pokračování od Simona Clarka Noc Trifidů.
Bezvadná kniha.Když se člověk zamyslí,mohlo by to tak nějak s lidmi dopadnout.
Po psychologické stránce dobře odvedený sci-fi příběh. Ačkoli jsem měl zpočátku malý předsudek, že mě nemohou zaujmout nějaké "chodící rostliny", přesto jsem se do příběhu začetl a musím uznat, že mě kniha dostala. Následné pokračování (Noc trifidů od Simona Clarka) už se veze trochu na vlně zajímavého nápadu, ale nedosahuje kvalit Wyndhamova díla, které je víc psychologické.
Skvělá knížka od které jsem se alespoň já strašně nerada odpoutávala!Doporučuji!;)
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno klasicismus invaze slepota rozhlasové zpracování sci-fi zfilmováno – TV seriál postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2014 |  Den trifidů |
| 1992 | Kukly |
| 1996 |  Pavučina |
| 1994 | Midwichské kukačky |
| 1992 | Chocky |
[095/11] Vždy mě hrozně bavilo listovat klasikami horory nebo science fiction a hledat základy dnešní trapné vykradačské americké kinematografie spadající převážně do žánrů katastrofických (atd.) a hororových/thrillerových. To co se zdá hloupé a absurdní v samotných snímcích pak působí vcelku logicky v tematicky podobné literatuře a rozhodně to v ten moment nechcete autorům omlátit o hlavy. To, čemu se na filmových plátnech vysmívám a dává mi záminky házet popcorn na rozsvícené plátno a důvody proč tento rozhýbaný žánr považovat za tvorbu lidí z jiné planety, se na papíře dokáže velmi dobře obhájit samo a já už nevidím jenom povrchní choré zelené mozky a prsaté krasotinky s vyteklou šedou kůrou mozkovou a absencí podprsenky pod roztrhaným bílým tričkem, nejlépe mokrým a špinavým.
Když si člověk uvědomí, že kniha byla napsána v první polovině dvacátého století a převede děj do relativní přítomnosti, zjistí, že je příběh do jisté míry naprosto nadčasový. Jistě, zbraně proti trifidům by musely mít daleko více vychytávek, aby to na nás působilo více autentičně vzhledem k tomu, že lidská fantazie se od té doby zase s hranicemi posunula dál, až někde na druhý konec vesmíru, ale stejně to nic nemění na tom, že tento příběh svůj zamýšlený účel naprosto splnil. Dnes sice není zrovna v popředí téma celosvětové slepoty, která dohání lidi k šílenství a páchání násilností na těch šťastnějších z nich, ale nahraďme to zombie estrádou a běháním nahatých nemrtvých po lesích, luzích a hájích, kteří na sebe přenesou i zabijáckou funkcí trifidů a máme tu ‚28 dní poté‘ se skupinkou vojáků místo přeživších civilistů.
Tento příběh je ale mnohem lepší, protože veškerý děj nestaví jen a pouze na jediné hrozbě. Máme tu trifidy, kteří klamou svým stonkem, ale máme tu i lidskou psychiku, která pracuje jako zběsilá. Otázky morálky a cti. Otázky platnosti a funkčnosti výchovy za kritických situací. Otázky lidské společnosti tak typických pro vyspělé země. Samé otázky, na které si odpověď každý musí zvolit sám i přes fakt, že to rozhodnutí se ne vždy může shodovat s ubíjejícím stresovým pocitem v srdečních chlopních a že každého jedince to může pronásledovat až do konce svých dnů. No, ale každý jednou za čas dělá rozhodnutí, které se mu sice nelíbí, ale nic s tím nenadělá.
Když postavy přemýšlí, je to logické a realistické. Když mluví, je to přirozené. Když jednají, mají pro jednání dostatek argumentů a umí si vše odůvodnit. Nikdo příliš nevyšiluje, ale při tom to stále páchne stresem a nervozitou. Líbilo se mi to. Prostě se mi to líbilo a jak. Základní pilíře science fiction mají něco do sebe a rozhodně se to nedá považovat za četbu lacinou, ne-li nehodnotnou. A může to znít hloupě, ale nejděsivější byla představa problematiky opětovného zalidňování planety. Každých cca deset měsíců (berme v potaz i zotavování) rodit malého pazgřivce pro zachování lidstva a nemít pořádná sedativa… No… to by bylo na dlouhou polemiku a možná šílenství.