Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/474808/bmid_denicek-moderniho-fotra-aneb-proc-b-xQg-474808.jpg
3
1466
1466
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Když se měl Dominiku Landsman stát poprvé otcem, rozhodl se, že si založí blog, na němž by pravdivě – a toto slovo zdůrazněme! – popisoval strasti a slasti „obyčejného“ chlápka odvedle, jemuž se právě narodil syn. Zprvu nezúčastněný fotr, který miminko zažívá tak trochu zdálky, se brzy stává „otcem na mateřské dovolené“ a tím také začíná boj o přežití obou a zachování rodinného blaha. Nutno říct, že synek Čeněk je dítě velmi činorodé, ale také destruktivní a každý potomkův pokrok většinou odnese vyčerpaný tatínek jizvami na duši i na těle. Hlavní je, že dítě prospívá, ať už to stojí, co to stojí. Z blogu se následně stala kniha, která se dočkala několika volných pokračování – a v roce 2021 je do kin uveden i film režiséra Jana Haluzi s Terezou Rambou a Jiřím Mádlem v hlavních rolích.... celý text
Přidat komentář
Za mě zajímavá a vtipně napsaná kniha o tom, jak může být vnímán příchod nového člena rodiny ... byla to zábava :)
Výzva a spojeno s tím, na co se už dlouho chystám - takový byl můj plán. Moc jsem se těšila, protože blog mám moc ráda...no a tak jsem teď zklamaná, protože jsem čekala něco víc. Párkrát jsem se zasmála, to ano... Ale teda ke konci už jsem tlačila text očima a říkala si, ať už to je za mnou. Nebudu popírat, jsem z toho taková nedodělaná... Očekávání nenaplněno a ostatní díly číst nebudu - ikdyž normálně trpím obsesí všechno dočíst i přes hrůznost publikovaného :)
Naprostá jazyková dokonalost v duchu toho nejlepšího Šimka a Grossmana. Trochu tam vidím i odlehčenost (ne dialekt pochopitelně) Ostravaka a tematicky to připomíná Prevíta. Úžasný mix všeho. Uvěřitelný popis vždy lehce vyšperkovaným něčím přehnaným, ale jen tak přehnaným, aby to za určitých okolností stále mohlo být skutečné. Časem si určitě dám i další díly. Landsmann prostě umí.
za mě super! s Dominikem jsme si jako děti posílali dopisy. už tenkrát v něm to psané slovo prostě bylo. Samozřejmě, že jsou věci, které jsou přitažené za vlasy,ale co si budeme povídat, měl to být jistě záměr. Protože mám Dominikovo dopisy ještě pořád schované, jeho knihu jsem prostě potřebovala. dávám 5 hvězd, ani ne tak za dílo jako takové,ale za nápady a pojetí, protože věřím, že i když my ženy dokážeme kriticky říct, že tak to přece nefunguje, tak když jsem četla pasáže manželovi, tak ten se smál od ucha k uchu.
Přiznám se, že jsem se do této knihy pustil jen z důvodu knižní výzvy. A přestože se jedná o útlou knížku, docela mi trvalo se jí prokousat. Autor se snažil být za každou cenu vtipný v každé větě a většinou mu to nevyšlo. Ale pravda je taková, že jsem se asi pětkrát zasmál. Proto dám jednu hvězdu, ale tenhle typ knih asi nebude pro mě. Pokud bych mohl doporučit podobné humorné téma, i když přesně z opačného pohledu, tak Prevítem snadno a rychle je klasika, která funguje i po několika přečteních.
Nevím, jaký byl původní záměr, ale na mě kniha působila jako slušná antikoncepce :D. Taky pevně doufám, že většina byla psaná s velkou nadsázkou. Vtipná mi kniha přišla tak napůl, něco bylo lepší a něco o ničem. Taky bych ji o pár úvah, o dopisy ježíškovi nebo návod na použití dítěte, zkrátila. To bylo dle mě zbytečné. Ale jelikož celkově je to fajn oddechovka, a další dva díly se mi taky hodí do čtenářské výzvy, pouštím se dál.
Pár dobrých vtipů nepřeváží trapnost těch ostatních. Mám děti, moji známí mají děti, občas se tam najde nějaký ten Čeněk... Ale aby dítě do jednoho roku furt jen blilo... Ne.
Trošku přestřelené, ale zasmála jsem se a k humorným knihám to patří, takže účel splněn. Akorát tak posledních 50 stran už mě nebavilo, opakovaly se situace i slova a už to nepřinášelo nic nového.
Upřímně lituju, že jsem tu knihu koupila. Situace popsané v knize jsou vyhnané do extrému...
Přílišná snaha o vtip v každé větě, která vyústila v bizarní dílo typického muže.
Přečteno rychle, snadno ale s lehkým sebezapřením. Spousta situací mi přišla spíše k pláči než k smíchu. Opravdu doufám, že jsou jen přibarveny pro literární svět a ve skutečnosti to všechno bylo trochu jinak.
První polovinu jsem se bavila. Super oddych. Ale ve druhé půlce mi přišlo, že každý odstavec končil větou “Čeněk se poblil” - druhá půlka - ať už to mám dočtené.
Úplná degradace snad ani ne, ale že bych to považovala za knihu roku, to fakt ne. Možná, jako čtení do ordinace k zubaři, kdy potřebujete uklidnit nervovou soustavu a nečekáte, že vám čtení něco přinese, to možná ano, ale to je asi tak všechno. Někdy jsem se zarazila sama nad sebou, jaké blbosti se to směji. Doporučení... snad jen když budou mít v knihovně prázdniny, jinak bych se do čtení nepouštěla.
Oddychovka, při které se na mě lidé v autobuse při cestě do práce otáčeli, jak jsem se upřímně smál.
Je to sice místy přetažené za vlasy, vyhnané ad absurdum, ale v základu uvěřitelné.
Je fajn si říct "chlapi sobě a po svém".
Kniha je psaná humorně, člověk se u ní pobaví. Prostě taková odpočinková literatura.
Štítky knihy
humor zfilmováno výchova otcovství rodičovství humoristické romány rodiče a děti
Oddychová knížečka, ideální k moři.Myslím, že každá čtenářka v ní najde kus své "životní opory" .