Denník moderného fotra
Dominik Landsman
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/311512/bmid_dennik-moderneho-fotra-LUC-311512.jpg
3
1471
1471
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Už od útleho veku som chcel byť otcom. V škole všetci chceli byť kozmonautmi, policajtmi alebo princeznami (dokonca aj môj kamarát Vašo chcel byť princeznou). Ja však nie. Ja som chcel byť otcom. Pýtali sa ma: „A naozaj nechceš byť kozmonautom?“ Moja odpoveď znela vždy rezolútne NIE a stále som im opakoval, že budem otcom. Roky plynuli, prešiel som klasickým vzdelávacím procesom. Základnú školu som bral ako nutné zlo, ktoré musím pretrpieť, aby som si ako otec dokázal spočítať, koľko mám detí. Na strednej som sa trochu oťukal a začal zháňať matky k svojim deťom. Prekvapivo som ale žiadnu spolužiačku neprehovoril. Keďže žiadna vysoká škola odbor „otcovstvo“ neponúkala, musel som ísť na jeden z tradičných odborov a dúfať, že ho nikdy nepoužijem. Svojho sna byť otcom som sa nehodlal vzdať. A pár rokov po škole to prišlo. Stal som sa otcom. Paráda. Som otcom už skoro dva roky a keď sa ohliadnem, radšej by som bol tým kozmonautom.... celý text
Přidat komentář
Od téhle knížky jsem očekávala opravdu ranec vtipů na základě přečtení několika příspěvků autora, které zvřejnil na FB. Bohužel, moje očekávání Moderní fotr absolutně nesplnil. Zasmála jsem se všehovšudy třikrát a do konce jsem ji dočetla jen proto, že neumím odložit nedočtenou knihu:-) Možná mě dílo nudilo z důvodu, že nemám děti. Nebo proto, že je to jen prostý popis toho, co dítě dělá 24/7 a autor tlačil na pilu a chtěl být za každou cenu vtipný. Bohužel to dopadlo tak, že je to spíš trapné.
Na knížku jsem se opravdu těšila, ale bohužel jsem lehce zklamaná. Je pravda, že jsem se při čtení lehce usmívala, ale to bylo vše. Přišlo mi, že autor se snaží být vtipný za každou cenu, což bylo spíše ke škodě knihy...
„Odborníci doporučují několik druhů úchopů mimin. Klokánka, tygříka a podobné nesmysly. Až se člověk diví, jak lidstvo mohlo vůbec přežít, když v minulosti odborníci nebyli a zmatení rodiče nosili mimina držíce je za nohu, za ucho anebo je tahali na laně za povozem po zemi. Nejspíš si tygříka párkrát vyzkoušíte a pak dítě vezmete normálně do náruče s tím, že mu podepřete hlavu. Mimino je chcípák, co nemá žádné svaly, takže hlavu vůbec neudrží. Když ho vezmete bez podpěry hlavy, tak mu klinkne dolů a je hotovo. Hlavička mu upadne a vy budete dlouho bez sexu.“
Praktické poznatky v kombinaci s černohumorným přeháněním, fajn. Přesně tohle jsem v současné době potřebovala – nenáročné, poklesle vtipné, odpočinkové. Pokud tedy zrovna nemáte či nečekáte potomka bez schopnosti postarat se o sebe jakž-takž samostatně. Potom váš smích bude možná trochu hořký až hysterický. Jestliže jste se zatím nestihli rozmnožit, tato kniha je dokonalou antikoncepcí.
Vlastně to není tak dávno, co jsem "Deníček moderního fotra" četla poprvé: necelých sedm let. Krátce před tím, než skřítě předčasně usoudilo, že je v mé děloze těsno a nuda, pročež jsem se poprvé (a doufám i naposled) svezla s patřičným rámusem záchrankou rovnou pod kudlu. Následně propuklo v knize popisované martýrium řevu a nevyspání, akorát toho blití a posrávání skrz naskrz nebylo tak enormní množství. Značnou výhodou děvčátek je absence vodotrysků.
Druhá polovina knížky trpěla syndromem „to už tady bylo“, případně „teď zase zazní / stane se tohle“. Tentýž humor zkrátka nezabírá stejně, když je čtenář konstantně vystavován podobným situacím a slovním obratům. Přinejmenším smršť zvratků, moči a exkremetů měla být zredukována.
Kolik podělaných plen autorovi přihrát? Tři jsou asi málo, čtyři jistě moc, ale je to prvotina, tudíž zaokrouhlím nahoru: 70%
Musím říct, že přesto, že příspěvky na FB a dříve na blogu mě bavili, tak toto bylo docela zklamání. Asi to bude tím, že jsem ji přečetla naráz za jedno odpoledne, bylo by lepší číst pokaždé jen pár kapitol.
Chvílemi vtipné, nenáročné čtení.
Dominika Landsmana znám jako autora krátkých satirických textů, ale k téhle jeho knížce jsem se dostal spíše shodou okolností. Asi bych ji spíše doporučil číst lidem, kteří buď ještě nemají děti nebo už si moc nepamatují, jaké to bylo, když byly jejich děti malé. Čtení v době, kdy máte doma dítě ve věku Čeňka (hlavní postavy knihy), může přinést zvláštní směsici pocitů, kdy se nemůžete rozhodnout, jestli je ten text z větší části vtipný nebo trapný, a kdy přemýšlíte, jak moc realistické některé pasáže mohou být a čeho se tudíž máte v následujících měsících tiše obávat ;)
Dávkoval som si ju ako lieky pred spaním.
Zábavná knížka, ktorá zo začiatku poučila, neskôr aj pobavila, s humorom, čo sa v rodine s novorodencom dá zažiť.
Myslím, že humor, který autor prezentuje na svém blogu nebo sociálních sítích, je mnohem stravitelnější a vtipnější než kniha samotná. Vyloženě brak k zahození to není, ale v určitých chvílích autor tlačí na pilu a snaží se být za každou cenu vtipný a stane se naprostý opak.
Kniha není špatná, ale...
Nejspíše ji jako bezdětná nedokážu náležitě docenit.
Již poněkolikáté jsem se přesvědčila, že tento typ humoru na mě úplně nepůsobí.
To co funguje na blogu/sociální síti, když se dávkuje postupně, může nakonec v knižní podobě vyznít trochu jinak.
Přesto... Vím, že až přijde čas, tak možná sáhnu i po další autorově knize
Tak nějak nevím…
Nečetlo se to úplně nejhůř, ale jednou stačilo…
Ani nevím, jestli budu někdy pokračovat…
Tak od této knihy jsem upřímně čekal víc. Pobavil jsem se, několikrát se i nahlas zasmál, ale po pár kapitolách mě autorův příliš umělý a nucený humor omrzel. Číst dál už vlastně ani není nutné, protože zjistíte, že ať se v knize stane cokoli, vždy to skončí stejně: dítě se pos**e. Další díly už nedám, ale jsem zvědavý na film.
Knížka mě neskutečně pobavila, protože mám rád trochu černější a až groteskní humor (viz třeba Vaněk-Úvalský nebo Jiří Charvát). Jelikož se nám každou chvíli vyskytne v bytě malý Hyaenodon, jsem zvědav, jak moc si budu s vypravěčem podobný. Na druhou stranu, "mateřská" mě nečeká, takže co já vím...
Za mňa sklamanie. Ale ak máte radi humor (miestami trochu nekorektný, cez čiaru) a ako bonus aj svoje vlastné deti, určite sa dobre pobavíte. Humor Dominika Landsmana je špecifický, zrejme nie pre každého, ale rozhodne táto kniha stojí za prečítanie.
Přečteno až po shlédnutí filmu ...
Styl psaní mi úplně neseděl , ale je to tenká knížka , takže přelouskáno velmi rychle ...
Asi další pokračování už nechci číst...
No, na pocuvanie audia dobre. Po vypocuti som celkom rad ze nemam decko :) Maly Landsman bud grckal, kadil, alebo slintal. Akoze toto autorovi nevycitam, kniha celkom dobra ako dokument muzskeho pohladu na materstvo a batoliace sa decka. Sileny humor nemusel az tak tlacit na pilu, obcas to tahalo usi. Je mozne ze si vypocujem pokracovanie, sam so sebou uzatvaram stavku ci to dieta bude normalne. :) (zartujem, neboli sme inaksi) Ale som presvedceny ze zeny opisuju detstvo a materstvo inak. Ale to ma az tak nezaujima. V prvom rade som po knihe siahol ako po humornej literature a to ma trosku sklamala. Ale tak akoze da sa. Viete, mal som kamarata co sa v kazdej vete snazil byt vtipny. A obcas aj naozaj bol. Len nechces s nim byt kazdy den alebo pracovat s nim. Bozie utrpenie mat kolegu takeho estradneho humoristu :) Menej humoru, viac uprimnej chlapskej spovede, a bolo by to eno-nuno.
Je pravda, že som sa asi 3-4x nahlas zasmiala, ale zvyšok knihy bol písaný humorom nasilu, až to bolo trápne.. Nepotrebovala som to čítať, strata času.
Pamatuju blogové éry, kdy se tato kniha ještě publikovala na internetu. Ano, humoru ani moje smíchuvzdornost neodolá a ačkoliv potomky nemám, dokážu se krásně vcítit do kůže moderního fotra. Moc se těším až to porovnám s filmem. )no porvnám -spíš až se nafilm podívám ;) )
Asi jsem od knihy měla kvůli popularitě velká očekávání a jak tomu pak bývá, byla jsem celkem zklamaná. Tím,ze ale zrovna mám půlročního chlapečka, našla jsem se (potažmo manžela a syna) v několika situacích a bavila se. Knihu tedy beru tak 50:50 a jsem zvědavá na film
Tak tohle nebyl humor pro mě. Chvílemi jsem nevěděla, jestli tohle autor myslí vážně. Asi je to v současné době tak nějak moderní, a může to někoho zřejmě oslovit, ale mně to přišlo trapné. Nedočteno.
Prvních pár kapitol jsem se docela bavila, ale postupně mi to přišlo pořád to samé dokola a humor mi přišel spíše už trapný. Dočetla jsem jen s velkým sebezapřením.
Dlouho jsem se tak nenasmála.
Taková oddychovka u které nemusí člověk přemýšlet :-)