Adrian Mole – Léta v divočině
Sue Townsend
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69101/deniky-adriana-molea-69101.jpg
4
215
215
Deníky Adriana Molea série
< 4. díl >
Čtvrté pokračování populárních deníků věčného smolaře a outsidera Adriana Molea zastihuje našeho antihrdinu mezi 1. lednem 1991 a 15. dubnem 1992, tedy v době, kdy třiadvacetiletý Adrian čelil nepřebernému množství osobních problémů a trápení: milovaná Pandora se provdala za bisexuála a Adriana už nemíní nadále trpět v šatně svého bytu, jeho šéf na Oxfordu jej podezírá (právem), že pro svou práci není dostatečně kvalifikován, rozvedení rodiče si (zřejmě v nějakém pominutí smyslů) vybrali naprosto nevhodné životní partnery, Adriánův zbrusu nový plnovous se nikomu nelíbí, a místo aby imponoval dívkám, magicky přitahuje jen míchaná vajíčka, Bertu Baxterovi je sto, odmítá umřít a nepřestává vyžadovat stříhání nehtů (i u nohou!), první román se nedaří a nedaří, zatímco úhlavní nepřítel Barry Kent píše bestsellery! Kdy to všechno skončí?... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Příběhy
Vydáno: 2011 , Mladá frontaOriginální název:
Adrian Mole: The Wilderness Years, 1993
více info...
Přidat komentář
" 'Jářku! Copak to tu máme za božího tvorečka?' zahýkal Twyselton-Fife."
A já hýkám s ním nad dokonalostí každé hlášky každého dne. Adrian v nejlepší formě!
Po minulém díle velmi příjemné překvapení. Adrianovi je 23 a je to ještě větší loser než dřív. Na začátku knihy je to dokonce tak do očí bijící, že jsem se několikrát přistihl nad myšlenkou začít na toho člověka hlasitě křičet, jenže on by mi nejspíš odpověděl nějakou premoudřelou frází a pak by mě ve svém románu Hle.. nechal trpět. Pak Adrian postupně padne na dno, někoho potká, zase ztratí, zase někoho potká, trochu absurdně cestuje... Já bych nerad spoileroval, tahle knížka si to nezaslouží.
Nejhorší na tom všem je, že jsem právě zjistil, že žiju ve lži. Myslel jsem, že jsou Léta v divočině poslední. A ono ne, takže jdu shánět Léta u kapučina..
Ten Adrian... zase mě dostal, zase trochu jinak, ale pořád dobrá zábava. Byla jsem i napnutá, jak to celé dopadne. A když se dělo něco vážného - dostavilo se i skoro dojetí, tak dobře (a nadčasově, jak už napsal jeden uživatel přede mnou) to paní Sue Townsend napsala. A jako odměna za trochu "dospělejší" díl série - Sporg z Kronku :)
V jednu chvíli jsem se opravdu musel smát nahlas. A to když Adrian píše knihu, kde hlavní hrdina začne psát knihu. Adrian ale svou knihu nemůže dokončit, dokud nebude dokončený příběh knihy v knize. A tento příběh knihy v knize končí tak, že hrdina knihy v knize začne psát knihu :-D Inception jak vyšitej :-D
super kniha, líbí se mi, jak autor dokázal ztvárnit svým životem zajímavého hrdinu
Ano! Paráda! Stále stejně dobré, ne-li lepší, jako předchozí díly. Tato kniha (knihy) mají jednu výhodu, aspoň podle mě. A to, že nestárnou. Je to napsaný v roce 1993 a já se u toho bavím v roce 2021 :) Adrian je prostě ňouma :) A člověk ho vlastně musí milovat. Protože jinak to prostě nejde :) Dám si nyní pár týdnů pauzu a po čase se vrhnu na "pětku". Časová osa se opět posouvá, tak jsem zvědavej :)
Kniha jsem našla na zastávce v knihobudce. Nevěděla jsem, že je to 4.díl série. Začátek byl zábavný, prostředek nudný a depresivní a od návštěvy Londýna jsem to dočetla až do konce. Konec se mi líbil. Ostatní díly asi číst nebudu.
Jestli někdy vyjde Hle! Rovné kopce domoviny, určitě to číst nebudu :-)
Grobián se v restauraci objevil opilý a rozvášněný a pokračoval tím, že vyhodil Luigiho, Roberta a všechny zaměstnance kuchyně mimo mě. „Ty můžeš zůstat, Adriane,“ řekl. „Jseš zrovna takovej zasranej packal jako já.“
Po dvou desítkách let (fakt, nekecám) jsem se vrátila k inteligentnímu outsideru Adrianovi. Tak ho v paměti mám, ale teď dumám: mám vzpomínky těmi léty zkreslené, nebo už v předchozích dílech byl tak trapný, nedůvtipný, neempatický, hyperkritický, netaktní a vtipný spíš jen mimoděk? Jestli ano, tehdy jsem to brala, protože (jéžkovy voči, která matka by si to nepamatovala?!) to k puberťákovi patří. U čtyřiadvacetiletého muže jsem se musela chvíli na jeho příšernou povahu snažit přistoupit; podařilo se. Půl hvězdičky navrch za Adrianův román (děsivý), ve kterém hlavní hrdina píše román (vtipný)! Dobrý konec, ale - protože mě tenhle díl od dalších neodradil - je mi jasné, že ten „zasranej packal“ zůstane označení věrný.
Jak napsal "Patapuf" u dalšího dílu " je to mimoň, ale mám ho rád", takže asi tak.
Citace:" Snesu hlídání tří dětí, čtyři dny v týdnu? ... Když mě Christian. viděl jak knížku (Bílý hotel) vyndávám z tašky, povytáhl obočí a řekl :" Nenechávejte to tady ležet. Alpha přečte, na co přijde."
"V četbě byste měl své děti podporovat," řekl jsem.
"Bílý hotel je trochu silný kafe pro dítě, které ještě věří, že na konci zahrady bydlí dobré víly," odpálil Christian.
Musím říct, že mě to překvapilo. Včera jsem se byl na konci podívat. Je tam spousta rezavějících hraček a zapáchající kompost. Určitě to nevypadá na Říši víl.
Nechal jsem "Hle" (svůj rozepsaný román) ležet přes noc v kuchyni na stole. ...když ráno Alpha řekla:" Na straně čtyři máš chybu ve slově 'vzpomněl' . Píše se to m-n-ě."
Jestli něco nesnáším, tak je to předčasně vyspělé dítě. Je to hrozně nepřirozené. Byl jsem v pokušení říct Alphě, že by se každá víla, která se rozhodne žít v tom pekelném svinčíku na konci zahrady, měla nechat očkovat proti tetanu, ale neudělal jsem to. "
Potěšení.
Pokračování deníku jednoho britského smolaře, opět jsem přečetla jedním dechem. Nemyslím, že by byla kniha výrazně slabší, než první díl, zkrátka jen popisuje ranou dospělost a problémy s ní související, takže je to maličko smutnější a humorných situací není tolik, ale to mi nevadilo, jelikož je kniha psána stejným sarkasticko - depresivně - popisným stylem, jako předchozí, čímž si mě autorka už před lety získala. Opět bych v některých pasážích Adrianovi nejradši uštědřila pár facek, aby se koukal probrat a jeho neschopnost interagovat s okolním světem byla na nervy jdoucí, jinde mi ho bylo líto, jinde jsem ho naprosto chápala. Kniha končí celkem otevřeně a nadějně. Vzbuzuje ve čtenáři dojem, že Adrian možná konečně našel sám sebe i spřízněnou duši, ale dle anotace další knihy mám tušení, že to zase nebude tak jednoduché. Stejně mu budu držet palce a ráda si přečtu další díl. Doporučuji všem, komu deníkové knihy vyhovují a koho zajímá, jak se dospělý Adrian pere se životem stylem sobě vlastním.
Slabší než první díl, ale pořád to celkem funguje. Jen mi přijde, že je Adrian trochu moc velký loser a psychopat
Pravdivá zpověď mě moc nezaujala a už jsem nad Adrianem málem zlomila hůl. Nicméně jsem se odvážila i na tento díl a je rozhodně lepší. Jako dospělý mě holt Adrian už tolik nebaví...
S Adrianem Molem je to těžké, když je ho hodně, začne po chvíli stereotypní deníkové schéma nudit. Když je ale dávkován v rozumné míře, s dostatečným časovým odstupem, nacházím v něm vždycky něco, co pobaví, rozesměje a přinutí knihu přečíst na posezení.
Pobavila jsem se, místy mi to přišlo na "jedno brdo", ale nakonec jsem knihu neodložila.
Čím dál tím víc se mě Adrian dostává pod kůži... neuvěřitelně odpočinkové čtení...
Kvalita na urovni predchoziho dilu. konecne se Adrian trochu rozhoupal do zivota. :-) a taky jsem zjistil, ze mi Adrian pripomina jednu serialovou postavu - Sheldona Coopera z Big bang theory. :-)
O ždibíček slabší než úvodní díl ale stále parádní čtení u kterého se člověk zasměje. Jen ty romány v románun jsou trošku nudnější ale to je feature ne bug. XD
Kniha se mi líbila, ale nepřišla mi tak dobrá jako první dva z Adrinových deníků. Jinak je to ale pěkná kniha, která mě opět pobavila. Chudák Adrian. Věčný smolař. Vypadá to, že on asi nikdy nebude šťastný a nedosáhne svých snů. V části, kde se dozvídá, že Bianca ho opustila kvůli jeho otčímovi, jsem ho opravdu upřímně litovala. Je to v podstatě smutný příběh o životě snílka napsaný humorným způsobem. Přála bych mu, aby byl šťastný.
Autorovy další knížky
| 2003 |  Tajný deník Adriana Molea |
| 2011 | Adrian Mole – Léta v divočině |
| 2004 |  Inkognito |
| 2010 | Adrian Mole – Léta u kapučína |
| 2013 | Žena, která si šla lehnout a rok nevstala |
Kniha se čte v dobře to je jediné pozitivem knihy. Kniha nudí čekal jsem deníky něco jako Mladí v hajzlu ale tohle je trápení a ještě horší jsou přidané pasáže z připravované knihy hlavního hrdiny prostě špatně.