Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu
Jaroslav Petr
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/534495/bmid_desatero-pohybu-zvirata-na-sousi-ve-65f8069fb3773.jpg
5
18
18
Vážky létají přes oceán z Indie do Mosambiku, i když jejich tělo disponuje zásobou energie jenom na čtyři hodiny letu. Vorvaňovci při potápění do tříkilometrových hloubek stráví pod hladinou skoro čtyři hodiny. Z toho, co o jejich organismu víme, ale vyplývá, že by jim už po hodině ponoru mělo hrozit utonutí. Had bojga šplhá po hladkých sloupech díky tomu, že na sobě uváže uzel. Pavouci křižáčci používají svou síť jako prak a nechávají se z ní vystřelit na kořist. Drobným roztočům slouží k dopravě na květy vybraných druhů rostlin jako živý taxík kolibříci. Ve volném pokračování bestselleru Desatero smyslů nám biolog a popularizátor vědy Jaroslav Petr zblízka ukáže nejrozmanitější způsoby pohybu živočichů i extrémní výkony, jakých jsou tvorové schopni. Možnosti přesunu z místa na místo, které si zvířata vyvinula, patří totiž k tomu nejúžasnějšímu, co se v přírodě odehrává, nejednou nad nimi zůstává rozum stát a mnoho z nich stále halí tajemství.... celý text
Přidat komentář
Desatero smyslů mě sice upoutalo o frňous víc, ale i tak jsem si z Desatera pohybů vypsal spoustu zajímavostí, Petr se tentokrát věnuje chůzi a běhu, plavání, létání, skákání, šplhání, plazení, pohybu pod zemí, potápění, jízdě na zvířatech a specifickým pohybům různými částmi těla a to napříč celou živočišnou říší, člověka (pro srovnání) nevyjímaje
pánem tvorstva se tedy po tomto souhrnu zvířecích rekordů a kuriozit opravdu necítím, a kdybych si mohl Petrovu knihu přečíst v dětství, věděl bych třeba, že učit žížaly couvat se mi nikdy nepovede a že kdybych si místo nich posbíral na zahradě housenky, byl bych jako vyučující jistě úspěšnější
kvituju také vhodné zařazení nevtíravých ekologických výstrah do každé kapitoly, v nichž autor upozorňuje, jak lidské zásahy do krajiny zvířatům daný pohyb znesnadňují nebo úplně znemožňují, což má mnohdy za následek jejich smrt, počínaje udusanou a zabetonovanou zeminou přes přejeté žáby, dezorientované ryby, ptáky či netopýry a konče 5 miliardami tun plastů rozptýlených v celém životním prostředí...
...vůbec jsem netušil, jak se sklízí olivy a kolik při tom zemře ptáků rozdrcením, uf!
Kdo má za sebou "první díl", tedy Desatero smyslů, bude přesně vědět, co čekat. Dá se souhlasit s již dříve napsanými postřehy - skoro až neskutečná fakta o pohybu živočichů naakumulovaná v takové hustotě, že i pozornému čtenáři s dobrou pamětí (za něhož se sám považuji) v ní utkví sotva desetina toho, co si přečte. Oproti již zmiňované knize ovšem musím uvést i negativní prvky - např. opakovaně je nesprávně používán termín "ještěrka" namísto "ještěr" (a ano, opravdu na tom záleží a rozhodně to nejsou synonyma); totéž platí pro označení "houby", když by mělo být uvedeno "houbovci". Taktéž zamrzela záměna zmije rohaté, o níž je v knize řeč, za zmiji růžkatou (která se nemůže pohybovat způsobem popisovaným v knize). Možná tam těch much bylo i víc, jen jsem je přehlédl nebo se týkaly skupin, v nichž se tolik nevyznám. Nevím, kdo je za to zodpovědný, protože profesor Petr mi nepřijde jako člověk, který by byl takto nedůsledný; každopádně ten někdo mi způsobil několik pocitů mrzutosti při čtení jinak skvělé popularizačně-naučné knihy.
Kniha mě velmi zaujala obálkou. Je sice doslova nabitá zajímavostmi o zvířatech. Bohužel není prokládaná fotografiemi nebo ilustracemi, což je velmi žádané čtenáři. Publikace pak působí nudně a spíše jako učebnice. Ano, je tam pár fotografií, ale tak málo. Jsou zhuštěné na pár listů mimo text.
Jinak si autor dal záležet a posbíral neznámé i známé vědomosti.
Petr nezklamal, ale ani nepřekvapil (což není nutně špatně). Živočichové se z jednoho místa na jiné mohou přemisťovat skutečně nejroztodivnějšími způsoby a autor uvádí stovky, ne-li tisíce příkladů, aby to doložil. Je fajn, že všechny ty věci, které jsou roztroušené po jeho ohromném množství populárních článků, sesumíroval do jedné knihy a ještě doplnil dalšími postřehy, ale někdy je těch informací trochu moc. Čtenář s otevřenou hubou pokračuje od jednoho odstavce k druhému, od jednoho tvora k úplně jinému, ale v podstatě nikdy se to nezastaví a údiv převládá nad hlubším proniknutím do tématu. Proto bych doporučil dát si to na noční stolek a učítat po kouskách. Jakmile si člověk dá padesát stran v jednom zátahu, může začít znovu, protože poslat tolik věcí z krátkodobé paměti dál prostě nejde, navíc dopaminu taky nemáme nekonečně, takže ani ten „wau efekt“ už pak nefunguje. Ale jinak super!
Extrémní výkony i nejrozmanitější způsoby pohybu zvířat. Možnosti přesunu z místa na místo patří k tomu nejúžasnějšímu, co se v přírodě odehrává. Je v nich ještě mnoho tajemství. Autor nám přináší fakta a vysvětlení, nad kterými zůstává rozum stát.
Wau! Tak tohle bylo rozhodně hodně zajímavé čtení! Kniha, ve které je tolik pro mě nových informací, že si ji v budoucnu rozhodně přečtu znovu.
Je to psáno odborně, ale neskutečně poutavě. Nebudete se moci od knížky odtrhnout. Každých pár řádků jsem jen „vyvalila oči“ a pomyslela si: opravdu? Takhle to u zvířat funguje? Neskutečné! Je to kniha, do které můžete nahlédnout znovu a znovu a vždy objevíte něco nového (nebo něco, co už jste zapomněli).
Toto je přesně ta kniha, kterou potřebujete mít ve své knihovně. Je určena všem. Pokud máte doma školáka/studenta, který se zajímá o přírodu, tak je to jednoduše nutnost tuto knihu pořídit. Po dočtení určitě potřebuji i autorovu předchozí knihu Desatero smyslů. Už teď je mi jasné, že to bude naprosto stejně fascinující čtení.
Kniha obsahuje i spoustu fotografií, nákresů a popisů. Je až neskutečné, když si představím, jakou práci muselo dát všechno dohromady. Kolik informací musel autor sesbírat, a hlavně tomu dát nějaký tvar, který má hlavu a patu a zaujme čtenáře. A to se této knize opravdu podařilo.
Přečtěte si knihu, která vás přenese do říše zvířat, a která vás od začátku až do konce nepřestane udivovat.
Dalsi pecka od mistra popularizace vedy, tentokrat zamerena na zvirata v pohybu. Plno bizarnich informaci o znamych i mene znamych druzich. Casto mi padala celist nejen kvuli dumyslnym principum, jez evoluce vynalezla, ale i nad metodami vedcu, kteri dany princip studovali... Jak napriklad poznat, ze tucnak, vyskakujici z vody na kru rychlosti 40 km/h (clovek ve vode nedosahne ani ctvrtinove rychlosti), snizuje odpor vody aktivnim vypuzovanim bublinek ze sveho peri?!
Tohle je mnohem dobrodruznejsi kniha, nez Verneovky a Mayovky dohromady :)
Autorovy další knížky
| 2020 |  Desatero smyslů: Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět |
| 2003 | Klonování. Hrozba nebo naděje? |
| 2010 | Když jdou ryby rybařit |
| 2020 | Homo sapiens: Příběh lidstva |
| 2024 | Desatero pohybů: Zvířata na souši, ve vodě a ve vzduchu |
Další kniha z pera známého popularizátora přírodních věd, podle mého soudu zatím vůbec nejlepší. Věnuje se opět problematice vlastností a aktivit živočichů, tentokrát se zaměřením na jejich pohyb. Nejde jen o pouhý výčet všemožných způsobů, jaké se v průběhu evoluce u živých organismů vyvinuly, ale hlavně o vysvětlení procesů a mechanismů, které pohyb umožňují. K tomu bylo třeba zabrousit do fyziologie a biochemie (např. při popisu svalového stahu), do značné míry do fyziky (pevnost a pružnost příslušných tkání, odpor vzduchu či vody) a rovněž do problematiky energetického metabolismu, protože pohyb je téměř vždy spojen se spotřebou energie.
Celý text je velice čtivý, se spoustou zajímavostí, které s jednotlivými druhy pohybu do jisté míry souvisejí. Dozvíme se třeba, proč je pro zvyšování tělesné kondice u člověka rychlá chůze prospěšnější než pomalý běh, co bylo hlavní příčinou fatálního konce výpravy R. F. Scotta k jižnímu pólu, nebo proč při závodu Man vs. Horse Marathon (35 km) zvítězil člověk nad koněm, jen když bylo velmi teplo. Anebo proč spojenecké bombardéry během dálkových letů za druhé světové války létaly nízko nad zemí či nad mořem, nebo jak se ryby plovoucí vysokou rychlostí vypořádávají s kavitací, která je brzdí (a která je mj. také příčinou obávaného spin-outu při windsurfingu). Kniha rovněž ukazuje, jak rychle se přírodní vědy vyvíjejí a jak často musíme naše starší názory korigovat. Jako příklad lze uvést překonané představy o malé výkonnosti mozku ptáků (blbá slepice): počtem neuronů důležitých pro inteligentní jednání se ptáci vyrovnají primátům - např. domácí holub dokáže odlišit kubistický styl Pabla Picassa od impresionismu Claude Moneta… Kniha obsahuje spoustu literárních odkazů (odhadem asi 1800), mnoho barevných fotografií a nenašla jsem v ní jediný překlep (na rozdíl od předchozího titulu Když jdou ryby rybařit). Doporučuji každému, kdo má zájem o fundované a přitom čtenářsky přístupné informace z oblasti přírodních věd.